Právě si vychutnával svou porci gletten, když jej mohutný náraz změnil
ve flek na kapitánském obleku. Utrousil ještě pár nadávek a vydal se na můstek.
Cestou si odstraňoval zbytky nudlí z hrudě a v duchu plánoval možný trest pro
viníka. Jako obvykle ušel několik set metrů, než narazil na první přistavený
výtah. Neudivovalo jej to, při monstróznosti Ničivých ptáku konstruktéři
jaksi pozapomněli na dostatečné množství dopravních jednotek, což si ovšem plně
vynahradili kvantitou disrupčních děl. Na druhou stranu ale dokázaly tyto
procházky udržovat celkem slušnou kondici, a možná i díky tomu byly posádky lodí
třídy Q´Drix nejlepší v různých sportovních kláních pořádaných pro
"potěchu" vojáků.
Konečně se mu někdo ozval. Už se začínal cestou nudit. Hlášení z můstku bylo
stručné a žádalo jej, aby se tam dostavil. Vůbec se nepozastavil nad tím, že to
trvalo tak dlouho - byl rád, že obdržel alespoň nějakou informaci, než se na
velín dostal. Mohl se jen domnívat, že procesory centrálního počítače jsou
pravděpodobně zaneprázdněny vypočítáváním strategických parametrů situace, která
způsobila jeho mokré oblečení.
"Co se, ksakru, stalo?" byla jeho první slova na můstku ještě před tím, než
usedl do svého křesla.
"Naše warp-pole se zhroutilo," zahlásil první důstojník, "a objevili jsme
zničenou loď Federace."
"Dobrá. Pro tentokrát se nebudu rozčilovat." odvětil kapitán již klidněji.
"Pomocník!"
"Ano pane?" přiklusal mladý romulanský vojín.
"Přineste mi okamžitě čistou uniformu!"
"Ano pane."
"Pane Barlaku," obrátil se zpět na svého poněkud netrpělivého zástupce,
"podejte kompletní hlášení."
"Rozkaz!" zhluboka se nadechl a začal: "Let probíhal přesně podle plánu.
Rychlost byla trvale nastavena na úroveň 7. Při přibližování k místu výpadku
pohonu senzory nic nezaznamenaly. Přesněji řečeno, nezaznamenávaly vůbec nic,
jako kdyby před námi bylo úplné vakuum..."
"A to vám nepřišlo divné? Sám moc dobře víte, že úplné vakuum nelze stvořit!"
"...a tak jsem nařídil kontrolu senzorů. Nenapadlo mne, že by mohlo jít o
deformaci prostoru, která by mohla destabilizovat pohonné pole. Až poté, co
došlo k přechodu na impuls, mi vědecký důstojník oznámil, že jsme narazili na
prostorovou anomálii. Podrobnější zkoumání tohoto fenoménu ale nebylo dosud
provedeno z důvodu objevení hvězdné lodi Federace. Jedná se o plavidlo třídy
Excelsior. Kódové číslo je NCC 2331 A - USS Mendel. Loď byla s
největší pravděpodobností napadena a silně poškozena nám neznámým druhem zbraně.
Na palubě nebyly objeveny známky života. Veškeré stopy nasvědčují tomu, že se
ani nebránili. Toť vše."
"Dobře. Výsadkový tým jedna se přesune na Mendel. Přidělte někoho na
průzkum prostorové anomálie. Já se půjdu podívat na tu loď s výsadkem."
"Rozkaz."
Konečně přiběhl vojín i s uniformou. Kapitán Norak si ji bezeslova vzal a
odkráčel dobrých dvacet kroků k výtahu. Naštěstí na můstku je vždy přistaven.
"Transportní sál!" oznámil a začal se cestou převlékat. Měl by sice říkat
Transportní místnost, ale pod tímto pojmem si představoval poněkud menší prostor
než byl ten, kam měl namířeno.
Výsadek již čekal na svého vůdce. Norak rozhodl, že budou transportováni vždy
po dvojicích na různá místa na poškozené lodi. Ani neprotestoval, když velitel
prvního výsadkového týmu Guhn trval na tom, že bude s ním v týmu. Už zbývalo jen
vydat rozkaz k transportu, což také po rozmístění všech pěti dvojic na
transportní plošiny udělal. Během přenosu jej ještě napadlo, že vlastně není až
tak špatné mít veliké t.php3ortní sály, alespoň mohl s pomocí všech čtyř, které
má na lodi k dispozici, uskutečnit bleskový výsadek čítající sto mužů.
Materializovali se na ošetřovně. Panovala zde tma, přerušovaná jen blikáním
červeného světla alarmu. Guhn chvíli něco kutil u dveří, až se mu podařilo
rozsvítit alespoň malou část zářivek, které poskytly dostatečný pohled na
místnost. Norak se rozhlížel a když jej něco zaujalo, posvítil si reflektorem na
disruptoru. Jediné, co viděl, byly poničené ovládací panely, popřevrhaná lůžka a
spousta zdravotnického materiálu válejícího se na zemi. Po chvíli si všiml
jednoho panelu, na kterém poblikávalo pár kontrolek. Popošel k němu a namátkou
jich několik stisknul, za což sklidil vyčítavý pohled svého doprovodu. Zaslechl
jakési zabublání a přímo před jeho obličejem se objevil nějaký holohlavý člověk.
"Zadejte prosím povahu...vy asi nebudete Vulkáni, že?" změnila asi třikrát
během jedné věty osoba zabarvení hlasu.
"Kdo, ksakru, jste - osobo?" zeptal se napůl udiveně a napůl rozčileně Norak.
Než stačil cokoliv odpovědět, do hovoru se vmísil Guhn: "Jedná se o
holografického lékaře, který je určen k výpomoci na ošetřovně. Federace je
používá už asi šedesát let."
"Šedesát jedna!" připojil se holodoktor, "A já jsem prosím nový typ, verze
5.12 s větší adaptabilitou osobnosti."
"Hm." bylo jediné, na co se kapitán zmohl.
"Umím být k lidem příjemnější než moji předchůdci a mám i tvůrčí algoritmus!"
pokračoval ve svém, poněkud vychloubačném monologu, "a... vidím, že vás to asi
nezajímá. Tak byste mi mohli konečně říct, co dělají dva Romulané na ošetřovně
hvězdné lodě Federace, ještě ke všemu ozbrojeni a jeden se začínajícím nádorem
střeva. A proč je tady takový nepořádek, kdo tady má léčit? Ještě, že
nepotřebuji téměř žádné osvětlení ke své činnosti!"
"Tak dost!" rozčílil se Guhn, "Jestli budete ještě chvíli kecat, tak vás na
místě zastřelím."
"To nepůjde."
"Proč ne?"
"Už jste někdy zkoušel zastřelit hologram. Dá to hodně práce, věřte mi."
"Tak vás vypnu."
"Už mlčím."
"Kapitáne," obrátil se již uklidněný k Norakovi, "navrhuji zahájit průzkum.
Tuto místnost jsme již prohlédli a tady tato...osoba..."
"Pohotovostní zdravotnický hologram v. 5.12," špitnul doktor.
"...ticho tam!... nám nic nového neprozradí, protože to buď neví a nebo
nepoví..."
"Mučením to ze mě nedostanete! Už jste zkoušeli mučit hologram?"
"...grrrrr... a bude nám pramálo užitečná."
"Dobrá tedy," odpověděl pobaveně kapitán, "běžte napřed, jdu hned za vámi."
Guhn prošel dveřmi a kapitán, než udělal totéž, se ještě otočil k
holodoktorovi: "Ten nádor byl předpokládám u mne. Je to vážné?"
"Operabilní bez rizika."
"Děkuji a nashle...co to plácám, loučit se s programem?" a vyšel také z
ošetřovny na chodbu. Za ním se ještě ozvalo: "Já jsem říkal, že mám adaptabilní
osobnost, už jste si určitě začínal myslet, že jsem člověk. Mohu vypadat i jako
Romulan...."
Víc už neslyšel, protože se vzdálil. Naštěstí.
Guhna dohnal za prvním ohybem chodby. Všude byl ten stejný obraz. Tma,
přerušovaná jen červeným poblikáváním, ticho. Oba šli rázným krokem bok po boku,
disruptory namířené před sebe. Zatáčka vlevo, průchod chodbou, zatáčka vpravo.
Nic. Nikde nebylo vůbec nic. Guhnův komunikátor zavibroval, aby nemohl
případného nepřítele upozornit na jejich přítomnost zvukovým signálem, který se
při komunikaci běžně používá:
"Pane. Myslím, že byste měli přijít na můstek. Tohle jste ještě neviděli."
hlas patřil Huratovi, místoveliteli výsadku.
"Co tam je?"
"Přijďte se podívat."
Norak si chvíli myslel, že snad Guhn mluví sám se sebou, ale než stačil
cokoliv říct, tak se k němu velitel výsadku otočil:
"Pane, právě jsem mluvil s mým zástupcem. Žádá nás, abychom přišli na můstek.
Souhlasíte?"
"Ale ano. Tady, jak to vypadá, stejně nic není."
A jak řekl, tak udělal. Nasměroval si to přímo k turbovýtahu. Dveře se
otevřely a posádka romulanského křižníku mohla děkovat všem svatým, že její
kapitán má dostatečný postřeh. Málem se mu totiž podařilo spadnout do šachty
zející prázdnotou. Výtahy byly, jak se ostatně dalo předpokládat, také mimo
provoz. Norak si vzpomněl, že na federálních lodích mají jakési trubice,
sloužící jako servisní průlezy. Sice si zaboha nemohl vzpomenout na jejich
název, ale gestem naznačil Guhnovi, aby do jedné z nich vlezl. S pomocí
navigačního počítače, integrovaného do disruptoru pak nebyl problém hledat cestu
k můstku. Teď však Norak v duchu proklínal konstruktéry Federace, za jejich
nesmyslně úzké servisní chodby. Po nějaké chvíli se doplazili až k jakýmsi
zavřeným dvířkám. Kapitán se sice chtěl pokusit je otevřít manuálně, ale Guhn,
preferující rychlejší řešení, je prostě odstřelil. Vlezli do nějaké menší
místnůstky. Norak již ukazoval směr další cesty, ale Guhn jej chytil za rameno.
Ohlédl se. Na zemi ležel nějaký důstojník Federace. Bylo patrné, že jeho životní
funkce na tom nejsou zrovna nejlépe. Podle hodnosti na uniformě to byl
praporčík.
"Kdo jste?" zeptal se Norak.
"Howard." odpověděl muž. Ani si neuvědomoval, že se představil jenom křestním
jménem. Ani jej nic moc nebolelo. Snad kromě hlavy. Jediné, co teď cítil bylo,
že bolest odchází. Děsilo ho to.
"Co se tu stalo?" pokračoval ve výslechu Norak.
"Napadeni. Všichni mrtví. Ďábel. Mrtví." mluvil Howard, aniž by jeho věty
dávaly nějaký smysl.
"CO se tady..." nedokončil otázku kapitán. Guhn jenom zakroutil hlavou, čímž
naznačil, že se teď nic nedozví. Stisknul komunikátor.
"Velitel výsadku volá mateřskou loď. Našli jsme živého člena posádky.
Transportujte jej do nemocnice číslo jedna a přistavte k němu stráž. Ať se k
němu také okamžitě dostaví doktor."
"Transport není možné uskutečnit. Kolem vás je zvýšené množství radiace a
volné plazmy, což způsobuje nadměrné rušení signálu. Budete se muset přesunout
alespoň deset metrů od tohoto místa. Ani vás nemůžeme zaměřit."
"Ksakru." zaklel si Guhn a podepřel Howarda z levé strany. Kapitán udělal
totéž z pravé. Bylo to, jako by nesli loutku. Hadrového panáka bez vlastní vůle,
který neustále něco drmolí. I když se deset metrů zpočátku nezdálo být takovou
velikou vzdáleností, asi zrovna narazili na nejužší trubici na lodi, takže tělo
šoupali asi dvě minuty.
Howard se materializoval na ošetřovně Ničivého ptáka. Přišla k němu
nějaká postava. Na něco se ho ptala a on odpovídal, i když si vlastně ani nebyl
jistý, co říká. Všechny otázky, všechny odpovědi hned zapomínal. Zapomínal na
všechno. Zapomněl, že má ruce. Zapomněl, že má nohy. Stále mluvil. Zbytkem těla,
které si ještě pamatoval, procházelo jen mravenčení. Zapomněl už i mluvit. I na
to mravenčení zapomněl. Tunel, na jehož konci bylo světlo. Všechno již zapomněl,
ale věděl, že tam musí jít. Za světlem.
Kapitán i velitel výsadku se konečně doplazili až na můstek. Byli nuceni
vylézt nohama napřed. Nejdříve to udělal Guhn. Norak se jej zeptal, co vidí, ale
odpovědí mu bylo jen mlčení. Konečně se i on vyškrábal z trubice. Musel pěkně po
kolenou. Zády byl ke středu můstku. Zároveň se zvedáním se otáčel a zůstal
strnule zírat, jako všichni kolem. Na můstku Mendela bylo nejméně třicet
mrtvých, znetvořených těl. Nechápal. Nenáviděl sice Federaci za to, že
způsobovala pomalý úpadek Romulu, ale takovou smrt nepřál nikomu. Jeden z vojáků
se obrátil ke Guhnovi s tím, že má již veškeré záznamy, které bylo možné z
počítače zkopírovat. Norak bez váhání nařídil, aby se celá posádka
transportovala zpět na loď. Ještě nevěděl, co s Mendelem udělá, ale teď
měl sto chutí jej zničit jediným výstřelem.
Jeho první kroky z transportní místnosti směřovaly do nemocnice. Doufal, že
si ještě promluví s Howardem o tom, co se stalo. Když však vstoupil, doktor mu
naznačil, že pacient je mrtev.
"Příliš dlouho byl vystaven záření. Paradoxní je, že si tím asi prodloužil
život." vysvětloval lékař.
"Dozvěděl jste se něco, co by nám mohlo pomoci?"
"Vyrozuměl jsem, že byli vědecká loď, a byli náhle napadeni neznámou lodí,
neporovnatelně silnější než byli oni. Ti tvorové, kteří je napadli,
pravděpodobně nebyli humanoidi."
"Víc nic?"
"Víc nic. Naštěstí netrpěl."
Norak opustil nemocnici a vydal se na můstek. Těsně před tím, než se otevřely
dveře výtahu a on mohl na velín vstoupit, otřásl lodí další náraz. Tentokrát
věděl, co to bylo. Nezaměnitelné zadunění jednoznačně hovořilo o útoku. A
útočící loď nepatřila mezi nejslabší.
"Co se děje?" zeptal se během cesty na kapitánské křeslo.
"Útočí na nás loď Federace, USS Gagarin, pane." odpověděl taktický
důstojník.
"Třída?"
"Galaxy Dreadnought. Palebná síla 8,7 T´Rekovy stupnice.
Manévrovatelnost 15,3. Štíty 7,6."
"Závěr?"
"Disponujeme větší palebnou silou, ale oni nás uhoní. Šance jsou vyrovnané."
"Zavolejte je!"
"Mám spojení."
Na obrazovce se objevila tvář federálního kapitána, ne zrovna v dobré náladě:
"Okamžitě sklopte štíty a vzdejte se. Neuposlechnutí do 30 sekund znamená přímý
útok na vaši loď." Spojení bylo přerušeno a palba, alespoň na okamžik, přestala.
Norak se zamyslel: oni se určitě domnívají, že jsme zodpovědní za zničení jejich
lodě; pokud budu bojovat, a možná, že bych vyhrál, jenom potvrdím doměnku
Federace, která pak zaútočí silou. A pokud se jim to pokusím rozmluvit, stejně
mi nebudou věřit. Rozhodl se:
"Pilote! Aktivujte maskovací zařízení a maximální rychlostí pryč!"
"Pane. Maskování vlivem prostorové deformace nefunguje! Warp-pole také není
možné utvořit!"
"Ksakru...zavolejte je tedy."
"Jak jste se rozhodli?" zeptal se kapitán federální lodě.
"Vzhledem k tomu, že nejsme odpovědní za tuto událost se odmítáme vzdát a
žádáme bezpečný odlet, jinak budeme nuceni opětovat palbu." odpověděl mu rázným
hlasem kapitán Norak.
"Sami jste se rozhodli." dodal ještě poněkud zklamaným tónem federál a gestem
ruky naznačil svému důstojníkovi, aby přenos ukončil.
Ticho na romulanském můstku náhle proťal hlas zbraňového důstojníka: "Pane,
nabíjejí torpédomet a dochází k nárůstu energie v příďovém fázeru. Senzory
naznačují, že dochází také k nárůstu energie v jejich manévrovacích motorech.
Patrně provedou manévr em omega."
"Úhybný manévr Tar-lix. Ale rychle."
Příď Ničivého ptáka se otočila vpravo a celá loď se začala pohybovat
pomalu kupředu, jakoby za Gagarina. Ten se začal na místě otáčet směrem
za ní a vypálil z příďového fázeru. Paprsek zasáhl levý motor romulanské lodi,
který, ač chráněn silným štítem, začal lehce probíjet. Následovala salva torpéd.
Štěstím pro Noraka bylo, že federální loď ještě používala zastaralá fotonová,
která nespůsobila příliš velikou škodu, ač našla přesně svůj cíl na nejhůře
chráněné zádi. Norak přikázal vypálit odvetnou salvu kvantových torpéd. Celkem
pět jich vylétlo ze zádě. Jedno po druhém. Pomalu, ale jistě, začala směřovat na
talíř Gagarina. První zasáhlo. Loď se začíná převracet na pravobok. Druhé
zasáhlo taktéž. Půlobrat vpravo je již téměř dokončen, třetí torpédo jenom těsně
míjí pohonnou sekci a odlétá kamsi do vesmíru, kam jej následují i jeho zbylí
dva sourozenci. Zároveň začíná zářit fázerový prstenec. Výboj nejdříve míjí
romulanskou loď, míří příliš vysoko, ale chyba je záhy napravena a štíty
romulanské lodě dostávají další zásah. Když se zdá, že Gagarinovi se
podaří znovu dostat Ničivého ptáka před příď, aby mohl znovu udeřit svou
nejsilnější zbraní, příďovým fázerem, za ním se náhle odmaskovává další loď.
Vypadá jako romulanská, je však v něčem jiná. Z její přídě vychází jasně bílý
záblesk. Oslňující, tenký paprsek protíná dvě ze tří pohonných gondol
Gagarina, které explodují. Loď se dostává do nekontrolovatelné rotace.
Další záblesk již porcuje talířovou sekci a netrvá dlouho a z federální lodě
zbývá jenom bezmocný chuchvalec plamenů a trosek.
"Co to...." bylo jediné, na co se první důstojník romulanské lodi zmohl.
"Analýza té lodi!" přikázal rovněž ohromený Norak.
"Základní konstrukce je romulanská, standard D´Deridex. Jsou ale
patrny mnohé úpravy, jako je příďový disruptor, místo kterého je nyní nějaká
jiná zbraň. Vypadá to, jako by tam měli nějaké ploutve, či co. Povrch plavidla
je tvořen živou hmotou." oznámil důstojník obsluhující senzory.
"Volají nás, pane." oznámil Barlak.
"Obraz!"
"Je to pouze audio."
Z reproduktorů se ozval velice nepřirozený hlas: "To, co jste právě viděli,
byla malá demonstrace naší technologie. Jsme Wrognové. Tímto vám nabízíme
alianci s námi a přístup k technice!"
-----
Kapitánský deník, hvězdné datum 108973.5: Velení flotily se rozhodlo
upravit Enterprise tak, aby byla schopna maximalního dosažitelného warp-pohonu,
a tak teď kotvíme u Země. Posádka, až na nezbytný personál má dovolenou, kterou
většina využívá jako dobrý důvod se podívat za svými známými či příbuznými,
eventuelně si také povyrazit. Bohužel, mám smutnou povinnost oznámit komandéru
Patriku Trumanovi zmizení lodi USS Mendel, která se již dva týdny nehlásí. Jak
jsem se dozvěděl, odmlčel se i Gagarin, loď vyslaná na pomoc.
Ve strojovně bylo mnoho práce a tak nemohl, a vlastně ani nechtěl, dostat
Martin Berstein volno, jako většina posádky. Považoval to za dobré rozhodnutí,
že teď bude mít Enterprise i warp-motory. Plasmové potrubí, vedoucí ke gondolám,
které bylo nutno k tomuto účelu zesílit, bylo již prakticky dokončeno, nyní jen
zbývalo přidat do nelineární matice pohonné struktury v gondolách kvantový
vzorec warp-pole. Ten zdlouhavý název mu lezl docela krkem. On té věci v
gondolách říkal prostě blikátka. Někdy ze své kajuty, odkud měl výhled téměř na
celý levobok, pozoroval to neurčité mihotání světýlek a nechával se tím unášet.
Dnes však byl již dosti značně unavený. Zíval ve strojovně na celé kolo a právě,
když si mnul oči, k němu přistoupila poručice T´Rel:
"Nadporučíku Bersteine, jak dlouho jste již vzhůru?"
"Nevím...dva dny?"
"V tom případě bych navrhovala, abyste se šel vyspat, a to minimálně na
šestnáct hodin."
"To nemůžu, ve strojovně je ještě mnoho práce."
"Ale ne pro vás. Vy nemusíte všechno kontrolovat. Navíc je nanejvýš logické,
abyste tu nebyl, protože nedostatek spánku způsobuje značnou nepozornost, což
může vést ke špatným pracovním výsledkům, které by mohly negativně ovlivnit
bezpečnost chodu plavidla."
"Ježiši. Vulkáni a ta jejich logika..." na chvíli se odmlčel a zadíval se na
T´Rel. On se na můstku zase tak často neobjevuje a tak si nikdy nevšiml, jak je
ta Vulkánka půvabná. Na ženu své rasy měla neobyčejně, až po ramena, dlouhé
vlasy, a co bylo ještě zajímavější, měla modré oči. Měl pořád plnou hlavu
starostí s dolaďováním nové lodi, což zvláště v případě prvního, a zatím také
jediného plavidla třídy InterStelar, nebylo nic tak podivného, a v tom
pilotním křesle ji nebylo nikdy moc vidět. Dokonce i křivky jejího těla byly
vzrušující a přestože byl jeho mozek poněkud zatemněn únavou, dostal spásný
nápad:
"Poručíku, doprovoďte mne prosím do mé kajuty."
"Proč?"
"Když máte takové starosti o dostatek mého spánku, měla byste dohlédnout na
to, abych skutečně usnul a nepracoval na analýze systému - například."
"Já...to nechápu. Vy chcete, abych dohlédla na to, jestli usnete?"
"Ano. A nejlépe se mi usíná, když mi nekručí v žaludku. Navrhuji tedy abychom
zašli nejdříve do restaurace a dali si nějakou večeři."
"Je osm hodin ráno."
"Aha. No tak snídani."
"Stále ale nechápu, proč bych u toho měla být já."
Ti Vulkáni jsou chytrý, navýsost logický národ, ale někdy mají opravdu dlouhé
vedení, pomyslel si Martin:
"Protože já nerad jím sám a také bych nemusel nic sníst, no a pak bych
neusnul. Je to pro vás dostatečně logické?"
"Musím uznat, že to jistou dávku logiky má. Proč bych ale měla dohlížet na
to, zda usnete?"
"To teď neřešte a pojďte se mnou na tu večeři."
"Snídani!"
"Pro mě za mě, třeba na oběd." dodal ještě s očima v sloup Martin, chytil
T´Rel za pravé rameno a decentně ji nasměroval pryč ze strojovny. Ve výtahu
nemluvili. Martina nenapadalo jediné vhodné téma ke konverzaci, a tak
předstíral, že jej nesmírně zajímá ukazatel palub. T´Rel si pro změnu vrtala
hlavu s tím, proč má jít doprovodit nadporučíka Bersteina do jeho kajuty.
Konečně se ozvalo krátké zasyčení a dveře se otevřely.
V restauraci nikdo nebyl, dokonce ani personál. Museli se obsloužit sami u
replikátorových automatů. Martin se podíval pod nohy skrz průhlednou podlahu.
Viděl, jak inženýři něco kutí na deflektoru. Něco kutí - už si ani nepamatoval
co. Asi by se měl jít vážně vyspat.
"Pane," ozvala se T´Rel, "říkala jsem, abyste se již nevěnoval své práci."
"Ale já se nevěnuji své práci. Copak vám nepřijde fascinující, jak se ty
malinké postavičky pod námi pohybují, jako by to byli mravenci?"
"Proč by to mělo být fascinující. Dělají svou práci."
"Vás to ani trochu nevzrušuje? Představte si, být teď na jejich místě. Stát
na skosené ploše o sklonu pětačtyřiceti stupňů, nad hlavou obrovskou talířovou
sekci o průměru čtyř set metrů a všude kolem vás jen černá prázdnota."
"Nevzrušuje."
"Ani trochu?"
"No, nazvala bych to možná - zajímavým."
"Aspoň něco."
"Nadporučíku..."
"Martine, prosím."
"Martine, mohla bych se tě ještě jednou zeptat, proč chceš, abych dohlédla na
to, zda usneš."
"Vy jste mi opravdu podivná rasa. Logikou si dokážete zdůvodnit snad všechno,
ale nepoznáte, když vás někdo zve na rande."
"Rande - termín užívaný lidmi za účelem navázání milostného vztahu. Ale já se
s tebou nechci pářit, nebo jak vy lidé říkáte - souložit. Alespoň ne nyní,
nechci mít v současné době potomka."
Div nevybuchl smíchy. Stálo jej mnoho přemáhání, aby zachovál kamennou tvář a
pro jistotu si jakoby otřel ústa ubrouskem, kdyby se přece jenom tak dokonale
neovládl. Nějakou dobu trvalo, než zareagoval. Tvorba odpovědi na T´Relin téměř
vědecký výklad byla neobyčejně obtížná:
"T´Rel. Rande, to není o souložení. To má být romantický zážitek, možný
začátek vztahu, který může vyústit v lásku."
"Ale konečným cílem je zplození potomstva, tedy soulož."
Pro jistotu se dvakrát štípnul do nohy, aby si byl jistý, že se mu všechno
jenom nezdá. Už mnohokrát zval ženy na rande, ale nikdy to nemělo s logikou nic
společného:
"To nemůžete takhle brát. Vztah se ženou je o něčem jiném. Je to, jako by si
dva lidé na louce házeli míčem. Nikdy nemohou vědět, zda nezafouká vítr, který
míč vychýlí z dráhy letu, nebo jestli míč nepraskne. Nikdy nevíte, jak to skončí
a to je na tom to, co všichni milují. Neustálé napětí a vzrušení."
"Mluvíte o lásce. Láska není logická. Láska je nepodstatná. Jenom zdržuje a
omezuje správnost úsudku."
Vzdal to. Už nevěděl, co jí má říci, aby ji přesvědčil:
"T´Rel, vidím, že to nemá cenu. Muvíš jako Borg. Asi bude lepší, když se teď
vrátíš ke svým povinnostem a já se půjdu vyspat."
Dojedla poslední sousta, co ještě zbývala na tácku a zvedla se. Martin ještě
pohledem sledoval, jak jde směrem k šachtě turbovýtahu přímo uprostřed
restaurace. Ve dveřích se minula s šéflékařem Enterprise, Vincentem DeBoerem,
Martinovým starým známým s akademie. Znali se již téměř třináct let, od doby,
kdy spolu nastoupili do prvního ročníku na akademii. Vincentovi se po uzavření
výtahových dveřích lehce posunuly koutky úst směrem od sebe. Neomylně věděl,
která bije.
"Čemu se tlemíš?" zeptal se naoko podrážděně Martin.
"Tys ji zkoušel sbalit." vzal jej bez oklik frontálním útokem Vincent.
"Jak tě mohla napadnout taková kravina?"
"Jednoduše," odpověděl Vincent a s tichým pobrukováním vytáhl zpoza pasu
lékařský trikordér: "Hladina hormonů je u tebe zvýšena o sto procent."
"Jak můžeš vědět, jakou mám já normální hladinu hormonů, he?"
"Ale Martine. Taky bys mohl vědět, že všechno je v lékařských záznamech."
"No tak jo, no, zkoušel jsem ji sbalit. A co má být? Nepovedlo se to, což se
ale dalo čekat, vzhledem k tomu, že je to Vulkánka."
"Ne tak úplně."
"Co tím myslíš?"
"Její otec byl Spock."
"Velvyslanec Spock?"
"Ano."
"A co má být, že její otec byl Spock?"
"Tys hodně dlouho nespal, co? Spock byl, jak jistě víš, poloviční člověk. A
co z toho plyne pro T´Rel?"
"Že je člověkem z jedné čtvrtiny?"
"No hurá!! A víš, co to znamená?"
"Nevim."
"No to znamená, že u ní existuje naděje, že by se mohla do někoho zamilovat.
I když to bude mnohem obtížnější, než u normální pozemšťanky. Asi čtyřikrát. Ne,
dělám si sradnu, nedá se to takhle spočítat. Jde o to, že čistokrevné Vulkánky
mají tu svoji logiku v genech, zkrátka se v nich za ta staletí a tisíciletí
zakořenila. Jenomže naše T´Rel má i lidské geny, které jí, ač si to sama asi
nepřipouští její roli Vulkánky značně ztěžují. V konečném důsledku to má za
následek i to, že je tak dobrá pilotka. Její člověčí stránka jí umožňuje jednat
instinktivně, což je ve spojení s logikou, kterou se řídí, obrovská výhoda. A
teď běž spát."
-----
Norak doprovodil tu neznámou loď k Romulu. Jejich nabídka byla velkorysá.
Možná až příliš. Na palubu Ničivého ptáka se přesunul jeden její
zástupce. Nechal si říkat prostě Vyslanec. Měl podobu Romulana, oblečeného do
dlouhého splývavého černého pláště. Senzory však ukazovaly, že se jedná jen o
nějaký biologický stroj, skutečný tvor byl někde uvnitř, kam ovšem snímače
nepronikly. Norak s cizincem několikrát mluvil. Na otázku, zda jsou odpovědni za
mrtvé na federální lodi se mu nikdy nedostalo odpovědi. Vždy se jenom dozvěděl,
že jej to nemusí zajímat, protože to není důležité. Měl také možnost se seznámit
s jejich technologií. Neřekli mu sice, na jakém principu pracuje, ale
demonstrace byla dosti omračující. Nikdy neviděl zbraň schopnou zničit loď třídy
Galaxy Dreadnought jediným výstřelem. Vlastně si mohl gratulovat, že to
byl právě on, kdo přivedl Romulu tak mocného spojence, a to poslední, co teď
chtěl bylo nějak rozhněvat svého hosta. Domovská planeta již byla nedaleko. V
ústrety jim přilétali dva upravení Váleční ptáci. Volali je. Na obrazovce se
objevila tvář generalisima Sely:
"Vaše zprávy, kapitáne Noraku, se zdají být velice potěšujícími." řekla s
úsměvem na rtech: "Ráda bych mluvila s představitelem Wrognů."
"Vyslanče." oslovil Norak osobu, stojící za ním a otočil se na ni.
Postava v dlouhém plášti udělala pár kroků kupředu: "Zdravím vás Selo. Naši
nabídku znáte. Jaké je rozhodnutí romulanského senátu?" promluvil pomalým,
zřetelným hlasem.
"Vaše nabídka je vskutku zajímavá vyslanče, senát s ní souhlasí. S jednou
podmínkou. Chce vědět, co očekáváte jako protihodnotu."
"Naše požadavky jsou skromné. Žádáme vás o vaši technologii černého světla a
o rozpoutání války s federací."
Sela zůstala chvíli němě zírat: "Tomuto vy říkáte skromný požadavek? Černé
světlo, prosím, ale válka s federací? Víte, jak jsou mocní?"
"S naší technologií nebude problém je porážet. A v případě nouze jsme ochotni
vypomoci našimi zdroji."
"Myslíte vašimi loďmi."
"I tak se to dá říci."
"Dobře tedy. Jste očekáván v senátu, kde dojednáte potřebné detaily
spojenectví."
Romulané se příliš dlouho nerozmýšleli. Klady spojenectví výrazně převyšovaly
zápory. Dostali nový typ zbraně, mnohem silnější štíty, nové motory. Jejich lodě
měly povrch z organického materiálu, který se sám regeneroval. Jak se ukázalo,
Wrognové již měli dvacet takto přestavěných Válečných ptáků, vesměs lodí,
které Romulané považovali za ztracené v bitvách s Dominionem.
-----
Sela ležela ve své kajutě na nové lodi. Bez mrknutí pozorovala strop nad
sebou. Věděla, že Wrognové přijdou, od toho incidentu v systému J 78. Nemohla se
rozhodnout, zda má věřit lidem, byť těm, kteří se narodí až za desetitisíce let.
Musela si vybrat. Když zradí Romul, přijde mnoho příslušníků její rasy o život.
Když podpoří válku s federací - netuší, jak by dopadlo tohle. Tato časová linie
nejspíše nikdy neexistovala. Vstala. Začala chodit po místnosti od jedné stěny
ke druhé. A pak ji to napadlo. Musela udělat první krok. Krok, který nebyl ani
doprava, ani doleva, vedl přímo kupředu.
"Sela volá můstek. Nastavte kurs k Zemi maximálním warpem a aktivujte stínění
černým světlem."
Tím opravdu nemohla nic zkazit.
-----
Kapitán James Atkinson se procházel po Central Parku. Jeho společník byl
neobyčejně zamlklý. Prohodili spolu sice pár frází ale většinu času oba trávili
je bezcílným pokukováním po okolní vegetaci.
"Kapitáne." promluvil po delší době android: "Ten incident na Bajoru."
"Ano?"
"Víte, myslím si, ne já to vím, je to jenom začátek něčeho mnohem většího,
strašnějšího, než cokoliv, s čím se federace setkala." dokončil myšlenku Dat.
"Jak víte, co se stalo na Bajoru. Oficiální zprávy přece hovoří o kosmické
anomálii, která zahubila všechen život na planetě a učinila ji neobyvatelnou."
"Já vím mnohem víc..." nedopověděl Dat. Těsně před ním se materializovala
Sela. V napřažené ruce držela disruptor, kterým na oba mířila.
"Kapitáne," začala, "jistě se nebudete zlobit, když tady s Datem opustím tuto
planetu."
"O co jde, Selo?" zeptal se důrazně Atkinson.
"Myslím, že vím, pane." odpověděl místo ní Dat: "Nechte mne odejít a
nepronásledujte mne prosím."
"Přesně moje slova." dodala Romulanka.
Obě postavy se dematerializovaly. Kdyby bylo jenom na Atkinsonovi, nechal by
je jít, jenomže komunikátor mu oznámil, že do prostoru Země vstoupil vetřelec.
Nechal se tedy transportovat na palubu Enterprise, na které již byly
dokončeny poslední úpravy warp-pohonu. Právě teď byl ale nepoužitelný, díky
systémů rušičů warp-pole v prostoru od Slunce k Jupiteru. Sice nebylo nic vidět,
ale senzory ukazovaly na to, že v prostoru je romulanská loď.
Sela byla na můstku celá bez sebe: "Jak je možné, že nás zaměřili?"
"Máme poruchu v emitorech černého světla."
"Ksakru. Co nejrychleji odsud."
"Ano."
"Pronásleduje nás federální loď, madam." ozval se taktický důstojník.
"Co je to zač?"
"Třída InterStelar, loď Enterprise. Dle T´Rekovy stupnice je to
palebná síla 50 jednotek, manévrovatelnost 30 jednotek a štíty 40 jednotek.
Madam, ta loď disponuje palebnou silou devíti desetin borgské krychle."
"Já vím, mají QS torpéda."
"A jsou mnohem rychlejší, dohánějí nás."
"Vypalte z naší nové zbraně."
Romulanská loď se v plné rychlosti otočila, takže nyní letěla pozadu. Příď
zazářila a vyšel paprsek, který zasáhl Enterprise na talířové sekci. Štíty
vydržely.
Na můstku Enterprise bylo dosti prázdno. Martin musel přiběhnout ze
strojovny, poněvadž nebyl nikdo, kdo by ovládal zbraňové systémy. Právě dostali
zásah, a jejich štíty klesly na čtyřicet procent. Díky jejich adaptabilitě teď
již nebude úbytek tak značný, ale přesto bylo šedesát procent ztráty účinnosti
po prvním výstřelu velice neobvyklé. Martin nabil torpédomet a čekal jen na
Atkinskonův rozkaz.
"Pal." zaznělo rázně z jeho úst.
Torpédo opustilo ústí trubice. Prostorová deformace, kterou vytvářelo, byla
jedinou stopou, že bylo vystřeleno. Nestalo se však to, co všichni čekali.
Romulanská loď nebyla zasažena. Místo toho se zachvěl prostor před ní a
odmaskovala se jiná loď. Vypadala jako ležící dlouhá homole, ze které na jejích
koncích v úhlech svírajících devadesát stupňů vyrůstají ramena, která, nejdříve
kolmá k trupu, se postupně ohýbají vpřed. Celé plavidlo bylo temně černé, bez
jakéhokoliv náznaku nějakých motorů, či zbraní. Z jednoho z ramen vyšel bílý
paprsek. Enterprise minul, protože dokázala včas uhnout. Z lovce se stávala
kořist.
"Kurs přímo k Zemi." nařídil kapitán
"Ale pane, to není nejlepší úniková strategie." namítla T´Rel
"Poručíku, uposlechněte rozkaz. Je to naše jediná šance a záleží to teď jenom
na vaší zručnosti. Nesmějí nás zasáhnout. Vy, nadporučíku, palte bez rozkazu
všemi zbraněmi."
"Ano pane, ale obávám se, že to nebude mít valný účinek. Ta loď je neobyčejně
obratná, a já ji nejsem schopen zasáhnout QS torpédem. Fázery jsou bez zjevného
účinku."
"Dobrá. T´Rel, leťte přímo na koordinát 2-1-4 v tomto prostoru. Dostaneme je
orbitálním dělem."
Enterprise více či méně uhýbala střelám té lodi. Na orbitě se mezitím
rozvíralo orbitální dělo. Obrovská konstrkuce, připomínající kostru z deštníku,
byla postavena na technologii Druhu 8472 a disponovala gigantickou palebnou
silou. Jednotlivé paprsky růžice už začínaly vydávat jasné světlo. Těsně před
tím, než se spojily do do oranžového svazku, uhnula Enterprise z jeho dráhy, kde
až doposud setrvávala kvůli zamaskování mířícího děla. Paprsek jenom těsně minul
levou gondolu a v okamžiku rozetnul cizí plavidlo, které se následně jakoby
rozteklo do prostoru, aby po něm nakonec zůstaly jenom miliardy droubounkých
černých krystalek.
-----
Dat stál u počítačového terminálu romulanské lodi, když v jeho odraze spatřil
Selinu tvář.
"Už je to tady?"
"Ano, už přišli. Ale nevím, jak dál...."