První důstojník Enterprise si užívá zasloužené dovolené, ze které jej však náhle vyruší hlavní pilotka, která má za úkol dopravit jej k Bajoru,který se z neznámých důvodů odmlčel. To, co jej čeká na místě, však překováná i ty nejhrůznější představy a sny, které kdy měl.

Dal ruce k sobě, jako by chtěl něco sevřít a dýchl do nich. Alespoň trochu jej to zahřálo. Skoro si začal nadávat, že přistoupil na ten hloupý nápad dávat si rande na Oreiasu 3. Měl teď čtrnáct dní dovolené a chtěl si jí jaksepatří užít. Pozice prvního důstojníka Enterprise jej dosti zmáhala, a tak byl vděčný za trochu klidu. Už tu čekal o čtvrt hodiny déle než měl a jeho přítelkyně se stále neblížila. Byl dost nervózní. Vydechl obláček páry a pozoroval, jak se rozplývá ve studeném světle pouličního osvětlení přerušovaného dosti hustým sněžením. Vločky se leskly jako stříbrné perly, náhle se zjevující v onom kuželu světla. Za zády zaslechl povědomé vrzání bot na sněhu. To tempo kroků poznal. Otočil se a usmál. Konečně přišla. Neměl nejmenší zájem ji dávat nějak najevo, že by, zejména v takové zimě, občas mohla chodit i včas. Kathryn byla xenobioložka a sloužila na USS Mendel. Právě se vrátila z Galaxie XI, kde její posádka zkoumala zbytky nějaké civilizace. Její tmavé vlasy, které měla nakrátko ostříhané, jí zbělaly sněhem, takže vypadala, jako by právě strčila hlavu do péřového polštáře.

"Ahoj Patriku," začala zvesela: "promiň, že jdu pozdě, ale v transportéru zamrzla antihmota, nebo co."

"Aha, jasně," odpověděl naoko vážně Patrik: "a já už myslel, že jsi zase .php3ala....nebo co."

Přišla až k němu a lehce jej políbila.

"Ty... jak máš dlouho dovolenou?"

"Vždyť jsem ti to už říkal, dva týdny."

"Já tři."

"Jak tři. Říkalas dva."

"No, když víš jak na kapitána." řekla s tajuplným úsměvem na rtech.

Patrik se na okamžik lekl, zamyslel se a po chvíli uvolnil tělo, které se napjalo jako luk. Věděl, že by mu to Kathryn neudělala a že si z něj jen tak střílí. Tedy - doufal v to.

"Miláčku," stočil řeč na jiné téma, "mám pro tebe překvapení!"

"Nepovídej?"

"Povídám! Počítači, transport dvou."

Jejich těla se odhmotnila, aby se v zápětí objevila v malé mítnosti, osvětlené jenom krbem. Kathryn byla velice příjemně překvapena, to musela uznat. Sundala si rukavice a svlékla svrchník zimní uniformy. Dlaně nastavila směrem ke krbu, zavřela oči a nasála jeho vůni. Byl to pravý krb, ne holografická imitace. Ocenila, že Patrik riskoval i porušení zákonů, jen aby ji potěšil. Kdyby tak věděl, co má pro něj připravena ona.

"Kate, omluv mě prosímtě na chvíli, musím se jít osprchovat." řekl poněkud omluvným tónem, "To víš, když na tebe čekám půl hodiny v minus dvaceti."

"Jen běž," odpověděla, alespoň budu mít více času se připravit, dodala si pro sebe v duchu.

Z koupelny se ozval sykot padající vody, a táhlé vydechnutí úlevou. Kate se začala pomalu vyslékat. Koupila si pro Patrika nové prádlo. Ten Ferengi byl hrozný vyděrač, ale nakonec jej dostala za poloviční cenu, když mu řekla, že má andorianskou horečku a že mu ji vyléčí. Ten hlupák neměl ani ponětí o tom, že Ferengové jsou vůči ní imunní. Bylo to pravé hedvábí, surovina, která je vzácnější než dilithium. Podívala se na sebe v zrcadle, jeden bok, druhý, všechno OK. Lehkým krokem přešla k posteli, odhrnula přikrývku a posadila se. Nohy natáhla před sebe a jak byla štěstím bez sebe, uvolnila břišní svaly aby si lehla na záda. Bohužel to udělala až moc rychle, za což byla potrestána ranou do týla o čelo postele. Otočila se s mírným zamračením v obličeji a symbolicky praštila do dubového dřeva. Pak jen padla obličejem na polštář a pár vteřin zůstala nehybně ležet. Rozhodla se otočit zpět na záda. Uprostřed jejího hadího pohybu ale někdo zaklepal na dveře. Doufala, že se přeslechla a tak se ani nenamáhala zvednout. Za pár vteřin se ale pár bouchnutí ozvalo znovu. To už z koupelny vyšel i Patrik. Zvedla se a podívala se průhledem. Za dveřmi stála nějaká žena v uniformě flotily. Byla to Vulkánka. Vlasy měla na svůj druh neobvykle dlouhé - sahaly jí až na ramena. Kate uznala, že byla velice půvabná. Měla uhračivý pohled, hnědé oči a tenké, souměrné rty. Kate otevřela.

"Dobrý den," pozdravila neznámá, "je tohle pokoj velitele Patrika Trumana?"

"A..ano, je"

"Kdo to je?" ozval se i Patrik.

"Nějaká Vulkánka."

Doufal, že to není ta, kterou myslel. T´Rel, hlavní pilotka Enterprise. Chladná jako zmrzlá ocel, přísně logická a přesto docela pěkná. Bohužel se nemýlil.

"Vidím, že ruším." zdvořilostně dodala.

"No, docela ano. Co tady děláte?" zeptal se.

"Nejenže ruším váš klid, ale i dovolenou." oznámila suše: "Máte se okamžitě hlásit na lodi."

"Enterprise je tady?"

"Ne. Nebylo by to logické."

"Takže poslali vás. Předpokládám, že jste přiletěla nějakým Dragonflyerem?"

"Ano. Mám vás okamžitě dopravit na loď. Sbalte si prosím co nejrychleji své věci, abychom mohli do nejdříve odletět."

"Tady Kate poletí s námi."

"Rozkaz. Vy jste nadřízený. Stejně nechápu ty vaše rozmnožovací rituály, když z toho stejně žádné potomstvo nevzejde. Nelogické."

"Tak už běžte." pobaveně přikázal Patrik a stylem nejraději_bych_ji_zabil se podíval na Kate, která jen mírně pokrčila rameny.

Dragonflyer měl již nažhavené motory, když k němu přišli. Byl to v podstatě runabout s přední částí shodnou s jinými, ale od poloviny trupu začínalo jakési vykrojení zespodu, podobně jako u pohonných sekcí některých tříd lodí. Z této části vzcházely poměrně široce roztažené pylony, osazené dvojicí pulzních fázerů, zakončené posledním typem warp-motorů. Teď však byly pylony složené - kvůli úspoře místa v hangárech. Uvnitř byla čtyři křesla, která se mohla proměnit v lůžka. Nepohodlná sice, ale proti klingonským lodím to byl stále vrchol komfortu. Patrik s Kate si sedli na zadní dvojici sedadel a nechali T´Rel, ať se stará.

Člun se pomalu zvedal ze země. Při stoupání se zároveň otáčel o stoosmdesát stupňů a roztahoval křídla - podobně jako vážka. Po dosažení letového modu prudce zrychlil a na oběžné dráze přešel na warp. Oba cestující trochu zarazilo, že letí maximální rychlostí. Patrik se proto zeptal T´Rel, co se vlastně děje.

"Letíme na Bajor. Přesně před šestadvaceti hodinami s ním byl přerušen veškerý kontakt. Enterprise je na místě a zjišťuje podrobnosti. Spojení s ní není možné v důsledku nějakého rušení neznámého původu."

Zpomalili na impuls. Blížili se k červí bráně. Vulkánka nastavil souřadnice a loď byla připravena k přesunu. Po pár vteřinách se dostali k východu. Byla to jedna ze čtyř známých přírodních (i když byla defacto vytvořena myslícími bytostmi) červích děr. Málem to by jejich poslední průlet červím prostorem. Hned po průletu do normálního prostoru se museli vyhnout obrovitému meteoru. Ten neváhal a vrhnul se do červí díry, která okamžitě implodovala. T´Rel horečně zkoumala senzorové údaje. Teď se k ní přidal už i Patrik a Kate jim nakukovala přes ramena.

"Dilithium." řekla pilotka: "ten metoerit obsahoval značnou koncentraci dilithia, a celý ten meteorický roj okolo taktéž. Proto nebylo možné navázat spojení s Enterprise."

Teď teprve si všichni všimli, že je kolem nich ohromná spousta metorů značných rozměrů.

"To musí být...ano určitě." nedokončil větu.

"Co?" tázala se rozrušeně Kate.

Než stačil něco říci, odpověděla za něj T´Rel: "Zbytky čtvrtého bajoranského měsíce. Nikde jinde se tady nemohlo objevit takové množství horniny s dilithiem."

"Má pravdu." dodal Patrik: "T´Rel, co způsobilo rozpad měsíce?"

K chystané odpovědi se vůbec nedostala. Tok jejích myšlenek přerušil mohutný náraz. Rozblikalo se poplašné osvětlení. Štíty se aktivovaly. Na levoboku se odmaskoval klingonský dravec a pálil po nich. Byli to piráti. Tak se jim říkalo. Klingoni, kteří nesnesli spojenectví s federací a osamostatnili se. Jejich společnost se však posléze zhroutila a existovali jen jednotlivci, či malé skupiny, kteří se věnovali přepadávání lodí. Další rána.

T´Rel začal se sekvencí úhybných manévrů. Dravec jim ani v nejmenším nestačil. Nebyl ale sám. Odmaskovali se další dva. Štíty dragonflyeru dostávali pořádně zabrat. Zásah. Další.

"Nastavte kurs k Bajoru." přikázal Patrik: "Musíme se tam dostat, než nás zničí."

Začali kličkovat meteorovým rojem. Dost je to brzdilo, ale byla to jediná šance jak neohrabaným dravcům uniknout. Po chvíli zběsilého letu, kdy už se jim dostatečně vzdálili, nařídil Patrik let opatrný, aby nezanechávali zbytečně jasnou stopu. Pomalu oblétavali jeden meteor za druhým. Pole se zdálo nekonečné. Najednou se ozvala Kate.

"Tam. Vidíte to? Ta deformace."

"Ano." přidala se T´Rel: "Má pravdu. Vypadá to jako čtvrtý, zamaskovaný dravec. Možná že dilithiové záření ruší jejich plášťovací systém."

"Vypalte tam tři fotonová torpéda."

Nad jejich hlavami se třikrát zablesklo a zářící koule již putovaly k oné deformaci. Byl to dravec. Explodoval v mohutné erupci plamenů. Teď na sebe ale upozornili. Další zásah. Našli je. Dragonflyer se obrátil a vypálil plnou salvu z fázerů tak, že se mu podařilo jedné z klingoských lodí zničit pohonný systém. Další dvě ale pokračovaly v palbě. Štíty klesly pod patnáct procent a poškozen byl i jeden z motorů. Nebyli s to tak dobře manévrovat, a tak je dravci bez větších problémů doháněli. Obrat vlevo. Meteor. Zásah. Znovu obrat vlevo a oblet obrovského kusu skály. Podlet dalšího. Oblétávají kameny ze všech stran. Dravci si vždy rozdělí úlohy a poslušně každý letí z jedné strany toho kterého meteoru. Na obrazovace Dragonflyeru se již pomalu začíná objevovat hvězdné pole. Za chvíli budou venku. Další zásah. Štíty jsou vyřazeny z provozu. Konec roje. Na obrazvce se objevuje přední část talíře Enterprise. Patrně zaznamenali znaky boje a vydali se k roji. Dragonflyer elegantním letem po pravoboku oblétává poslední z meteorů a míří k mateřské lodi. Na jejím talíři se již k sobě blíží dva bílé zablésky. Neklamná známka palby. Z torpédometů vylétají kvantová torpéda, použití QS by bylo zbytečné. Teď se objevují i oba zbylí dravci. První je zničen torpédy. Exploduje v mohutné záři. Druhý se pokouší uniknout a daří se mu vyhnout fázerovému výboji. Dělá obrat vpravo, zpět do roje. Není dostatečně rychlý a tak jej dohání další výboj, který po chvilce laškování proniká štíty, posléze i částí trupu a křídla a vyráží druhou stranou. Loď se stává neovladatelnou, v plné rychlosti naráží do jednoho z meteorů a exploduje.

Všichni tři si pořádně oddechli. Dokonce i T´Rel, i když to vehementně popírala měla zrychlený tep a na čele se jí objevily krůpěje potu. Mírné cuknutí znamenalo, že je Enterprise vzala do vlečného paprsku a teď s nimi směřuje do hangáru. T´Rel ještě sklopila křídla a vypnula všechny systémy. Podívala se na blížící se gondolu Enterprise a řekla:

"Asi dnes nebyl dobrý den na smrt."

Teprve teď si Patrik všiml, že Kate se schoulila na jednom ze zadních křesel a tiše pláče. Posunul se k ní a beze slova ji objal. Nebyla na takové situace zvyklá. Dost ji to vyděsilo. Nevěděl ještě, že proti tomu, co jej čeká za pár hodin, byla tohle jen oddechová činnost.

V hangáru na ně čekal sám kapitán, což bylo poněkud nezvyklé. Ačkoliv byla Enterprise v provozu teprve dva měsíce, vydobyl si značnou autoritu. Měl ji sice zajištěnou ještě před svým příchodem na loď svými dosavadními výkony, ale zde se jen utvrdila.

"Veliteli," začal bez zbytečných okolků, "omlouvám se za to přerušení dovolené, ale vaše přítomnost zde je nezbytná. Kolem Bajoru je mrak ionizovaného plynu, není možné se s planetou spojit. Vyslali jsme tam sondu, která zjistí, zda je možné se tam přepravit člunem."

"Víte, co je příčinou tady toho všeho?"

"Bohužel ne. Mohu se zeptat, kdo je tady ta podporučice?"

"Zeptat se můžete." odpověděl s úsměvem na rtech Patrik, "I když to teď nevypadá, je to jedna velice krásná osoba z USS Mendel, která je mi duševně spřízněna."

"Vsadím se, že ne jenom duševně." odpověděl se šibalským úsměvem na rtech kapitán a odešel. Bylo to na dlouhou dobu naposled, co se zasmál.

Patrik doprovodil Kate do své kajuty. Uplynula půlhodina, kdy ani jeden z nich v podstatě nic neřekl. Vyměnili si jen pár frází. Ozval se kapitánův hlas, který Patrikovi přikazoval dostavit se okamžitě na můstek.

"Musím jít." zopakoval kapitánova slova, "Nejlepší bude, když si na chvíli zdřímneš. Zaženeš tím ty stvůry, co se ti míhají hlavou."

"Asi máš pravdu." odpověděla mu, zkoumajíc přitom křivky replikátorového panelu.

Odešel. Kate odvrátila hlavu od panelu a přešla do koupelny k umyvadlu. Pustila vodu a chvíli pozorovala svůj obličej v zrcadle. Oči měla stále ještě trochu opuchlé. Ještě před třemi dny byla na své lodi, kde v klidu zkoumala nějaké zkamenělé bakterie, a teď stála tváří v tvář smrti. Nechala vodu pomalu natéct do dlaní. Ani si nevšimla, že jsou už plné a voda z nich přetéká. Po chvíli se konečně sklonila a opláchla si dvakrát obličej. Ano, připravovali ji na tyhle věci v akademii, měla na to výcvik. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Ráda by věděla, kdo tohle mohl vymyslet. Všimla si, že v koupelně je i sprchový kout. Tohle na Mendelu neměli, tam se musela spokojit s hygienickým zářičem. Ani příliš nepřemýšlela. Svlékla se. Všimla si, jak je její spodní kombinéza prosáklá potem. V návalu emocí to předtím ani nezaregistrovala. Zaklonila hlavu a pustila proud vody přímo na obličej. Vydržela tak stát minutu. Začala znovu myslet na ten střet s piráty. Posadila se, přitiskla stehna k prsům, rukama objala nohy, položila levou tvář na kolena a znovu jí začaly téct slzy. Nebránila se tomu, nikdo ji neviděl ani neslyšel. Byla sama. Po chvíli se trochu uklidnila. Polohu nezměnila. Nemyslela teď vůbec na nic, jen poslouchala, jak se proudy vody šumivě tříští o dno sprchového koutu. Vydržela sedět bez hnutí téměř hodinu. Pak přerušila proud horké tekutiny, lehce si osušila mokré tělo a jak byla, tak si lehla do postele. Tělo bylo dosti rozehřáté, a tak se do poloviny hrudníku přikryla. Netrvalo dlouho a usnula.

Na můstku bylo plno. U každé pracovní stanice někdo seděl. Všichni horečně rozebírali údaje senzorů ze sondy. Z nějakého neznámého důvodu se nedochovaly obrazové informace. Ostatní zprávy naznačovaly zamoření planety nějakým virem. Sonda rovněž nezaznamenala jakékoliv známky civilizace. Údaje tak přinesly ještě více otazníků, než bylo na začátku. Kapitán se rozhodl vyslat na planetu výsadkový tým. Velením akce byl pověřen Patrik. První člen týmu byl nasnadě. Vybral si T´Rel. Potřeboval dobrého pilota a co víc - uměla chladně uvažovat. Nechtělo se mu příliš kombinovat a tak dalším členem týmu byl bezpečnostní důstojník. Byl to jediný člověk na palubě lodi s plnovousem. Pocházel odněkud ze střední části Evropské aliance. Jeho jméno připadalo Patrikovi poněkud legrační - Jan Foukal. Věděl, že Jan je anglicky John, ale stejně tomuto více než dvoumetrovému hromotlukovi nikdo neřekl jinak než Jane - jako protiklad k jeho zevnějšku. Jan si nestěžoval, bral to s humorem. Posledním členem týmu byl vědecký důstojník, mladý černoch s vlasy spletenými do malinkých copánků.

Na cestu si vzali Dragonflyer. Měli štěstí, že Enterprise má v hangáru ještě tři. Vstoupili do ionizované atmosféry. Jejich stopa v ní připomínala hořící provaz, což bylo zapříčiněno vznícením plynů. Téměř nic jim nekladlo odpor. T´Rel musela pouze navigovat podle přístrojů, protože viditelnost byla nulová. Konečně přistáli. Všichni si nasadili přilby a čekali, až se usadí prach, který člun po dosednutí zvířil. Průhledy nebylo nic vidět, neboť jim se dosedající častečky hornin také nevyhnuli. Podle údajů měli přistát na pahorku poblíž hlavního města. Patrik nařídil otevřít dveře. Pozadu se vysoukal ze stroje, otočil se, udělal pár kroků a zarazil se.

To, co uviděl jej umlčelo. Nebyl schopen slova. Pohled na město srovnané se zemí s tu a tam vykřikujícími kusy budov, z nichž některé byly v plamenech. Do mysli se mu začala vkrádat melodie, kterou slyšel kdysi na nějakém koncertě. Prostá, jednoduchá, hraná pouze na housle. Smutná. Díval se přímo před sebe. Viděl jen vzlykající trosky. Pozvedl zrak a rozhlédl se. Melodie přešla v naléhavý symfonický sbor tisíců smyčců. Nad městem se vznášel dunivý kouř, protínaný místy krutým smíchem plamenů. Dříve nádherná vodní kaskáda ve středu města, viditelná odkudkoliv nyní zmateně vyzpěvovala nesmyslné tóny. Pláč města doléhal ze všech stran a nebylo možné se mu vyhnout.

"Můj bože!" bylo jediné, na co se zmohl. Vrátil se zpět ke člunu, aby se mohl opřít. Chvíli po něm se objevili i zbylí členové výsadku. Zůstali nehybně stát a zírali jako před chvílí Patrik. Jane zavřel oči, mladý černoch se otočil. Jen T´Rel zůstala, jak byla. Byla také první, kdo promluvil.

"Měli bychom jít blíž. Průzkum to vyžaduje."

"Já vím," odpověděl Patrik, mohutně vydechl, až se mu orosilo sklo na přilbě, "já vím. Jane, vezměte z Dragonflyeru potřebné vybavení."

"Ano, pane."

Patrik se ještě jednou podíval tím směrem. Křik města byl však neúprosný.

Lesem šli už dobrou půlhodinu. Jery - vědecký důstojník - se věnoval sběru dat. Patrik pohlédl na T´Relin trikodér. Zbývalo nějakých pět set metrů. Za normálních okolností by dávno cítili kouř a možná slyšeli i praskot plamenů. Přilby je však od okolního světa separovaly. Byl docela rád, že tomu tak je. Už teď mu nebylo dobře a netoužil po násobení pocitů dalšími smysly. Vpředu kráčel rázným krokem Jane, svírajíc v rukou obouručný fázer. Začaly se objevovat první obrysy budov. Hučící prázdnota toho místa na ně doléhala čím dál silněji. Došli k prvním domkům. Jeden z nich si vybrali a vešli tím, co snad kdysi bývalo verandou.

Objevili se v jídelně. Keramické nádobí, ze kterého někdo ještě těsně před katastrofou jedl, se vlivem strašného žáru speklo s hmotou stolu. Čtyři židle. Všechny byly převráceny na záda. Černá, poplem pokrytá podlaha. Doutnající obložení stěn. Jeden roh místnosti úplně pryč. Patrik si vzpomněl, kde už podobné scény viděl. Domy, zničené tímto způsobem, spatřil v nějakém dokumentárním holografickém programu. Byl o historii dvacátého století, druhá světová válka. Nenapadlo jej, že podobné scény ještě někdy uvidí. Nikdo z nich ani nepromluvil. Všichni se věnovali své práci. Patrik mírným nakloněním hlavy naznačil T´Rel, že už chce odejít. Gesto zaregistroval i Jane. Jeryho upozornil jemným dloubnutím. Vyšli na ulici. Podle údajů to byla jedna z magistrál směřujících na centrální náměstí. Obraz byl však stále stejný. Trosky budov vůkol. Fragmenty zdiva všude po chodnících i vozovkách. Havarované dopravní prostředky.

Šli po té ulici už hodinu. Právě míjeli antigravitační autobus, zapíchnutý v desátém patře nemocniční budovy. Mlčení týmu narušil Jery:

"Zdá se mi to, nebo jsme ještě neviděli žádného Bajorana?"

"Máte pravdu." odpověděla mu T´Rel: "Co o tom soudíte, veliteli?"

"Třeba všichni někam utekli. Ale to je jenom spekulace. Musíme se dostat k centrálnímu výpočetnímu středisku a doufat, že se zachovala nějaká klíčová data."

"Rozdělíme se na dva týmy." navrhla T´Rel: "Já půjdu s Jerym do výpočetního střediska."

"Dobře, souhlasím. Já s poručíkem Foukalem půjdeme na centrální náměstí Proroků."

"Rozkaz!" zaznělo sborově.

Patrik se ještě chvíli díval za odcházející dvojicí, která po chvíli chůze začala klusat. Pravděpdobně vulkánčin návrh. Otočil se a spolu s Janem se vydali určeným směrem.

"Veliteli," započal rozhovor poručík, "co myslíte, že se tady stalo?"

"Nemám nejmenší tušení. Mohlo to být cokoliv. Od přírodní katastrofy neznámého původu po útok cizí rasy."

"Napadlo mne, jestli třeba nemohou být bajorané nějakým způsobem třeba fázově posunutí."

"To si nemyslím. Ale jejich zmizení mi vrtá hlavou stejně jako vám."

"Veliteli!"

"Co?"

"Podívejte se na údaje trikodéru! Zaznamenává ohromné množství organické hmoty před námi. Umístění by odpovídalo náměstí."

"Ta hmota. Je to živá masa?"

"Negativní."

"Co to sakra..." nedokončil už Patrik větu. Ústa nechal otevřená. Celé zničené město bylo proti tomuto jen dětské pískání na píšťalku proti zvuku symfonického orchestru, hrajícího tu nejtragičtější melodii. Celá plocha náměstí, čtyři kilometry čtvereční, byla pokryta masou těl. Všechna bez výjimky byla nějakým způsobem znetvořena, zohavena. Všichni zemřeli strašnou, bolestivou smrtí. Hromada čítala všechny obyvatele hlavního města a dosahovala výšky stopadesáti metrů. Patrik nemohl pochopit, proč by toto někdo dělal, jaký k tomu mohl mít důvod. Posadil se na bobek vedle Jane, který měl na krajíčku. Ta hromada řvala jako matka, které právě vraždí dítě.

Jery zaklepal T´Rel na rameno a gestem jí naznačil, že už nemůže. Naštěstí to nevadilo, protože byli u cíle. V budově výpočetního střediska byla tma. Oba zapnuli světlomety na přilbách a dali se do průzkumu. Na první pohled bylo zřejmé, že většina počítačů je neopravitelná, natož pak použitelná. Po podlaze se válely různé věci. Chvíli to sice trvalo, ale podařilo se jim najít jeden funkční uzel. Měli však jiný problém. Nebyl zásoben energií.

"Jery, vy tu zůstaňte, já se vydám do suterénu a zapojím přívod energie." přikázala T´Rel.

"Jak myslíte, vy jste tady šéf, čéče." nepopřel svůj jamajský původ Jery.

T´Rel lehce seběhla schody, ale průchod ke transformátorům byl zasypán. Optimalizovala fázer a průchod si prostě vyrobila. Po chvíli konzultování trikodéru a úporného hledání se jí podařilo najít ten správný přípoj. Musela do něj zapojit svůj fázer, neboť jiný funkční zdroj energie nebyl v okolí dosažitelný. Chvíli to trvalo. Neuvědomila si, že tam strávila skoro deset minut. Na cestě zpátky se chtěla spojit s Jerym, aby mu řekla, že může začít, ale on ji předběhl:

"Ježiši, co to je? Pomoc! T´Rel potřebuju pomoc. Fuj, ty seš hnusnej. Tady máš pár do kožichu!"

Neváhala a rozběhla se za ním. Na půl cestě se zastavila. Neměla zbraň. Logika jí nepomohla. Buď se mohla vrátit a tím by zvýšila šance na úspěch, nebo pokračovat a na místě zjistit, zda zbraň vůbec potřebuje. Rozhodla se běžet za kolegou. Cestou se s ním pokoušela několikrát spojit, ale neozýval se. Přiběhla až k místu, kde spolu byli naposledy. Jery tu nebyl. Rozhlédla se okolo. V tom nepořádku nebylo nic vidět. Na podlaze objevila stopy. Vydala se po nich. Co chvíli si musela klestit cestu. Tu převrácený stůl, onde ze stropu visící husí krky kabelů. Ač stále sledovala stopy, pozorně se každou chvíli koukala kolem sebe, zda nezahlédne něco podezřelého. Zanedlouho uviděla na zemi ležet fázer. Předklonila se a dřepnula si. Vzala jej do pravé ruky. Byl nastavený na maximum, což bylo přinejmenším podivné. Ukazatel stavu energie indikoval tříčtvrteční stav, což naznačovalo téměř nepřerušenou palbu po celou dobu. Něco zaslechla. Zase. Dutý zvuk, jako by jí někdo klepal na temeno helmy. Prudce se otočila. Nic. Znovu. Teď už věděla, co to bylo. Kapka krve se jí rozstříkla na průhledu. Setřela ji rukávem a zanalyzovala. Byla lidská, s největší pravděpodobností tedy Jerryho.

Ve stropě nad ní zela pořádná díra. Vyskočila a jen tak tak, že se zachytila konečky prstů. Vytáhla se nahoru. Byla v klimatizační šachtě. Krvavá šmouha se táhla vlevo. Sledovala ji, jak rychle to jen šlo. Nemohla ani pořádně lézt po všech čtyřech, jak byla šachta nízká, a ani se plížit, jak byla úzká. Dostala se až k nějakému ústí. Byla to křižovatka s vertikální šachtou, vedoucí na střechu. Šmouha pokračovala nahoru. T´Rel se pozastavila nad tím, jak by tudy mohl člověk vylézt. Jediným logickým vysvětlením bylo, že mu někdo pomohl. A ten někdo musel mít pořádnou sílu. Ona sama by nedokázala nahoru vylézt, natož pak s nějakým břemenem navíc. Musela se vrátit. Lezla pozadu, ale bylo to jednodušší, neboť teď se šachta mírně svažovala. Seskočila zpět do místnosti a běžela ke schodům.

"T´Rel, jste tam?" ozvalo se v její přilbě.

"Ano veliteli. Ráda vás slyším. Jery se mi ztratil. Vypadá to, jako by ho někdo, nebo něco uneslo. Našla jsem po něm jen krvavou stopu, patrně je tedy zraněný."

"Bože..." připojil se Jane.

"Prosím?" nechápavě se zeptala, "Nerozumím vám."

"T´Rel, kde teď je asi Jery?" zeptal se znovu Patrik.

"Pravděpodobně na střeše budovy."

"Kde jste vy?"

"Na schodišti. Mířím za ním."

"Počkejte, jsme na cestě, za dvě tři minuty jsme u vás."

"Mám zbraň, je nelogické, abych čekala. Může být pozdě."

"Pozdě pro vás. Nemám čas na vysvětlování, kdybyste však viděla to, co my, pochopila byste. Je to rozkaz!"

"Ano, pane."

Přiběhli dokonce za minutu a půl. Celý udýchaní vběhli do budovy, kde na ně T´Rel čekala. Vybíhali schody, přičemž se vzájemně kryli. Jedno podlaží za druhým. Předposlední. Poslední. Teď jen dveře na střechu. Automatika v nich nefungovala. Patrik s Jane uchopili každý jednu jejich polovinu a táhli směrem od sebe. K ničemu to nevedlo. Patrik si stoupnul k Jane, aby mohl na svoji polovinu tlačit. Začaly se otevírat. T´Rel ještě chtěla navrhnout něco v tom smyslu, že je mnohem silnější než oni a že by mohla ona tlačit místo Patrika. Než stačila cokoliv říct, Patrik zařval:

"K zemi!!!" a sám tam sebou praštil. Jane se přitiskl ke zdi tak, aby byl mimo případnou tlakovou vlnu, která by vylétla ze dveří. T´Rel to nestihla. Dveře vylétly jako kusy papíru směrem do schodiště a ji vzali s sebou. Dopadla o pět metrů dál a dva metry níž. Patrik se po schodech sesunul za ní. Žila, byla jen lehce zraněna a otřesena. Otočil se a vstal. Jane střílel ze svého obouručného fázeru plnou silou. Přiběhl k němu a také pálil. Bylo to jenom na slepo, díky prachu, zvířeném po výbuchu. Na chvíli ustali. Oblak si sednul.

Před nimi něco stálo. Bytost, kterou ještě nikdo z nich neviděl, a která se nepodobala ničemu, co bylo kdy popsáno. Jakási kovově tmavě modrá stvůra. Ve výši jednoho metru to mělo jakési tělo, ne nepodobné pozemským krabům, jen mnohonásobně větší. Na každé straně z něj vyrůstaly dvě nohy. Tvarem připomínaly pavoučí. Dole byly zakončeny třemi prsty, svírajícími úhel sto dvaceti stupňů. V předu vyrůstalo něco jako krk. Byl složen z jednotlivých článků a vypadal jako ocas štíra. Také z něj vyrůstaly dva páry končetin, sloužících patrně jako ruce. Každá z nich měla šest dlouhých tenkých prstů. Hlava byla podlouhlá. Úplně nahoře byly dvě tmavé polokoule, patrně zrakové smysly. Jinak byla dokonale hladká. Celková výška dosahovala dobrého půltřetího metru.

Stvoření si je také prohlíželo. Pod jeho nohama leželo znetvořené Jeryho tělo. Tvor udělal několik kroků zpět obratným, skoro hmyzím pohybem. Zničehonic narovnal krk a začal jej nahýbat směrem dozadu. Jeden z článků se bíle rozzářil. Oběma došlo, že znovu útočí. Z místa, které by snad bylo možno nazvat hrudí, kdyby nebylo na krku, vyšel záblesk. Uskočili a kousek rohu budovy za nimi, která byl o něco vyšší spadl do ulice. Zacílili opět svoje fázery. Vypálili. Před bytostí se vytvořilo ochranné silové pole, kterým fázery nepronikaly, ani jej nijak nepoškozovaly. Bytost palbu neopětovala.

"Nemůže! Ona teď nemůže střílet!" křičel Jane, "Veliteli, vezměte T´Rel a běžte ze schodů, já ji zdržím."

"Dobrá," řekl Patrik po chvíli přemýšlení, když si všiml, že se mu přehřívá zbraň.

Jediným skokem se ocitl u T´Rel. Vzal ji přes rameno. Byla docela lehká, až se podivil. Jane začal také pomalu ustupovat. Už byl u prvního schodu. Rychle se otočil a skočil také dolů. Za letu ještě sestřelil stěnu, aby na chvíli tvora zdržel. Teď běžel jako o život. Podlaží míjelo podlaží. Noha míjela nohu. Zanedlouho dostihl velitele s T´Rel. Vzal ji od něj a podal mu svoji zbraň. Patrik se otočil a znovu za nimi zatarasil cestu. Běželi dál.

Konečně byli venku. Odběhli a schovali se za nejbližší budovu. Ještě jednou zatarasili cestu, tentokrát východ. Od výpočetního střediska teď byli asi dvacet metrů. Tiše je pozorovali. Minutu se nic nedělo. Najednou vyletěl kus stěny ve třetím patře a ze vzniknuvšího otvoru vyskočil ten tvor. Bez problémů dopadl na zem. Jeho tělo pokleslo téměř až k zemi, ale hned se rychle vzneslo do své původní polohy. Začal otáčet krkem a potažmo i hlavou. Rozhlížel se, kde je jeho kořist. Pohyby byly velice ladné. Všiml si jich.

"Musíme pryč!" shrnul myšlenky všech Patrik.

"Enterprise volá výsadek. Ozvěte se. Podařilo se nám překonat interferenci, takže s vámi můžeme komunikovat." ozvalo se jim v přilbách.

"Máme problém," odpověděl jako první Jane, "veliký problém."

"Ano." přidal se k němu Patrik, "Enterprise, můžete nás transportovat?"

"Transport není možný."

"Sakra. Dobře tedy. Můžete nás zaměřit?"

"Ano."

"Výborně. Vypalte z fázeru patnáct metrů přímo přede mne." řekl a poodběhl naproti bytosti.

"Proč?"

"Prostě to udělejte a hlavně rychle."

Oba konce fázerového prstence na spodní části talíře lodi se bíle rozzářily a za okamžik z něj vyšel fázový výboj.

Bytost se připravovala k dalšímu útoku. Krk už začal zářit. Bylo to na poslední chvíli. Z nebe se snesl sloup pulzující energie. Tvor se okamžitě vypařil, a před výsadkem se začala tvořit jáma. Patrikovi vždy připadaly fázery Enterprise jako tenounké nitky, teď měl však před sebou lano energie o průměru deseti metrů. Uvědomil si, co za strašnou sílu to je. Po pěti vteřinách palba ustala.

Popošel až k okraji propasti. Fázer vypálil díru širokou cca. 11 metrů a nedohlédnutelné hloubky. Okraje horniny byly hladké jako sklo, což bylo způsobeno obrovským žárem.

T´Rel odnesli do Dragonflyeru, se kterým se vrátili nad město, aby mohli transportovat mrtvé Jeryho tělo. Patrik pilotoval. Nikdo celou cestu nepromluvil. Zpátky na lodi se všichni rozešli do svých kajut. Kapitán jim dovolil podat hlášení později.

Vešel do kajuty. Kate se právě oblékala. Řekla mu, že skoro celý jeho výsadek prospala. Chtěla se jej zeptat na jeho průběh, ale gestem jí naznačil, že nemá náladu. Jen se svlékl a šel smýt všechnu tu špínu. Snažil se zapomenout na ta křičící mrtvá těla, vzlykající trosky. Kate mu pomohla. Vešla za ním pod horký proud vody, dlouze se mu zadívala do očí a objala jej.

Enterprise zůstala na místě ještě dva týdny. Vyšetřování neurčilo důvod násilné smrti všech obyvatelů Bajoru, ani se nepodařilo zjistit, co za tajemnou rasu napadlo výsadek. Kate odletěla zpět na USS Mendel, zkoumat pohyblivou kvantovou singularitu a Enterprise poté, co označila Bajoranský prostor za karanténní, se vydala za další misí.

Týden poté přišel k Patrikovi do kajuty kapitán a mlčky mu podal elektronickou tabulku. Bylo na ní poslední Bajoranské proroctví: