Zapálil knot a dal svíčku do okna. Poslední
dobou to dělal až moc často. Geordi zemřel přesně před třiceti lety. Dat se
ještě chvíli díval z okna na padající sníh a poté se otočil, aby si sednul.
Zvedl ze stolu elektronickou tabulku a znovu si přečetl zprávu na ní
napsanou:
Vážený pane profesore,
dovolujeme si Vás pozvat na slavnostní
ceremoniál uvedení do provozu nové vesmírné lodi Spojené federace planet, NCC
1701 H - U. S. S. ENTERPRISE. Slavnost se bude konat k hvězdnému datu 108523.1
na Hlubokém Vesmíru 14 při příležitosti uctění památky posádky předešlé lodi
téhož jména.
V případě, že se rozhodnete poctít nás
Vaší návštěvou, kontaktujte prosím organizační výbor v sídle Hvězdné
Flotily.
S pozdravy
adm. Patrick H. Gowens
velící důstojník flotily
Položil tabulku na stůl. Nemyslel si, že
postaví novou Enterprise tak rychle, zvláště po té události u
Hlubokého Vesmíru 14. Nikdo nevěděl, co se stalo, jen našli zcela
zničenou loď se znetvořenou posádkou. Začal najednou zničehonic příliš
vzpomínat, ale byly to vzpomínky plné utrpení, na ty ostatní teď neměl v paměti
místo. Začínalo ho to štvát. Už chtěl udeřit pěstí do stolu, ale uklidnil
se.
"Miláčku?" vešla do pokoje Beth.
"Ano?" odpověděl jí Dat, a protože se nechtěl
rozrušovat, odpojil svůj emoční čip.
"Všechny obvody na svém místě?" zeptala se s
mírnou ironií na rtech.
"Ano." odvětil a byl vděčný za to rozhodnutí.
Beth se někdy dokázala nevhodně projevit a toto byla jedna z těch
situací.
"Date, nemohla jsem si nevšimnout toho
dopisu." pokračovala: "Poletíš na tu slavnost?"
"Ano." řekl a uvědomil si, že toho moc
nenamluví.
"Zase jsi zapnul ten svůj "jsemdrsňák" mód?"
zkoušela jestli si z ní Dat jenom tak neutahuje svými úsečnými odpověďmi.
"Ano."
"Kdy odlétáš?"
"Ano." i když byl teď bez emocí, léta
zkušeností jej naučila logice vtipu.
"Nechej si to!" řekla mu naoko
uraženě.
"Ano." řekl naposledy, a dodal: "Beth, nechej
mě prosím o samotě. Na HV14 odlétám za týden. Navíc, teď bys tu se mnou
moc zábavy neužila."
Otočila se a odešla. Věděla, že Dat někdy své
emoční obvody vypíná, ale většinou jenom když pracuje a nechce se nijak
rozptylovat. Poznala, že jej tížil duch minulosti a mrzelo ji, že si toho
nevšimla již při svém příchodu do místnosti. Ještě se ohlédla aby uviděla, jak
tam sedí s očima upřenýma do zdi " skoro jako socha.
Runabout letěl již čtvrtý den. Do nejbližší
červí brány to měli ještě dva dny a tak si Dat krátil dlouhou chvíli studováním
technických parametrů nové Enterprise. Ta loď byla opravdu impozantní.
Osm set metrů délky, dvě stě devadesát výšky a čtyři sta padesát šířky. Byla
určena pro tisíc sto osob a ačkoliv to bylo primárně vědecké plavidlo, výzbrojí
předčila hravě všechny ostatní třídy lodí. Měla nový typ adaptabilních štítů,
multidisrupční fázery, nová QS torpéda a hlavně nejmodernější fázovací zařízení,
které jí umožňovalo stát se nezjistitelnou a do jisté míry nezranitelnou. Co jej
však nejvíce upoutalo, byly motory. Impulsní pohon pracoval na principu jemné
deformace prostoru, což znamenalo vynikající manévrovatelnost. Ještě více jej
však zarazilo, že loď neměla nadsvětelný pohon. Tedy měla, ale jen nouzový
agregát, umožňující maximálně rychlost 3. Enterprise totiž disponovala
červím pohonem a pokud se nemýlil, byla jediná v celém známém vesmíru. V kajutě
pro cestující se začínal nudit. Vstal a vykročil směrem ke dveřím, které se s
poslušným zasyčením otevřely a vpustily jej na chodbu. Vydal se směrem k pilotní
kabině. Pár kroků na to k ní došel a po krátkém zaváhání vstoupil.
"Dobrý večer," pozdravil službukonajícího
pilota.
"Dobrý pane," odpověděl mu podporučík:
"Nudíte se?"
"Tak nějak."
"Už jste ji viděl" Myslím Enterprise."
"Jen na obrázcích."
"Je to nádherná loď," pokračoval podporučík:
"Viděl jsem ji už jednou. Vezl jsem jejího kapitána. Jamese Atkinsona. Znáte
jej?"
"Ano."
"Už jste se s ním někdy setkal?"
"Ano." odpověděl znovu Data a uvědomil si že
ten mladík není Beth: "Velice zvláštní člověk. Setkal jsem se s ním na výročí
založení Federace. Bylo to jen nedlouho po tom, co se mu podařilo přemoci ty dva
romulanské Ničivé ptáky. Mám takový pocit, že jeho bitva je už v
učebnicích na Akademii. Byl tenkrát na večírku středem pozornosti. Vlastně to
nebylo poprvé, co jsem jej viděl. Před třiceti lety jsem se s ním setkal, když
jsem měl přednášku na Akademii. Na tom večírku mi řekl, že jsem se od jeho
studentských let vůbec nezměnil, že jsem stále stejný."
Znovu jej přepadl ten pocit. On bude žít
věčně, lidé kolem něj budou míjet jako kapky v dešti. Zahleděl se na rozmazané
nitky hvězd a po chvíli se otočil a odešel.
Jemné chvění ustalo, což bylo neklamným
signálem, že runabout vyletěl z červí brány zpět do volného kosmu. Asi po pěti
minutách se mu ozval interkom:
"Pane, Enterprise je na
dohled."
Přemohla jej zvědavost. Myslel si sice, že
jej ta událost nechá chladným, ale mýlil se. Možná až příliš rázným krokem se
vydal do pilotní kabiny, aby zůstal němě zírat na tu nádheru. Až se mu z toho
zpomalil procesor.
Loď kroužila nedaleko Hlubokého Vesmíru 14.
Stanice byla daleko od nejbližší hvězdy, takže byla společně s lodí pohroužena
do jakéhosi stínu. Enterprise v této scenérii vypadala opravdu
monumentálně. Většina průhledů na trupu byla rozsvícena. Talířová sekce Datovi
vzdáleně připomenula starou dobrou verzi D. Při pohledu z hora měla téměř shodný
tvar. Spodní část byla jakoby useknutá. Talíř tak připomínal spíše poklici. Na
spodu uprostřed byl velký, jemně světélkující kruhový bod " restaurace s
průhlednými stěnami a podlahou o poloměru deseti metrů. Také nešlo přehlédnout
fázerový prstenec. Byl z nového materiálu, a stříbřitě se lesknul. Kontakt s
pohonnou sekcí obstarávaly dva pylony vycházející ze zadní části talíře, které
se na půl cestě dolů spojovaly. Pohonná sekce byla, na rozdíl od talíře vypouklá
směrem dolů. Nejvýraznější na lodi byly ovšem její gondoly. Vpředu zářily
jakousi temnou, neurčitou modrou barvou, zatímco jejich zadní část vydávala
jemně mihotavou fialově červenou zář. Byl to naprosto odlišný prvek od
standardních lodí Hvězdné Flotily a Federace vůbec.
Runabout přistál. Dat došel ke dveřím, které
se pomalým pohybem otevřely. Na stanici bylo poněkud více světla než ve člunu,
což způsobilo chvilkovou nevidomost světelných senzorů. Když se znovu rozkoukal,
zahlédl pár tváří. V přechodové chodbě na něj čekali dva staří známí. Admirál
John Goodman a kapitán Worf. Goodman byl Bethiin bratr a Worf byl posledním
žijícím členem bývalé posádky Enterprise D.
"Zdravím Vás profesore!" pozdravil Worf.
Ačkoliv se znali už nesmírně dlouho, nikdy si nezačali tykat. Byli sice přátelé,
ale Worf si vždy uchovával určitý odstup.
"Ahoj Date!" přidal se John. Vlastně to byl
on, kdo jej seznámil s Beth. Tenkrát spolu absolvovali první plánovanou misi
Federace v Delta kvadrantu. Dat významně pomohl při zprovoznění první, uměle
vytvořené funkční červí brány.
"Zdravím své přátele!" nezůstal pozadu ani
android: "Tak, snad tu nebudeme stát a ukážete mi, kde mám kajutu. Doufám že
jste mi vybrali nějakou s výhledem na Enterprise!" Nebo mám nějakou úplně
bez oken, he?"
"Máme něco podstatně lepšího!" řekl poněkud
tajemně Worf a admirál se k němu přidal: "Ano. Aktivujte transport!"
Datovi zazněl v uších povědomý hluboký, dutý
zvuk transportního paprsku a cítil, jak se jeho tělo odhmotňuje a mění na
miniaturní částečky. V dalším okamžiku už se nacházel v transportní místnosti
vesmírné lodi. Bylo jasné, že to byla Enterprise, jiná loď právě teď
kolem stanice nekroužila. Na lodi se vyřádili designéři. Celá jedna stěna
místnosti byla průhledná. Působilo to opravdu impresivním dojmem a vůbec nic to
neměnilo na vlastnostech vnějšího pláště, zvláště pak na jeho pevnosti. Vyšli z
místnosti a vydali se po chodbě. Celá byla vyvedena v kombinaci šedé, černé a
tmavě fialové barvy. Byla to klasická kruhová chodba, jakou si pamatoval z
tolika vesmírných lodí. Překvapilo jej, že cestou k turbovýtahu nenarazili téměř
na žádného člena posádky. Když se zeptal, odpověděl mu John, že většina členů se
nalodí až na Zemi, kdy loď bude představena lidem. Došli až k Datově kajutě.
Jeho přátelé mu zajistili jednu z těch určených pro admirály. Možná byla pro
jeho potřeby až příliš velká, ale nestěžoval si. Poděkoval za milé uvítání a na
chvíli se s oběma pány rozloučil. Řekl jim sice, že si potřebuje vybalit pár
věcí, a původně to měl v úmyslu, ale oči mu spočinuly na výhledu z pokoje.
Směroval na záď a jej znovu upoutaly pohonné gondoly. Předtím si toho příliš
nevšímal, ale teď, když byl tak blízko jej to přitáhlo jako magnet střelku
kompasu. Gondoly se opravdu jakoby mihotaly; mísily se v nich odstíny od tmavě
fialové až po červenou. Skoro, jako by v nich hořel plamen, složený z těchto
barev. Bylo to již poněkolikáté, co Data upoutalo vědecké dílo svými uměleckými
kvalitami. Zde to bylo o to silnější, že pomáhal vytvářet princip červích
tunelů. Teď jen stál, bez hnutí, a mlčky s rukou opřenou o rám okna hleděl na tu
nádheru.
V lodní restauraci na spodní palubě talířové
sekce již probíhal neformální večírek. Dat si na sebe vzal svůj nejoblíbenější,
tmavě modrý oblek s černým rolákem. Na chvíli se zastavil ve dveřích výtahu, aby
se rozhlédl. Viděl zde pár známých, ale více neznámých tváří. Za chvíli spatřil
i Johna s Worfem. Stáli u baru a právě byli zabráni do rozhovoru s novým
kapitánem.
?"není tak špatný nápad." dokončoval právě
větu Atkinson, když zahlédl, jak se k nim blíží Dat: "Zdravím Vás, to už je také
dlouho, co jsme se neviděli, že" Naposledy to bylo myslím na tom výročním
večírku."
"Na člověka máte celkem dobrou paměť." přidal
se android k rozhovoru přítomných gentlemanů: "Mimochodem, co není tak špatný
nápad?"
"Ále," odpověděl Worf: "měli jsme takovou
ideu. Víte, Enterprise má nový princip kormidlování lodi, pracující na
současném sledování očních zornic a nervových vzruchů pilota při zachování
možnosti ručního pilotování. No, a tady kapitán tvrdí, že by Enterprise by byla
schopná porazit můj Ares."
"Ares je loď třídy Defiant
Advanced?"
"Ano Date, jako vždy jste neomylný."
"Mno, já bych řekl, že Ares nemá
nejmenší šanci. Už kvůli adaptabilním štítům Enterprise."
"My jsme to brali, jako by Enterprise
měla normální štíty."
"Aha. Nechejte mě chvíli počítat." pravil Dat
a na moment se odmlčel.
"Už to mám?" nedokončil větu, protože světla
v restauraci potemněla a rozblikalo se červené světlo, oznamující nejvyšší
pohotovost. Na kapitánově hrudi se ozvalo pípnutí a z jeho komunikátoru se
ozvalo: "Pane, dostavte se prosím rychle na můstek."
"Omluvte mě pánové." rozloučil se Atkinson a
odešel.
"Worf volá Ares. Jedna osoba k
transportu!"
Dat zahlédl jak se kdesi nalevo pod ním
odplášťovala loď. Za chvíli na to zmizel její klingonský kapitán v transportním
paprsku.
"Tak se posadíme, show začíná!" řekl poněkud
násilně pobaveným tónem John. Ne, tohle nebylo v plánu. Dat se znovu podíval pod
nohy. Deflektor Enterprise začal mohutně zářit a po chvíli se před přídí
otevřela červí díra. Tahle se ale nepodobala žádné, kterou dosud viděl. Teď jako
by se prostor kolem otvoru zdeformoval, jako by jej někdo odhrnul jako
překážející oponu do červího prostoru. Zanedlouho zrychlil Ares a
proletěl otvorem, těsně následovaný Enterprise. Let netrval dlouho, ani
třicet vteřin. Deflektor znovu zazářil, a před přídí se objevil otvor vedoucí
zpět k temné, hvězdami poseté obloze.
Ovšem hvězdy nebyly to jediné, co bylo k
vidění. V okolním prostoru poletovaly tisíce trosek. Z restaurace nemohl Dat
určit, co to bylo zač. Najednou prudký otřes. Před talířem, ve vzdálenosti asi
dvaceti metrů se rozplynul zelený záblesk. Další. A další. Otřesy se zmírnily,
štíty se adaptovaly na útočící zbraň. Dat ani John nepochybovali. Romulané. Na
pravoboku zahlédl Area. Jeho štíty také odolávaly. Kousek od něj
zničehonic zazářilo pár disrupčních výbojů. Pálili zaplášťovaní. Minimálně dvě
lodě. Fázerový prstenec na talíři se na obou koncích bíle rozzářil a oba
záblesky putovaly směrem k sobě. Po střetu vyšel z lodi mohutný paprsek, tvořený
svazkem proudící pulzující energie. Dat tento typ zbraně neviděl v akci. Trochu
to připomínalo zbraně Area, stlačených do jediné úzké nitky smrti. Zásah
do černého. Neviditelný objekt se odplášťoval. Před přídí totéž udělala další
loď.
Nebylo pochyb. Byli to dva upravení
Váleční ptáci. Oproti starým verzím měli větší pohonné gondoly a
mohutnější křídla. Zde měli instalovány další čtyři disruptory k jednomu
příďovému navíc. Každá loď tak disponovala pětinásobnou palebnou silou oproti
standardu a dvounásobnou oproti Ničivým ptákům. Obě lodi používaly to, na
čem Hvězdná flotila už celá léta pracuje a není schopna dosáhnout cíle. Emitory
černého světla. Oproti standardnímu plášťování umožňovaly palbu zamaskované
lodi.
Poplašné blikání ustalo. John si viditelně
oddechl a navrhl Datovi, aby se šli podívat na můstek, co se vlastně stalo.
Kapitán tam nebyl. Podle slov prvního důstojníka právě jednal s romulanským
kapitánem. Dále se oba dozvěděli, že po nich Romulané stříleli, poněvadž se
domnívali, že Federace zničila jejich lodě. Ztráty však byly na obou stranách.
Někdo napadl diplomatická jednání obou velmocí a byl evidentně úspěšný. Za
Federaci byly zničeny dvě lodě " Tokio, loď třídy Sovereign a
Abraham Lincoln, třída Interpid. Romulané přišli o dva Ničivé
ptáky. Tyto čtyři lodě samy o sobě měli obrovskou palebnou sílu " ten, kdo
je porazil, musel disponovat velice vyspělou technologií.
Otevřely se dveře konferenční místnosti a na
můstek vešli oba kapitáni.
"Právě jsme skončili. S kapitánem Werdekem
jsme se dohodli na společném postupu při vyšetřování. Tímto bych chtěl požádat
pana profesora Data, aby nám pomohl v pátrání po příčinách zničení všech
lodí."
"Samozřejmě."
"Také vyhlašuji na celé lodi stabilní žlutý
poplach až do odvolání." domluvil k přítomným a obrátil se zpět k Romulanovi:
"Následujte mne prosím, doprovodím vás do transportní místnosti."
Odešli. Kdyby byl Dat člověk, asi by se mu
teď v krvi plavilo velké množství adrenalinu. Takhle jen zaznamenal zvýšenou
taktovací frekvenci pozitronových obvodů. Neviděl důvod, proč odkládat
senzorický průzkum oblasti a tak zasedl za jeden z terminálů na můstku. Z jiných
lodí byl zvyklý sedět zády k ostatním, ale nová loď měla holografické monitory a
umožňovala sedět obličejem ke středu můstku. Rozhlédl se kolem sebe. Můstek už
také nebyl to, co dříve. Už zde nebyla jedna velká obrazovka ke sledování
vesmíru. Vesmír byl všude kolem, kromě podlahy. Žádné stěny ani strop nebyly
vidět. Pilot seděl nejvíce vpředu uprostřed. Jeho pracoviště bylo téměř ze tří
čtvrtin zapuštěno do podlahy, takže nepřekážel kapitánovi ve výhledu. Ve středu
můstku bylo kapitánské křeslo, po jehož stranách byla další dvě " pro prvního
důstojníka a případnou další osobu. Nalevo a napravo, u stěn, kousek před křesly
byla stanoviště senzorů a strojovny. Za kapitánem byl největší pult, vyvýšený
asi o půl metru, ze kterého se ovládaly všechny zbraňové systémy. Dat seděl za
ním. Pustil se do průzkumu.
Na můstku jedné z romulanských lodí právě
panoval dosti značný chaos. Nikdo nevěděl, co se stalo s jejich plavidly, a
všichni vypadali poněkud ustrašeně. Kapitán seděl na křesle prvního důstojníka a
mluvil s osobou, která seděla na místě, které by mělo patřit jemu. Byla to žena.
Nebyla už nejmladší, a přesto dokázala vzbudit jako Romulanka pozornost. Byly to
její vlasy, které měly světlou barvu. Byla to Sela. Ta, která dokázala způsobit
federaci už tolik potíží, ta, která těžce nesla současný stav věcí " blížící se
mírovou smlouvu a začátek jednání o přidružení k federaci.
"Madam, nemyslím si, že by to byla jejich
práce, přece by si nezničili vlastní lodě!" mluvil právě kapitán.
"Vy jste tady ty lodě viděl explodovat" Nebo
si myslíte, že je takový problém nastražit tu pár trosek?" odpovídala mu trochu
vzteklým tónem Sela.
"Já" nemyslím si, že jsou toho schopni, vždyť
to jsou jenom lidé!"
"Už jsem to říkala mnohokrát a opakuji to
znovu " nepodceňujte lidi Werdeku."
"Ano. To by bylo asi tak všechno, co jsem vám
chtěl říci. Snad jen " je tam ten android, jmenuje se tuším?"
?"Dat. Ano, znám ho. Několikrát jsme se
střetli. Je to mimořádný"stroj." zahleděla se kamsi do jiné galaxie a dodala:
"Můžete jít. To je vše."
Werdek ještě něco řekl, ale Sela jej už
nevnímala. Všechny její myšlenky se teď stočily na Data. Poprvé se s ním
střetla, když pomáhali jednomu klingonskému domu vyhrát občanskou válku. Vlastně
to bylo i její první střetnutí s Picardem. Váhala tenkrát, zda se mají pokusit
prorazit, věděla, že Válečný pták má větší palebnou sílu než
Enterprise, ale také tušila, že by se jim nikdy nemohli vyrovnat v
manévrování. Byla to sázka do loterie a Sela se rozhodla neriskovat. A pak, když
měli jedinečnou šanci proletět blokádou Federace, tak tam byl ten android s těmi
svými odporným obvody. Měla jej pak ještě jednou ve své moci, ale on se tenkrát
spojil s tím starým polovičním Vulkánem. Chtěla jej znovu vidět.
Dat pracoval již déle než šest hodin a zatím
to k ničemu nevedlo. Jediné, co se mu podařilo zjistit, že exploze u všech lodí
byla velice silná. To, co ji způsobilo nepocházelo ze žádné jemu známé zbraně.
Důkladný senzorový průzkum také ztěžovalo obrovské množství tachyonových částic.
Neměl nejmenší ponětí, odkud pocházejí a ani jej nic nenapadalo. Informace,
které měl, nedokázal žádným způsobem vhodně zkombinovat. Na chvíli se zahleděl
směrem na kapitánské křeslo, doufajíc, že jej snad něco napadne. Z dumání jej
vyrušil hlas palubního počítače: " Profesor Dat má v transportní místnosti jedna
návštěvu."
Trochu jej to zarazilo, protože netušil, kdo
by to mohl být. Vstal a odebral se za neznámým.
Vešel. Než se stačil rozhlédnout zaslechl:
"Jak je to dlouho, co jsme se neviděli?"
Zarazil se. V první chvíli jej napadlo, že to
je Tasha. Trvalo mu asi pět nanosekund, než si uvědomil, s kým má tu čest. Ano,
nemýlil se. Byla to Sela, a Dat byl překvapen možná ještě více. Vzhledem k její
matce k ní měl zvláštní vztah. Ačkoliv to byla jeho dávná sokyně, nedokázal by
jí ublížit, jen nutně zneškodnit.
"Vypadáte, jako by jste měl přetaktovaný
procesor Date!" řekla s úsměvem na rtech: "To nejste rád, že mě vidíte?"
"Jsem poněkud překvapen, vás bych tu rozhodně
nečekal."
"Ale jsem zde!" snažila se být pokud možno,
co nejpřátelštější.
"Já" nemyslím, že tohle je zrovna
nejvhodnější místo pro rozhovory, raději bych se přesunul někam jinam, třeba do
lodní restaurace."
"Dobře."
Celou cestu šla nepatrný kousek za ním a
neustále si jej prohlížela. Je to už tolik let a on se vůbec nezměnil. Ani stopa
po nějakých vráskách nebo šedinách. V jistém smyslu ji to deprimovalo. Ona, ač
jen poloviční Romulanka bude žít dlouho, velmi dlouho, ale nikdy ne tak, jako
on, který může žít věčně. Ale něco se na něm přeci jen změnilo. Byl to on sám,
způsob jeho chování, jiná chůze.
Když vešli, většina tváří vypadala docela
překvapeně " hned na první misi se v lodní restauraci objevila Romulanka a ještě
tato. Ozvalo se jakési chvilkové nesouhlasné mručení, ale pak si ostatní hleděli
svého a nechali ty dva o samotě. Posadili se až ke stěně, přímo naproti jedné z
romulanských lodí. Dat se na ni na chvíli zadíval.
"Vaše lodě jsou z lidského hlediska
architektonicky docela zajímavé, víte to?"
"Vy ale nejste člověk."
"To ne, ale člověk mne stvořil a s lidmi
žiji."
"Upřímně řečeno, naše lodě jsou možná pro vás
architektonicky zajímavé, ale podle mne až moc velké. Začalo to monstrózními
Válečnými ptáky a nedávno tomu nasadily korunu Ničiví ptáci, kteří
jsou o polovinu větší. Na druhou stranu jsme měli doposud podstatně větší
palebnou sílu. Tedy než přišlo tohle."
"Sama víte, že proti Defiantům nemají
vaše lodě žádnou šanci, i když ty mají jen polovinu té vaší palebné síly, máme
lepší motory a" ale to není to, proč jste se chtěla se mnou setkat?"
"Ne, to opravdu ne." přisvědčila: "Chtěla
jsem vás trochu poznat, snad ze zvědavosti."
"Tak prosím."
"Co vy vlastně děláte, když už nejste ve
Hvězdné flotile?"
"Přednáším na Akademii a v Oxfordu."
"Předpokládám matematiku, nebo tak
něco."
"Ano, matematiku, strategii boje, anglickou
literaturu."
"Literaturu?" zatvářila se poněkud udiveně:
"Jak může robot přednášet o umění?"
"Divila byste se."
"A jinak" Přece pořád nepřednášíte."
"Mám milou ženu se kterou trávím většinu
času."
"Jste ženatý?"
Než stačil odpovědět, rozblikalo se poplašné
osvětlení a jedna z romulanských lodí explodovala. Na okamžik je to oslepilo.
Ještě žhavými troskami něco proletělo. Dat se na to zahleděl. Něco mu to
připomínalo. Nevěděl co.
"Vypadá to, že se zpět na svou loď asi
nedostanete. Pojďte se mnou na můstek, myslím že proti tomu kapitán nic mít
nebude."
Všichni na můstku byli velice rozrušeni.
Vulkánská pilotka seděla v tom podivném křesle a soustředěně kormidlovala loď.
Kapitán nařizoval úhybné manévry a zbrojař pálil maximální palebnou silou všech
fázerů. Dat se sklonil nad jednom z terminálů a chvíli tam něco kutil. Cizí
plavidlo očividně nemělo problémy s útoky všech tří lodí, které lehce odráželo.
Áres a ta romulanská loď naopak měly potíže s tím, aby je nerozmetaly
zásahy cizince. Dat se prudce zvedl od svého pultu a obrátil se směrem na
kapitána:
"Ta loď, pane."
"Co je s ní?"
"Je z budoucnosti, pane. Jsou to
Romulané."
?""
"Ano, podle mých výpočtů tak z doby asi za
čtyři sta let."
Do hovoru se vmísil taktický důstojník:
"Kapitáne, účinnost štítů klesla pod dvacet procent."
"Sfázujte loď!"
"Musíme vypnout štíty!"
"Sakra. Zavolejte je!"
"Odpovídají pane."
"Tady je kapitán James Atkinson z lodi
Spojené federace planet Enterprise."
"Vypněte štíty a připravte se zemřít." byla
jediná odpověď.
"Mluví k vám generalisima Sela." vložila se
do hovoru jediná Romulanka na můstku.
"Jste zrádce a musíte zemřít. Vy jste
zapříčinila to, že jsme se přidali k Federaci."
Nemohla tomu věřit. Těžko si dovedla
představit, že by ona mohla být příčinou připojení Romulanské říše k Federaci.
Jevilo se jí to celé jako čirý nesmysl a tak urážlivě dodala:
"Nesmysl. To je holý nesmysl."
"Nesmysl" Pche! Vy a ten člověčí android, vy
oba jste příčinou všeho zla."
Zatímco se Sela hádala s tím ještě
nenarozeným Romulanem, kapitán něco kutil s taktickým důstojníkem u zbraňového
pultu. Za nějakou chvíli se kapitán otočil, skočil jim do řeči a suše
oznámil:
"Tady se nikdo vzdávat nebude a my už vůbec
ne! Pane Willisi, palte!"
Těsně nad pohonnou sekcí Enterprise se
zdeformoval prostor. Jako by se loď vtáhla sama do sebe. Deformace se ale od
trupu vzdalovala a směřovala na romulanskou loď. Po ní následovaly další dvě. Ta
první ji odmrštila asi tři kilometry daleko, pod druhou se zachvěla a nápor
třetí již nevydržela a explodovala. Exploze byla velice mohutná, takže odhodila
zbylé tři lodě do různých směrů.
"Stabilizujte loď!" řekl klidným hlasem
Atkinson.
"Hotovo, pane, stojíme na místě." odpověděla
mu snad ještě klidnějším hlasem T"Rel, pilotka.
Sela na to představení zírala s poněkud
nezavřenými ústy, a Dat také nevypadal, že by mu bylo úplně jasné, co se stalo,
i když si domyslel, že použili QS torpéda, nejsilnější zbraň, kterou Federace
má.
"Co" co to bylo?" zeptala se pomalu
Sela.
"Názorná ukázka palebné síly vlajkové lodi
Federace." odpověděl s úsměvem na rtech kapitán a dodal: "a taky trochu
štěstí."
Dat poodešel k taktickému pultu:
"QS?"
"Ano, pane"
"Jak jste věděli, že to bude působit?"
"Všiml jsem si, že jejich štíty jeví známky
časového posunu a bylo jen otázkou, jak rychle se nám podaří upravit torpéda na
tento posun. Ještě, že máme kvéeska, protože u jiných by tato úprava nepřipadala
v úvahu a my bychom byli víte kde."
"Musím říci, že máte znamenitý postřeh. Na
člověka tedy."
"Děkuji."
Jeli turbovýtahem směrem k transportní
místnosti. Sela vypadala zamyšlená, jako by přemýšlela, co jí ten kapitán
z budoucnosti chtěl říci. Musela uznat, že ji v prvních okamžicích
ohromila palebná síla Enterprise. Slyšela sice, že Federace má nový typ zbraně,
ale tajná služba nepřišla na nic konkrétnějšího. Osmělila se a zeptala se
Dat:
"Ta QS torpéda, co je to zač?"
"Vzhledem k tomu, že už stejně vaši vědci
pracují na analýze a jistě vám podají podrobnou zprávu, tak jim trochu ulehčím
práci. QS znamená Quantum Singularity, neboli černá díra. Samozřejmě, že tato
torpéda jsou milionkrát slabší, než skutečná černá díra, ale to nic nemění na
tom, že jsou velice účinná. Mimochodem, vaše stará maskovací zařízení jsou vám
na nic. Stačí vypálit jedno torpédo naslepo a světlo obíhající kolem vaší
zamaskované lodi se stočí na něj, čímž loď demaskuje."
"Hm."
"Já ale doufám, že je nikdy proti Romulanům
nebudeme muset používat. Vždyť mírová smlouva je na spadnutí a je zbytečné vést
žabomyší války kvůli ničemu, když na nás číhá tolik nepoznaného a mnohem
nebezpečnějšího. Vzpomeňte jen, co jsme si užili s Borgy a to ani nemluvím o
Druhu 8472."
"Možná máte pravdu, ale víte jaký je názor
naší veřejnosti, rozdmýchávaný extremisty z řad politiků" Nehledě na to, že i já
sama jsem pro samostatnost Romulu. Nechci být na nikom závislá."
"Nezávislost je dobrá věc. Když si ji můžete
dovolit. A někdy je dobré v rámci míru přeslechnout hlas lidu,
nemyslíte?"
"Asi máte pravdu. Já jen" pamatuji si vás
úplně jinak. Moje matka vás popisovala jako milého, lehce naivního robota, já
jsem vás poznala jako chladně uvažujícího a bezchybně jednajícího. Teď, chováte
se jako člověk."
"Vy to nevíte" Mám emoční čip. Již přes
šedesát let."
"Emoce" Nelogické!"
"Logika" Neromulanské!"
Výtah zastavil. Vešli do místnosti, Sela si
stoupla na transportní panel a usmála se na Data:
"Máte pravdu. Ale já jsem napůl
člověk."
"Nashledanou."
"Snad" Energii!"
Dat byl překvapen jejím chováním. Říká se, že
lidé stářím zmoudří, ale platí to i pro poloviční Romulanky" Ale jestli by ona
byla schopna snést mír, jsou na dobré cestě. Naklonil hlavu mírně k pravému
rameni, na tváři se mu objevil lehký úsměv, otočil se a odjel do své kajuty. Za
poslední týden toho na něj bylo moc. Být člověkem, potřeboval by oddych. Rozhodl
se odpojit emoce, a spustil monotónní diagnostický program, aby nějak zaměstnal
pozitrony. Ulehl a zavřel oči.
Diagnóza již trvala asi dvě hodiny a byla ve
své poslední čtvrtině. Nedokončil ji však. Potřetí za krátkou dobu se rozblikalo
poplašné světlo. Ukončil proto program a vydal se na můstek. Kapitán horečně
uděloval rozkazy, ale tvářil se, jako by nastala jeho poslední hodinka. Dat se
rozhlédl a hned věděl proč. Kolem nich v kruhu bylo šest romulanských lodí
budoucnosti. Ještě, že nezapojil emoce, nedokázal odhadnout, jak by se teď
choval. Bylo mu jasné, že nemají nejmenší šanci.
"Pane, nabíjejí zbraně!" oznámil roztřeseným
hlasem důstojník u senzorového pultu.
"Amen." odpověděl kapitán a zavřel oči:
"Spusťte program Chaos."
Enterprise začala pálit podle náhodného
vzorce do prostoru veškerou silou. Možná mohli zničit jednu nebo dvě lodě, ale
určitě ne pět. Dat už se také smířil s osudem. Všichni jen čekali, kdy se
promění na biliony atomů.
Vteřina. Dvě. Nic se nestalo. Romulanské lodě
se dávaly na ústup. Všichni na můstku se otočili jako jeden muž. Prostor za nimi
se zdeformoval, vyšlo z něj oslnivě bílé světlo a chvíli po něm vyletěla loď.
Měla asi kilometr délky. Záblesk. Další. A další. Romulanské lodě jedna po druhé
explodovaly jako vodíkem nafouknutý balónek propálený cigaretou. Za chvíli po
nich nebylo ani památky. Neznámá loď se svým čelem postavila proti Enterprise.
Pět minut se nic nedělo. Kapitán, který se celou tu dobu snažil o spojení již
pomalu přešlapoval na místě a jevil známky nervozity. Konečně se ozvali:
"Zdravíme loď Federace."
"Mluví kapitán James Atkinson z lodi Spojené
federace planet Enterprise."
"My víme, kdo jste." odpovědělo opět pouze
audio: "Transportujeme se na vaši palubu."
"Ale to?" kapitán ani nedokončil větu. Na
můstku se objevila ta bytost. Tvar těla byl humanoidní, ale bylo jisté, že se
jedná jen o nějaký skafandr a že ten pravý je uvnitř. Nikdo z posádky neměl
tušení, kdo, nebo co je to zač. Neznámý spustil monolog:
"Je důležité, abyste pokračovali v tom, co
jste začali. Je důležité, aby se vaše dvě rasy spojily. Sami nemůžete nikdy
přežít. Ty romulanské lodě, pokoušející se vás zničit byly pokusem zničit
dosavadní výsledky vašich jednání. Musíte zůstat neoblomní, nebo neobstojíte."
neznámý mluvil čím dál tajemněji: "Spojte se, nebo budete zničeni v galaktické
válce. Vaše obzory jsou omezené. Nedovedete si představit, co vás čeká."
Neznámý domluvil, a jak se objevil, tak také
zmizel. Nikdo na můstku neměl nejmenší tušení, kdo to byl. Nikdo jejich rasu
neznal. Všem bylo ale jasné, že jejich zbraně jsou proti těm jejich směšné.
Zpráva se rychle rozšířila po celé lodi a později i do přilehlého vesmíru.
Začalo zbrojení nevídaných rozměrů. Lidé se začali bát. Báli se té neznámé, cizí
rasy, o které nevěděli zhola nic. Jeden věděl. Nebyl to člověk, byl to stroj.
Pochopil, jak se věci mají. Když ta neznámá loď přiletěla, vysílala signál
určité frekvence. Frekvence Datových pozitronových obvodů. Ta loď měla své
jméno. Patřila lidem, z doby za desetitisíce let. Enterprise. Věděl to.
Lidé se vyvinou, a to, co viděli nebylo konečné stadium. Dat věděl, co bude na
konci. Došlo mu to. Jedno písmeno. Q.
Stál ve své kajutě, a tiše pozoroval pohonné
gondoly. Nehnul ani brvou. Měl zvláštní pocit. Podíval se na věc, co držel v
ruce. Byl to klingonský obřadní nůž. Pozvedl jej před obličej a chvíli jej
pozoroval. Sehnal jej Beth k narozeninám. Měla ráda takové věci. Za týden oslaví
svůj padesátý pátý rok. Data při té myšlence zamrazilo.
Věděl, kdo byl ten neznámý, jeho vědomí. Byl
to on. Nebyl sám. Věděla to i Sela. Její loď právě odlétala a ona nemohla
odtrhnout oči od Enterprise. Její oči zvlhly, protože věděla, co je
čeká.
Slza jí stekla po tváři až do úst. Měla
zvláštní, slanou chuť. Plakala poprvé.