Koloběh 
 Povídky 


Moje prvotina, když jsem ještě netušil, zda se budou mé povídky vůbec líbit. Líbila se. Zde se setkáte s novou lodí Enterprise, kam je jako čestný host pozván android Data. Nic ovšem není bez komplikací, a tak hned při své první misi musí nová posádka zjistit, kdo stojí za zničením Romulansko - Federálního jednání. Jak se zdá, tohle všechno je jenom začátek.


 Napsal Petr "El_Svetr" Lohnický

Zapálil knot a dal svíčku do okna. Poslední dobou to dělal až moc často. Geordi zemřel přesně před třiceti lety. Dat se ještě chvíli díval z okna na padající sníh a poté se otočil, aby si sednul. Zvedl ze stolu elektronickou tabulku a znovu si přečetl zprávu na ní napsanou:

Vážený pane profesore,

dovolujeme si Vás pozvat na slavnostní ceremoniál uvedení do provozu nové vesmírné lodi Spojené federace planet, NCC 1701 H - U. S. S. ENTERPRISE. Slavnost se bude konat k hvězdnému datu 108523.1 na Hlubokém Vesmíru 14 při příležitosti uctění památky posádky předešlé lodi téhož jména.

V případě, že se rozhodnete poctít nás Vaší návštěvou, kontaktujte prosím organizační výbor v sídle Hvězdné Flotily.

S pozdravy

adm. Patrick H. Gowens

velící důstojník flotily

Položil tabulku na stůl. Nemyslel si, že postaví novou Enterprise tak rychle, zvláště po té události u Hlubokého Vesmíru 14. Nikdo nevěděl, co se stalo, jen našli zcela zničenou loď se znetvořenou posádkou. Začal najednou zničehonic příliš vzpomínat, ale byly to vzpomínky plné utrpení, na ty ostatní teď neměl v paměti místo. Začínalo ho to štvát. Už chtěl udeřit pěstí do stolu, ale uklidnil se.

"Miláčku?" vešla do pokoje Beth.

"Ano?" odpověděl jí Dat, a protože se nechtěl rozrušovat, odpojil svůj emoční čip.

"Všechny obvody na svém místě?" zeptala se s mírnou ironií na rtech.

"Ano." odvětil a byl vděčný za to rozhodnutí. Beth se někdy dokázala nevhodně projevit a toto byla jedna z těch situací.

"Date, nemohla jsem si nevšimnout toho dopisu." pokračovala: "Poletíš na tu slavnost?"

"Ano." řekl a uvědomil si, že toho moc nenamluví.

"Zase jsi zapnul ten svůj "jsemdrsňák" mód?" zkoušela jestli si z ní Dat jenom tak neutahuje svými úsečnými odpověďmi.

"Ano."

"Kdy odlétáš?"

"Ano." i když byl teď bez emocí, léta zkušeností jej naučila logice vtipu.

"Nechej si to!" řekla mu naoko uraženě.

"Ano." řekl naposledy, a dodal: "Beth, nechej mě prosím o samotě. Na HV14 odlétám za týden. Navíc, teď bys tu se mnou moc zábavy neužila."

Otočila se a odešla. Věděla, že Dat někdy své emoční obvody vypíná, ale většinou jenom když pracuje a nechce se nijak rozptylovat. Poznala, že jej tížil duch minulosti a mrzelo ji, že si toho nevšimla již při svém příchodu do místnosti. Ještě se ohlédla aby uviděla, jak tam sedí s očima upřenýma do zdi " skoro jako socha.

Runabout letěl již čtvrtý den. Do nejbližší červí brány to měli ještě dva dny a tak si Dat krátil dlouhou chvíli studováním technických parametrů nové Enterprise. Ta loď byla opravdu impozantní. Osm set metrů délky, dvě stě devadesát výšky a čtyři sta padesát šířky. Byla určena pro tisíc sto osob a ačkoliv to bylo primárně vědecké plavidlo, výzbrojí předčila hravě všechny ostatní třídy lodí. Měla nový typ adaptabilních štítů, multidisrupční fázery, nová QS torpéda a hlavně nejmodernější fázovací zařízení, které jí umožňovalo stát se nezjistitelnou a do jisté míry nezranitelnou. Co jej však nejvíce upoutalo, byly motory. Impulsní pohon pracoval na principu jemné deformace prostoru, což znamenalo vynikající manévrovatelnost. Ještě více jej však zarazilo, že loď neměla nadsvětelný pohon. Tedy měla, ale jen nouzový agregát, umožňující maximálně rychlost 3. Enterprise totiž disponovala červím pohonem a pokud se nemýlil, byla jediná v celém známém vesmíru. V kajutě pro cestující se začínal nudit. Vstal a vykročil směrem ke dveřím, které se s poslušným zasyčením otevřely a vpustily jej na chodbu. Vydal se směrem k pilotní kabině. Pár kroků na to k ní došel a po krátkém zaváhání vstoupil.

"Dobrý večer," pozdravil službukonajícího pilota.

"Dobrý pane," odpověděl mu podporučík: "Nudíte se?"

"Tak nějak."

"Už jste ji viděl" Myslím Enterprise."

"Jen na obrázcích."

"Je to nádherná loď," pokračoval podporučík: "Viděl jsem ji už jednou. Vezl jsem jejího kapitána. Jamese Atkinsona. Znáte jej?"

"Ano."

"Už jste se s ním někdy setkal?"

"Ano." odpověděl znovu Data a uvědomil si že ten mladík není Beth: "Velice zvláštní člověk. Setkal jsem se s ním na výročí založení Federace. Bylo to jen nedlouho po tom, co se mu podařilo přemoci ty dva romulanské Ničivé ptáky. Mám takový pocit, že jeho bitva je už v učebnicích na Akademii. Byl tenkrát na večírku středem pozornosti. Vlastně to nebylo poprvé, co jsem jej viděl. Před třiceti lety jsem se s ním setkal, když jsem měl přednášku na Akademii. Na tom večírku mi řekl, že jsem se od jeho studentských let vůbec nezměnil, že jsem stále stejný."

Znovu jej přepadl ten pocit. On bude žít věčně, lidé kolem něj budou míjet jako kapky v dešti. Zahleděl se na rozmazané nitky hvězd a po chvíli se otočil a odešel.

Jemné chvění ustalo, což bylo neklamným signálem, že runabout vyletěl z červí brány zpět do volného kosmu. Asi po pěti minutách se mu ozval interkom:

"Pane, Enterprise je na dohled."

Přemohla jej zvědavost. Myslel si sice, že jej ta událost nechá chladným, ale mýlil se. Možná až příliš rázným krokem se vydal do pilotní kabiny, aby zůstal němě zírat na tu nádheru. Až se mu z toho zpomalil procesor.

Loď kroužila nedaleko Hlubokého Vesmíru 14. Stanice byla daleko od nejbližší hvězdy, takže byla společně s lodí pohroužena do jakéhosi stínu. Enterprise v této scenérii vypadala opravdu monumentálně. Většina průhledů na trupu byla rozsvícena. Talířová sekce Datovi vzdáleně připomenula starou dobrou verzi D. Při pohledu z hora měla téměř shodný tvar. Spodní část byla jakoby useknutá. Talíř tak připomínal spíše poklici. Na spodu uprostřed byl velký, jemně světélkující kruhový bod " restaurace s průhlednými stěnami a podlahou o poloměru deseti metrů. Také nešlo přehlédnout fázerový prstenec. Byl z nového materiálu, a stříbřitě se lesknul. Kontakt s pohonnou sekcí obstarávaly dva pylony vycházející ze zadní části talíře, které se na půl cestě dolů spojovaly. Pohonná sekce byla, na rozdíl od talíře vypouklá směrem dolů. Nejvýraznější na lodi byly ovšem její gondoly. Vpředu zářily jakousi temnou, neurčitou modrou barvou, zatímco jejich zadní část vydávala jemně mihotavou fialově červenou zář. Byl to naprosto odlišný prvek od standardních lodí Hvězdné Flotily a Federace vůbec.

Runabout přistál. Dat došel ke dveřím, které se pomalým pohybem otevřely. Na stanici bylo poněkud více světla než ve člunu, což způsobilo chvilkovou nevidomost světelných senzorů. Když se znovu rozkoukal, zahlédl pár tváří. V přechodové chodbě na něj čekali dva staří známí. Admirál John Goodman a kapitán Worf. Goodman byl Bethiin bratr a Worf byl posledním žijícím členem bývalé posádky Enterprise D.

"Zdravím Vás profesore!" pozdravil Worf. Ačkoliv se znali už nesmírně dlouho, nikdy si nezačali tykat. Byli sice přátelé, ale Worf si vždy uchovával určitý odstup.

"Ahoj Date!" přidal se John. Vlastně to byl on, kdo jej seznámil s Beth. Tenkrát spolu absolvovali první plánovanou misi Federace v Delta kvadrantu. Dat významně pomohl při zprovoznění první, uměle vytvořené funkční červí brány.

"Zdravím své přátele!" nezůstal pozadu ani android: "Tak, snad tu nebudeme stát a ukážete mi, kde mám kajutu. Doufám že jste mi vybrali nějakou s výhledem na Enterprise!" Nebo mám nějakou úplně bez oken, he?"

"Máme něco podstatně lepšího!" řekl poněkud tajemně Worf a admirál se k němu přidal: "Ano. Aktivujte transport!"

Datovi zazněl v uších povědomý hluboký, dutý zvuk transportního paprsku a cítil, jak se jeho tělo odhmotňuje a mění na miniaturní částečky. V dalším okamžiku už se nacházel v transportní místnosti vesmírné lodi. Bylo jasné, že to byla Enterprise, jiná loď právě teď kolem stanice nekroužila. Na lodi se vyřádili designéři. Celá jedna stěna místnosti byla průhledná. Působilo to opravdu impresivním dojmem a vůbec nic to neměnilo na vlastnostech vnějšího pláště, zvláště pak na jeho pevnosti. Vyšli z místnosti a vydali se po chodbě. Celá byla vyvedena v kombinaci šedé, černé a tmavě fialové barvy. Byla to klasická kruhová chodba, jakou si pamatoval z tolika vesmírných lodí. Překvapilo jej, že cestou k turbovýtahu nenarazili téměř na žádného člena posádky. Když se zeptal, odpověděl mu John, že většina členů se nalodí až na Zemi, kdy loď bude představena lidem. Došli až k Datově kajutě. Jeho přátelé mu zajistili jednu z těch určených pro admirály. Možná byla pro jeho potřeby až příliš velká, ale nestěžoval si. Poděkoval za milé uvítání a na chvíli se s oběma pány rozloučil. Řekl jim sice, že si potřebuje vybalit pár věcí, a původně to měl v úmyslu, ale oči mu spočinuly na výhledu z pokoje. Směroval na záď a jej znovu upoutaly pohonné gondoly. Předtím si toho příliš nevšímal, ale teď, když byl tak blízko jej to přitáhlo jako magnet střelku kompasu. Gondoly se opravdu jakoby mihotaly; mísily se v nich odstíny od tmavě fialové až po červenou. Skoro, jako by v nich hořel plamen, složený z těchto barev. Bylo to již poněkolikáté, co Data upoutalo vědecké dílo svými uměleckými kvalitami. Zde to bylo o to silnější, že pomáhal vytvářet princip červích tunelů. Teď jen stál, bez hnutí, a mlčky s rukou opřenou o rám okna hleděl na tu nádheru.

V lodní restauraci na spodní palubě talířové sekce již probíhal neformální večírek. Dat si na sebe vzal svůj nejoblíbenější, tmavě modrý oblek s černým rolákem. Na chvíli se zastavil ve dveřích výtahu, aby se rozhlédl. Viděl zde pár známých, ale více neznámých tváří. Za chvíli spatřil i Johna s Worfem. Stáli u baru a právě byli zabráni do rozhovoru s novým kapitánem.

?"není tak špatný nápad." dokončoval právě větu Atkinson, když zahlédl, jak se k nim blíží Dat: "Zdravím Vás, to už je také dlouho, co jsme se neviděli, že" Naposledy to bylo myslím na tom výročním večírku."

"Na člověka máte celkem dobrou paměť." přidal se android k rozhovoru přítomných gentlemanů: "Mimochodem, co není tak špatný nápad?"

"Ále," odpověděl Worf: "měli jsme takovou ideu. Víte, Enterprise má nový princip kormidlování lodi, pracující na současném sledování očních zornic a nervových vzruchů pilota při zachování možnosti ručního pilotování. No, a tady kapitán tvrdí, že by Enterprise by byla schopná porazit můj Ares."

"Ares je loď třídy Defiant Advanced?"

"Ano Date, jako vždy jste neomylný."

"Mno, já bych řekl, že Ares nemá nejmenší šanci. Už kvůli adaptabilním štítům Enterprise."

"My jsme to brali, jako by Enterprise měla normální štíty."

"Aha. Nechejte mě chvíli počítat." pravil Dat a na moment se odmlčel.

"Už to mám?" nedokončil větu, protože světla v restauraci potemněla a rozblikalo se červené světlo, oznamující nejvyšší pohotovost. Na kapitánově hrudi se ozvalo pípnutí a z jeho komunikátoru se ozvalo: "Pane, dostavte se prosím rychle na můstek."

"Omluvte mě pánové." rozloučil se Atkinson a odešel.

"Worf volá Ares. Jedna osoba k transportu!"

Dat zahlédl jak se kdesi nalevo pod ním odplášťovala loď. Za chvíli na to zmizel její klingonský kapitán v transportním paprsku.

"Tak se posadíme, show začíná!" řekl poněkud násilně pobaveným tónem John. Ne, tohle nebylo v plánu. Dat se znovu podíval pod nohy. Deflektor Enterprise začal mohutně zářit a po chvíli se před přídí otevřela červí díra. Tahle se ale nepodobala žádné, kterou dosud viděl. Teď jako by se prostor kolem otvoru zdeformoval, jako by jej někdo odhrnul jako překážející oponu do červího prostoru. Zanedlouho zrychlil Ares a proletěl otvorem, těsně následovaný Enterprise. Let netrval dlouho, ani třicet vteřin. Deflektor znovu zazářil, a před přídí se objevil otvor vedoucí zpět k temné, hvězdami poseté obloze.

Ovšem hvězdy nebyly to jediné, co bylo k vidění. V okolním prostoru poletovaly tisíce trosek. Z restaurace nemohl Dat určit, co to bylo zač. Najednou prudký otřes. Před talířem, ve vzdálenosti asi dvaceti metrů se rozplynul zelený záblesk. Další. A další. Otřesy se zmírnily, štíty se adaptovaly na útočící zbraň. Dat ani John nepochybovali. Romulané. Na pravoboku zahlédl Area. Jeho štíty také odolávaly. Kousek od něj zničehonic zazářilo pár disrupčních výbojů. Pálili zaplášťovaní. Minimálně dvě lodě. Fázerový prstenec na talíři se na obou koncích bíle rozzářil a oba záblesky putovaly směrem k sobě. Po střetu vyšel z lodi mohutný paprsek, tvořený svazkem proudící pulzující energie. Dat tento typ zbraně neviděl v akci. Trochu to připomínalo zbraně Area, stlačených do jediné úzké nitky smrti. Zásah do černého. Neviditelný objekt se odplášťoval. Před přídí totéž udělala další loď.

Nebylo pochyb. Byli to dva upravení Váleční ptáci. Oproti starým verzím měli větší pohonné gondoly a mohutnější křídla. Zde měli instalovány další čtyři disruptory k jednomu příďovému navíc. Každá loď tak disponovala pětinásobnou palebnou silou oproti standardu a dvounásobnou oproti Ničivým ptákům. Obě lodi používaly to, na čem Hvězdná flotila už celá léta pracuje a není schopna dosáhnout cíle. Emitory černého světla. Oproti standardnímu plášťování umožňovaly palbu zamaskované lodi.

Poplašné blikání ustalo. John si viditelně oddechl a navrhl Datovi, aby se šli podívat na můstek, co se vlastně stalo. Kapitán tam nebyl. Podle slov prvního důstojníka právě jednal s romulanským kapitánem. Dále se oba dozvěděli, že po nich Romulané stříleli, poněvadž se domnívali, že Federace zničila jejich lodě. Ztráty však byly na obou stranách. Někdo napadl diplomatická jednání obou velmocí a byl evidentně úspěšný. Za Federaci byly zničeny dvě lodě " Tokio, loď třídy Sovereign a Abraham Lincoln, třída Interpid. Romulané přišli o dva Ničivé ptáky. Tyto čtyři lodě samy o sobě měli obrovskou palebnou sílu " ten, kdo je porazil, musel disponovat velice vyspělou technologií.

Otevřely se dveře konferenční místnosti a na můstek vešli oba kapitáni.

"Právě jsme skončili. S kapitánem Werdekem jsme se dohodli na společném postupu při vyšetřování. Tímto bych chtěl požádat pana profesora Data, aby nám pomohl v pátrání po příčinách zničení všech lodí."

"Samozřejmě."

"Také vyhlašuji na celé lodi stabilní žlutý poplach až do odvolání." domluvil k přítomným a obrátil se zpět k Romulanovi: "Následujte mne prosím, doprovodím vás do transportní místnosti."

Odešli. Kdyby byl Dat člověk, asi by se mu teď v krvi plavilo velké množství adrenalinu. Takhle jen zaznamenal zvýšenou taktovací frekvenci pozitronových obvodů. Neviděl důvod, proč odkládat senzorický průzkum oblasti a tak zasedl za jeden z terminálů na můstku. Z jiných lodí byl zvyklý sedět zády k ostatním, ale nová loď měla holografické monitory a umožňovala sedět obličejem ke středu můstku. Rozhlédl se kolem sebe. Můstek už také nebyl to, co dříve. Už zde nebyla jedna velká obrazovka ke sledování vesmíru. Vesmír byl všude kolem, kromě podlahy. Žádné stěny ani strop nebyly vidět. Pilot seděl nejvíce vpředu uprostřed. Jeho pracoviště bylo téměř ze tří čtvrtin zapuštěno do podlahy, takže nepřekážel kapitánovi ve výhledu. Ve středu můstku bylo kapitánské křeslo, po jehož stranách byla další dvě " pro prvního důstojníka a případnou další osobu. Nalevo a napravo, u stěn, kousek před křesly byla stanoviště senzorů a strojovny. Za kapitánem byl největší pult, vyvýšený asi o půl metru, ze kterého se ovládaly všechny zbraňové systémy. Dat seděl za ním. Pustil se do průzkumu.

Na můstku jedné z romulanských lodí právě panoval dosti značný chaos. Nikdo nevěděl, co se stalo s jejich plavidly, a všichni vypadali poněkud ustrašeně. Kapitán seděl na křesle prvního důstojníka a mluvil s osobou, která seděla na místě, které by mělo patřit jemu. Byla to žena. Nebyla už nejmladší, a přesto dokázala vzbudit jako Romulanka pozornost. Byly to její vlasy, které měly světlou barvu. Byla to Sela. Ta, která dokázala způsobit federaci už tolik potíží, ta, která těžce nesla současný stav věcí " blížící se mírovou smlouvu a začátek jednání o přidružení k federaci.

"Madam, nemyslím si, že by to byla jejich práce, přece by si nezničili vlastní lodě!" mluvil právě kapitán.

"Vy jste tady ty lodě viděl explodovat" Nebo si myslíte, že je takový problém nastražit tu pár trosek?" odpovídala mu trochu vzteklým tónem Sela.

"Já" nemyslím si, že jsou toho schopni, vždyť to jsou jenom lidé!"

"Už jsem to říkala mnohokrát a opakuji to znovu " nepodceňujte lidi Werdeku."

"Ano. To by bylo asi tak všechno, co jsem vám chtěl říci. Snad jen " je tam ten android, jmenuje se tuším?"

?"Dat. Ano, znám ho. Několikrát jsme se střetli. Je to mimořádný"stroj." zahleděla se kamsi do jiné galaxie a dodala: "Můžete jít. To je vše."

Werdek ještě něco řekl, ale Sela jej už nevnímala. Všechny její myšlenky se teď stočily na Data. Poprvé se s ním střetla, když pomáhali jednomu klingonskému domu vyhrát občanskou válku. Vlastně to bylo i její první střetnutí s Picardem. Váhala tenkrát, zda se mají pokusit prorazit, věděla, že Válečný pták má větší palebnou sílu než Enterprise, ale také tušila, že by se jim nikdy nemohli vyrovnat v manévrování. Byla to sázka do loterie a Sela se rozhodla neriskovat. A pak, když měli jedinečnou šanci proletět blokádou Federace, tak tam byl ten android s těmi svými odporným obvody. Měla jej pak ještě jednou ve své moci, ale on se tenkrát spojil s tím starým polovičním Vulkánem. Chtěla jej znovu vidět.

Dat pracoval již déle než šest hodin a zatím to k ničemu nevedlo. Jediné, co se mu podařilo zjistit, že exploze u všech lodí byla velice silná. To, co ji způsobilo nepocházelo ze žádné jemu známé zbraně. Důkladný senzorový průzkum také ztěžovalo obrovské množství tachyonových částic. Neměl nejmenší ponětí, odkud pocházejí a ani jej nic nenapadalo. Informace, které měl, nedokázal žádným způsobem vhodně zkombinovat. Na chvíli se zahleděl směrem na kapitánské křeslo, doufajíc, že jej snad něco napadne. Z dumání jej vyrušil hlas palubního počítače: " Profesor Dat má v transportní místnosti jedna návštěvu."

Trochu jej to zarazilo, protože netušil, kdo by to mohl být. Vstal a odebral se za neznámým.

Vešel. Než se stačil rozhlédnout zaslechl: "Jak je to dlouho, co jsme se neviděli?"

Zarazil se. V první chvíli jej napadlo, že to je Tasha. Trvalo mu asi pět nanosekund, než si uvědomil, s kým má tu čest. Ano, nemýlil se. Byla to Sela, a Dat byl překvapen možná ještě více. Vzhledem k její matce k ní měl zvláštní vztah. Ačkoliv to byla jeho dávná sokyně, nedokázal by jí ublížit, jen nutně zneškodnit.

"Vypadáte, jako by jste měl přetaktovaný procesor Date!" řekla s úsměvem na rtech: "To nejste rád, že mě vidíte?"

"Jsem poněkud překvapen, vás bych tu rozhodně nečekal."

"Ale jsem zde!" snažila se být pokud možno, co nejpřátelštější.

"Já" nemyslím, že tohle je zrovna nejvhodnější místo pro rozhovory, raději bych se přesunul někam jinam, třeba do lodní restaurace."

"Dobře."

Celou cestu šla nepatrný kousek za ním a neustále si jej prohlížela. Je to už tolik let a on se vůbec nezměnil. Ani stopa po nějakých vráskách nebo šedinách. V jistém smyslu ji to deprimovalo. Ona, ač jen poloviční Romulanka bude žít dlouho, velmi dlouho, ale nikdy ne tak, jako on, který může žít věčně. Ale něco se na něm přeci jen změnilo. Byl to on sám, způsob jeho chování, jiná chůze.

Když vešli, většina tváří vypadala docela překvapeně " hned na první misi se v lodní restauraci objevila Romulanka a ještě tato. Ozvalo se jakési chvilkové nesouhlasné mručení, ale pak si ostatní hleděli svého a nechali ty dva o samotě. Posadili se až ke stěně, přímo naproti jedné z romulanských lodí. Dat se na ni na chvíli zadíval.

"Vaše lodě jsou z lidského hlediska architektonicky docela zajímavé, víte to?"

"Vy ale nejste člověk."

"To ne, ale člověk mne stvořil a s lidmi žiji."

"Upřímně řečeno, naše lodě jsou možná pro vás architektonicky zajímavé, ale podle mne až moc velké. Začalo to monstrózními Válečnými ptáky a nedávno tomu nasadily korunu Ničiví ptáci, kteří jsou o polovinu větší. Na druhou stranu jsme měli doposud podstatně větší palebnou sílu. Tedy než přišlo tohle."

"Sama víte, že proti Defiantům nemají vaše lodě žádnou šanci, i když ty mají jen polovinu té vaší palebné síly, máme lepší motory a" ale to není to, proč jste se chtěla se mnou setkat?"

"Ne, to opravdu ne." přisvědčila: "Chtěla jsem vás trochu poznat, snad ze zvědavosti."

"Tak prosím."

"Co vy vlastně děláte, když už nejste ve Hvězdné flotile?"

"Přednáším na Akademii a v Oxfordu."

"Předpokládám matematiku, nebo tak něco."

"Ano, matematiku, strategii boje, anglickou literaturu."

"Literaturu?" zatvářila se poněkud udiveně: "Jak může robot přednášet o umění?"

"Divila byste se."

"A jinak" Přece pořád nepřednášíte."

"Mám milou ženu se kterou trávím většinu času."

"Jste ženatý?"

Než stačil odpovědět, rozblikalo se poplašné osvětlení a jedna z romulanských lodí explodovala. Na okamžik je to oslepilo. Ještě žhavými troskami něco proletělo. Dat se na to zahleděl. Něco mu to připomínalo. Nevěděl co.

"Vypadá to, že se zpět na svou loď asi nedostanete. Pojďte se mnou na můstek, myslím že proti tomu kapitán nic mít nebude."

Všichni na můstku byli velice rozrušeni. Vulkánská pilotka seděla v tom podivném křesle a soustředěně kormidlovala loď. Kapitán nařizoval úhybné manévry a zbrojař pálil maximální palebnou silou všech fázerů. Dat se sklonil nad jednom z terminálů a chvíli tam něco kutil. Cizí plavidlo očividně nemělo problémy s útoky všech tří lodí, které lehce odráželo. Áres a ta romulanská loď naopak měly potíže s tím, aby je nerozmetaly zásahy cizince. Dat se prudce zvedl od svého pultu a obrátil se směrem na kapitána:

"Ta loď, pane."

"Co je s ní?"

"Je z budoucnosti, pane. Jsou to Romulané."

?""

"Ano, podle mých výpočtů tak z doby asi za čtyři sta let."

Do hovoru se vmísil taktický důstojník: "Kapitáne, účinnost štítů klesla pod dvacet procent."

"Sfázujte loď!"

"Musíme vypnout štíty!"

"Sakra. Zavolejte je!"

"Odpovídají pane."

"Tady je kapitán James Atkinson z lodi Spojené federace planet Enterprise."

"Vypněte štíty a připravte se zemřít." byla jediná odpověď.

"Mluví k vám generalisima Sela." vložila se do hovoru jediná Romulanka na můstku.

"Jste zrádce a musíte zemřít. Vy jste zapříčinila to, že jsme se přidali k Federaci."

Nemohla tomu věřit. Těžko si dovedla představit, že by ona mohla být příčinou připojení Romulanské říše k Federaci. Jevilo se jí to celé jako čirý nesmysl a tak urážlivě dodala:

"Nesmysl. To je holý nesmysl."

"Nesmysl" Pche! Vy a ten člověčí android, vy oba jste příčinou všeho zla."

Zatímco se Sela hádala s tím ještě nenarozeným Romulanem, kapitán něco kutil s taktickým důstojníkem u zbraňového pultu. Za nějakou chvíli se kapitán otočil, skočil jim do řeči a suše oznámil:

"Tady se nikdo vzdávat nebude a my už vůbec ne! Pane Willisi, palte!"

Těsně nad pohonnou sekcí Enterprise se zdeformoval prostor. Jako by se loď vtáhla sama do sebe. Deformace se ale od trupu vzdalovala a směřovala na romulanskou loď. Po ní následovaly další dvě. Ta první ji odmrštila asi tři kilometry daleko, pod druhou se zachvěla a nápor třetí již nevydržela a explodovala. Exploze byla velice mohutná, takže odhodila zbylé tři lodě do různých směrů.

"Stabilizujte loď!" řekl klidným hlasem Atkinson.

"Hotovo, pane, stojíme na místě." odpověděla mu snad ještě klidnějším hlasem T"Rel, pilotka.

Sela na to představení zírala s poněkud nezavřenými ústy, a Dat také nevypadal, že by mu bylo úplně jasné, co se stalo, i když si domyslel, že použili QS torpéda, nejsilnější zbraň, kterou Federace má.

"Co" co to bylo?" zeptala se pomalu Sela.

"Názorná ukázka palebné síly vlajkové lodi Federace." odpověděl s úsměvem na rtech kapitán a dodal: "a taky trochu štěstí."

Dat poodešel k taktickému pultu:

"QS?"

"Ano, pane"

"Jak jste věděli, že to bude působit?"

"Všiml jsem si, že jejich štíty jeví známky časového posunu a bylo jen otázkou, jak rychle se nám podaří upravit torpéda na tento posun. Ještě, že máme kvéeska, protože u jiných by tato úprava nepřipadala v úvahu a my bychom byli víte kde."

"Musím říci, že máte znamenitý postřeh. Na člověka tedy."

"Děkuji."

Jeli turbovýtahem směrem k transportní místnosti. Sela vypadala zamyšlená, jako by přemýšlela, co jí ten kapitán z  budoucnosti chtěl říci. Musela uznat, že ji v prvních okamžicích ohromila palebná síla Enterprise. Slyšela sice, že Federace má nový typ zbraně, ale tajná služba nepřišla na nic konkrétnějšího. Osmělila se a zeptala se Dat:

"Ta QS torpéda, co je to zač?"

"Vzhledem k tomu, že už stejně vaši vědci pracují na analýze a jistě vám podají podrobnou zprávu, tak jim trochu ulehčím práci. QS znamená Quantum Singularity, neboli černá díra. Samozřejmě, že tato torpéda jsou milionkrát slabší, než skutečná černá díra, ale to nic nemění na tom, že jsou velice účinná. Mimochodem, vaše stará maskovací zařízení jsou vám na nic. Stačí vypálit jedno torpédo naslepo a světlo obíhající kolem vaší zamaskované lodi se stočí na něj, čímž loď demaskuje."

"Hm."

"Já ale doufám, že je nikdy proti Romulanům nebudeme muset používat. Vždyť mírová smlouva je na spadnutí a je zbytečné vést žabomyší války kvůli ničemu, když na nás číhá tolik nepoznaného a mnohem nebezpečnějšího. Vzpomeňte jen, co jsme si užili s Borgy a to ani nemluvím o Druhu 8472."

"Možná máte pravdu, ale víte jaký je názor naší veřejnosti, rozdmýchávaný extremisty z řad politiků" Nehledě na to, že i já sama jsem pro samostatnost Romulu. Nechci být na nikom závislá."

"Nezávislost je dobrá věc. Když si ji můžete dovolit. A někdy je dobré v rámci míru přeslechnout hlas lidu, nemyslíte?"

"Asi máte pravdu. Já jen" pamatuji si vás úplně jinak. Moje matka vás popisovala jako milého, lehce naivního robota, já jsem vás poznala jako chladně uvažujícího a bezchybně jednajícího. Teď, chováte se jako člověk."

"Vy to nevíte" Mám emoční čip. Již přes šedesát let."

"Emoce" Nelogické!"

"Logika" Neromulanské!"

Výtah zastavil. Vešli do místnosti, Sela si stoupla na transportní panel a usmála se na Data:

"Máte pravdu. Ale já jsem napůl člověk."

"Nashledanou."

"Snad" Energii!"

Dat byl překvapen jejím chováním. Říká se, že lidé stářím zmoudří, ale platí to i pro poloviční Romulanky" Ale jestli by ona byla schopna snést mír, jsou na dobré cestě. Naklonil hlavu mírně k pravému rameni, na tváři se mu objevil lehký úsměv, otočil se a odjel do své kajuty. Za poslední týden toho na něj bylo moc. Být člověkem, potřeboval by oddych. Rozhodl se odpojit emoce, a spustil monotónní diagnostický program, aby nějak zaměstnal pozitrony. Ulehl a zavřel oči.

Diagnóza již trvala asi dvě hodiny a byla ve své poslední čtvrtině. Nedokončil ji však. Potřetí za krátkou dobu se rozblikalo poplašné světlo. Ukončil proto program a vydal se na můstek. Kapitán horečně uděloval rozkazy, ale tvářil se, jako by nastala jeho poslední hodinka. Dat se rozhlédl a hned věděl proč. Kolem nich v kruhu bylo šest romulanských lodí budoucnosti. Ještě, že nezapojil emoce, nedokázal odhadnout, jak by se teď choval. Bylo mu jasné, že nemají nejmenší šanci.

"Pane, nabíjejí zbraně!" oznámil roztřeseným hlasem důstojník u senzorového pultu.

"Amen." odpověděl kapitán a zavřel oči: "Spusťte program Chaos."

Enterprise začala pálit podle náhodného vzorce do prostoru veškerou silou. Možná mohli zničit jednu nebo dvě lodě, ale určitě ne pět. Dat už se také smířil s osudem. Všichni jen čekali, kdy se promění na biliony atomů.

Vteřina. Dvě. Nic se nestalo. Romulanské lodě se dávaly na ústup. Všichni na můstku se otočili jako jeden muž. Prostor za nimi se zdeformoval, vyšlo z něj oslnivě bílé světlo a chvíli po něm vyletěla loď. Měla asi kilometr délky. Záblesk. Další. A další. Romulanské lodě jedna po druhé explodovaly jako vodíkem nafouknutý balónek propálený cigaretou. Za chvíli po nich nebylo ani památky. Neznámá loď se svým čelem postavila proti Enterprise. Pět minut se nic nedělo. Kapitán, který se celou tu dobu snažil o spojení již pomalu přešlapoval na místě a jevil známky nervozity. Konečně se ozvali:

"Zdravíme loď Federace."

"Mluví kapitán James Atkinson z lodi Spojené federace planet Enterprise."

"My víme, kdo jste." odpovědělo opět pouze audio: "Transportujeme se na vaši palubu."

"Ale to?" kapitán ani nedokončil větu. Na můstku se objevila ta bytost. Tvar těla byl humanoidní, ale bylo jisté, že se jedná jen o nějaký skafandr a že ten pravý je uvnitř. Nikdo z posádky neměl tušení, kdo, nebo co je to zač. Neznámý spustil monolog:

"Je důležité, abyste pokračovali v tom, co jste začali. Je důležité, aby se vaše dvě rasy spojily. Sami nemůžete nikdy přežít. Ty romulanské lodě, pokoušející se vás zničit byly pokusem zničit dosavadní výsledky vašich jednání. Musíte zůstat neoblomní, nebo neobstojíte." neznámý mluvil čím dál tajemněji: "Spojte se, nebo budete zničeni v galaktické válce. Vaše obzory jsou omezené. Nedovedete si představit, co vás čeká."

Neznámý domluvil, a jak se objevil, tak také zmizel. Nikdo na můstku neměl nejmenší tušení, kdo to byl. Nikdo jejich rasu neznal. Všem bylo ale jasné, že jejich zbraně jsou proti těm jejich směšné. Zpráva se rychle rozšířila po celé lodi a později i do přilehlého vesmíru. Začalo zbrojení nevídaných rozměrů. Lidé se začali bát. Báli se té neznámé, cizí rasy, o které nevěděli zhola nic. Jeden věděl. Nebyl to člověk, byl to stroj. Pochopil, jak se věci mají. Když ta neznámá loď přiletěla, vysílala signál určité frekvence. Frekvence Datových pozitronových obvodů. Ta loď měla své jméno. Patřila lidem, z doby za desetitisíce let. Enterprise. Věděl to. Lidé se vyvinou, a to, co viděli nebylo konečné stadium. Dat věděl, co bude na konci. Došlo mu to. Jedno písmeno. Q.

Stál ve své kajutě, a tiše pozoroval pohonné gondoly. Nehnul ani brvou. Měl zvláštní pocit. Podíval se na věc, co držel v ruce. Byl to klingonský obřadní nůž. Pozvedl jej před obličej a chvíli jej pozoroval. Sehnal jej Beth k narozeninám. Měla ráda takové věci. Za týden oslaví svůj padesátý pátý rok. Data při té myšlence zamrazilo.

Věděl, kdo byl ten neznámý, jeho vědomí. Byl to on. Nebyl sám. Věděla to i Sela. Její loď právě odlétala a ona nemohla odtrhnout oči od Enterprise. Její oči zvlhly, protože věděla, co je čeká.

Slza jí stekla po tváři až do úst. Měla zvláštní, slanou chuť. Plakala poprvé.