Komandér Enterprise zahání svůj žal v simulátoru, je však vyrušen, poněvdž Enterprise zachycuje nouzové volání. Není však jediná, kdo má zájem na těch, kteří jej vyslali. Do hry se vkládá i Borg, který jak se zdá, považuje asimilaci tohoto druhu za velice důležitou. Jedná se o první ze dvou dílů.

"....a vy se ho nebojíte, detektive?" zeptala se půvabná brunetka muže v klobouku, stojícího vedle ní u baru.

"Madam, je to moje práce. Kdybych se bál, tak nejsem policajt." odpověděl a potáhl další dávku kouře z doutníku.

"Už vás někdy postřelili?" vyzvídala dál.

"Ale ano, několikrát." přitakal a ukázal si na pravé stehno.

"To byste mi měl ukázat!" zdvihla obočí a vyzývavě se na něj podívala. Muž však cosi zahlédl přes její rameno a položil na pult desetidolarovku:

"Možná později." lehce ji políbil na tvář a udělal pár kroků směrem ke dveřím vedoucím z baru. Z druhé strany k nim přicházeli další dva muži v dlouhých, černých pláštích. Muž věděl, co bude následovat, a tak se mohutným skokem přenesl přes barový pult a z podrameního pouzdra vytáhl svůj devítimilimetrový revolver. Neviděl, co se děje. Všude kolem něj duněla střelba, slyšel výkřiky lidí. Na hlavu mu padaly střepy z lahví nad barem a jejich obsah jej celého promáčel. Střelba na moment utichla. Svou zbraň pevně sevřel do obou rukou. Vyskočil na nohy. Přimo před ním stál jeden ze střelců. Právě vyměňoval zásobník a tak jej muž zastřelil bez větších problémů. Neviděl však druhého střelce. Chtěl se pořádně rozhlédnout, ale na zátylku ucítil dotek chladného kovu hlavně samopalu. Upustil revolver a dal ruce vzhůru. Muž se samopalem promluvil:

"Ale, ale, detektiv Reitmann. Vy jste ale samé překvapení. Otočte se ke mě alespoň čelem, abych vás nemusel střelit do zad."

"Děláte velkou chybu." odpověděl klidným hlasem muž.

"Nemyslím..." řekl jen a stiskl spoušť.

Muž ucítil několik ran do hrudi. Upadl na zem.

Čas v místnosti jako by se zastavil, nic se ani nepohlo. Muž pomalu vstal. Odněkud zazněl příjemný ženský hlas:

"Epizoda skončila. Přejete si začít od začátku, nebo od nějakého místa v ději?"

Muž, komandér Patrik Truman, se rozhlédl po nehybném prostoru okolo něj. Stále ještě byl mokrý. Všichni v baru byli mrtví, dokonce i ta dívka. Trochu jej to mrzelo, ale více byl naštvaný z toho, že tuto situaci už napodesáté nezvládl.

"Počítači, ukaž mi uložená místa v ději."

Sundal si z hlavy klobouk. Před ním v prostoru se objevilo sedm holografických ploch, každá znázorňující nějakou situaci v holorománu.

"Nahraj pozici v...." nedopověděl, protože jej přerušilo hlášení z můstku:

"Kapitán komandérovi." ozvalo se v prostoru.

"Slyším."

"Dostavte se na můstek, zachytili jsme nouzové volání."

"Rozumím."

Zase něco. Měl nastoupit do služby až za dvě hodiny. Klobouk držící v ruce pověsil na hlaveň samopalu nehybně stojícího ganstera.

"Východ."

V místě výčepního pultu se otevřely dveře holopaluby. Rázným krokem vyšel ven. Jakmile vkročil na chodbu lodi, okamžitě veškerá tekutina, kterou byly nasáknuté jeho šaty a vlasy, zmizela, takže měl nyní na sobě poněkud pomuchlaný oblek a účes připlácnutý k lebce.

Na můstku byla kompletní sestava. Kapitán James Atkinson seděl ve svém křesle, mírně předkloněný, právě tak, aby si mohl loket opřít o nohu a prsty se lehce drbat na bradě. Přímo před ním, napolo v podlaze, seděla T´Rel za pilotním pultem. Neurální ovládání lodi teď nepoužívala, takže všechny snímače, umístěné na jejím křesle byly odklopeny. Před očima měla průhled z čirého materiálu, umožňující jí zkombinovat požadovaný výstup s místem, kam se právě dívala. Můstek jako takový neměl žádný displej, nebo obrazovku, vesmír se promítal na celou jeho kopuli, takže všichni jakoby seděli na plošině uprostřed prostoru. Jan Foukal, sedící vzadu za taktickým pultem, měl k dispozici podobné zařízení, jako bylo u pilotního křesla, byť jej neměl nasazené. Jemu pro změnu ukazovalo taktické informace okolního vesmíru a mohlo v reálném čase mapovat a vykreslovat taktické informace o lodích, s nimiž by se případně Enterprise dostala do konfliktu, přímo na jejich obraz na můstku. U pravého pultu strojovny seděl nehybně Martin Berstein a pozoroval okolní vesmír. Naopak nalevo u senzorů měla Jeniffer Moriartiová dost práce s lokalizací zdroje signálu. Prostor za ní se náhle rozsvítil. Do místnosti vstoupil komandér, a šel si sednout na své místo napravo od kapitána. Křeslo po kapitánově levici zůstávalo prázdné. Dveře turbovýtahu se zavřely, a kopule byla opět celistvá.

Než se stačil komandér na cokoliv zeptat, spustil sám kapitán:

"Před několika minutami jsme zachytili nejasný signál. Nadporučíku Moriartiové se podařilo dekódovat obsah signálu - volání o pomoc, stále však ještě nejsme schopni určit směr, udkud přichází. Podle všeho se jedná o dvě životní formy, zatím neznámého druhu."

"Kapitáne, ještě něco!" vzrušeně otočila hlavu Jeniffer Moriartiová.

"Mluvte."

"Mám dvě zprávy dobrou a špatnou. Nejdříve tu dobrou. Už jsem přišla na zdroj interferencí a jsem schopna určit směr našeho letu. Doporučuji nastavit kurs 5.3 - 2.6 - 8.8."

Kapitán kývl na komandéra, který přikázal T´Rel nastavit požadovaný kurs.

"Zapomněla jste nám říci tu špatnou zprávu, nadporučíku." dodal jakoby mimochodem kapitán.

"Omlouvám se. Zdrojem interferencí, které mi zabraňovaly v lokalizaci signálu, bylo mohutné zbytkové pole transwarpu."

Můstek opanovalo ticho. Všichni věděli, co to znamená. Tuto technologii v praxi užívala jenom jediná rasa, rasa, se kterou se Federace již několikrát střetla, vždy vítězně, ale s bolestivými ztrátami. Borg, přesvědčený o své dokonalosti, neomylnosti a právu rozhodovat za jiné, neznající slitování a milosti, schopný vytěžit z jakékoliv situace maximum, miliardy spojených myslí.

"Vyhlašuji na celé lodi pohotovost." zareagoval jako první kapitán a po jeho slovech se rozsvítilo žluté osvětlení po celé plavidle. Enterprise začala pomalu nabírat kurs na zadané souřadnice a zanedlouho přešla na warp 8. K cíli to bylo nějakých pět hodin letu, které kapitán nařídil využít k přípravě možného střetu s Borgem.

Inspekční cesta po lodi probíhala bez jakýchkoliv problémů a kapitán byl spokojen s prací své posádky. Právě měl namířeno do zbrojnice. Již na chodbě slyšel, jak si Jane prozpěvuje. Vešel dovnitř. Hlavní taktický důstojník právě v levé ruce svíral nějakou zbraň a pěl ostošest.

"Nevyrušuji nadoporučíku?"

"...ovááááááááááááá." zmlknul Jane poněkud překvapeně: "Jistěže ne, kapitáne. Co pro vás mohu udělat?"

"Vcelku nic, jsem na běžné obchůzce. Vlastně...co to máte v ruce za zbraň?"

"Přivezli to minulý týden společně s dodávkou QS torpéd lodí USS Alhambra. Oficiální označení je Multifrekvenční emitor pulzních výbojů, ale nějak jsme tomu začali říkat Pulzar."

"Proč pulzar?"

"Při palbě to připomíná zbraň z dvacátého století, samopal. Kdosi navrhoval, abychom tomu říkali pulzomet, ale to zní blbě, a tak jsme tomu začali říkat pulzar."

"To jsou mi výrazy... Zajímavé je, že mi o této zbrani nikdo neřekl."

"Zprávu máte na stole od neděle, kapitáne."

"Opravdu? Musel jsem ji přehlédnout. No nic, můžete mi alespoň říci, na jakém principu to funguje."

"Velice rád. Na první pohled vás asi zaujme velikost a mohutnost této zbraně. Přesto je však docela lehká a dobře vyvážená, takže je možné ji v případě nouze držet jenom v jedné ruce. Pulzy samotné vycházejí z těchto tří emitorů," ukázal Jane na tři dlouhé tyče vpředu na zbrani, připomínající vzdáleně opravdu rotační kulomet, "které jsou potřeba kvůli dostatečně rychlé palbě. Po každém výstřelu je na každém z emitorů změněna náhodným algoritmem frekvence střely, což nějakou chvíli trvá. Mezitím se tedy vystřelí z dalších dvou. Zbraň je tedy účinná například i proti borgovi, který není schopen se přizpůsobit."

"Zajímavé." přitakal kapitána a spokojeně pobrukoval.

Odešel do strojovny. Zde panoval čilý ruch, lidé pobíhali sem a tam, nikdo nevypadal, že by neměl co na práci. Hlavní inženýr stál přímo před reaktorem a kontroloval stabilitu reakce. Kapitán přišel až k němu a opřel se o zábradlí obepínající válec pulzujícího světla. Už chtěl položit stejnou otázku jako na všech stanovištích, kde až dosud byl, ale nadporučík Berstein jej předběhl:

"Vítam vás tady kapitáne," řekl, aniž by vůbec otočil hlavou, "vše je v naprostém pořádku, všechny systémy fungují jak mají. Poručík Rettigh upravil matici pulzního pohonu v gondolách, což nám umožní ještě lépe manévrovat, ale bylo by potřeba, aby se s novým systémem seznámili piloti. Zejména poručík T´Rel, pane."

"Pošlu ji za vámi Bersteine." odpověděl Atkinson. Věnoval pár letmých pohledů celé strojovně a opustil ji. Zanedlouho přišla T´Rel. Zůstala stát v otevřených dveřích do místnosti a rozhlížela se. Hledala Berstiena, který nyní na vyvýšené části strojovny kalibroval zadržovací pole antihmoty. Neviděl ji, protože byl otočen zády. Po chvíli jej hlavní pilotka zaregistrovala a zavolala na něj:

"Nadporučíku, kapitán říkal, že se mnou chcete mluvit," začala možná až moc hlasitě, a tak se trochu ztišila: "prý je to něco s novým pulzním pohonem."

"Ano, momentík." odvětil Berstein a sklouzl se dolů po madlech žebříku: "Jedná se o úpravu pulzní matice, díky čemuž se změnily vlastnosti pohybu lodi. Pojďme do mé pracovny."

Pracovna byla mísnost, do níž vedly dveře přímo ze strojovny a hlavní inženýr mohl odtamtud kontrolovat a případně i ovládat veškeré systémy na lodi. Měla obdélníkový tvar, na kratší straně byly dveře. Přímo před nimi byl obrovský pult, jehož obsluha by seděla zády k příchozím. Teď bylo křeslo prázdné. Druhá polovina místnosti byl holografický simulátor sloužící k testování nových návrhů a prostorové modelaci.

"Počítači, zobraz pilotní ovládací stanoviště na můstku." zadal Berstein. Prostor v zadní části pracovny se zvlnil a na místě stříbrných károvaných stěn se objevila dokonalá replika přídě můstku.

"T´Rel, můžeš začít." laskavým hlasem pobídl pilotku a dlaní namířil na kormidelníkovo křeslo.

"Nejdříve bys mi měl říct, jak se změna matice projeví na ovládání lodi." nenechala se k neuváženému činu vyprovokovat T´Rel.

"Dostalas mě. Nová úprava mění vzorek deformace prostoru, který, jak víš, slouží naší lodi k pulznímu pohonu. Rettigh přišel na vhodnější tvar, umožňující razantnější reakce. V normálním řízení by se to v podstatě nijak neprojevilo, poněvadž by počítače okamžitě propočítaly nejvhodnější síly, ale nervové ovládání by mohlo lodí pěkně zacloumat. Budeš tedy muset natrénovat kontrolu svých reakcí. To, co jsi dříve vynaložila například na běžnou změnu směru letu, by nyní mohlo způsobit prudké zatočení."

"To by pro mě neměl být problém, své emoce dokážu plně kontrolovat."

"No dobrá. Posaď se a zkusíme si cvičný průlet simulovaným tunelem."

T´Rel se uvelebila ve svém virtuálním křesle, stiskla několik kontrolek a na její tělo se přisály nervové snímače. Před oči si nasadila průhled. Necelý metr před její hlavou začalo odpočítávání. 3, 2, 1, Start. Viděla tunel neexistující jeskyně, ten, který musela již tisíckrát proletět, aby pečlivě nastudovala své reakce a mohla se stát hlavní pilotkou nejlepší lodě Federace. Ústí šachty a úvodní část jsou jednoduché a slouží k zahřátí. Přesto cítila, že jí dělá problémy udržet loď v přímém směru. Viděla, že přijde pravotočivá zatáčka s mírným sklonem, a nacvičenou fyziologickou reakcí zadala příkaz kormidlu. Virtuální Enterprise se prudce stočila doprava. Vulkánka byla poněkud překvapena, a její první reakcí byl pokyn plavidlu ke změně kurzu na levobok. Ta však byla unáhlená a příď skončila v levé stěně tunelu. Konec simulace.

"To bylo dost hrozné T´Rel." neodpustil si popíchnutí Martin. "Jedeme odznovu."

Start. Tentokrát se T´Rel připravila. Jen mírné naznačení směru stačilo k přesnému průletu první překážkou, nyní s prudkým sklonem dolů. Tvar cesty se měnil vždy při dalším použití k maximálnímu možnému nacvičení reflexů. T´Rel se snažila, seč mohla, a stačilo jí to k desáté překážce, kterou již nezvládla. Další pokus. Ještě větší soustředění. Doprava. Doleva. Doprava. Dolů. Dolů. Opět to nevystihla a zničila tak již třetí simulované plavidlo. Ještě dříve než při minulém pokusu. Považovala to za nějaké mimořádné vybočení z řady, ale s narůstajícím počtem průletů její výsledky značně kolícaly, ba co víc, značně se zhoršily. Vůbec to nechápala. Krůpěj potu ji ukápla ze špičky nosu. Poslední pokus. Pekelné soustředění. Start. Již pátá překážka znamená konec a T´Rel rezignovaně vstává ze svého křesla:

"Vůbec tomu nerozumím. Není možné, aby se mé výsledky zhoršovaly." dumavě oznámila a podívala se na Martina.

"Jsi nervózní, to je všechno."

"Nervózní? Nesmysl. Vulkáni nejsou nervózní. Není to logické."

"Když to říkáš... Pověz mi, ale popravdě..."

"Vulkáni mluví vždy pravdu!"

"..nojo pořád, no tak mi řekni, jestli necítíš v jedné ruce takové slabé šimrání, nebo mravenčení."

"Já...ano, co to je?"

"Tvoje lidská čtvrtina. Prostě ti to nešlo, a aniž by sis to uvědomila, nervozita a možná i obava z neúspěchu se v tobě hromadily. A teď jsi rozčilená."

"NEJSEM ROZČILENÁ."

"V tom případě na mě nekřič. No a ta ruka tě přestane šimrat, třeba když do něčeho praštíš."

"Meditace je lepší. Půjdu tedy meditovat."

"Ne. Nemáme čas na to vaše vulkánské sezení a mrmlání si pod vousy, i když třeba ty žádné nemáš. Násilí je prasklý ventil, kterým proudí pára nahromaděných emocí rychle ven. A pokud ten ventil praskne kontrolovaně, tvoje duševní nádoba se okamžitě pročistí. Tak praštíš do toho kormidla, když tě tak 'nerozčililo'?"

"Tvé vysvětlení zní rozumně, zkusím to."

"Mysli na to mravenčení."

Vulkánka se rozmáchla a celou svou silou udeřila do pilotního pultu, který se rozletěl na tisíc a jednu část po celé holografické ploše. Ty kousky, které si to namířily směrem k Martinovi, stojícímu kousek před hranicí simulovaného, se rozplynuly ve vzduchu, některé dokonce jen pár centimetrů před jeho tváří, což je přinutilo instinktivně ucuknout. T´Rel hluboce vydechla. Zdálo se, že se jí skutečně ulevilo, její tvář již nenesla známky napětí a nervozity. Chvíli nehybně stála. Podívala se na svou dlaň. Pult, ač simulovaný, jí způsobil tržnou ránu na ruce, která krvácela. Martin ještě neviděl vulkána krvácet, a tak jej v první chvíli převapila zelená tekutina, vytékající z dlaně ženy, jež ho přitahovala. Malý moment nehybně stál a zíral na proud tekutiny, kapající na podlahu. T´Rel si zřejmě vlivem zvýšené hladiny adrenalinu ani neuvědomila, že je zraněná.

"Ty krvácíš." bylo první, co ze sebe po překvapivě agresivním zničení hologramu vypravil Martin.

"Máš pravdu. Ostatně, dalo se to čekat, při tom, jakou sílu jsem vyvynula k úderu." odvětila opět svou starou, logickou, mluvou vulkánka. "Měla bych zajít na ošetřovnu."

"Mam tě doprovodit?" zeptal se s jistou nadějí v hlase.

"To nebude nutné. Zranění není takového rozsahu, aby vyžadovalo doprovod."

"Dobře, jdi sama." zklamaně řekl Martin a pokynul jí směrem ke dveřím. Simulace se rozplynula a zůstaly jen holé stěny holografických monitorů.

"Toto cvičení bylo užitečné, pomůže mi pro příště kontrolovat mé emoce." dodala T´Rel, když procházela kolem Martina směrem ke dveřím. "Měl jsi pravdu, po té agresivní, a na první pohled navýsost nelogické reakci, se cítím mnohem líp, dá-li se to tak říci."

Odešla. Martin ještě chvíli pozoroval zavřené dveře své pracovny. Mohlo mu být líto, že ani tentokrát se mu T´Rel nepodařilo njak obalamutit, ale nebylo. Alespoň věděl, jak je možné ji zbavit té její přísné logiky a dostat ji do stavu člověku bližšímu, plnému emocí a pocitů, plynoucí řeky instinktivní mysli, pravý opak vulkánského uvažování.

-----

Na můstku bylo plno. Enterprise se blížila k souřadnicím, které ukázaly senzory jako místo nouzového volání. Neobydlený systém 357, s jednou planetou třídy M. Vysílající objekt byl již na dohled optických snímačů.

"Na obraz." přikázal klidným hlasem kapitán.

Před přídí se objevila drobná čárka.

"Zvětšit."

Byl to objekt válcovitého tvaru, na obou koncích zakončený koulemi o délce dvaceti metrů. Neměl žádné pohonné systémy, natožpak podporu života. Připomínal spíše nějakou automatickou sondu.

"Hlášení."

"Je to definitivně to, co vysílá nouzový signál. Podle něj by na palubě měly být dvě živé formy, ale senzory nic neukazují. Podle mého názoru se jedná spíše o nějaký obrovský počítač. Alespoň tomu tak jeho vnitřní struktura napovídá." řekla nadporučík Moriartiová, aniž by odvrátila hlavu od svého pultu.

"Hrozí nějaké nebezpečí?"

"Myslím, že ne, pane."

"Transportujte tu trubici do nákladního prostoru dva k bližšímu prozkoumání."

"To nepůjde. Zbytkové pole transwarpu ruší naše transportéry, budeme muset použít vlečný paprsek."

"Dobře."

Válec se nyní nacházel přibližně tři sta metrů před přídí lodě. Z místa přechodu mezi talířovou sekcí a spojením s pohonnou sekcí vyšel namodralý záblesk tažného paprsku, který jej zachytil a pomalu přitahoval k pravé gondole. Ve chvíli, kdy byl objekt u ní, se paprsek přerušil a Enterprise se natočila tak, aby se mohl do práce zapojit i záďový, který po chvíli válec k nákladovému prostoru dopravil. Zde již čekal kapitán Atkinson, první důstojník Truman, lékař DeBoer a vědecký důstojník Moriartiová. Všichni si jej chvíli jen tak prohlíželi a obcházeli ze všech stran. Zanedlouho vytáhla nadporučík Moriartiová svůj trikordér, přiložila jej k jedné z koulí a četla údaje:

"Vypadá to, že tyto koule slouží jako nějaký paměťový obvod s obrovskou kapacitou. Nejspíše funguje na principu neurálních spojů, tedy něco jako mají humanoidé v mozku."

"Aktivita?" zeptal se komandér.

"Nulová, pane. Vypadá, to, že jedna z koulí je lehce poškozena."

"Co tedy vysílalo nouzový signál?"

"Prokazatelně vycházel z tohoto objektu, ale nechápu jak. Totiž - je tu vysílač, ale nevidím nic, co by jej mohlo aktivovat. Žádný počítač, nebo něco takového. Jediné, co přichází v úvahu jsou ty koule. Vypadá to, že jsme asi přiletěli pozdě, bohužel."

Do rozhovoru se vmísil kapitán: "Myslím, že teď jsem tu zbytečný. Vy, Moriartiová, prozkoumáte tento objekt. osstatní, ať jdou po svých povinnostech."

-----

Nevelká místnost. Čtyři stěny. Na každé z nich dvě postavy. Je to interiér borgského plavidla. Kolektiv nad něčím přemýšlí:

"Byla zaznamenána aktivita druhu 10221 v tomto sektoru. Nouzové volání bylo zachyceno lodí Federace třídy InterStelar. Primárním úkolem je získání exemplářů druhu 10221 k asimilaci. Vše ostatní je v tuto chvíli irelevantní, asimilace jiných druhů není v tento okamžik podstatná. Je nutné aktivovat univerzální zbraňové systémy z důvodu neznámých taktických schopností plavidla Federace. Je žádoucí přivolat více z kolektivu."

-----

Levou ruku sevřel v pěst a uděla vítězné gesto. Konečně se mu epizodu v baru podařilo dokončit s optimálním výsledkem. Teď už mu bylo srdečně jedno, že to trvalo skoro tři hodiny a že musel scénář desetkrát opakovat od chvíle, co se vrátil z nákladového prostoru od neznámého objektu. Skoro na něj zapomněl. Skoro. Ale neviděl jej. Vnímal jen holé stěny nákladového prostoru, stěny Enteprise, a v mysli mu vytanula bolestná vzpomínka na Kate. Vztekle mrštil revolverem do skleněné výplně průčelí baru, která se s hlukem vysypala na ulici. Nestačilo to. Bral jednu sklenici z baru za druhou, nedbaje na to, zda byly rozbité, či ne, a házel jimi na všechny strany. Nezaregistroval, že do simulátoru za ním vstoupila nadporučík Jennifer Moriartiová s tabulkou výsledků analýzy v pravé ruce. Všiml si jí teprve poté, co vzal do ruky nerozbitou lahev od whisky a s otočkou ji hodil za sebe. V ten okamžik se aktivovaly senzory, hlídající bezpečnost holografické simulace, a malý okamžik před tím, než se střetnula s obličejem mladé vědecké důstojnice, se zpola plná nádoba rozplynula ve vzduchu. Komandér, poněkd v rozpacích, dal nejdříve ruce k tělu a po chvíli trapného mlčení se vzmohl k otázce:

"Jaké jsou výsledky analýzy?"

"Zjistila jsem že, technologie, která je v těch dvou koulích, je té naší velice vzdálená. Ne, že by byla o tolik lepší, i když to asi je, ale je prostě jiná."

"Jak - jiná?"

"Jak bych to řekla... je tam použita technologie absolutně neznámá. Zatímco technologie Borgu je nám alespoň trochu blízká, tak, že ji můžeme zkoumat, případně využít, třeba tak, jako v případě štítů Enterprise, tato je prostě jiná. Spíše bych řekla, že se vzdáleně podobá technologii druhu 8472, ale opravdu jenom velmi vzdáleně. Víc opravdu nevím. Jediné, co se mi podařilo zjistit, je skutečnost, že ty dvě koule by mohly sloužit třeba jako záložní kopie našeho mozku. Tedy dvou mozků, každá z těch koulí je samostatná."

"Děkuji. Pokud je to všechno můžete odejít. Předám zprávu kapitánovi."

"Ano, je to všechno," odpověděla Jennifer a ještě než odešla, dodala, "měl byste se promluvit s lodní poradkyní, pane."

"O mě se nestarejte, buďte tak hodná a hleďte si své práce." odpověděl jí podrážděně Patrik.

Chtěl ještě chvíli zůstat v simulátoru, ale teď byl úplně rozladěný a naštvaný, a tak místnost opustil a šel do jídelny, aby povečeřel.

-----

Borgské plavilo letělo impulsní rychlostí prostorem. Po chvíli se zastavilo.

"My jsme Borg. Deaktivujte své zbraně a štíty, budete asimilováni. Jakýkoliv odpor je marný."

Teprve teď se objevila i druhá loď. Podlouhlý černý trup doutníkovitého tvaru, na konci se čtyřmi rameny směřujícími vpřed. Borgská loď aktivovala vlečný paprsek. Něco ale nebylo v pořádku. Paprsek nebyl stálý, neustále jakoby jej něco přerušovalo, stále poblikával. Za okamžik se proud energie v něm obrátil na krychli a v místě, odkud vycházel, došlo k poměrně masivní explozi, která vrhla její část v troskách do prostoru. Vzniklá prohlubeň se začala okamžitě pomalým tempem zacelovat. Zároveň začala borgská loď chrlit torpéda jedno za druhým, ale bez zjevného účinku na druhou loď. Teprve po chvíli, kdy Borg soustředil palbu na jedno místo na štíhlé lodi, začala se poškozená část žhavit do běla a poté jakoby zuhelnatěla, čímž narušila hladký trup. Cizí loď začala pomalu ustupovat směrem od borgského plavidla, až byla asi na vzdálenost deseti svých délek. Z místa na přídi vyšel zelenomodrý pás energie, který zkoumal krychli. Poté, co ji přejel dvakrát zleva doprava, se deaktivoval. Ramena doposud nečinná, se začala žhavit doběla, podobně jako před chvílí trup při útoku Borgu, ale tentokrát byla příčina uvnitř lodi. Ze všech čtyř ramen vycházely v nepravidelných intervalech, jednu až dvě sekundy trvající, uzounké paprsky energie, jasně bílé, které mířily postupně do různých částí krychle. Na výstřelech se nedala vysledovat žádná pravidelnost, nebo dokonce logika. Asi po patnácti vteřinách salva přestala. Na krychli nebyly patrné téměř žádné známky vnějšího poškození, jen drobné záblesky uvnitř nasvědčovaly mnohem většímu poškození. Záblesky stále sílily až asi po deseti vteřinách borgská loď explodovala. Bílý záblesk, svědčící o selhání reaktoru, úplně rozmetal kubus na nicotné částečky a o existenci plavidla vypovídala jen vzdalující se, postupně slábnoucí, energetická vlna.

-----

Večeře mu vůbec nechutnala, jako každé jídlo, které pozřel v poslední době. Původně měl namířeno do své kajuty, ale když byl v turbovýtahu, rozhodl se, že musí za každou cenu dokončit holoromán.

"Počítači, nahrej poslední pozici!" zadal příkaz, ještě než do simulátoru vstoupil. Zde jej čekalo "zamrzlé" prostředí baru. Bohužel se mu nepodařilo zachránit onu půvabnou brunetku. Rozhlédl se ještě jednou a uvědomil si, že ji nikde nevidí. Než stačil položit počítači otázku, zaslechl vzdálené zvuky.

"Je ještě někdo jiný v simulátoru?"

"Negativní. Jediný člen posádky, který se nachází v simulátoru jste vy?"

"Počítači, identifikuj zdroj zvuků." zadal další příkaz a pomalu se blížil k místu, odkud si myslel, že vycházejí.

"Zdroj je neznámý."

"Sakra." zaklel, a vytáhl svou pistoli, jako by mu snad na něco byla.

Zvuky vycházely z malé kuchyňky za barem, kde normálně kuchař vařil své příšerné blafy. Dnes tam ale nebyl sám. Patrik viděl, že je tam s ním nějaká žena. Ještě více jej však zarazilo, že přestože má být mrtvá, a navíc je program zmrazen, tak se hýbe. Ano, byla to ta bruneta. Také jej zaregistrovala a podívala se na něj zkoumavým pohledem. Na hrudníku a břišeměla patrné známky po střelbě - do ruda vykvetlé skvrny. Malou chvíli na sebe jenom tak zírali, než se někdo z nich zmohl ke slovu. První se osmělil Patrik, a to jenom proto, že položil otázku počítači:

"Počítači, program, který právě běží má všechny procesy korektní?"

"Pozitivní. Diagnostika neukazuje na žádné vyjímečné stavy programu, kromě proměnlivé činnosti holoemitorů."

To znamenalo, že postava, kterou Patrik vidí, je sice generována vnitřními holoemitory, ale z největší pravděpodobností není zdroj jejího myšlení ve výpočetních systémech simulátoru. Co je příčinou?

-----

"Mám to kapitáne." řekla Jennifer Moriartiová vítězoslavně a s jakýmsi gestem pozvedla svou tabulku.

"A?" nedočkavě zvedl obočí Atkinson.

"Zabírá to tři čtvrtiny operační paměti simulátoru. Je to v podstatě vzorek mozkových synapsí neurčitého druhu. Podle mého názoru se jedná o to, co bylo původně v jedné z těch dvou koulí, které jsme zachránili."

"K tomuto názoru se připojuji." promluvil také hlavní inženýr.

"Děkuji, nadporučíku Bersteine."

"Nemáte zač. Jenom sděluji svůj odborný názor, a vaše ústa, jak se zdá, byla poněkud hbitější. Což není na druhou stranu až tak zvláštní..." popíchl Martin Jennifer.

"To snad nemyslíte..." začala se rozčilovat, ale přerušil ji kapitán:

"Na hloupost nemáme čas."

"Taky si myslím." vmísila se do hovoru holografická brunetka/synaptický vzorec.

"Aspoň že nám rozumíte. Kdo jste?" zeptal se kapitán.

"Uprchlíci. Já a můj společník jsme uprchli z naší lodi."

"Důvod?"

"My...my bychom chtěli..."

"Co?"

"My bychom chtěli mít potomka."

"To je u vás zakázáno? Totiž, jak můžete mít dítě? Vždyť jste jenom synaptické vzorce nějakého mozku."

"Ano. U nás ani nevíme, jak toho docílit, neřkuli, aby se Mysl pokoušela přijít na způsob. Bylo by to nebezpečné, zdlouhavé, zbytečně komplikované. Proto to Mysl nedovolí."

"Co je Mysl?"

"My všichni a nikdo. Všechny synaptické vzorce spojené do jednoho. Všichni můžeme myslet společně nebo odděleně. Můžeme být úplně sami, nebo každý. Já jsem všichni a všichni jsou já."

"Jako Borg."

"Může to tak vypadat. Ale ne. Borg je mnoho společně uvažujících myslí. Mohou kooperovat, ale nikdy nebudou jednou společnou myslí, jenom mnoho částí, které do sebe zapadají. To je jeho slabina. My jsme jedna mysl. Dokonalá, nezranitelná."

"Když jste tak dokonalí, proč nemáte potomky, jak jste vy mohla utéci?"

"Nehoda. Naše plavidlo se střetlo s kvantovým vláknem mimořádné intenzity a bylo smrtelně zraněno. Všichni jsme je museli nouzově opustit. Náš modul zůstal bohužel příliš blízko kvantového vlákna, a tak naše volání o pomoc naši druhové nevyslyšeli. Všichni ostatní se zachránili. Já a ještě jedna mysl jsme zůstali sami a zjistili, že tak nemáme šanci, že jedinou možností, jak přežít, je, aby nás bylo víc. A standardní metoda doplňování Mysli není v našem stavu možná. Jediná alternativa je tedy zplození potomstva."

"Říkala jste, že je tu ještě jedna mysl. Kde?"

"To nevím. Když jste se k nám přiblížili, tak váš vlečný paprsek narušil integritu synaptických spojů a my jsme byli nuceni se přesunout. Já jsem zvolila tento počítač. Kde je však druhá mysl, to nevím."

Kapitán se otočil na oba technické důstojníky: "Pane Bersteine a paní Moriartiová. prozkoumejte všechny lodní systémy a najděte co nejrychleji tu druhou mysl. Vezměte si k tomu tolik lidí, kolik potřebujete."

"Ano pane." odpověděli oba jednohlasně a odešli ze simulátoru.

Atkinson se otočil zpět na brunetku: "Co jste za rasu?"

"My nejsme jedna rasa. Jsme stovky a tisíce ras. Naši předkové, z nichž někteří jsou stále ještě aktivní byli jednou rasou, ale od jisté doby je nás nesčetně mnoho druhů. Jak jsem již říkala, my se nemnožíme standardním způsobem. Neumíme to. Možná to ani nechceme umět. Nevím. Mysl se tím nezabývá. Dříve jsme se nepotřebovali množit, ale od té doby, co začal Svár, jsme ubývali na množství, které bylo nutné doplňovat, abysme vůbec přežili. Já konkrétně jsem v Mysli už přes třista vašich pozemských let. Než jsem se stala její částí, byla jsem příslušnice zaostalé humanoidní rasy, kdesi v jiné galaxii, zhruba na vašem stupni vývoje. Naše rasa si však nyní říká Wrognové."

Kapitán měl již mnoho dílů skládanky, stále mu však chyběl ten nejdůležitější článek, který by všechno spojil. Jméno této rasy slyšel poprvé, ale měl neblahé tušení. Bajor, mizející lodě, konflikt s romulany, záhandá loď zničená orbitálním dělem u Země, a teď Wrognové. Byl si skoro jist, že ví, jak to všechno je, ale nemohl to uchopit... Z myšlenek je vytrhl otřes lodi a hlášení z můstku:

"Z transwarp tunelu se vynořilo borgské plavidl neznámého typu, které aktivovalo na Enterprise vlečný paprsek. Vyhlašuji červený poplach."

Pokračování příště...