Za doprovodu blikajících
alarmových světel doběhl kapitán ve spěchu na můstek. Na kopuli spatřil ohromné
borgské plavidlo.
"Hlášení!" obrátil se na Jennifer Moriartiovou.
"Borgské plavidlo neznámé konstrukce. Míří přímo k nám." odpověděla mu, aniž
by odvrátila hlavu od svých přístrojů.
Mělo to opravdu zvláštní
tvar. Jakékoliv setkání s Borgem, které kdy kapitán James Atkinson absolvoval,
nebo které viděl reprodukované, se odehrávalo pouze s krychlemi, či koulemi
(snad kromě zběhlých Borgů), ale tohle bylo jiné. Jehlanovitý tvar, který díky
čtyřem stěnám připomínal pyramidu, byl velice nezvyklý. I velikost byla
udivující. Podle údajů, které v zápětí zazněly od senzorového pultu, měla loď dvacetkrát větší
hmotnost, než největší krychle, se kterou se Federace
setkala.
Neváhal příliš dlouho.
Iluze, že by snad Borgu mohl konkurovat v boji, se s obrazem té pyramidy
rozplynula jako polárkový dort v horkém letním odpoledni. Ještě chvíli zvažoval
možnosti Enterprise a dospěl k závěru, který očekával každý člen
posádky, který byl momentálně na můstku.
"Zfázujte loď."
"Nelze pane," odpověděl
Jane: "Ta pyramida má kolem sebe zbytkové warpové pole, které ruší fázovací
proces."
"Takže se musíme vzdálit?"
"Přesně tak."
"Změňte kurs o 3-5-2. Plný
impuls. Teď."
Enterprise se otočila zádí k nepříteli a prudce zrychlila.
Téměř v tom stejném okamžiku zrychlil i Borg. Obě plavidla nyní letěla přibližně
stejnou rychlostí. Borg vyslal několik střel. První z nich federální lodí trochu
zatřásla, další již neměly takový účinek.
Kapitán se znovu otočil na
taktického důstojníka: "Vyšlete jim na pozdrav plnou salvu kvantových torpéd ze
zadních střílen!"
"Nabito pane. Proč
nepoužijeme QS torpéda?"
"Musíme
si nechat nějaké trumfy v rukávu, nadporučíku. Palte!"
Z otvorů u spodní části
motorových vzpěr vyšlo třicet kvantových torpéd. Část strany Borgské lodi,
natočené směrem k Enterprise se značně poškodila, což způsobilo mírné
zpomalení pronásledovatele. Prostor mezi oběma plavidly se začal rozšiřovat.
"Můžeme již zfázovat?"
zeptal se netrpělivě kapitán.
"Ještě ne, pane, schází nám
nějakých dvě sta tisíc kilometrů rozdílu. Pokud Borg nezrychlí, dosáhneme tohoto
bodu za minutu a kousek." odpověděl nadporučík Foukal. Poslední slova však
pronesl spíše automaticky, jakoby jej zaujalo něco jiného: "Pane, podívejte se
na tohle. Borgská loď se rozděluje!"
Pyramida, která letěla za
nimi se rozdělovala na čtyři části - menší pyramidy. Dělení probíhalo po těžnici
vrcholu směrem k jednotlivým hranám. Celý proces byl dokončen během několika
málo sekund. Tři části okamžitě zvýšily rychlost tak, že vyrovnaly rychlost
Enterprise. Podle všech taktických údajů zaujaly bojové postavení: Jedna část
letěla relativně nahoře vzhledem k federální lodi, další dvě pak vlevo a vpravo
dole. Nabíjely zbraně.
"Tak tohle jsem ještě
neviděl." řekl nepříjemně překvapený Patrik Truman.
"Myslím že vím, odkud to
mají." prohlásila T´Rel, aniž by odvrátila hlavu od pilotního pultu.
"Před deseti lety zmizel USS Petrohrad. Nikdy se to nepotvrdilo, ale předpokládalo se,
že loď byla asimilována Borgem. Myslím, že domněnky byly správné."
"Máte pravdu poručíku."
dodal kapitán. "A Petrohrad patřil do třídy
Prométheus. Obraťte
loď, ale zachovejte vektor letu!"
Enterprise, která doposud před Borgem utíkala, se nyní
postavila ke svému pronásledovateli čelem, byť vlastně letěla pozpátku.
Z příďových střílen vyšlo dalších třicet kvantových torpéd. Ta však neměla
příliš velký účinek. Exploze jen lehce pošramotily dvě ze tří pronásledujících
pyramid.
Kapitán však měl plán, o
kterém doufal, že bude fungovat. Byla to jejich jediná možnost, jak
uniknout:
"Nadporučíku, připravte
salvu fotonových torpéd. Potřebuji, aby po výstřelu explodovaly těsně před
Borgskými loděmi."
Nyní se do hovoru vmísil i
komandér: "Kapitáne, při vší úctě, nemyslím, že by fotonová torpéda
představovala v tuto chvíli příliš účinnou zbraň. Navrhuji použít QS, mohlo by
je to překvapit, a dostatečně zpomalit."
"Pane Trumane," zareagoval kapitán s lehkým úsměvem na rtech, "už
byste mi mohl důvěřovat. Váš návrh je logický a takticky není špatný. Přesto si
chci ponechat QS torpéda jako poslední možnost, když nebude jiného východiska.
Salva fotonových torpéd, jak pevně doufám, oslepí jejich senzory alespoň na
malou chvíli, kterou využijeme k prudkému zrychlení vpřed. Budeme muset mezi
nimi proletět, pravděpodobně schytáme i pár ran, ale než se za námi stačí
obrátit, vznikne dostatečně veliká vzdálenost na to, abychom se mohli
zfázovat."
"Omlouvám se, že jsem
pochyboval." dodal kajícně komandér.
"Fotonová torpéda byla
zreplikována a jsou nabita." oznámil nevzrušeným hlasem taktický důstojník.
Kapitán Atkinson byl dost překvapený z toho, jakou chladnou hlavu si dokázal
zachovat, zvláště po té otřesné události na Bajoru.
"Dobrá. Až vystřelíme,
nadporučík T´Rel vyrazí vpřed. Naprogramujte motory, aby přesně v okamžiku
exploze podaly plný výkon!" vydával poslední rozkazy před manévrem kapitán,
který o sobě rozhodně nemohl tvrdit, že by byl klidný. Srdce mu tepalo až na
spáncích a čelo měl orosené potem. V duchu se jenom modlil, aby ten manévr
vyšel.
"Pal!!"
Těsně nad pohonnou sekcí
vyšlehly dvě šňůry jasně zářících bodů, které se následně rozptýlily do
náhodného obrazce, který však tvořil neprostupnou stěnu. Borg se blížil velkou
rychlostí. Neurčité vzorkování, typické pro gondoly Enterprise, se nyní
vůbec nepohybovalo. To svědčilo o tom, že loď již letí pouze setrvačností. Borg
již byl téměř u stěny z torpéd. Byl tam. Exploze, jasná zář výbuchu. Vzorkování
se obrovskou rychlostí v gondolách začalo pohybovat dozadu. Plný tah způsobil
značnou prostorovou deformaci, která vizuálně zkreslila záď lodi, jež se jakoby
pokroutila, či pomačkala. Vyrazili prudce vpřed. Tak prudce, že inerční tlumiče
nedokázaly plně kompenzovat manévr. Ten, kdo se nedržel, upadl na podlahu. Loď
se nyní prosmýkla mezi třemi pyramidami. Borg jenom pomalu obnovoval činnost
svých senzorů, ovšem dostatečně rychle, aby stihl vypálit několik jasně bílých
paprsků na unikající plavidlo.
"Přímý zásah do pravého
motoru, levý zadní generátor štítů vypadl. Protržený trup na palubě 18, sekce
alfa." hlásil taktický důstojník.
"Kompenzujte výpadek štítů
rozšířením pokrytí všech sousedních generátorů. Tím zamezíme příliš velkému
oslabení činnosti štítů. Poškozenou sekci evakuujte!" vydal rutinní rozkazy
komandér Truman.
"Můžeme fázovat?" zeptal se
kapitán.
"Ano, pane." odpověděla mu
nadporučík, sedící u senzorového pultu.
"Do toho, pane Foukale!"
Loď mírně zpomalila. Celý
trup se opticky rozdělil na obrovské množství mnohoúhelníků, snad jakoby někdo
rozbil skleněný model. Střepy se ale neroztříštily po okolí, nýbrž se obrátily
dovnitř objektu. Ne najednou, jeden po druhém, obrovskou rychlostí. Enterprise pomalu ale
jistě mizela z tohoto prostoru.
Atkinson si v duchu
oddechl. Věděl, že zfázovanou loď nemohou najít. Byli mimo tento časoprostor,
posunutí o pikosekundy jinam. Nemohla je zranit žádná zbraň, mohli být kdekoliv.
Ale nemohli odsud. Fázování spotřebovávalo takové množství energie, jež
umožňovala pohyb pouze podsvětelnou rychlostí necelé desetiny impulsu. Položil
loket na nohu a hlavu opřel do dlaně. Přemýšlel, jak se co nejrychleji zbavit
nepřítele. K tomu, aby mohli bezpečně vytvořit červí díru a skočit pryč, a Borg
ji nemohl
znovuotevřít, se potřebovali dostat do vzdálenosti poloviny světelného roku.
Normálně by to byla otázka chvíle, ale nyní potřebovali na takovou cestu
necelých sedm let. Nezbývalo než doufat, že to Borg brzy vzdá.
"Kompletní hlášení." otočil
se po chvíli kapitán na komandéra, který právě rozmlouval s nadporučíkem
Foukalem.
"Pravý motor je poškozen,
ale jsme schopni jej během dvanácti hodin úplně zprovoznit. Generátor štítů, se,
jak to tak vypadá, odebral do věčných lovišť a bude nutné jej nahradit. V tuto
chvíli to však není možné, poněvadž nemáme díky stavu posunuté fáze dostatek
energie k aktivování průmyslových replikátorů. Tato závada však není natolik
závažná, jelikož jeden generátor by stejně nezměnil výsledek eventuální bitvy.
Posledním problém je na palubě osmnáct. Jak se zdá, tak byly poškozeny i emitory silového
pole, takže prostory jsou v tuto chvíli nedostupné bez skafandru." odpověděl mu
Truman jedním dechem.
"Děkuji. Ještě..." nedostal
se Atkinson k další větě, poněvadž jej přerušila nadporučík
Moriartiová:
"Pane, máme ještě jeden
problém. Zásah do motoru způsobil elektrický průboj systémem, díky čemuž do
deseti minut vypadne z provozu konstruktor fáze. Takže budeme mít za chvíli
úplně jiné starosti, než opravu pár rozbitých oken."
Na můstku se rozprostřelo
nepříjemné ticho, které až po dosti dlouhé chvíli přerušil kapitán:
"To jste nás nepotěšila. Má
někdo nějaký rozumný návrh? Pokud možno takový, který by zabránil našemu střetu
s Borgem, který by asi nedopadl příznivě pro tuto loď a zejména pak pro její
velice početnou posádku."
"Já mám nápad," přihlásil
se o slovo komandér, "nedaleko jsme míjeli pás asteroidů. Jistě tam bude nějaký
dostatečně veliký na to, abychom dovnitř schovali celou loď. Ale musíme se tam
dostat zavčasu. Na místě pak můžeme provést nutné opravy."
"Dobrá. T´Rel, nastavte
kurs. Nadporučík Moriartiová bude vyhledávat vhodné asteroidy."
Po dobu, kterou spolu posádka
Enterprise na můstku
rozmlouvala, se ke třem částem rozložené pyramidy přidala i čtvrtá, která se již
zregenerovala z poškození, způsobeného nemalou palebnou silou třiceti kvantových
torpéd. Všechny díly se opět spojily a bez známky vnější aktivity pozorně
prohledávaly okolní prostor. Úl věděl, že citelně poškodil to federální plavidlo
a jenom čekal, kde se objeví. Nikam nespěchal. Byl tu sám a neměl obavy z případného střetu
s lodí. Systémy se již dostatečně adaptovaly na použité zbraně a byly připraveny
zvítězit. Teď šlo společenstvu jenom o jedno. Asimilování druhu 10221 bylo
prioritním cílem.
Před malou chvílí vletěli
do oblasti plné rozličně velkých kusů skal. Pás asteroidů, dříve nebezpečné
území, po vynálezu štítové technologie jenom další z překonaných překážek. Ty
kameny vrhaly strašidelné stíny, které umožňovaly skrytí lodí před optickými
senzory. Takový úkryt však pro Enterprise nic neznamenal. Museli dovnitř, do jakéhosi
přírodního doku.
"Pane, myslím, že jsem
objevila vhodný objekt. Jedná se o asteroid o průměru sto padesáti kilometrů,
který má uvnitř dutinu velikosti jedné a půl Enterprise." oznámila
nadporučík Moriartiová.
"Výborně. Tak rychle tam,
než bude pozdě." odvětil s úlevou v hlase kapitán. Komandér si hlasitě vydechl a
Moriartiová měla svou soukromou radost, že se jí podařilo zachránit vlajkovou
loď flotily.
Na kopuli viděli, jak se
pomalu k hornině blíží. Byla temně šedivá a v několika pásech na povrchu se
leskla, právě tam, kam pronikly paprsky blízké hvězdy. Byli u ní. Netrvalo to
ani pět vteřin a skála byla všude kolem lodi. Ještě scházelo dvanáct kilometrů
k dutině, která byla jejich spásou. Museli brzdit. Fázovací konstruktor začínal pomalu selhávat.
Jenom aby nezůstali trčet ve skále. Splynutí s horninou by znamenalo okamžitou
zkázu lodě a smrt celé posádky. Stihli to.
Uvnitř dutiny se objevilo
několik záblesků. Fázování se pomalu, ale jistě rozpadalo. Loď teď byla uvnitř,
skrytá před zraky svého nepřítele. Do temnoty svítily jenom průhledy v trupu,
deflektor a jemné poblikávání jednoho motoru. Kapitán nařídil rozsvícení
pozičních reflektorů, které ozářily kromě mnoha částí trupu také velikou plochu
jeskyně. Stěny byly provrtány stovkami štol a chodeb. Tento kus skály již musel
putovat vesmírným prostorem po mnoho miliard let.
Celý můstek si nyní
prohlížel tu tichou nádheru. Mlčeli, snad proto, že se, alespoň pro tento
okamžik, zbavili hrozby asimilace, nebo se jim prostě nechtělo mluvit a nechali
se unášet pohledem, jenom aby přišli na jiné myšlenky. Po chvíli promluvila
pilotka:
"Jsme úspěšně na místě.
Kotevní paprsky byly aktivovány."
"Výborně. Nadporučíku,"
obrátil se kapitán k taktickému pultu, "vztyčte kolem celého plavidla zadržovací
silové pole ve vzdálenosti pěti metrů od trupu a vzniklý prostor vyplňte
dýchatelnou směsí. Přeci jenom se lépe pracuje bez skafandru. A nezapomeňte
aktivovat gravitační jednotky na trupu, ať nám opravárenské čety nepoletují jako splašené
mouchy ve sklenici od okurek." neodpustil si žert.
"Příkazy provedeny.
Naplnění okolí lodi atmosférou za patnáct minut."
"Výborně. Nyní mne omluvte,
musím se jít podívat na našeho hosta. A ten, kdo nebude potřeba při opravách, ať
hledá tu druhou entitu." vydal Atkinson poslední rozkazy a odešel do
výtahu.
Vešel do simulátoru. Scéna
baru byla již pryč. Nacházel se v nějakém abstraktním světě, plném pozoruhodných
tvarů a barev. Stál v nazelenalé mlze a kolem něj se míhaly podivné bílo modré,
průhledné koule, uvnitř kterých to jakoby jiskřilo. Jedna z nich se u něj
zastavila a chvíli před ním stála. Pak se jasně rozzářila a změnila se v ženu,
na kterou si pamatoval z poslední návštěvy. Jenom nebyla oblečená. Dost jej to překvapilo. Chtěl
odvrátit pohled, ale uvědomil si, že by to bylo nadbytečné. Bytost jenom
reprodukovala člověka, nevědouc nic o jeho potřebách ukrývat některé časti svého
těla. Ovšem nemohl se zbavit své výchovy a tak se jí díval jenom do
očí. Až teď mu
učarovala i schopnost té mysli se rychle učit. Vždyť vytvořila nový holoprogram
během necelé půlhodiny.
"Co je tohle za prostředí?"
zeptal se kapitán a širokým gestem ukázal kolem sebe.
"To je můj svět. Není
fyzický, ale já jej takto vidím." odpověděla mu žena. "Jestli chcete, mohu vás
provést."
"Budu potěšen." opáčil
Atkinson a po krátké odmlce dodal: "Jen, asi bych se cítil lépe, kdybyste byla
poněkud zahalenější."
"Vy myslíte oblečení?
Zvláštní zvyk. Ale když si to přejete."
Na okamžik zavřela oči a na
jejím těle se objevily dlouhé jednoduché šaty, které jí sahaly od ramen až ke
kotníkům. Měly bílou barvu a věrně kopírovaly její přitažlivou
postavu.
"Jste laskavá," poděkoval.
"Můžeme tedy vyrazit na exkurzi po vašem světě."
Žena vzala trochu udiveného
Atkinsona za ruku a vedla jej. Byla neustále asi půl kroku před ním. Zatím
nemluvila. On pozoroval okolní dění. Všude se stále míhaly ty koule. Po své levé
ruce zahlédl v dáli nějaký průsvitný tunel načervenalé barvy, vedoucí od jednoho
obzoru ke
druhému. Jak postupovali, hustota poletujících objektů se zvyšovala a objevilo
se mnoho dalších tunelů. Měl mnoho otázek, jenom rozmýšlel, kterou má položit
jako první. Vybral si:
"Tyto kulovité objekty, to jste vy? Myslím jedinci
vašeho druhu?"
"Ano,
z vašeho pohledu to mohu takto interpretovat. Jedná se o samostatně smýšlející
jednotky. Jsou to části Mysli. Tyhle tunely, co vidíte, vedou k cíli, ke kterému
směřujeme nyní i my."
"Jaký je to cíl?"
"Mysl samotná. I když - to
není úplně přesné podání. Přesněji řečeno, jedná se o centrum Mysli. Mysl je
tohle všechno, co tu vidíte."
"A vy jste jeden z jedinců.
Jste ženského pohlaví?"
"Ne. Nevím. Pohlaví se
nerozlišuje. Tuto svou reprezentaci jsem si vybrala, poněvadž mi z obou variant
připadal bližší mému vědomí. Ale už tam budeme."
Teď to spatřil i Atkinson.
Ohromná koule nedohlédnutelných rozměrů. Nepočitatelně větší kopie menších
sestřiček, jež má v sobě ty samé jiskérky. Každou chvíli se k ní připojí nebo
odpojí nějaká menší. Je to fascinující hra světla.
"Tahle věc jsou spojené
bytosti?"
"Ne. Borg jsou spojené
bytosti. Tato mysl tvoří kontinuum, nemůže tedy být spojením jednotlivých
jedinců, i když jím vlastně je."
"Nezlobte se na mě, ale to
zní jako paradox."
"Vám určitě. Je to velice
těžké vysvětlit, ale tahle vlastnost nám dává neuvěřitelnou moc a sílu. Snad -
ano, to byste mohl pochopit. Jednotlivá mysl a její vědomí také tvoří kontinuum.
Pokud tyto dvě mysli spojíte tak, jako to dělá Borg, dostanete dvě
spolupracující kontinua, která ovšem společně kontinuum netvoří. Ovšem pokud je
skutečně spojíte, pokud dojde k prolnutí, vznikne nové kontinuum. Nevím, jestli
to dokážete pochopit. Možná vám pomůže jedno vaše prastaré pořekadlo, které
praví: V jednotě je síla."
"Myslím, že chápu to, co mi
chcete říci. Ale nemohu říci, že tomu tak úplně rozumím. Asi budu dnes dlouho
ležet ve své posteli před tím, než usnu."
"Spánek, tak říkáte vaší
regenerační fázi koloběhu?"
"Vidím, že před vámi nelze
nic utajit," pousmál se Atkinson.
"To zcela jistě ne."
odpověděla mu žena stejným tónem.
"A smysl pro humor vám také
zcela nechybí, což je jenom dobře," dodal a jal se pokračovat v otázkách: "Takže
každá vaše loď, plavidlo, či cokoliv má svoji vlastní mysl?"
"Ano i ne. Stále tomu plně
nerozumíte. Mysl není něco, co by bylo omezeno fyzickými parametry nějakého
objektu. Mysl je jedna. Byť samozřejmě dochází k situacím, a to ze zcela
prostých fyzikálních zákonů, kdy se části mysli oddělí a utvoří jinou mysl,
která je však téměř totožná s celkem. Mnoho entit,
smíchaných do jedné, téměř vždy
utvoří stejně kompaktní celek. Víte, neočekávám, že to pochopíte. Přešli jsme do
tohoto stádia vývoje před vašimi desítkami milionů let. Vaše rasa - lidé - v té
době ani neexistovala. Byli jsme také jako vy. Fyzické bytosti, zkoumající vesmír. Vydali
jsme se touto cestou. Dříve bylo ve vesmíru méně druhů, většina se teprve
vyvíjela. Byli jsme to my, kdo tenkrát zabránil druhu, který se vyvinul
v kvadrantu této galaxie zvaném Delta, aby zneužil nerozvinutých planet ke svému
vlastnímu
prospěchu. Ve válce, ne nepodobné té vaší s Dominionem, se nám podařilo je
porazit, načež se stáhli do ústraní. I na naší straně byly obrovské ztráty na
životech. Tenkrát začal náš přerod. Přerod naší rasy v to, co jsme dnes. Trvalo
téměř milion let,
než jsme úplně změnili podstatu naší existence. Co jsme netušili, bylo, že i
námi poražený druh nezahálel a vyvíjel se. Až se z něj stala nejmocnější entita
této galaxie. Borg. Vydal se cestou technické dokonalosti. Cestou bez
emocí."
"To, co mi tu vykládáte, to všechno... Nevím, co říct. Dlouho jsme
pátrali po původu Borgu, ale netušili jsme, že se jedná o tak starobylou rasu.
Divím se, že již neovládli celou galaxii. Vždyť k tomu měli dostatek
času."
"Borg je sice společenství
bez emocí, ale rozhodně není hloupé. Asimilují jenom ty rasy, které se nacházejí
v post-warpovém stádiu vývoje. Nemá totiž smysl asimilovat primitivní kultury,
jejich včlenění do společenstva by nemělo žádný užitek pro rozvoj
druhu."
"To zní logicky. Nyní mne omluvte. Musím
zkontrolovat opravné práce na Enterprise. Jak jistě víte, jedna z borgských lodí nás
napadla a toto střetnutí neskončilo právě naším vítězstvím. Pokud byste měla
zájem, můžete se podívat po lodi. téměř všude máme rozmístěny holoemitory. Musím
vás však požádat, abyste, alespoň prozatím nevstupovala na můstek."
"Děkuji za nabídku.
Bezpochyby ji využiji. Ale nyní bych ještě ráda prostudovala vaši civilizaci a
kulturu. Samozřejmě, že budu respektovat vaši žádost, co se vstupu na vaše
velitelské stanoviště týká."
"Děkuji a na brzkou
shledanou. Doufám, že nalezneme dalšího člena vaší posádky." dodal již ve
dveřích kapitán a namířil přímo do strojovny.
Prošel již většinu míst,
kde se něco spravovalo a dostával hlášení o úspěšném postupu prací. Za jiných
okolností by si mnul ruce spokojeností, ale nyní jenom doufal, že Borga brzy
omrzí pátrání po zmizelé lodi. V koutku duše mu však hlodala jasná a
nezpochybnitelná pravda; že Borg nemá na spěch, nemá žádné jiné potřeby, kromě
asimilace dalších. Rozhodl se, že nahlédne i na postup prací na povrchu lodi. Turbovýtahem
dojel až k nejvyššímu patru pohonné sekce. Vystoupil a jedním z průlezů se
dostal až na plášť. Vzduch, který vyplňoval prostor mezi lodí a zadržovacím
polem byl nasáklý podivnou vůní. Mísil se zde pach spáleniny a specifická vůně
materiálu, ze kterého byl povrch lodi zhotoven. Připomnělo mu to neradostné
chvíle, kdy podlehl dosti značné přesile ferengijských křižníků a se svým
plavidlem havaroval na opuštěné planetě třídy M. V té době ještě neměl hodnost
kapitána, byl
pouze komandérem na vědecké lodi Messiah třídy New Orleans.
Podařilo se mu však loď na
pevnině ubránit - znemožnil Ferengům transport na palubu a dobrou taktikou
udržel pozice po jeden týden, než dorazila pomoc. A i přesto, že kapitán při
ztroskotání lodi zahynul. To se však odehrálo již před více než pětadvaceti
lety. Po této misi se mu dostalo nejvyššího vyznamenání federace a povýšil na
kapitána. Zanedlouho dostal své první velení. Sírius se jmenovala
jeho první loď, byť se jednalo o stařičkou konstrukci třídy Constitution Refit. Byl na ni jaksepatří hrdý a dopomohla mu k tomu, že se stal přes noc
známým - nikdo jiný nechtěl velet takto staré lodi.
Zatřepal hlavou, neboť
zaregistroval, že na něj někdo volá. Chvíle zadumání byla vystřídána pátravým
pohledem po volajícím. Byl jím jeden z nižších důstojníků, praporčík Selak,
vulkánský technik. Několika svižnými kroky došel až k němu a zvědavě se nad něj
naklonil.
"Co máte na srdci,
praporčíku?" zeptal se.
"Jsem zcela zdráv pane."
odpověděl mu mladík, ne zcela zběhlý v lidským metaforách.
"Myslím, proč jste mne
volal."
"Pane, pláty jsou na tomto
místě spečené dohromady. nemá to sice větší vliv na loď, nicméně bych pro
stoprocentní spolehlivost doporučil brzkou návštěvu nějaké stanice, kde by byly
vyměněny za nové."
"A čemu je to na
závadu?"
"Všimněte si prosím, že
povrch trupu je na bližší pohled poněkud drsný, což je způsobeno drobnými
krystaly, které jednak rozptylují cizí paprsky senzorů a také při přímém zásahu
do trupu pomáhají v pohlcení energie. V tomto místě se tak loď stává
zranitelnější, což je palčivější zejména proto, že pod námi je strojovna a
potažmo také zásobníky s antihmotou."
"Rozumím. A my nejsme schopni zreplikovat nové
pláty?"
"Bohužel ne, pane. Tento
materiál je díky své složité struktuře nereplikovatelný, byť je vyráběn
uměle."
"Děkuji za informaci
praporčíku a nashledanou."
"Na viděnou, pane."
rozloučil se Selak a věnoval se opět své práci.
Kapitán pozvolna došel až
k jednomu z pylonů, který podepíral pohonnou gondolu. Už se chystal lézt nahoru
po stupačkách, které v něm byly vestavěny, ale uvědomil si, že gravitace na
plášti je relativní, takže rychlou chůzí po chvíli pochodoval kolmo k pohonné
sekci směrem vzhůru. Když už si myslel, že se začne potit, dosáhl svého
cíle. Na gondole,
která byla z takovéto blízkosti obrovská, pracovalo několik inženýrů. Byl zde i
nadporučík Berstein, který se na něj obrátil s neveselým výrazem
tváře:
"Mám dvě zprávy, dobrou a
špatnou: Ta dobrá je, že poškození Universální
programovatelné pohonné struktury
bylo banální a oprava zaber již jen cca. hodinu a půl. Špatná zpráva se mi
neříká moc lehce. Podařilo se nám objevit tu druhou entitu. Díky možnostem UPPS
zřejmě usoudila, že se jedná o ideální skrýš, místo, kde by se mohla schovat. Za
normálních okolností by tomu tak bezesporu bylo, nicméně zásah způsobil výboj
energie takové intenzity, která zrušila veškeré čtyřrozměrné maticové struktury
implementované do UPPS, což tu bytost vymazalo, stejně jako naše pohonné vzorce
a způsobilo nefunkčnost gondoly."
Atkinson sklopil zrak a
nebylo mu příliš do řeči. Pevně doufal, že druhý člen jejich návštěvy bude
zastrčen v nějakém zapadlém kousku paměti, či v záložních zdrojích CPU. Teď
musel tuto zprávu předat - a zpravování jiných o smrti nikdy nebylo jeho
koníčkem, ba co víc, nenáviděl to.
Našel ji v restauraci. Na
sobě měla stále stejné šaty. Pozorovala částečně opravárenské práce a trochu
pošilhávala po ostatním osazenstvu, které si ji rovněž prohlíželo. Už mu ani
nedocházelo, že je to hologram. Zjišťoval, že podoba bytosti není důležitá. Již
mnohokrát se za svou kariéru setkal s roztodivnými tvory, pro člověka na pohled
odpudivými i přitažlivými. Poznal, že zevnějšek mu nic neprozradí o tom, kdo ta
bytost vlastně je. Po chvíli jej také zpozorovala. Přisedl si k ní a na barmana pokynul, aby mu
přinesl kávu. Než stačil cokoliv říct, začala s dialogem žena:
"Něco se stalo. Jste
nervózní."
"Bohužel máte pravdu. Mám
pro vás špatnou zprávu," mluvil kapitán Atkinson pomalu a rozvážně: "Našli jsme
vašeho druha."
"Druhé vědomí zaniklo, že?"
položila spíše řečnickou otázku.
"Ano. Je... mrtvé. Nemohli
jsme s tím nic udělat, našli jsme je v gondole, jež byla zasažena a její celá
vnitřní struktura byla zničena."
Byl to pro ni nový pocit. Velice zvláštní.
Mysl byla již mnohokráte ochuzena o
své části, ať již důsledkem Sváru, nebo prostě náhodou, ale ona od ní byla
v tuto chvíli oddělena, poprvé v této části jejího života. Tušila, že dříve byla
někým jiným, ale na tuto dobu neměla žádné vzpomínky. Původní mysl vznikla kdysi dávno a dokonce
existovala, aniž by ji zajímal vnější svět, ale po počátku Sváru byla přinucena
udržovat svůj stav. Sbírala nová vědomí, za což se jí dostávalo nepochopení
primitivnějších druhů.
Kapitán usoudil, že by ji
měl nechat samotnou. Odešel proto, neboť měl stále ještě na starosti mnoho okolo
opravy lodi a blízké přítomnosti Borga. Nějakou dobu poté, co zůstala osamělá,
ještě pozorovala restauraci. Přišel k ní barman s otázkou na rtech:
"Madam, kapitán odešel,
dáte si tu kávu vy?" řekl, protože patrně netušil, že je hologram. Napadlo ji,
že to není špatný pocit, být považována za jednoho ze členů tohoto společenstva
a tak mu odpověděla ano.
Prohlížela si šálek.
Z tmavé tekutiny pomalu stoupala pára. Chvíli ji pozorovala a nalezla si
v databázi, ke které ji povolili přístup vše o tomto druhu stravy. Nedávalo jí
příliš smysl, proč lidé tento nápoj konzumují. Byť nebyl škodlivý, neměl žádných
důležitějších účinků na organismus, které by nešli nahradit efektivnějším
řešením. Zaujala ji však ještě jiná věc. Vůně. když na sebe brala podobu lidského tvora, byť
jako hologram, tento element úplně pominula. Několik okamžiků to trvalo, ale
podařilo se jí pátý smysl člověka zprovoznit.
Zpočátku jí to tak
nepřipadalo, ale po chvíli zjistila, že vnímání tak dostává nový rozměr. Svět
pachů a vůní byl pro Mysl jenom světem chemických složenin, pro člověka však
dalším potěšením. Znovu svou pozornost soustředila na nápoj. Přicházel k ní nový
pocit. Nezažila jej nikdy před tím, netušila, co znamená. ale uklidňovala se. Hromada
problémů a úvah, které se jí honily vědomím, jako by najednou ustoupila do
pozadí a před oponou nezůstalo nic - jenom klid. Neměla určitý důvod, ale
najednou se rozhodla, že chce zůstat v lidském společenství. Argumenty hovořily
proti. Mysl jí
poskytovala vše, co kdy chtěla mít, bylo to mnohem pokročilejší stádium vývoje,
ale ona zjišťovala, že tyto argumenty ji nezajímají. Chtěla tu zůstat. Další
věc, která ji později přinutila k zamyšlení byla, že o sobě již neuvažovala jako
o vědomí,
neurčitém pohlaví, ale stále více se vžívala do ženské role, k čemuž také
neexistoval žádny rozumný důvod. Všemožné pocity se stávaly stále
intenzivnějšími, zejména poté, co kávu ochutnala. Nyní její hlavou neprobíhalo
vůbec nic. Jenom vychutnávala.
Dopila šálek a zvedla se od
stolu. Už chtěla v duchu přikázat přenos holografické matrice na nějakou
z palub, když se rozhodla, že se bude chovat jako lidé. Přišla až k turbovýtahu.
Vykročila dovnitř, ale na půli cesty se zastavila. Její noha se
rozplynula. Byla
překvapená, že si nevzpomněla na to, že ve výtazích a jejich šachtách emitory
nejsou. Byla na této lodi několik hodin, ale již se vzdalovala tomu, co byla,
než sem vkročila. Musela použít již osvědčený způsob přepravy.
Již půlhodinu se procházela
po všemožných zákoutích lodi. Čím více pozorovala členy její posádky, tím více
chtěla zůstat, tím více jí byl způsob tohoto život bližší. Měla za sebou i
trochu kuriózní návštěvu ošetřovny, kde se setkala se dvěma doktory, přičemž
jeden z nich byl hologramem, čímž jí byl o něco blíže, než ostatní. Teď
mířila do hangáru Dragonflyerů, ale její cestu přerušilo varovné blikání
červených světel a houkání poplašné sirény. Okolní dění se najednou prudce
zrychlilo, všichni někam spěchali. Ti lidé, kteří na sobě neměli uniformy rychle
mizeli do jakýchsi místností, které se vždy, když jimi prošlo sto osob, uzavřely
a za jejich dveřmi se utvořilo silové pole. Později se dověděla, že to byly
únikové moduly. O něco později kolem začali pobíhat členové posádky se
zbraněmi v rukou.
Chtěla od počítače vyzvědět, co se stalo, ale všechna přístupová práva, která
měla, byla zrušena.
Nějaký muž na ni zavolal,
aby se okamžitě schovala do nějakého z únikových modulů. Nemohla, neboť ani tam
nebyly holografické emitory. Před ní se zhmotnil komandér
Truman a vyzval ji, aby jej
následovala. Vběhl do výtahu.
"Nemohu tam za vámi." upozornila jej.
"Promiňte, něco jsem
zapomněl." omluvně řekl udýchaný komandér a podal jí malý přístroj: "Nevěděli
jsme, jestli vám můžeme důvěřovat, ale situace nás přinutila, abychom vám
půjčili tento mobilní emitor. Nemůžeme riskovat výpadech proudu v systému
hologramů, což by mělo důsledek ve vymazání vašeho vědomí."
Aktivovala jej a s úlevou
v hlase mu poděkovala.
"Moc mi neděkujte. Nevíme
jak, ale Borg nás našel. Mnoho vojáků se transportovalo skrz asteroid a jsou jak
na trupu tak uvnitř lodi. Senzory jich zaznamenaly asi dvě stovky." oznámil
vzrušeným hlasem a dodal: "Bůh nás ochraňuj."
Výtah měl před sebou ještě
necelé dvě desítky vteřin cesty na můstek, což žena využila
k vysvětlování.
"Nebyl takový problém vás
najít. Pokud se nepletu, používáte fázování. Tato metoda je velice pokročilá,
ale má své slabiny. Loď samotnou nelze objevit. Trik spočívá v tom, že se
nehledá plavidlo, nýbrž jeho stopa. Posunutá fáze zanechává v molekulách,
kterými prošla jistou změnu. Ta není za normálních okolností ve vesmíru
postřehnutelná, jelikož volný prostor obsahuje minimální množství hmoty, ale
pokud je fází narušen pevný objekt, stopa je již na vysoce citlivých
senzorech
postřehnutelná. Což Borg zjistil a našel právě takto narušený
asteroid."
"To jsme netušili."
"Ani jste nemohli.
Technologie vašich senzorů neumožňuje odhalení fázové stopy. Borgská ano.
Bohužel."
Dveře se otevřeli a ocitli
se na můstku. Kapitán sledoval situaci a horečně udílel rozkazy týmům, které
s větším, či menším úspěchem odolávali náporu vetřelců. Zdálo se, že nová zbraň
- Pulsar se osvědčila. Borgští vojáci se nestačili přizpůsobovat a dařilo se je
se střídavými úspěchy držet v mezích mimo důležité lodní systémy.
Právě se ozvala jednotka,
bojující na trupu Enterprise:
"Pane, je jich tu mnoho.
Pokoušíme se je vylákat na phaserový prstenec a potřebovali bychom, abyste na
náš povel vypálili dostatečnou dávku, která by ty hajzly usmažila."
Bylo patrné, že nervy těch
mužů visely na vlásku. Kapitán jim přitakal. Deset mužů vystřelilo na několik
vojáku ze skupiny, která je početně několikanásobně převyšovala. Obrátili se za
nimi. Pronásledovali je. Velitel se jenom modlil, aby doběhli k prstenci včas,
neboť Borgové byli o mnoho rychlejší. Stalo se však něco, co všechny překvapilo.
Borgští vojáci jako na povel zvedli své paže vystřelili nazelenalé výboje směrem
k prchající skupince. Dva z mužů se skáceli na zem mrtví.
"Ti parchanti neasimilují. Oni zabíjejí, Kriste pane, oni nás zabíjejí."
křičel vyděšený velitel.
Na můstku se podívali jeden
na druhého. Netušili, co to má znamenat. Vojáci se chovali zvláštně, jako by
lidé byli překážkou k něčemu jinému a bylo je potřeba co nejrychleji
odklidit z cesty. Z úvah je však vytrhnul záblesk světla, neklamné znamení transportního paprsku.
Úlu se podařilo zjistit frekvenci ochranného silového pole kolem můstku, čehož
hned využilo.
"Palte bez rozkazu," nařídil kapitán a svým vlastním phaserem
zneškodnil prvního Borga. Vystřelil ještě na dalšího, ale zbraň již byla bez
účinku, proto ji zahodil. Otevřely se dveře turbovýtahu:
"Uvidíme, jak rychle
dokážete měnit harmonickou štítů!" zahlásil vystoupivší nadporučík Foukal a
vystřelil salvu z pulsaru. Kdyby proti němu nestáli borgští vojáci, zbraň by jistě
měla i pořádný odstrašující účinek. Kromě dosti ohlušujícího praskání výbojů byl
i vizuální zážitek značně impresivní. Blikání, připomínající stroboskop,
v okamžiku
způsobilo explozi Borga, jehož části se rozlétly po místnosti. Než však stačily
dopadnout na zem, žárem sublimovaly.
Invazi na můstek se
podařilo zažehnat. Moriartiová změnila frekvenci ochranného pole a nastavila
počítač, aby ji v minutových intervalech náhodně nastavoval.
"Palte!!" ozvalo se od velitele skupiny, která
bojovala na trupu lodi.
U bojového pultu stál nezvykle komandér
Truman. Stiskl jediné
tlačítko.
Na trupu sváděli členové
posádky značně nerovný boj s přesilou a doufali,
že vyjde jejich lest. Velitel
zpozoroval, jak se ze vzdálenějšího konce talíře blíží jasné světlo, které vždy
doprovází phaserový výboj. Bohužel jej uviděl i jeden z Borgů. Skupina se pokusila
uskočit, naštěstí se to však povedlo jenom malé hrstce vojáků. Ostatní nebyli
dostatečně rychlí a výboj je sežehnul během okamžiku. Na trupu se objevila další část posádky,
která vpadla zbylým vojákům do zad, takže bylo otázkou okamžiku, než byly
všichni zneškodněni. Ty, kteří nebyli úplně zničeni, přepravilo transportní
oddělení na ošetřovnu, kde se z nich Federace pokusí
získat nové technologie.
Trup byl pro tuto chvíli vyčištěn. Komandéru Trumanovi
se podařilo vztyčit modifikovaný
štít, který byl mírně deformovaný, vzhledem ke stísněným prostorám.
V normální bitvě
by taková ochrana neobstála, ale proti transportnímu paprsku byla stoprocentně
spolehlivá. Zbýval ještě neznámý počet vojáků, kteří se skrývali v útrobách plavidla.
"Tady paluba dvě. Jsme
obklíčeni v důstojnické jídelně. Potřebujeme naléhavou pomoc."
ozvalo se z komunikačního
zařízení.
"Pane, jsme
nejblíže." podotknul nadporučík Foukal.
"Já vím." zamručel kapitán, "jdeme jim na pomoc. Nadporučíku Moriartiová,
transportujte sem potřebný počet pulsarů ze skladu zbraní."
Ještě když dokončoval větu,
na sedadle prvního důstojníka se zhmotnily tři mohutné zbraně.
"Nadporučíku Moriartiová,
vy zde zůstanete a budete se starat o vše potřebné. K ruce
vám bude jedna zbraň. Já
s komandérem a
nadporučíkem jim půjdeme pomoci." dodal ještě.
"Pane, neměl byste se
vystavovat zbytečnému riziku. Moriartiová by měla jít místo vás." protestoval Truman.
"Chápu vaše obavy, ale i
když má nadporučík výcvik z Akademie, já mám podstatně více zkušeností. Konec
diskuse."
Dveře turbovýtahu se
zavřely. Na můstku zůstaly jenom dvě ženy. Jedna holografická a druhá z masa a kostí. Tři
muži ve výtahu ještě zběžně kontrolovali zbraně a připravovali se na
útok.
Dveře se otevřely. Kapitán
s komandérem v podřepu jistili chodbu a nadporučík Foukal vyrazil vpřed až k prvnímu rohu, kde poklekl a
hlavní pokynul, že je vzduch čistý. Podobným způsobem pokračovali až
k jídelně. Nic se však neozývalo. Mysleli jenom na to
nejhorší. Kapitán ukázal na manuální ovládání dveří a vztyčil tři prsty, které postupně svíral v pěst, čímž odpočítával čas.
Tři, dva, jedna...
Dveře se otevřely a tváři
v tvář proti sobě
stály dvě skupiny lidí a žádní Borgové.
"Mysleli jsme, že vyčkávají
za dveřmi, málem jsme po vás vystřelili." oznámil jeden
z důstojníků, kteří strážili
jídelnu.
"Nechtějte vědět, co jsme
si mysleli my." opáčil komandér Truman.
"Ale kde jsou borgští
vojáci, když ne tady?" vznesl jako první zřejmou otázku nadporučík Foukal a
zároveň přitom zaklonil hlavu.
Jennifer Moriartiová zaslechla zvláštní zvuk,
který vycházel ze dveří turbovýtahu.
Podívala se tím směrem. Vzhledem k tomu, že projekční kopule byla deaktivovaná, viděla,
jak se někdo dobývá dovnitř. Netrvalo jí dlouho, než si dala dvě a dvě dohromady
a poznala, že ten útok na jídelnu byl jenom způsob, jak odlákat maximální
množství posádky z můstku. Uchopila pulsar a namířila jej ke zdroji potíží.
"Schovejte se za mne!" přikázala holografické ženě. Vůbec
jí nepřišlo zvláštní, že chrání
hologram. Brala ji jako živou bytost se svými právy. I s právem žít.
Koutkem oka zahlédla
jakousi jemnou, bílou zář, která se za ní rozjasnila. Vzápětí na to vyšla žena
z jejího stínu a neutrálním hlasem jí oznámila:
"Až seberou můj
holografický emitor, prosím deaktivujte štít kolem lodi,
ať se mohou vrátit na své
plavidlo. Tentokráte jsem jejich cílem asimilace pouze
já."
Borgové vylomili dveře a
vešli do místnosti. Byli tři. Chvíli se rozhlíželi. Jennifer jednoho
z nich zabila, ale další dva se hologramu zmocnili. Jeden vyslal mohutný elektrický impuls,
který zničil holografické pole a druhý zachytil padající emitor.
"To ne!" vykřikla Jennifer zklamaně a přesunula se rychle k taktickému pultu, kde
deaktivovala štít. Žena nelhala, vojáci se okamžitě transportovali pryč. Pro
jistotu však štít opět uvedla do provozu. Zklamaně se posadila na zem
s pocitem, že
nedokázala splnit svou povinnost. na můstek se konečně dostala i většina jejího
osazenstva. Při pohledu na ni jim bylo jasné, co se stalo.
Náhle však Jennifer
zpozorovala znovu onu bílou záři a viděla, že i ostatní se teď dívají nad ni.
Vstala a otočila. se. Nad ní se rýsovala bytost, která se podobala papírovému
drakovi, kterého si jako malá pouštěla. Neměla však tak
ostré hrany, spíše vypadala jako
průhledná medúza,
protknutá miliony pulzujících vlákenek a světélek. Chvíli se nad nimi vznášela a
volně plula po můstku.
"Co to je?" zeptala se Jennifer a všimla si, že stvoření mělo i nějaké senzorické
body. Vypadalo to, jako by na ni mrklo.
"Je to čistá energie
v mnoha formách,
která nějak drží pohromadě. Nevím jak je to možné, neznáme takovou technologii,
která by tohle umožňovala." odečítal data z údajů trikordéru komandér
Truman. Bytost vypadala nádherně,
jako nevinnost sama. Snesla se až na úroveň očí Jennifer Moriartiové a zdálo se,
že ji pozoruje. Pak se náhle proměnila opět v onu
ženu, kterou všichni znali. Než
stačil kdokoliv cokoliv říci, promluvila sama:
"Děkuji vám, Jennifer, za
to, že jste mne poslechla." řekla a poodešla kousek, aby se
mohla obrátit ke všem: "Víte, my existujeme sice jako něco, co byste definovali jenom kusem programu, či
místem v paměti,
ale máme i něco, co by se dalo charakterizovat jako fyzická podoba. Můžeme
zformovat energii tak, aby fungovala - abyste to lépe
pochopili - jako naše tělo, které
uschová naše vědomí a umožní nám sledovat okolí. Není pro
nás problém vytvořit energetické
smysly. Málokdy však tento stav používáme, poněvadž jsme v něm velice zranitelní."
"Jste krásní tvorové." pronesla Jennifer Moriartiová a usedla ke svému
pultu. Podobně tak učinili i ostatní.
"Pane Bersteine, můžeme
opět fázovat?" zeptal se kapitán.
"Ano pane, ale měli bychom
zaletět do doku kvůli důkladnějším opravám."
"Komandére je to na vás." předal ještě Atkinson pokyny
Patriku Trumanovi.
Loď zfázovala. Vyletěli ven
z asteroidu. Žena
jim vysvětlila, že Borgovi bude nějakou dobu trvat, než přijde na to, že jim
v holografickém modulu zanechala jenom mnoho nesmyslných algoritmů. Pyramida již nebyla
v dosahu senzorů
a dle jejich údajů se dalo usuzovat, že zmizela transwarpem.
Enterprise proto přešla zpět
do normálního stavu a po elegantním vyplutí z pásu
asteroidů přešla na warp.
Letící kusy skal nyní
vypadaly opuštěně. Zdání však klame. Do prostoru se vynořovaly, jedna po druhé,
desítky stejných, na uhel černých plavidel, všechny
se čtyřmi
rameny, směřujícími dopředu.
Wrognové.