Stéblo trávy se zachvělo. Mohlo to být jemným závanem větru, či usednutím
motýla, který právě rozevřel svá nádherná žlutá křídla. Možná se v teplém letním
odpoledni vyhříval, možná jenom odpočíval na své bezstarostné cestě nikam.
Chvíli líně strnul a pouze pohupoval tykadly ve vánku. Něco jej však přinutilo
vzlétnout. Na travní stéblo teď dopadla sportovní bota, obutá na dobře udržované
noze staršího muže. Ten běžel aniž by někam pospíchal. Potřeboval si, od té doby
co je na zaslouženém odpočinku, udržovat kondici, kterou měl a na které si
zakládal po celou dobu svého působení ve Flotile. Tričko měl již dosti
propocené, poněvadž dlouhý běh v horkém, vlhkém irském odpoledni dával zabrat
každému, i kdyby zrovna neběžel. Kolem krku měl přehozený menší ručník, do
kterého si co chvíli utíral orosené čelo a lysinu na hlavě. Přeběhl louku a domů
již zbývala pouze cesta lesem. Stezka tady byla plná neočekávaných překvapení v
podobě různě vyčnívajících kořenů a nebezpečě vlhkého a kluzkého podloží. Byl
ale vděčen tomu, že mu stromy poskytují stín před dotírajícím sluncem. Konečně
vešel do svého domu, který si obstaral po svém odchodu do důchodu. Ve flotile
udělal docela slušnou kariéru. Velel třem lodím a dotáhl to až na viceadmirála,
takže ke konci své činné služby rozkazoval mnoha lidem. Teď mu bylo šedesát
devět let a stále ještě se cítil plný energie. Byl jedním z těch šťastlivců,
kterým se podařilo během působení ve službách flotily založit rodinu. Dva
synové, jeden následující svého otce, druhý pracující v potravinářství. Nemohl
si stěžovat. Měl milou ženu Naomi, která se o něj s láskou starala. Byla o pár
let starší, ale vzhledem k tomu, že byla člověkem jenom z poloviny, její vzhled
spíše evokoval dojem čilé padestnice. Vždy, když se Naomi rozčílila, chlácholil
ji a prsty přejížděl po čtyřech malých růžcích, které jí vyrůstaly z prostředku
čela. |
Vyšel ze sprchy. Ani na okamžik neuvažoval o sprše sonické. Byl v tomhle
ohledu dosti konzervativní a pokud neměl opravdu .php3ěch, dopřával si sprchu
vodní, s pořádnými masážními proudy. Měl kolem pasu jenom ručník, když zaslechl,
jak jej Naomi volá: |
"Dane, pojď sem!" její hlas zněl velmi vzrušeně a napjatě. Přiběhl mírným
poklusem, právě tak, aby jeho rouška zůstala tam, kde zůstat měla. Naomi
sledovala zpravodajství. |
"... se přestaly hlásit. Do sektoru proto byly před dvěma dny vyslány
další dvě lodě - USS Monolith a USS Ankara. Obě lodě jsou třídy Defiant
Advanced, což by mimo jiné nasvědčovalo tomu, že tato oblast se stává velice
nebezpečnou. Pro méně informované občany uvádíme, že se jedná o nejsilnější
bojové lodě, které má Flotila k dispozici. Hlavní stan v San Francisku tedy
zřejmě něco tají. Podle našich neoficiálních zdrojů zaútočili na federální
plavidla Romulané.Proč, když je na spadnutí mírová smlouva, to je předmětem
spekulací." |
Dan Sparling zůstal chvíli bez hnutí stát. Vzpamatoval se až poté, co
zpozoroval, že jej Naomi upřeně sleduje. Z jejích očí vyčetl obavy. Čekala na
jeho názor. |
"Doufám, že se mýlí," začal opatrně, "ale vypadá to, že na jejich zdrojích
bude něco pravdy. Romulané jsou sice nevypočitatelní, ale nemyslím si, že by
zaútočili jenom tak. Jejich říše v poslední době slábne, v nejbližších letech či
desetiletích budou potřebovat pomoc. A nikdo jiný než Federace jim pomoci
nemůže. Pokud se ovšem nenašla třetí strana, která by to udělala za nás." |
"Jak je možné, že o tom doposud nevíš? Myslela jsem, že admirálové ve
výslužbě jsou o důležitějších věcech informováni." |
"To netuším. Možná, že se opravdu jedná jenom o dohady, které jsou podepřeny
spekulacemi bez důkazů," přemítal Dan: "Počítači, identifikuj lodě, které se
podle zpravodajství přestaly hlásit." |
"Jedná se o lodě USS Hemingway, třída Steamrunner a USS Nexus, třída
Intrepid." |
Zamrazilo jej. Na Nexu sloužil jejich syn jako první důstojník. I Naomi
viditelně ztratila barvu v obličeji. Nikdo z nich teď nechtěl promluvit jako
první. Bariéru nakonec prolomila žena: |
"Intrepid jsou dobré lodě. Vydrží hodně." řekla s nadějí v hlase a dodala
zbožné přání: "Snad se jedná pouze o nějakou poruchu v subprostorovém vysílání."
|
"Snad ano. Ale nespoléhej na to, že Intrepid jsou skvělá plavidla. To, že si
se na jednom z nich narodila a strávila velkou část dětství neznamená, že jsou
nezničitelná. Vždyť vy jste tenkrát měli hodně štěstí." |
Znovu se obrátil k počítačovému terminálu a zadal nový příkaz: "Počítači,
zažádej o informace o diskutovaném tématu na velitelství Flotily s mojí
autorizací." |
----- |
Kapitán Atkinson se probíral hlášeními svého prvního důstojníka a moc jej to
nebavilo. Tenhle druh práce považoval za ztrátu času a snažil se mu vyhýbat, což
se mu dařilo. Mělo to však jednu nevýhodu. Vždy se mu hlášení nakupila a on si
pak musel najít volnou chvíli, aby si je všechna prošel. Naštěstí mu již zbývalo
pár posledních. Enterprise byla na výzkumné misi v Mléčné mlhovině,
zvláštním rozlehlém útvaru o rozloze několika světelných let krychlových. Celý
prostor zde byl vyplněn zvláštní směsí ionizovaného plynu s drobounkými
krystalkami dilithia, což vzdálenému pozorovateli připomínalo mléko rozlité mezi
hvězdami. Cestou sem nabrali na loď několik fyziků specializujících se na
dilithium, kteří mají za úkol zjistit, zda a jak by bylo možné drobné krystalky
využívat. Podle údajů senzorů bylo v tomto zvláštním útvaru tolik této látky, že
by vystačila pro potřeby Federace minimálně na dalších deset let, i více.
Odpadlo by tak komplikované dolování a s ním spojené riziko. Problémem však byly
právě ony drobné krystalky, které sice krásně vypadaly, ale zatím nikdo nepřišel
na způsob, jak je trvanlivě spojit. Standardní metody zabíraly jenom na malou
chvíli a takové útvary pak vydržely malou zátěž, která by stačila maximálně k
impulsnímu pohonu malého člunu. Přitom bylo toto dilithium velice kvalitní. |
Konečně dočetl poslední řádky. Jak předpokládal, na lodi se nestalo nic, co
by stálo za pozornost. Jedinou výjimkou bylo narození malého děvčátka jedné
praporčici, ale o tom kapitán již věděl. Byl totiž novopečené matce osobně
pogratulovat a popřát mnoho zdraví a štěstí při výchově dítěte. Teď chvíli seděl
a přemýšlel, co má dělat. Nemohl se spojit s domovem, aby se dozvěděl jak se
mají přátelé a příbuzní, neboť mlhovina účinně rušila subprostorové vysílání. Na
druhou stranu bylo výhodou, že jej neobtěžovala hlášení flotily. Považoval tuto
výpravu tak trochu za dovolenou. Kromě rutinních povinností neměl co na práci,
poněvadž fyzika tohoto druhu nebyla jeho hlavním oborem a tak se často procházel
po lodi a seznamoval se s posádkou a jejími zálibami. Často také navštěvoval
ženu, která u nich zůstala po incidentu s Borgy. Zatím ještě neměla jméno,
protože se nedokázala pro žádné rozhodnout. Mezitím se musela Enterprise
dostavit do suchého doku, kde byly opraveny škody, způsobené bojem. Co Atkinsona
trochu zneklidňovalo byl fakt, že pod pohonné gondoly dostala loď adaptéry,
umožňující dočasné namontování modulu pulsních děl. Velení flotily jej ujistilo,
že se tomu tak stane pouze v případě, že by Enterprise byla nasazena ve válce.
Nebylo totiž akceptovatelné mít tuto zbraň ve standardní výbavě. Pak by se totiž
obtížně dalo hovořit o výzkumně diplomatické lodi. Pulsní děla byla a jsou
považována za útočnou zbraň, nikoliv za obrannou, jako jsou phasery, které má
Enterprise nyní (byť tyto jsou, co se palebné síly týče, asi o polovinu
silnější). Flotila se tak rozhodla, aby ještě zvýšila, byť tak už největší mezi
všemi třídami, bojeschopnost tohoto plavidla, disponujícímu díky červímu pohonu
ohromným přebytkem energetických zdrojů. Teď byly ovšem myšlenky na jakýkoliv
boj pro Jamese Atkinsona vzdáleny na světelné roky daleko. |
Vstal ze svého křesla a prošel dveřmi na můstek. Jediný pohled mu napověděl,
že se stále nic zvláštního neděje. Službukonající důstojník jej slušně pozdravil
a dále se věnoval jakési činnosti, kterou provozoval na konzole u komandérova
křesla, který měl právě půlnoc, poněvadž tento týden sloužil noční směnu.
Kapitánské křeslo bylo prázdné. Atkinson trval na tom, že je to jeho křeslo a
nikdo do něj nesmí sedat kromě něj, pokud je na palubě lodi. Všichni to
respektovali a při plně obsazeném můstku bez kapitána vzbuzovalo prázdné místo
autoritu i přes nepřítomnost jeho pasažéra. Ještě jednou se rozhlédl po můstku a
přešel do výtahu. |
"Paluba dvanáct." oznámil svůj povel a pozoroval ukazatel palub, jak se výtah
blíží ke svému cíli. Nenapadala jej nyní žádná rozumná činnost, proto se rozhodl
zajít k wrognské ženě. Zazvonil na dveře kajuty, byť věděl, že v tomto případě
je to zbytečná činnost. Nemohl ji totiž nachytat v choulostivé situaci, do které
se holografická těla dostávají jen velmi zřídka. |
"Prosím, pojďte dovnitř kapitáne." ozval se hlas a kapitán vkročil do
místnosti. Nikdo zde nebyl. Všiml si, že na stole leží mobilní holografický
emitor. |
"Mohl byste můj emitor prosím podržet ve výši vašeho loktu prosím?" požádal
jej znovu hlas, který přicházel ze stěn místnosti. Usoudil, že vědomí ženy je
nyní v počítačové paměti. Vyhověl její prosbě a za pár sekund před ním stála
žena v mírném podřepu, poněvadž emitor byl poněkud níže, než být měl. Nyní držel
Atkinson ženu za rameno. Pustil ji a usmál se. |
"Příště to bude výš." zažertoval úsměvným tónem a přidal otázku: "Smím se
posadit?" |
"Ale samozřejmě, vždyť jste tu kapitánem." oplatila mu stejnou mincí žena:
"Jsem ráda, že jste přišel a podržel mi emitor. Alespoň jsem to neměla tak
komplikované, jako když leží na zemi. Někdy byste se měl přijít podívat, jak
vypadá mé zhmotňování v tomto případě. Musím nejdříve vygenerovat pár přístrojů,
které udrží emitor v požadované výšce." |
"To může být zajímavé." nadhodil kapitán. |
"Asi ano, já jsem to nikdy neviděla." opáčila mu a pokračovala: "Chtěla bych
s vámi o něčem mluvit. Uvažovala jsem o vlastním organickém těle. Vím, že není
možné replikovat všechny orgány, které máte vy, ale ráda bych se pokusila
alespoň o maximum toho, čeho jsou vaše replikátory schopny. Už jsem zhotovila
plán tohoto těla. Ráda bych zůstala u podoby, kterou mám teď." |
"Umělé tělo. To byste pak byla už jenom v jednom těle?" |
"Ne, možnost změnit tělo by zůstala. Víte přece, že mohu existovat jako čistá
energie. Upřímně řečeno, uvažovala jsem i o dalším těle do nepohody, dá li se to
tak říci. To první by se podobalo člověku co nejvíce by to šlo, samozřejmě bych
musela některé orgány nahradit anorganickými přístroji, ale v podstatě bych se
od vás zásadně nelišila. To druhé by pak vycházelo z konstrukce, kterou využívá
Mysl při nutnosti výsadku jednotlivců třeba na nějakou planetu. Dalo by se
nazvat bojovým tělem, chcete li." |
"Proti tomu vůbec nic nenamítám. Promluvím s doktorem DeBoerem, aby vám
poskytl lékařské replikátory. Jsou tím nejpřesnějším, co na lodi máme. Dám vám
pak vědět. Musím ještě zařídit pár formalit, ale myslím, že byste s prací mohla
začít již zítra. Doktor vám rád pomůže. Jednak také nemá v této době co dělat a
jednak by mu to mohlo pomoci při jeho výzkumu umělých lidských orgánů. Myslím,
že nebude od věci provětrat trochu i našeho holodoktora. Už nebyl přes dva
měsíce aktivován a v manuálu se píše, že by se měl průběžně spouštět, aby byl
informován o dění na lodi." |
"Děkuji vám kapitáne." |
----- |
"Jakou máme rychlost, kormidelníku?" zeptal se očividně netrpělivý kapitán.
|
"Trvale udržujeme warp 9.89, pane." odpověděl mu praporčík sedící v přední
části můstku. |
Nyní se ke kapitánovi Aragornu obrátil muž, který až doposud sledoval
jednu z konzolí v zadní části: "Pane, právě jsme obdrželi zprávu od Flotily. Je
určena pouze vyšším důstojníkům." |
"Všichni vyšší důstojníci okamžitě do zasedací místnosti!" |
Netrvalo to dlouho. Velící důstojníci všech tří sekcí lodě plus hlavní
inženýr a lékař se shromáždili během pěti minut. Kapitán zadal příkaz k
dešifrování zprávy: |
"Počítači, přehraj zprávu Flotily. Přístupové heslo k dešifrovacímu klíči zní
Ronald 3 5 Alfa Gama." |
"Hotovo." |
"Přehraj zprávu." |
"Zpráva hlavního štábu Hvězdné flotily, hvězdný čas 109105.3. Před třemi
hodinami vyletěla z červí brány u kolonie Europia těžce poškozená loď třídy
Defiant Advanced, USS Monolith. Jak vyplývá z výpovědí přeživších členů posádky,
byly obě lodi napadeny romulanskou flotilou při pátrání po zmizelých lodích
Hemingway a Nexus. Jak dále vyplývá z lodního deníku, USS Monolith je jedinou
lodí, které se podařilo se štěstím vyváznout a podat tuto zprávu. Dále byl
zjištěn fakt, že Romulanským silám pomáhají lodě stejného typu a konstrukce,
jejichž jeden exemplář byl zničen orbitálním dělem v sektoru 001. Dle dostupných
informací lze usuzovat, že podobnými zbraněmi, které mají cizí lodě, disponují i
Romulané. Z tohoto důvodu se nařizuje všem lodím federace vyhýbat se nevynuceným
střetům s nepřátelskými loděmi. Na základě usnesení Rady Federace z hvězdného
času 109105.0, se tímto vyhlašuje válečný stav s Romulanským impériem." |
"To nám ještě scházelo." zamručel kapitán a posadil se do svého křesla v čele
stolu, o který se po celou dobu opíral. |
"Pane, je tu ještě druhá zpráva, určená pro nás." oznámil mu komandér vrchní
sekce. |
"Přehrát." přikázal kapitán stručně. |
"Admirál Polukis lodi Aragorn, hvězdný čas 109105.4. Kapitáne Rolande.
Vaše loď je odvelena ze stávající mise. Váš nový cíl je Mléčná mlhovina. Úkolem
je najít Enterprise a předat jejímu kapitánovi šifrovanou zprávu, která je
součástí této a která je určena pouze pro jeho oči. Dostáváte pověření úrovně
Alfa. Hodně štěstí." |
"Kapitán kormidelníkovi. Nastavte kurs 6-9-1. Maximální rychlost. Okamžitě."
vydal Roland rozkaz přes komunikační kanál na můstek. |
"Ano pane. Provedeno." ozvalo se mu jako odpověď. |
"Takže, vážení, slyšeli jste to sami." obrátil se ke všem v zasedací
místnosti: "Jak jistě víte, pověření Alfa znamená nejvyšší prioritu úkolu, který
nesmí ohrozit ani případné porušení Základní směrnice. Proto musíme ignorovat
jakékoliv volání o pomoc a vyhnout se konfrontaci s jakýmkoliv plavidlem. Podle
mých propočtů dorazíme do mléčné mlhoviny přibližně za 22 hodin. Kdo nemá nyní
nic důležitého na práci, ať si maximálně odpočine. Komandéři všech sekcí se
postarají o nutná opatření související s válečným stavem, to znamená povinnost
nosit phaser a tak dále." |
"Pane, proč Flotila nevyšle některou z lodí pohybujících se kvantovým
proudovým skluzem?" zeptal se lékař vcelku rozumnou otázku. |
"Okolí té mlhoviny je značně nestabilní a klouzání není natolik prověřený
pohon, aby se mohl užívat v takových podmínkách. Zpátky už by to mělo být
rychlejší. Pokud se nepletu, Enterprise disponuje červím pohonem, který je ještě
mnohem účinnější." vysvětlil Roland situaci a odebral se na můstek. |
----- |
Data pozoroval oblohu. Tato odlehlá planeta v koutu romulanské říše měla
zvláštní atmosféru. Atmosféru plíživého strachu. Snad to bylo způsobeno temně
nažloutlým nebem, či zvláštní kovovou vůní, která se rozprostírala všude kolem.
Spíše však na androida doléhal neodbytný pocit neměnnosti budoucnosti. Tušil, co
se stane a první kroky k tomu již započaly. Romulané již zaútočili a bylo jenom
otázkou času, kdy podnikne Federace odvetný úder. Zaslechl pomalé kroky, které
se k němu blížily. |
Světlovlasá žena, Sela, promluvila trochu zasněným hlasem, aniž by se na
robota dívala: |
"Děsivá planeta, není liž pravda. Objevili jsme ji již před více než sty
léty, přesto se však nikdy neosídlila, ač k tomu má dokonalé podmínky. Ale
nikomu se tady nelíbí. Ideální úkryt." |
"Mám pocit, že se snažíte něco oddálit. Něco, co mi chcete říci." |
"Možná ano. Minuta sem, minuta tam. Co to znamená v časovém propadlišti
dějin. Nechejte mi mou chvíli, poslední na dlouhou dobu." |
"Ale prosím." odvětil Data a pokračoval v pozorování okolí. Sela chtěla
vychutnávat tíživou náladu a připravovala se. Konečně promluvila: |
"Začalo to. Před dvanácti hodinami jsme zachytili federální subprostorový
signál. Chvíli trvalo, než jsme jej dešifrovali, ale používal primitivní 256
bitové šifrování. Federace chtěla, aby byl rozluštěn. Válka začala Date. Kola
stroje se rozběhla a my máme být jedním z jeho mechaniků." |
"Tušil jsem to. Víte, co nás čeká. Měli bychom začít podnikat kroky, které
jsou nutné." |
"Já nevím. Ti - lidé - nám předhodili jejich verzi minulosti, naší
budoucnosti, a předpokládají snad, že se budeme podle ní řídit. Jistě existuje i
jiná cesta." |
"Vy i já dobře víme, že nemáme na výběr. Rozhodneme se jinak a tohle všechno
se nemusí stát." |
"Víte že mne fascinujete. Já mám kvůli nějaké vizi obětovat 300 milionů
Romulanů jenom proto, že je to nutná oběť. Jak víte, že neexistuje schůdnější
způsob s obdobným řešením a výsledkem?" |
"To nevím. To opravdu nevím." |
----- |
"Naomi, z velitelství mi nechtějí nic říct. Buď je to opravdu něco hodně
tajného, nebo to jen nechtějí pouštět do éteru." oznámil Dan Sparling své ženě:
"Myslím, že se budu muset vydat na cestu. Do San Franciska. Ať se už jedná o
cokoliv, pokud se to týká našeho syna, chci všechno vědět. Pořád ještě mám na
velitelství dost známých, z nichž někteří mi doposud dluží nějakou maličkost za
to, co jsem pro ně udělal." |
"Mám sto chutí jet s tebou, Dane." |
"Nevím. Je to dobrý nápad? Totiž, co mi tím pomůžeš, když poletíš se mnou?"
|
"A co ti budu užitečná doma? Jenom se tady budu užírat strachy o Paula." |
"Asi máš pravdu, jako vždy. Vezmi si ty nejnutnější věci. Za dvacet minut
letí spoj z Glasgow, tak ať jsme tam včas." |
Podzemní dráha se pohybovala značnou rychlostí a Naomi Sparlingová pozorovala
monotónní hru světel na stěnách tunelu, která kolem míjela jako dešťové kapky ve
větru. Tlumilo to její intenzivní myšlenky na syna, který, jak doufala, je stále
na živu. O Romulanech slyšela mnoho zlého, ale věděla, nebo si myslela, že to
ví, že nejsou zbytečně krutí, či brutální. Pokud nemuseli, nikdy neničili jiná
plavidla do konce. Brali zajatce, kteří se jim vždy mohli hodit. |
Vystoupili z vlaku. Po celou cestu ani jeden nepromluvil žádné slovo. Naomi
trochu překvapilo ostré sluneční světlo, které se objevilo, když jejich výtah
překročil hranici mraků. Konečně zastavil. Ještě jednou se podívala pod sebe,
ale spatřila jenom neproniknutelnou hráz bílých peřin. Sub-orbitální transportér
již čekal na své poslední pasažéry a byl připraven vyrazit. Dan sice trochu
brblal, když se dozvěděl, že je čeká půlhodinové mezipřistání v New Yorku, jenže
mu bylo jasné, že půlhodina nic nespasí. Z toho důvodu také nezvolil rychlejší
paprskový přenos - on, ani Naomi jej neměli příliš v lásce. Dveře se zavřely a
oba pozorovali, jak se stroj odpoutává od své nástupní a servisní rampy. Mezi
pasažéry již začaly procházet letušky, které nabízely lehké občerstvení. Teď je
čekal hodinový let do New Yorku a pak dalších dvacet pět minut do San Franciska.
Jedna z letušek došla až k nim. Dan si objednal kávu na uklidnění. Naomi jenom
zamávala rukou na znamení nezájmu, aniž by přitom odvrátila svůj nepřítomný
pohled od okénka. |
Dvacet minut cesty již měli za sebou. V poslední době necestovali tímto
způsobem příliš často. Oba milovali přízemní lety, při kterých mohli pozorovat
ubíhající krajinu. Navíc v takových plavidlech bývalo mnohem méně cestujících.
Málokdo měl čas na to, strávit až osmkrát více času, než mu umožňoval
sub-orbitální transportér nebo paprskový přenos. Naomi si v duchu přiznala, že i
sub-orbitální lety mají svoje kouzlo. Neletěli tak vysoko, jako kosmická loď ,
aby mohli vidět planetu v celé její kráse. Jejich výška se pohybovala někde
okolo hranice mezi nebem a kosmickou černí. Dobře rozeznávala části měst, dokud
byli ještě nad pevninou a stoupali do určené výšky. Teď se jí občas podařilo
zachytit skrz mraky části obrovských umělých oceánských ostrovů. Jednou na
jednom z nich byla. Ohromná konstrukce s pěti kilometry v průměru, sahající až
na dno. Dalších sedm kilometrů. V celé téhle stavbě žilo dvakrát více lidí, než
nyní v Londýně. Bylo to fascinující, ale žít by tam nechtěla. Uvnitř byly sice
nádherné parky a imitace všeho, co si lidské srdce mohlo přát. Ale bylo to
umělé. Ne, že by to bylo poznat, to ne, na to byla iluze příliš dokonalá. Naomi
vadil už samotný fakt, že VÍ o tom, že je to umělé. Takovými a podobnými
myšlenkami se pokoušela celou cestu potlačit do pozadí tu nejdůležitější, která
se rvala o své místo ve vědomí a nehodlala se vzdát. Také často vítězila.
Myšlenka na jejího syna, Paula. Co s ním je? Je zdravý? Žije? Tyto otázky tanuly
Naomi v mysli tak často, až to bylo nesnesitelné. Ze všech sil se přemáhala, aby
nezačala plakat. Podívala se na Dana, ten se však zdál ledově klidný. Zvyk z
Flotily: nedát na sobě znát známku slabosti. přesto věděla, nebo alespoň tušila,
jaká muka musí také prožívat. |
Z letargie je oba probralo zpravodajství, které zprostředkovávalo několik
monitorů na palubě: |
"...se vracíme k vážným událostem, o kterých zatím Hvězdná Flotila i
představitelé Federace mlčí. Náš zdroj nám prozradil, že se vrátila jedna ze
dvou lodí, vyslaných k pátrání po zmizelých plavidlech. Podle neoficiálních
informací se jedná o USS Monolith. Zde jsou záběry pořízené amatérskou technikou
s nižším rozlišením, proto prosím omluvte mírně sníženou kvalitu obrazu"
|
Na monitorech se objevila potemnělá loď, očividně těžce poškozená, jak vylétá
z červí brány. Ladný půl eliptický tvar byl narušován mnoha šrámy, ve kterých
prozařovaly záblesky poškozeného energetického vedení. Pravá gondola, umístěná
hned u trupu, byla lehce poškozena, ovšem na druhé straně byla situace mnohem
horší. Větší díl této součásti chyběl úplně a ze zbývající části unikala značnou
rychlostí plazma, která zanechávala stříbřitou stopu. Pak byl záznam přerušen.
|
"To je vše, co se nám podařilo získat. Chtěli jsme požádat profesora Datu
z Oxfordské univerzity, aby nám osvětlil druh a způsob, jakým byla loď
poškozena, ovšem rektorát této instituce nám oznámil, že profesor již delší dobu
není nikde k zastižení. Proto jsme se obrátili na penzionovaného docenta doktora
Hikaru O´Briana z akademie Hvězdné flotily, který nám přislíbil záběry
analyzovat a o výsledky šetření se s námi podělit. To je pro tuto chvíli vše,
další zpravodajství o této situaci vám přineseme po zpracování nových
informací." |
Jemný ševel, který až dosud prostupoval sub-orbitálním transportérem a který
během zpráv zanikl, se nyní přeměnil na dosti živou diskusi. Cestující mezi
sebou vytvořili jakési diskusní kroužky a bavili se o nastalé situaci. Mnoho z
nich se nikdy předtím nevidělo, ale výjimečná situace je přinutila spolu
komunikovat a navzájem pátrat po řešeních této situace, ač všem bylo jasné, že
je to zbytečná činnost a stejně nic nevydedukují. Dan se jenom podivoval nad
zvláštními závěry těchto lidí, kteří přišli na vše, od spiknutí Klingonů s
Romulany až po neznámý přírodní jev. |
Podíval se znovu na svou ženu. Usnula, což jej potěšilo. Snad bude mít
alespoň příjemné sny, doufal. Let už ani příliš nevnímal, jako ostatní nyní
přemýšlel o tom, co slyšel a viděl ve zpravodajství. Hlavou se mu honily
hypotézy a řešení, z nichž většinu zamítl jako absurdní. Jenom letmo zaznamenal
krátké mezipřistání, kterého si všiml zejména proto, že se v plavidle obměnila
část cestujících. Bylo možné, že chvílemi, na pár sekund, či pár minut, usínal,
ale příliš si to neuvědomoval. Už aby byli v San Francisku. |
Nebylo tady tak příjemně, jako v jejich domovině. Padal nepříjemný, studený
déšť, byť nebyl příliš hustý. Počasí snad jako by se rozhodlo zobrazit stav
jejich duší. Bylo pošmourné a depresivní. Dan tady byl naposledy před čtyřmi
lety, když byl na slavnostní přehlídce k výročí akademie jako čestný host.
Nezměnilo se to tu příliš. I když v téhle části nikdy nebyl, věděl, že velká
většina podzemních drah pod městem zastavuje i na velitelství Flotily, protože
ve městě byl velký podíl všelijakých důstojníků a většina návštěvníků mířila
právě tam. Stejně tak i Dan a Naomi. Cesta byla velmi krátká. Stačil
postřehnout, že se tu změnily podzemní vlaky, které teď jezdily mnohem vyšší
rychlostí. Zřejmě byly vybaveny tlumiči setrvačnosti, poněvadž zrychlení i
zpomalení bylo velice prudké a náhlé. Sotva kdo by se v té chvíli udržel na
nohou a dokonce i sezení by bylo značně nepříjemné. |
Vystoupili a dopravili se na recepci velitelství. Dan se již chtěl zeptat
službukonajícího důstojníka, ale přerušilo jej mírné poklepání na rameno. Otočil
se a spatřil známou tvář. Lara Darkstone, kapitánka hvězdné lodi Gandalf. |
"Vítám vás admirále, co pro vás mohu udělat?" zeptala se oficiálním tónem, na
který jí úplně formálně Dan odpověděl: |
"Laro, rád tě vidím. Koukám, že si nevyšla z formy, co se vtipkování týče.
Ale bohužel na to nemám náladu, jsem tu kvůli Paulovi." |
"Já vím, ty zmizelé lodě." |
"Ano, ale co tu děláš ty?" |
"To víš, trochu jsme toho našeho drobečka poškodili. Takže jsme v doku na
opravě." |
"Ještě jsem tedy neslyšel, aby někdo třídě Galaxy říkal drobeček, ale budiž.
Máš tedy nějaké informace o našem synovi?" |
"Tvoje žena?" |
"Ach ano. Promiň, zapomněl jsem vás představit. Naomi, tohle je Lara
Darkstone, kapitánka Gandalfa, která pode mnou sloužila na Kirkovi jako
kormidelník. Laro, tohle je Naomi, má žena." |
"Těší mne." pronesly obě ženy zároveň. Dále pokračovala pouze Lara: |
"Dane, myslim, že bychom si měli promluvit někde v soukromí. Přidělili mi po
dobu oprav jednu kancelář. Myslím, že byste se na to měli oba posadit." |
----- |
Vincent DeBoer, šéflékař Enterprise, právě dokončoval přípravy na replikaci
těla pro wrognskou ženu. Technologie a postupy, které se přitom naučil a které
ne plně chápal, dávali mnoho nadějí na úspěšné vyléčení některých vrozených
chorob. Zasyčela vzduchotechnika dveří a do místnosti vstoupila jeho
holografická klientka: |
"Dobré odpoledne, doktore," pozdravila ve vší slušnosti, "myslíte, že bychom
mohli dnes začít s replikací?" |
"Nevidím žádné překážky. Upřímně řečeno, musím říci, že vaše interpolační
algoritmy pro živé tkáně jsou fascinující. I když neumožňují replikaci
neuronových spojů, je to zatím to nejlepší, co jsem měl možnost vidět. Mluvil
jsem i s lodním šéf informatikem, a ten mi říkal, že ty postupy jsou docela
revoluční, byť by byl raději, kdybychom měli jiný typ počítače. Už tak je
polovina medicínských kapacit zahlcena výpočty." |
"Snad vám to nezpůsobilo žádné komplikace?" zeptala se. |
"Ne, vůbec ne. Dokonce i holografický doktor se chová jako obvykle." poukázal
na svého virtuálního kolegu Vincent. |
"Zvláštní bytost, tenhle hologram. Musím říci, že má své osobité kouzlo."
pochválila jej. |
"To jistě..." dodal lékař sarkasticky. |
Otočil se zpět ke svému panelu a začal s replikační sekvencí. Žena se k němu
přidala. Dva páry rukou však nepracovaly dostatečně velkou rychlostí: |
"Počítači, aktivuj PZH." zadal doktor příkaz a téměř v tom okamžiku se vedle
něj zhmotnil hologram. |
"Zadejte..." chtěl začít svou běžnou frází, ale Vincent jej přerušil: "Není
žádná vážná situace, prostě potřebujeme další pár rukou. Chystáme se právě
replikovat organické tělo a proto by bylo vhodné, kdybyste sledoval výkyvy v
symetrické matici vzorce." |
"Ano." odpověděl hologram věcně a začal tu svou: "Ovšem nechápu důvod, proč
by někdo měl chtít změnit svou podstatu z holografické na zranitelnou
organickou, potažmo lidskou. Ta zranitelnost! A my doktoři abychom to pak
všechno spravovali a dávali dohromady. Bože, jak ti lidé jsou nezodpovědní ke
svému tělu! Třeba takové obyčejné běhání, co jen..." |
To už ale Vincent nevydržel. Potřeboval pomocníka a nechtěl rozhodně slyšet
další přednášku o nesmyslnosti lidských činů: "Počítači, vypni hlasovou
heuristiku a nechej pouze lékařskou databázi." |
Byl klid. |
Komandérovi před hodinou skončila směna. Byl domluvený s T´Rel, že spolu
zajdou do simulátoru procvičit se v boje muže proti muži. Za normálních
okolností by ženu nevyzýval, už tak neměl mezi muži na palubě - snad s výjimkou
nadporučíka Foukala - konkurenci v tomto druhu boje, ale s ní to bylo jiné. Měla
sílu jako dva muži a byla i tak obratná. Doposud neměl tu čest s ní bojovat a
tak se těšil. Dorazila s mírným zpožděním, což zdůvodnila tím, že neodhadla čas,
který uplynul při meditaci. |
"Komandére, musím konstatovat, že výběr prostředí je zajímavý." podotkla ke
scenérii ze středověkého Japonska v pozadí se zapadajícím sluncem. Oba stáli
proti sobě připraveni na boj. Vlhká tráva je trochu studila do chodidel, ale ani
jeden z nich tomu nevěnoval žádnou pozornost. |
Ani jeden z nich se neměl k prvnímu výpadu. T´Rel věděla, že by to byla
strategická chyba a Patrikovi docházelo, že to bude on, kdo se jí bude muset
dopustit. Nechtěl totiž zkoušet vulkánskou trpělivost, byť nebyla úplná. Udělal
klamný výpad pravou rukou, který však v polovině zbrzdil a pokusil se o uchopení
protivnice z druhé strany. Vulkánka však měla obdivuhodný postřeh a protipohybem
ruku odstavila, přičemž využila nekryté pravé části komandérova těla a zaútočila
kopem v otočce. Truman odlétl asi metr vzad a spadl na záda. Opět se vyšvihl na
nohy. Těžko říci proč, ale tentokrát to byla T´Rel, kdo zaútočil. Chvíli se mu
dokonce zdálo, že vidí plamének vzrušení z boje v jejích očích. Uskočil bez
problémů, ale neodhadnul kluzkost okolního terénu a upadl na bok. T´Rel toho
chtěla bleskově využít, ale zarazilo ji komandérovo gesto, značící přerušení
boje. Podívala se trochu zkoumavěji a podle mírně bolestivé grimasy v jeho tváři
usoudila, že si při pádu přivodil nějaké zranění. |
"Co se vám stalo, komandére?" zeptala se jej suchou vulkánskou mluvou. |
"Špatně jsem dopadl na pravou ruku. Nepoznám to, ale pravděpodobně to bude
zlomené, nebo alespoň dost pohmožděné." odpověděl jí a dodal: "Jste dobrá,
poručíku T´Rel, mrzí mě, že náš souboj nemůžeme dokončit. Asi se odeberu na
ošetřovnu." |
Tělo fungovalo, přesně jak předpokládala. Stále zjišťovala nové a nové funkce
a vlastnosti, jež jí byly velice příjemné. Právě dokončovala návrh svého druhého
těla do nepohody, jak jej sama nazvala. Vincent DeBoer právě dokončoval
pravidelnou údržbu a kontrolu nejdůležitějších lékařských přístrojů, když vešel
komandér Truman. Pravou ruku si držel u těla a netvářil se dvakrát vesele. |
"Copak, komandére? Snad to nemáte zlomené?"žertoval při přikládání lékařského
trikordéru k paži. |
"Máte to jenom nalomené." podal svému nadřízenému důstojníkovi trochu
utěšující zprávu: "Bude stačit chvilková péče kostním regenerátorem." |
Podal mu přístroj. |
"Pokud by vás to neobtěžovalo, byl bych rád, kdybyste si sám přejížděl asi
minutu kolem zraněného místa tímto přístrojem. Veškerá nastavení jsem provedl,
když bude vše hotovo, zapípá to." požádal DeBoer Trumana, "Mám totiž ještě
nějakou práci s wrognskou ženou." |
"Mohl bych se podívat, co děláte?" zeptal se komandér. |
"Ale jistě, není to nic tajného. Právě pracuje na svém druhém těle. Mělo by
být uzpůsobeno do extrémních podmínek." |
Oba dva přešli k ženě. Všimla si jich až když byli už téměř u ní. Byla to
další zajímavá skutečnost. Její smysly ztrácely mnoho ze své bývalé dokonalosti
a to pro ni byl dost nezvyk. |
"Můžete nám ukázat výsledek vaší práce, je li už nějaký?" zeptal se komandér
zvědavě. |
"Myslím že ano, počkejte." opověděla a otočila se zpět k počítači: "Počítači,
je možné extrapolovat podobu těla ze zadaných vzorců na obrazovku?" |
"Ano." |
"Proveď." |
"Výpočet a zobrazení chvíli potrvá." |
Na černé ploše se začaly objevovat první kontury a orgány, které se postupně
obalovaly a nabývaly konkrétnějších tvarů. Počítač prováděl virtuální replikaci,
což mu dávalo dosti zabrat a bylo to patrné pomalostí zobrazení konečné podoby
těla. Vincent DeBoer postřehl zvláštní tvar tohoto těla a také skutečnost, že
dost jeho součástí bylo anorganických. |
Komandér pozoroval nabývající a obrůstající obraz z počátku pouze s povrchním
zájmem, který však narůstal souběžně s jeho zvláštním pocitem. Bylo to zvláštní
deja vu. Čím více se tvary zpřesňovaly, tím více stoupal jeho neklid. To,
co se na obrazovce objevovalo, se mu vůbec nelíbilo. |
Pak to přišlo. Obraz byl konečný a komandér si byl jistý. |
"Komandér volá kapitána. Přijďte okamžitě do ošetřovny." |
----- |
"To, co jsi mi nyní řekla, je dost vážné." řekl velice pomalým hlasem Dan
Sparling. |
"Také si myslím. Upřímně řečeno, nechápu, proč to romulanské velení dělá.
Jestli doufají v rychlou pomoc, proč nepožádali nás. Takhle se spojí s nějakou
rasou, jejichž podmínkou je rozpoutat válku s námi, což je - podle mne - dosti
divné. Navíc o té rase nemáme žádné informace, a jak vyplývá ze zpráv tajné
služby, tak Romulané také ne." dodala svou myšlenku i Lara. |
"Co hodlá flotila podniknout?" zeptal se. |
"Nikdo o tom moc neví. Podle různých zpráv se formuje pátá až sedmá flotila v
systému Soloice 3-2-7. Předpokládá se, že tam dojde k dalšímu střetu s Romulany.
Děje se to ve velké tajnosti, všechny lodě, které již do sektoru vstoupily jsou
chráněny sítí rušiček a maskovacích polí. Pokud se nemýlím, šestá flotila
disponuje dvěma letkami lodí třídy Defiant a několika Sovereigny. Existuje ještě
snad plán, který se snaží zamezit této jistě tragické bitvě, ale o něm nemám
žádné podrobnější informace." odpověděla mu. |
Chtěl se ještě na něco zeptat, ale jejich rozhovor byl přerušen hlášením,
určeným kapitánce Gandalfa: |
"Kapitánko Darkstoneová, hlaste se na své lodi. Všechny nejnutnější opravy a
úpravy byly dokončeny. Cíl vaší nové mise a její určení naleznete na můstku.
Tento rozkaz nabývá účinnosti okamžitě." |
Byl to admirál Patrick H. Gowens. Nestávalo se příliš často, aby Lara
dostávala rozkazy přímo od velícího důstojníka Hvězdné Flotily. Bylo to naléhavé
a bylo to vážné. |
"To si pospíšili," řekla překvapeně a chtěla se s Danem rozloučit, když
zachytila jeho pohled, prosící ji, aby jej vzala s sebou na tuto misi. |
"Rád bys letěl s námi, že?" zeptala se, i když předem znala odpověď. |
"Ano." |
Chvíli bylo ticho. Zvažovala všechny možné komplikace, které by mohly nastat,
ale hned toho nechala. Byl to jeden z nejzkušenějších důstojníků, které znala a
věděla, že se jí rozhodně nebude míchat do pravomocí. |
"Dobrá. Ale slyšel si rozkaz, takže nemáme čas." svolila. |
"Díky, ani nevíš, jak jsem rád, že mohu letět." |
"Běž se rozloučit se ženou. Ať to máš z krku a můžeš se soustředit." pobídla
jej a dodala: "Bylo by mi ctí, kdybys byl mým taktickým konzultantem na lodi.
Přidělím ti polní hodnost komandéra." |
"Ano, a ještě jednou ti děkuji." |
Jak předpokládal, Naomi z toho příliš nadšená nebyla, ale když viděla jeho
nadšení ve tváři, které nezaregistrovala od té doby, co odešel na zasloužený
odpočinek, nedokázala mu odporovat. Dokonce ji napadlo, že by se mohla přidat i
ona, ale vzápětí s to rozmyslela. Byla by jenom na obtíž. Dala mu tedy své
požehnání a vydala se na cestu domů. Do prázdného domu. |
Jakožto důstojník flotily ve výslužbě neměl Dan s formalitami žádné problémy.
Ještě na povrchu mu kapitánka Gandalfa narychlo přidělila polní hodnost a už
jako komandér se transportoval na palubu. Když šel do své kajuty, prohlížel si
interiér lodi. Bylo už poznat, že se jedná o starší design, ale stále v něm
vzbuzoval pocit, který měl naposledy ještě jako student akademie. Tehdy byl na
praxi na lodi třídy Nebula, pocházející ze stejného časového období a byl
tenkrát vzrušením bez sebe. Teď se jenom podivoval, že se nikdy za svou kariéru
nedostal na palubu žádné lodi třídy Galaxy. Byl to už starší model, ale jak jej
Lara informovala, prošel některými úpravami, které z něj činily stále velice
silný stroj. Ať už se jednalo o multifázové štíty, či inovované phasery. On
kdysi začínal na prastarém Excelsioru a poté skočil hned na Sovereign. Mezi těmi
loďmi bylo skoro sto let rozdíl. Zatímco Excelsiory už dnes pomalu dosluhovaly a
sloužily spíše jako vědecká plavidla, lodě třídy Sovereign stále patřily mezi
páteř flotily. |
Jeho kajuta byla na přídi, na palubě devět. Přemýšlel, jestli to byl záměr
kapitánky, která dobře znala jeho zálibu v navštěvování lodního baru a hře
kulečníku, či pouze náhoda, že dostal právě tuto místnost. Všechny myšlenky jej
však opustily, když loď zvedla kotvy a vyplula z přístavních svorek do volného
kosmu. Zpětný chod trval necelé dvě minuty. Pak se celé plavidlo otočilo o sto
osmdesát stupňů a plným impulsem si to namířilo směrem k červí bráně. Vletěli
dovnitř. Dan sledoval míhání různobarevných stužek, které tancovaly na skle jeho
pokoje. Stěny místnosti se rozehrály do tisíců odstínů a on si připadal jako
tisíc metrů pod mořskou hladinou. Tento pocit jej unášel téměř třicet vteřin.
Pak se Gandalf vynořil zpět do normálního kosmu. Jak předpokládal, namířili také
do sektoru Soloice. Ještě si vychutnal, jak se loď ladně zhoupla do warpové
rychlosti a šel spát. |
----- |
Vedla jej již poměrně dlouhou dobu. Stezka, vedoucí kaňonem se všelijak
klikatila a rozhodně to nevypadalo, že by měla hned tak skončit. Zdálo se mu -
ne byl si jistý - že v dálce vidí konec té cesty. Končila ve skalním masivu.
|
"Selo, kam mě vedete?" zeptal se android, kterému připadala procházka až
příliš dlouhá. |
"Víte, Dato, jste příliš zvědavý. Ale - teď už je to stejně jedno. Ta skála,
kterou před námi vidíte tam vlastně není. Je to holografická simulace, která
kryje tajný projekt. Můj tajný projekt. Na Romulu o něm ví jenom velmi málo osob
a většinou jsou to ty, kterým mohu plně důvěřovat. Začala jsem s ním již dříve,
nelíbil se mi úpadek mého lidu a to, že bychom museli požádat Federaci o pomoc.
Teď, když tu pomoc je, byť poněkud nečekaná a riziková, jej mohu použít k
jakémukoliv jinému účelu. A tím účelem je pokusit se najít jinou cestu, než tu,
která se nám, vám a mě, zjevila při střetu s těmi Romulany, pokud to byli oni, z
budoucnosti. A doufám, že mi pomůžete v mém hledání." dokončila svůj monolog.
|
"Ale co to je, ten váš projekt?" naléhal, ale odpovědi se nedočkal, protože
došli až ke skalní stěně. Naznačila mu, aby mírně zvedl hlavu a díval se. Zpod
svého kabátce vytáhla nějaký přístroj, patrně dálkový ovladač, stiskla pár
tlačítek a namířila jej na skálu. |
Chvíli se nic nedělo. Po chvíli stěna zprůhledněla, až zmizela úplně. Byla
nádherná. Ač nezapřela romulanský původ, měla ladné tvary, až překvapivě
pozemské. Nebyla příliš veliká. Délka se pohybovala trochu přes čtyři sta metrů
a šířka byla necelých půl kilometru. |
"Musím konstatovat, že je to jistě nejhezčí romulanská loď, kterou jsem měl
tu možnost vidět." pochválil plavidlo Data. |
"Je trochu paradoxní, že náš konstruktér se inspiroval svým krátkým pobytem
na Zemi, kde pracoval pro tajnou službu. Proto má taky tohle plavidlo tvary
jednoho z vašich ptáků - jak se jenom - orla. Snad uznáte, že se mu podobá."
|
"Teď, když jste to nadhodila, uznávám, že ta podoba tady je. Ty tvary ve mně
něco evokovaly, ale nebyl jsem si jistý, co mi připomínají." podotknul a nechal
průchod své zvědavosti: "Smím se zeptat, v čem je natolik zvláštní, že bylo
nutno jej tajit?" |
"Smíte. Budete na palubě té lodi, takže by bylo zbytečné před vámi zadržovat
informace. Jsou tam všechny nejmodernější prvky, které romulanské impérium
vyvinulo, ale i nějaké, které jsou výsledkem práce této dílny. Plavidlo má jak
klasické maskování, tak technologii černého světla. Jako základní zbraň byla
vybrána dvojice disruptorů, které se standardně montují do Ničivých ptáků. Ty
jsou umístěny na okrajích křídel. Jak můžete vidět, pod křídly jsou zavěšeny dvě
dvojice jakýchsi elipsoidů. To je první věc z naší dílny. Jsou to kvantové
disruptory, kde se síla jednoho výboje rovná polovině kvantového torpéda
Federace. Čili jedna salva znamená tolik, co torpéda dvě. Na povrchu lodi pak
stojí za zmínku ještě její plášť, který při přímém zásahu rozvede absorbovanou
energii po celé své ploše, takž dochází k menšímu poškození. Štíty jsou
standardní tak, jak je používají i jiné, byť podstatně větší lodě. Ještě
zajímavější je to však uvnitř trupu. Počítače, používané standardně, které jsou
mimochodem příšerně zastaralé, byly nahrazeny kyberneticko-neurální sítí, kde
biologická stránka převažuje. Díky tomu je loď vybavena pokročilou umělou
inteligencí. K výrobě energie pak slouží kvantová singularita miniaturních
rozměrů spolu s reaktorem na antihmotu. Našla bych ještě mnoho vylepšení oproti
normálu, ale to nejdůležitější jste se dozvěděl. Pokud budete mít zájem, a já
předpokládám, že budete, můžete dostat k nahlédnutí podrobnější seznam
vylepšení. Ale musím vás požádat, abyste udržel informaci o existenci tohoto
projektu v tajnosti. Je to v zájmu nás obou, aby o něm nevěděl nikdo z Romulu
ani z Federace." |
"Myslím, že to pro mne nebude žádný problém. Vím stejně dobře jako vy, co je
v sázce." ujistil ji. |
Sela se dotknula komunikátoru a dala příkaz pro přenos obou na palubu. Těla
se ponořila do zelené záře a za pár vteřin zmizela. Stejnou barvou se rozsvítily
i motory vesmírného korábu. Prach pod ním se zvířil do hustého oblaku a cyklicky
kroužil kolem jeho trupu. Když se vznesli do výšky necelých dvou set metrů,
aktivovalo se maskovací zařízení. Pomalu zmizeli z viditelného spektra. |
----- |
Komandérův hlas byl dosti naléhavý a tak kapitán s návštěvou ošetřovny
neotálel. Když vešel, byla zde již větší společnost, která se z dobré poloviny
skládala z příslušníků bezpečnostních jednotek, které bezpochyby svolal také
první důstojník. Všichni pozorovali něco na displeji jednoho z terminálů. Když
jej zpozoroval praporčík, stojící nejblíže ke dveřím, zaklepal svému kolegovi na
rameno, až se postupně vytvořil kordon k wrognské ženě, sedící stále na tomtéž
místě. Podíval se nejprve na ni a pak mu pohled přejel na obraz. Teď pochopil
komandérovy obavy a podivný odstín v hlase. |
Bylo to tam. To tělo byl téměř přesnou kopií toho, co viděl výsadek na
zničeném a vyvražděném Bajoru. Půl třetího metru vysoká silueta tvora s krabím
tělem a krkem štíra. Stvůra, která uměla vysílat energetické výboje a chránila
se vlastním štítem. |
Žena, která nechápala, co se kolem ní děje, prolomila jako první bariéru
mlčení: "Kapitáne, nevím, co se děje. Komandér chtěl vidět mé druhé tělo na
obrazovce a pak se seběhlo tohle všechno." |
"To tělo," začal kapitán, "kde jste vzala jeho vzor, jeho stavbu?" |
"Takováto zařízení používají Wrognové jako standardní výsadkový modul, určený
pro jedno vědomí. Často se potřebujeme přenést na nějakou planetu, abychom
doplnili stav mysli." |
"Prosím?" |
"Jak jsem říkala, neumíme se rozmnožovat. Nikdy jsme to nepotřebovali.
Wrognové byli a jsou nesmrtelnou rasou ve vašem slova smyslu. Ano, občas byly
některé části Mysli zničeny v důsledku různých přírodních jevů, ale to bylo
kompenzováno přirozeným příbytkem. Mnoho ras a jednotlivců se stávalo Wrogny,
protože dospěli do tohoto stadia vývoje. Pak začal Svár. Úbytek Mysli začal
nabývat značných rozměrů a bylo potřeba jej kompenzovat. Hrozilo a stále hrozí
porušení rovnovážného stavu ve Sváru, čehož důsledkem by byly nedozírné změny v
mnoha tisících galaxií. To se stalo před asi vašimi pozemskými dvaceti tisíci
léty. Nechali jsme se inspirovat jednou dávnou rasou, která již pravděpodobně
vyhynula a jejíž druh žil v takovýchto tělesných schránkách přirozeně. Bylo
pozoruhodné, jak taková organická hmota dokáže vodit a absorbovat energii. Po
několika změnách a drobných úpravách pro naše potřeby vzniklo toto tělo, jak vy
říkáte. Používá se v nouzových případech k doplnění stavu mysli jako
nejrychlejší a nejjednodušší prostředek." |
"Wrognové jsou ti, kteří vyvraždili Bajor? Vy jste způsobili genocidu rasy,
dávné pyšné rasy, která nyní zůstala jenom ve zbytcích, roztroušená po mnoha
koloniích v různých koutech galaxie? Proboha proč?" |
"Kapitáne, nemyslím, si, že slovo vyvraždit je přesným termínem. Znamená to
ukončení něčí existence a my jsme jim jenom dopomohli k přechodu do jiného,
dokonalejšího, stadia. Oni stále existují, myslí, tedy žijí. Vy lidé stále
nejste ochotni a schopni abstrahovat od představy fyzické podoby života k
nepodstatnosti této stránky a pochopit skutečný princip vědomí. To, co vy
nazýváte genocidou je vlastně pomoc jejich druhu. Kdyby se mysl nedoplnila,
přišla by druhá strana Sváru. Jim nezáleží na existenci jiných individuí. Oni
pokládají vše ostatní za chybu vesmíru a překážku, či hrozbu jejich existence.
Proto vše ničí. Oni by je a všechny ostatní s nimi zničili do poslední duše, do
posledního atomu." |
"To není podstatné. Říkala jste, že jste kdysi zastavili Borgy. Ptám se, zda
to mělo pro nás vůbec nějaký smysl. Jste jako oni. Vnucujete někomu váš pohled
na věc a naprosto ignorujete naše potřeby a názory. Ten váš Svár, ať už to je
cokoliv tady nikdo zatím nepocítil. Nikdo o něm neví a nikdy ani neslyšel. Vaše
zdůvodnění je naprosto nepřijatelné, alespoň pro nás." |
"Co vy víte o Sváru? Vůbec nic. Kdybyste znal jeho podstatu a příčiny, jeho
potenciální následky a následky, které jsou patrné, mluvil byste jinak. Jeho
druhá strana je silná, příliš silná. Wrognové jsou jenom jedním z mnoha
protivníků a stále se zdá, že nás je málo. Druhá strana nelze zastavit, zatím se
daří ji pouze zpomalovat. Ani Q nic nezmohou. Druhá strana zná způsob, jak
eliminovat jejich schopnosti, dokáže je degradovat na fyzické bytosti, jako jste
vy, já, Mysl, nebo jakékoli jiné vědomí." |
"Jak můžete vědět, že nebudeme schopni ubránit se druhé straně? Existuje
mnoho důkazů, že se tomu tak stane, alespoň v následujících několika stoletích
bude ještě lidstvo žít. Nemáte žádné právo rozhodovat, jestli a jak dopadne náš
případný konflikt z druhou stranou, ať už ta představuje cokoliv." |
"Možná máte pravdu. Vy, lidé, jste zvláštní rasa. Je jenom málo takových,
kteří se za tak krátkou dobu jako vy dokázali vyvinout takovýmto způsobem a
rychlostí. Přesto je způsob vaší fyzické existence nedostatečný. Nedostatečný z
hlediska rychlosti vnímání a rozhodování. Musím však přiznat, že fyzická
existence znamená i mnoho jiného, přináší city a pocity." |
"Vy ani nevíte, co jste právě řekla. Právě ta naše fyzická existence, způsob
života a naše potřeby nás nutí k dalšímu a dalšímu rozvoji. Sama jste říkala, že
existujete v této podobě již po mnoho let. A co jste za tu dobu dokázali. Pokud
se nemýlím, váš vývoj se zpomalil, ne li zastavil. Nepopírám, že jste na vyšším
stupni vývoje, nebo, že vidíte mnoho věcí v jiném, možná jasnějším světle, než
my, ale to vám stále nedává právo na to, co jste udělali. Proč jste si museli
vybrat Bajor?" |
"Planety, které jsme vybrali, aby doplnily Mysl, mají svůj speciální úkol v
dějinách. Bajorané znají způsob, jak ovlivňovat bytosti žijící mimo náš čas. Vy
lidé disponujete ohromným potenciálem, který je třeba využít. Když jsem byla
součásti Mysli, bylo v plánu navštívit a absorbovat také obyvatelstvo Země. Teď
jsem ale na pochybách. Možná, že skutečně dosahujete úspěchů jenom v této značně
nedokonalé a křehké podobě. Ale nevíte, jestli byste nebyli ještě mnohem
mocnější a lepší, kdybyste se stali součástí Mysli, čistým vědomím." |
"Nevíme. To určitě nevíme. Ale já vím, že to není otázkou vašeho rozhodnutí,
ale otázkou přirozeného vývoje, než se dostaneme do stadia, v jakém jste vy.
Jednou budou lidé možná mocnější než Q, ale k tomu jsme ještě nedospěli. A
mimochodem, kdo jsou vůbec Q? Promiňte, ale naši debatu asi budu muset ukončit,
neboť zjevně nikam nepovede. Vás osobně nehodlám vinit ze zničení Bajoru, ale
buďte si jistá, že Federace má nové nepřátele, Wrogny. Ačkoliv netušíme, jak
vypadají vaše lodě, zjistíme to a každá, která se přiblíží byť jenom na dosah
senzorů k federální hranici, bude zajata či zničena, to vám mohu zaručit. Co se
konkrétně vaší osoby týče, smíte zůstat na Enterprise, ale počítejte s tím, že
budete nyní pod přísnější kontrolou a pokud si budete chtít získat důvěru
posádky, musíte se podle toho chovat. Vaše druhé tělo smí být sestrojeno, ale
doporučil bych vám provést dost kosmetických úprav, aby se odlišovalo od vašeho
druhu." |
S těmito slovy se kapitán otočil a odešel. V místnosti se rozproudila debata
mezi stojícími. Ti postupně odcházeli, až zůstala wrognská žena sama. Hlavou se
jí míchaly myšlenky jedna přes druhou. Pociťovala nespravedlnost, kterou členové
posádky cítili, slyšela jejich zlobu a nenávist, smutek. Znala také druhou
stranu sváru, věděla, co je zač, znala i podstatu jiného bytí. Přemáhal ji vztek
a bezmoc nad svou nerozhodností a bezmocí. Chvíli otáčela hlavou ze strany na
stranu, jako by se chtěla těchto úvah zbavit, ale nakonec ji ponořila do svých
dlaní. Mezi prsty jí prosákla kapka slzy, která pomalu stékala po hřbetě ruky.
Uvolnila se a dopadla na zem. |
Ze své kanceláře ve vedlejší místnosti ji prosklenou stěnou pozoroval lékař
Vincent DeBoer. Všechny přednášky, všechny knihy, které kdy četl o etice a o
morálce mu nyní byly k ničemu. Vymykalo se to jeho chápání a nevěděl, pro co se
má rozhodnout. Má tu ženu akceptovat, nebo zavrhnout? Do ruky si vzal nějakou
tabulku s údaji o zdravotním stavu nějakého člena posádky a začal si ji
prohlížet. V polovině však zjistil, že vůbec netuší komu patří, ani co je na ní
napsané. Zase ji odložil a díval se na plačící postavu. Možná i za ni. |
----- |
Aragorn již několik hodin brázdil mlhovinu, pátrajíce po Enterprise. Kapitán
Michael Roland začínal být netrpělivý a přecházel po můstku od jednoho
stanoviště ke druhému. Flotila nevěděla, kde přesně se její vlajková loď nachází
a tak nezbývalo, než hledat podle všech možných stop a indicií. Z toho důvodu
trávil kapitán nejvíce času u stanoviště senzorů. Ale zatím nic neukazovalo, že
by měli úspěch. Připadal si, jako když hledá jehlu v kupce sena. Obrovský
prostor a v něm jedna malá loď. Trochu se pousmál, neboť osm set metrů jistě
nebylo málo, ale ve srovnání s Mléčnou mlhovinou to byl zanedbatelný rozměr. Ale
jeho plavidlo bylo sotva poloviční. Když znovu pomyslel na kupku s jehlou,
dostal nápad: |
"Podporučíku, víte jak se hledá jehla v kupce sena?" zeptal se důstojníka u
pultu. |
"Nerozumím vaší otázce pane," odpověděl mu mladík, ale v zápětí, aby
nepůsobil hloupě, dodal, "ale pravděpodobně bych nastavil trikordér, aby hledal
stopy železa." |
"Tak jsem to nemyslel. Když hledáte jehlu v kupce sena jenom tak, můžete tím
strávit také hezky dlouhou dobu. Ale můžete také použít magnet." |
"Už chápu, pane. Místo toho, abyste vy hledal jehlu, najde si cestu ona k
vám." |
"Přesně tak. A chci, aby přesně tohle udělala i Enterprise." |
"Výborný nápad pane. Zbývá jenom dořešit otázku, jak to udělat." |
"Bylo by vyslat nějaký impuls, nebo jejich sérii, která by upoutala pozornost
a přivedla Enterprise k nám?" |
"V tom bude problém. Zdejší prostředí normální komunikaci a tedy i jakékoliv
signály úspěšně ruší. Ale možná bychom mohli vyslat elektrostatický puls, který
by dilithium v okolí vedlo odstředivě od nás. Pak by pro Enterprise neměl být
problém nás najít. Pokud by ovšem začali hledat. Mohli by jej zaměnit za nějaký
ruch nebo něco podobného." |
"Máte nějaký nápad?" |
"Nějakou ideu bych měl. Mohli bychom nejdříve vyslat sérii krátkých impulsů,
řekněme desíti, a pak vyslat zprávu v textovém modu při standardním
dvaatřicetibitovém kódování textu. Vzhledem k možnostem by ale měla být co
nejkratší." |
"Pusťte se do toho!" skončil rozhovor kapitán, uspokojený zdárným vyřešením
situace. Teď mu nezbývalo než doufat, že si toho na Enterprise všimnou. |
----- |
James Atkinson si přál, aby se začalo dít. Začínal se nudit a tak jeho
myšlenky a úvahy neustále směřovaly k wrognské ženě. Chladně logicky vzato měla
asi pravdu, ale on s tím jako člověk nemohl souhlasit a také nesouhlasil. Možná,
že kdyby poznal druhou stranu Sváru, ať už tento neurčitý název nějakého
konfliktu znamenal cokoliv, tak by se třeba stal Wrognem dobrovolně. Určitě
znamenala existence jako čisté vědomí mnoho výhod, včetně potenciální
nesmrtelnosti, ale právě teď se nechtěl a nemínil vzdát své člověčí, nedokonalé
existence. Z úvah jej vytrhla až nadporučík Jennifer Moriartiová, která na
senzorech zaznamenala něco podivného, nezvyklého: |
"Pane, senzory zaznamenaly sérii impulsů procházejících dilithiovými
krystalky v mlhovině. Tyto impulsy jsou pravidelné." |
Konečně něco, pomyslel si. Skoro se radoval, že se může soustředit na něco
jiného. Netušil, že za několik hodin si bude přát, aby mohl dále rozebírat
etické problémy a otázky týkající se wrognské ženy. Teď tu však bylo něco
zajímavého k prozkoumání: |
"Jsou tyto impulsy přírodního původu, nadporučíku?" |
"Nevím, pane. To nelze z těchto údajů určit." odpověděla mu, "Ale moment. Zdá
se, že se mění délky jednotlivých impulsů." |
"Jak přesně myslíte to ´mění´?" |
"Střídají se dlouhý impuls s krátkým. Nepravidelně. Frekvence je pět impulsů
za sekundu." |
"Tušíte, co by to mohlo být?" |
"Upřímně řečeno nevím. Je však skoro jisté, že jsou umělého původu. Řekla
bych, že se s námi snaží někdo komunikovat. Tenhle zvláštní přenos signálu je
totiž asi jediným způsobem, jak se s někým v téhle mlhovině spojit." |
"Říkáte, že se střídá dlouhý signál s krátkým. Tedy nula s jedničkou. Až
signalizace skončí, nebo až se začne opakovat, projeďte tu zprávu, nebo co to
je, počítačem." |
"Ano pane." |
Úplně zapomněl na trable, které se mu honily hlavou ještě před chvílí.
Netrpělivě čekal, až bude zpráva kompletní. Trvalo to přes tři minuty, než ty
impulsy, projevující se mimo jiné světélkujícími vlnami putujícími prostorem
přes Enterprise, předaly své poselství. Jennifer Moriartiová oznámila konec
přenosu: |
"Zase se opakují ty krátké pravidelné pulsy. Zpráva je patrně celá." |
"To trvalo," ulevil si kapitán a dodal: "tak už mne nenapínejte, jaký je
obsah zprávy?" |
"Nevím pane," kroutila hlavou důstojnice u senzorů, "je to směsice
klingonských, lidských a všech možných znaků." |
Atkinson byl mírně zklamán. Popošel k pultu a prohlížel si nesmyslnou změť.
Po chvíli se ozval první důstojník: |
"Možná by nebylo od věci zkusit invertovat bity." |
Jennifer se málem studem propadla do země. Ani nevěděla proč pokládala dlouhé
signály automaticky za nulu a krátké za jedničku. Úplně přehlédla, že by tomu
mohlo být i naopak. |
"Omlouvám se, že mě to nenapadlo." špitla kajícně a stiskla několik tlačítek.
|
Mezitím ji kapitán odpověděl: "To se může stát každému. Mě to nevadí, pokud
se to nestává příliš často. Vy se mi zatím jevíte jako spolehlivý důstojník
nadporučíku, tak si to nezkazte, Jennifer." |
Odpověď na hádanku, co že se skrývá v dilithiovém poselství, se objevila na
displeji. Stálo tam: USS Aragorn stav nouze rychle. Zpráva to byla
vskutku stručná a krátká. Ale přenos delší by trval neúměrně dlouhou dobu. |
"T´Rel, nastavte kurs ke zdroji signálů. Leťte nejrychleji, jak to půjde."
vydal Atkinson rozkaz. "Pokud nás hledali tímto způsobem, bude to asi opravdu
vážné. Z toho důvodu vyhlašuji na celé lodi žlutý poplach." |
Na můstku a posléze na ostatních palubách se rozsvítily žluté lampy
upozorňující posádku na povinnosti, které jí tímto vznikají. Tedy zvýšená
ostraha a povinnost pro členy flotily nosit u sebe zbraň, kromě lékařského
personálu. |
Hlavní důstojníci byli všichni na můstku. Byla tam i wrognská žena, proti
jejíž přítomnosti nyní kapitán nic nenamítal. Nemohla jim způsobit žádnou škodu
a navíc se mu zdálo, že je k nim upřímná, i přes to, že s ní nesdílí stejný
názor. Zdálo se mu, že rychlost lodi je nízká. Sám sebe utěšoval, že je to jenom
jeho zdání, vždyť se pohybovali plnou impulsní, ale přesto neustále pobízel
hlavního inženýra, aby se pokusil vymáčknout ze strojů ještě víc. Drobným
přeprogramováním univerzální pohonné struktury se jejich rychlost zvýšila o pět
procent, ale stále se to zdálo málo. |
T´Rel, která měla nejbystřejší oči, zpozorovala Aragorna, na jehož blízkost
upozorňovaly téměř oslepené senzory. Kapitán nařídil zvětšit výhled. Byla tam.
Loď, o trochu delší než čtyři sta metrů, nehybně vyčkávala jejich přílet.
Vypadala jako přízrak, jako šíp v moři světla čekající na vystřelení. |
Michael Roland již delší dobu bubnoval prsty do opěrky svého křesla. Byl čím
dál netrpělivější a proto na něj zpráva o přibližování vlajkové lodi federace
zapůsobila jako osvěžující balzám. Ihned pookřál: |
"Senzory!" obrátil se ke jmenovanému stanovišti, "Upravte vysílací anténu na
krátkou vzdálenost a maximální zesílení." |
Asi za minutu byli voláni. Posádka Enterprise byla zvědavá na to, co mohlo
být tak důležité, takže jí ani nevadilo množství různých rušení, byť byla obě
plavidla od sebe vzdálena necelých dvě stě metrů. Rozhovor obou kapitánů mohl
začít. Jako první promluvil James Atkinson: |
"Mluví kapitán James Atkinson z lodi Enterprise. Přiletěli jsme na základě
vaší poněkud nestandardní zprávy." |
Obraz i zvuk byly opravdu prachmizerné, takže se Roland rozhodl pozvat svého
kolegu na palubu Aragorna: |
"Tady kapitán Michael Roland z lodi Aragorn. Jsme na misi s pověřením alfa,
je tedy nanejvýš žádoucí, vzhledem k obtížnosti komunikace, abyste se přepravil
na palubu mé lodi. Mám tu pro vás šifrovanou zprávu." |
Na můstku Enterprise se podívali jeden na druhého. Všichni věděli, že
pověření úrovně alfa se vydává pouze v případě války nebo ekologické katastrofy
obrovského rozsahu. Ani jedno, ani druhé však nebylo utěšující a osazenstvo se
logicky domnívalo, že v tomto případě to bude varianta první. Atkinson ani
slovně neodpověděl - jenom pokývl hlavou - a vydal se k hangárům. Komandér
Truman vyhlásil červený poplach a loď přešla do válečného režimu. Alespoň
prozatím. |
----- |
USS Gandalf přešel na impulsní rychlost. Flotila v systému Soloice byla již
téměř kompletní. Stovky lodí čekaly na jednu z největších bitev v dějinách
federace, o niž všichni stále ještě doufaly, že se nikdy nestane skutečností.
Dan Sparling přišel na můstek. Kapitánka Darkstoneová jej přivolala, neboť již
byly vidět první bílé tečky, které nebyly hvězdami. Měl zkušenosti z hromadných
bitev, ať už to byl konflikt s Dominionem, nebo krvavá vojna s frakcí Druhu
8472. Právě proto byl smutný. Tyto bitvy si vždy vyžádaly značné oběti na všech
stranách a nikdy nic nevyřešily. Pokud se jedna strana dostala do úzkých, vždy
použila nějaké nouzové, kruté protiopatření, které protivníka zastavilo. |
Směřovali do klubka jiných lodí třídy Galaxy. Cestou pozoroval, jak je
flotila sestavena. V čele se nacházela dvě orbitální děla, patrně přepravená z
marsovské oběžné dráhy, chráněná navíc mobilními generátory štítů. Strategie
flotily byla jasná. Prvním úderem zničit či znehybnit co nejvíce nepřátelských
plavidel a zbytek co nejvíce rozptýlit. Napovídala tomu i druhá vlna lodí tříd
Defiant a Defiant Advanced. Ty měly za úkol pálit po okrajích nepřátelské
formace a udržet ji tak celistvou o něco déle a ponechat ji tak snadnějším
terčem. V druhé fázi pak mohly tyto stroje rychle přejít do přímého souboje.
Třetí vlna lodí tříd Galaxy, Nebula a Excelsior měla také jasně stanovený cíl.
Po malých skupinách likvidovat dvojice až trojice nepřátel, které nemohly
soustavné palbě těchto lodí dlouho odolávat. Poslední jasně definovanou skupinou
byly rychlé a silné lodě tříd Prométheus a Titan, které byly nanejvýš vhodné pro
stíhání osamělých lodí. Flotilou dále prolínaly jednotlivé exempláře třídy
Sovereign, která byla univerzální a velice silná - vhodná do vřavy. |
----- |
Skoro celou cestu od té doby, co vzlétli, zatěžoval své obvody přemýšlením o
možných východiscích z této situace. Bylo to pro něj nelogické. Nedovedl
pochopit, proč se o budoucnosti dozvěděl jenom on a Sela a dále nikdo jiný. Tedy
alespoň nikdo, o kom by věděl. Rozmýšlel nad miliony zmařených životů, jejichž
plameny stále ještě vlály. Věděl, že se to stane. Kdyby ne, došlo by k přerušení
kauzality, a o tomhle všem, o čem přemýšlí, by mu nikdo nepověděl. Časové
paradoxy byly i v této době příliš zapeklitým oříškem na to, aby je zdravý
jedinec - ať už člověk, nebo robot - mohl vůbec kdy pochopit a rozlousknout.
|
Dveře jeho kajuty se otevřely. Byl to mladý důstojník, který mu přišel
oznámit, že jsou na místě. Android tedy vstal a šel s ním. Na palubě Eagle byl
již delší dobu, ale zatím se mu nepoštěstilo přijít na můstek, dala-li se ta
místnost tak nazývat. Vše zde bylo podřízeno funkčnosti, nebyl to žádný veliký
prostor jako na jiných romulanských či federálních lodích. Pilot seděl nejníže a
před sebou měl dvě páky, které připomínaly ovládání pozemských stíhaček
dvacátého století. Data usoudil, že se jedná o systém, ovládající loď při
impulsních rychlostech. Asi půl metru nad a jeden za pilotem byla další dvě
křesla, odkud se ovládaly senzory a zbraně, přičemž přímo směřující disruptory
ovládal pilot. Ve stejné vzdálenosti za těmito stanovišti bylo kapitánské místo,
po jehož bocích byla další dvě sedadla pro případné další osoby na můstku. Nic
více zde nebylo. Data zaregistroval, že se pohybují kvantovým proudovým skluzem.
Nebylo mu známo, že Romulané znají tento způsob přepravy a vůbec by se nedivil,
kdyby tuto technologii odcizili ze Země. |
"Vítám vás na můstku." řekla Sela, na niž nebylo od vstupních dveří, které se
nacházely v zadní části, vidět: "Prosím posaďte se." |
Zpoza opěradla se vysunula paže, která ukázala na sedadlo po pravici
kapitánského místa. Data se ještě jednou rozhlédl a sednul si. |
"Impulsní rychlost!" zadala poloviční Romulanka rozkaz a otočila se k Datovi:
"Jsme na místě. Tady někde by měl být nyní ten člověk, který to způsobí." |
"Jak to můžete vědět?" zeptal se android. |
"Jednoduše, zjistila jsem si, kde pan Sparling slouží, nechala jsem jeho loď
zneškodnit a odvléci na naše území. Údajně se vyskytly drobnější potíže, ale zdá
se, že byly bez problémů zažehnány. Navíc s vybavením, kterým nyní část
romulanské flotily disponuje, se stává vstup do námi ovládaných sektorů pro
federální plavidla příliš nebezpečným, takže se sem nikdo neodváží." |
"Co je to za loď?" |
"Nexus." odpověděla a zeptala se důstojníka u senzorů: "Jsme na dohled?" |
"Ano." odpověděl jí. |
"Na obraz!" přikázala a na displeji před nimi se objevila značně poškozená
loď třídy Intrepid, podle senzorů jen s minimální podporou životních systémů.
|
"A co chcete se Sparlingem dělat?" zeptal se Data s obavou v hlase. |
"Pro začátek chci zjistit, co ví." odpověděla mu a dodala: "Dál se uvidí."
|
"Madam, zdá se, že se blíží nějaké federální plavidlo." promluvil opět
důstojník u senzorů. |
"Identifikace." |
"Je to loď třídy Prométheus, NCC 98893, název je USS Aragorn." |
"Připravte zbraně, zneškodníme je neviditelní." obrátila se ke zbraním. |
"Ano, madam." |
"Právě přešli na impuls." ozvaly se znovu senzory. |
"Výborně. Zahajte útok podle vzoru jedna." |
Aragorn se pomalu blížil k poničenému Nexu, když dostal přímý zásah do jedné
z warpových gondol. Vzápětí vztyčil štíty a naslepo vypálil dávku torpéd a
phaserů, která se však minula účinkem. Místo toho dostal ještě těžší zásah do
horní části trupu. Opět vypálil. |
"Madam, vůbec netuší odkud střílíme. Jsou pro nás snadným cílem." oznámil s
úsměvem na rtech pilot. |
"Nepodceňujte je." varoval Data. |
"Co nám mohou udělat?" přidal se na stranu pilota i důstojník u zbraní, než
však stačil něco dodat, ozval se muž od senzorů: |
"Aragorn se dělí na tři části a zaujímá standardní útočnou formaci. Takhle
nás mohou lokalizovat triangulací, madam." |
"Jak?" zeptala se Sela. |
"Jedna sekce určí vektor střel a zbylé dvě propočítají vzdálenost a polohu.
Pak i střelba naslepo může být dostatečně účinná." |
"Představuje pro nás ta loď větší riziko?" |
"Myslím, že ne, jsme schopni zlikvidovat jednu část po druhé, jenom to zabere
trochu více času." |
"Výborně, dejte se do toho. Začněte sekcí s hlavním můstkem." |
Eagle vypálil salvu. Štíty velitelské sekce byly dosti pošramoceny, přesto se
však posádce Aragornu podařilo vypočítat polohu střelce a odpovědět. Na můstku
se to otřáslo. |
"Status!" vyštěkla Sela. |
"Trup i všechny systémy jsou v pořádku. Úbytek energie na štítech činí deset
procent." předčítal zbrojař údaje ze svého monitoru. |
"Palte znovu. Bez rozkazu." |
Z neviditelného útočníka vyšla podstatně delší salva, která pro velitelskou
sekci znamenala ztrátu energie ve štítech. Jedna z částí jí proto přiletěla na
pomoc a obklopila ji svou ochranou. Romulané však stříleli dál. |
"To ne!" vykřikl najednou důstojník u senzorů a než se stihla Sela na cokoliv
zeptat, ukázal prstem na obrazovku. |
Ze zpočátku rozmazaného obrysu po chvíli jasně vystoupily kontury Enterprise.
Salva tří QS torpéd a plná palba phaserů znamenala jenom jedno. Eagle v okamžiku
přišel o své maskování černým světlem. Enterprise přelétla těsně nad ním a za
neustálé palby phasery se jí podařilo zneškodnit jeho štíty. Jelikož byl Eagle o
polovinu menší než federální loď hbitě se otočil a vypálil plnou dávku do jejích
záďových štítů, které však nápor bez větších problémů přestály. Sela viděla, že
tuhle bitvu prohrála a tak nařídila pilotovi, aby okamžitě zmizel v kvantovém
proudu. Než však stihli tuto myšlenku zrealizovat, Enterprise se otočila o sto
osmdesát stupňů a z phaserových prstenů na talíři vyšla další salva, která je
tentokrát znehybnila. Nemohli nikam utéct, i při plné impulsní rychlosti by je
Enterprise díky svému revolučnímu pod-světelnému pohonu v mžiku dostihla. |
"Madam," oznámil zbrojař, "volají nás." |
"Sakra!" praštila Sela vzteky do loketní opěrky. "Dejte mi je na obraz." |
Objevil se kapitán Atkinson: "Tady je... a to jste vy Selo. Tak tohle vám
neprojde, napadení a zajetí našich lodí bez zjevného důvodu. Máte tedy, co jste
chtěli - válku. Neznám důvody vašich politiků, ale vy i já moc dobře víme, že ať
máte sebelepší a sebesilnější zbraně a technologii, oběti na všech stranách
budou velké. Zklamala jste mne." |
"Vy lidé, tolik lpíte na životě. Budete jej chránit i za cenu kompromisů a
ústupků. Přesně to bychom byli nuceni dělat my, kdybychom se rozhodli přijmout
nataženou ruku Federace, a na to jsme příliš hrdý národ. Nezáleží na tom, co si
myslím já, nebo někteří jiní, důležité je, co si myslí občané a pro ně je
nepřijatelné přijímat pomoc od rasy, která je sotva z poloviny tak stará jako
my. Vždyť vy jste ještě lovili mamuty, když naši předci poprvé vzlétli do
vesmíru. A to je pro některé populistické politiky na Romulu dosti pádný
argument, kterým dokáží lid bezpečně přesvědčit o výhodách jiné koalice s
mocnější a starší rasou, než si umíte vy nebo já představit. A to, že po nás
žádá rozpoutání války s Federací? No a? Vždyť máme silnější zbraně a v nejhorším
nás Wrognové ochrání." |
"Wrognové." zopakoval potichu Atkinson. Rovnice, počet jejíchž neznámých se
mu v hlavě neustále zvětšoval dostala nyní řešení. Nemohl říci, že chápe všechny
souvislosti, proč a nač, ale soukolí dějů do sebe zapadla a on si začínal
uvědomovat, že se stává součástí mnohem většího stroje, než si vůbec dokázal
představit. Svár, o kterém mluvila žena na jeho palubě, tedy opravdu zasáhl do
jejich vesmíru. Alespoň jedna jeho strana. Ta strana, která o sobě tvrdí, že je
tou dobrou, tou, která chrání. |
"Selo, transportujte se prosím na palubu Enterprise." dodal ještě a gestem
naznačil ukončení přenosu. Bez dalšího slova opustil můstek a vydal se k
wrognské ženě. Cestou odpovídal na pozdravy posádky jenom kývnutím hlavy a po
většinu času pozoroval ubíhající podlahu pod nohama. Málem vrazil čelem do dveří
kajuty, kam směřoval. Zazvonil tedy a po chvíli se vchod otevřel. |
"Vybrala jsem si jméno." promluvila, ještě než stačil Atkinson cokoliv říct.
|
"Ale já jsem se nepřišel bavit o..." |
"Auriel," pokračovala, jakoby ignorovala, co právě řekl, "líbí se vám?" |
"Opakuji že..." |
"Víte, pro vás je důležité mít své jméno, odlišovat se, být jedinečným.
Zjistila jsem, že jsem na tom stejně. Chci mít jméno a chci se lišit. Když jsme
se dozvěděli o vaší rase, o lidech, byli jsme skeptičtí. Jste jedna z
nejmladších ras v nám známém vesmíru a proto jsme o vás zpočátku nejevili zájem.
Pozornost jste vzbudili až vynálezem jedné z čistých technologií. Zjistili jsme,
že jste na své stáří velice vyspělí a proto jsme vás začali sledovat a studovat.
Při té příležitosti jsme si nemohli nepovšimnout Romulanů a jejich tíživé
situace, skoro krize. Mysl se tedy rozhodla, že je potřeba vás využít ve sváru.
Vy lidé dokážete neuvěřitelné věci když jste pod tlakem a právě Romulané nám
umožnili dostat vás pod něj. Dodali jsme jim technologii a naději pod podmínkou,
že s vámi rozpoutají válku. To se také stalo. Doufali jsme, že vyvinete nějakou
novou technologii, třeba nám neznámou a my vás pak včleníme do Mysli, aby se
zvětšily její schopnosti. Ale v tom jsme se mýlili. Vy jste jedineční tehdy a
jen tehdy když jste jedinci. Jako společné, kontinuální vědomí byste ztratili
schopnost rivality a konkurence, která vás žene tolik vpřed. Problém je v tom,
že tento závěr znám jenom já, Mysl však pokračuje ve svém plánu. A nemyslím si,
že by bylo ve vašich silách ji zastavit." |
"Šel jsem za vámi s mnoha otázkami, ale to, co jste mi právě řekla mi
zodpovědělo i ty, které jsem položit nechtěl. Zbývá snad už jenom jedna. Mluvila
jste o čisté technologii. Co to je?" |
"Definovat čistou technologii je velice obtížné, ale možná to pochopíte na
příkladu té vaší. QS torpéda, která federální vědci vyvinuli, jsou takovou
technologií. Ač zní možná toto tvrzení poněkud zvláštně, pokud mluvíme o zbrani,
je tomu tak. Fotonová či kvantová torpéda, eventuelně phasery jsou silné zbraně,
ale mají nevýhodu. Na každou z nich existuje nějaký trik, či finta, jak jejich
účinek minimalizovat. O QS to neplatí. Neexistuje žádný trik, jak se jim nejlépe
bránit, jediná možnost je hrubá síla, tedy přidávání energie do štítů a jejich
maximální síla. Ale nic jiného nedokáže tyto zbraně zneškodnit." |
"Doufal jsem, že mluvíte o červím pohonu, nebo něčem podobném, ale vaše
vysvětlení jsem nucen akceptovat." řekl a obrátil se k odchodu. Ve dveřích ještě
dodal: "To jméno je pěkné. Opravdu." |
----- |
Celá posádka Gandalfa byla velice nervózní. Všechny lodě ve shromážděné
flotile již nějakou dobu nepřijímaly ze směru 9-7-1 žádné údaje senzorů. Jindy
to mohlo znamenat cokoliv, teď si ale byli téměř jisti, že se blíží nepřátelská
plavidla. Jedna či dvě maskované lodě nejsou na senzorech pozorovatelné, ale
velká skupina již působí rušení ostatních údajů, ať už je kamufláž
sebedokonalejší. Jediné, co netušili, byla mohutnost nepřátelské skupiny lodí.
Mohly jich být stovky nebo tisíce. |
Prostorový ruch se rychle přiblížil. Podle nepřesných odhadů byla vzdálenost
mezi ním a flotilou Federace necelých pět set tisíc kilometrů. Nyní již nebyly
potřebné žádné údaje senzorů. Kvantum zamaskovaných lodí deformovalo prostor i
vizuálně, takže si každý mohl tu hrůzu představit. Všichni se obávali toho
nejhoršího - lodí, maskovaných černým světlem, které bojovaly neviditelné. |
"Palte až na můj přímý rozkaz." zaznělo éterem na všech můstcích federálních
lodí. |
Vzdálenost mezi oběma formacemi se zkracovala každou vteřinou. Na mnoha
lodích byl patrný nárůst energie v impulsních motorech, aby mohly rychle přejít
z klidového stavu. A byly blíž a blíž. Lara Darkstoneová poklepávala prsty na
opěrce svého křesla. Dan Sparling se neklidně vrtěl. Taktický důstojník měl prst
připravený na vrhači torpéd. Jen se dotknout. |
Začalo to. Z neviditelného chumlu se vynořilo několik desítek torpéd. |
"PAL!" |
Federální flotilu opustilo několik stovek kvantových torpéd. Některá z nich
se cestou rozdělila na menší. Orbitální děla se žhavila. Peklo začalo. |
Romulanská torpéda dorazila jako první. Jedno z děl dostalo silnou dávku,
takže bylo v okamžiku vyřazeno z boje. Většina lodí provedla úhybný manévr, takž
část torpéd explodovala mezi nimi. Jeden Defiant byl neschopen bitvy. Druhé
orbitální dělo se dostalo do fáze výstřelu. Silný paprsek připomínající blesk
způsobil v neviditelném davu dvě silné exploze ústící v odmaskování kvanta
ohořelých trosek. Teď se ke slovu dostala i torpéda. Mnoho romulanských lodí
bylo přinuceno se demaskovat. Podle hluchých míst se dalo odhadovat, kde jsou
lodě s černým světlem. |
Obě flotily se přiblížily na efektivní dostřel phaserovými paprsky. Jako
mávnutím kouzelného proutku se ta federální rozevřela do jakéhosi květu, v jehož
středu zůstaly jenom mrštné Defianty, které pálily ostošest. Jejich kapitáni se
snažili mířit právě do oněch hluchých míst a často se jejich snaha setkala s
úspěchem v podobě demaskování nějaké z romulanských lodí. Zbytek flotily
ostřeloval Romulany zvenčí. Tato strategie slavila úspěch jenom chvíli. Romulané
také rozptýlili své lodě. Nyní se bitva stala záležitosti boje dvojic, či
menších skupinek. |
Jeden z Defiantů, USS Volcano, právě zničil Válečného ptáka, když se mu na
záda pověsil další. Snažil se mu uhnout, ale po stranách bylo příliš trosek,
mezi kterými nebylo úniku. Najednou Volcano v letu prudce zastavilo, což Romulan
nedokázal. Za cenu mírného pošramocení štítů se kapitánovi podařil proniknout
dovnitř válečného ptáka. Usídlil se mezi jeho křídly. Marně se snažili jej
zbavit. Volcano nabilo zbraně, a jejich salva rozmetala nechráněný zobák
romulanské lodě. |
Bitevní pole se množilo vraky. Z obou stran, bohužel však federálních bylo
více. Jakoby zázrakem se ještě drželo druhé orbitální dělo, které bylo pod
neustálou palbou několika lodí, a jehož každý výstřel znamenal zkázu pro
některou z nich. Teď jich však bylo už přespříliš. Ohromnou konstrukci proto
opustily dva runabouty. Zároveň s nimi se obrátily dvě federální lodě, které se
rychle vzdalovaly od klubka patnácti Romulanů, ostřelujících ji. Obsluha
nastavila maximální přetížení systémů, což mělo drtivý účinek. Celá patnáctka
byla obrovskou explozí buď úplně rozmetána, nebo nenapravitelně poškozena.
Šoková vlna změnila polohu všech bojujících lodí, z nich některé se chvíli i
otáčely kolem své vlastní osy. |
Jinde zase dva Ničivé ptáky porcovaly USS Stromboli. Netrvalo dlouho a
explodovala jedna ze široce rozkročených gondol. Loď, zbavená energie teď začala
nekontrolovatelně rotovat. Další zásah do deflektoru již znamenal úplné zničení.
Držáky antihmoty selhaly a celá loď se změnila v zářící kouli. |
----- |
Enterprise již prohledala trosky Nexu. Asi dvaceti členům posádky se podařilo
přežít.Mnoho z nich mělo velmi vážná zranění, takže se doktor DeBoer rozhodl
některé z nich uložit do stáze. Jedním z těch, kteří utrpěli jenom pár škrábanců
byl i praporčík Paul Sparling. Kapitán Atkinson si jej pamatoval ještě jako
neposedného kadeta Akademie. Paul se v té době proslavil zejména tím, že se mu
víceméně dařilo opíjet vyšší důstojníky, kteří se na škole objevili nebo na ní
učili. Trochu přitom využíval postavení svého otce, ale nikdy se nejednalo o
nic, z čeho by měl prospěch. Spíše to brával jako studentskou recesi. James
Atkinson se také stal jedním z jeho terčů. Měl dovolenou, poté, co přišel o USS
Messiah, a byl pozván vedením školy, aby studentům poreferoval o své zkušenosti.
Bolela jej poté ještě několik dní hlava... |
Nezamlouvalo se jí to, ale byla přinucena. Pokud nechtěla skončit v cele na
Enterprise, musela se dobrovolně transportovat na její palubu a vést nepříjemný
rozhovor s jejím kapitánem. Data se přepravil s ní. Měla z toho nepříjemný pocit
deja vu. Posledně se setkala s těmi z budoucnosti. Od té doby neměla klidné
spaní, protože ji tížilo vědomí věcí příštích, které se ještě nestaly. Chtěla
jim za každou cenu zabránit, protože znamenaly životy mnoha milionů Romulanů. A
kdo ví, zda toho nebude ještě mnohem více. Vize, která jí a Datovi byla
předložena, byla příliš pochmurná na to, aby ji přešla mávnutím ruky, natožpak
čekáním na osud. Chtěla změnit dějiny, které ještě nenastaly. |
Dva členové bezpečnosti je doprovodili až do zasedací místnosti za můstkem.
Čekal zde na ně kapitán Atkinson, jeho pravá ruka komandér Truman, žena, kterou
neznala, a Paul Sparling, muž, který byl v její vizi příčinou všeho zla. Teď jí
ovšem připadal jako vystrašený mladík, kterého zachránili na poslední chvíli.
Nevěděla, co by s ním udělala, kdyby jej našla jako první. Asi by jej vyslechla
a pak zabila. Nebyl to zrovna způsob, který by se jí příliš zamlouval, ale byla
to jediná jistota, jak zabránit jeho dalšímu účinkování v dějinách, ať už bude
jakékoliv. Jak se nyní zdálo, tento cíl se jí prozatím nepodařilo splnit. |
"Vítám vás Selo," oslovil příchozí kapitán, "a vás také, Dato. Jsem rád, že
jste se rozhodla přijít dobrovolně a ušetřila nás oba nepříjemností. Přiznám se,
že nevím, co přesně s vámi dělá profesor Data na stejné palubě, nicméně doufám,
že mi to oba dva dostatečně vysvětlíte. Pro začátek bych nás mohl představit. Po
mé pravici sedí jediná představitelka Wrognů, kterou osobně znám. Říkejte jí
Auriel. Ten muž, co sedí zády k oknu, se jmenuje Paul Sparling." |
"Vím." zašeptala Sela. |
"Pane, zdá se, že jsme svědky něčeho mimořádného." promluvil i android. |
"Toho jsem si také všiml. Začala válka s Romulany, do toho se zamotala rasa,
která si říká Wrognové, a která létala warpem, ještě když na Zemi žili
dinosauři. A to asi ani není všechno." přitakal mírně ironicky Atkinson. |
"Myslím, že váš sarkasmus není na místě, kapitáne. Asi by bylo vhodné,
kdybychom vám osvětlili, proč jsme zde, a proč spolupracuji se ženou, která se
jistě nedá považovat za přítele Federace, neřkuli Hvězdné flotily. Tohle všechno
začalo k hvězdnému datu 108523,2. Tedy těsně poté, co byla uvedena Enterprise do
činné služby. Jistě si vzpomínáte na útok Romulanů z budoucnosti, na přítomnost
Sely na palubě této lodi a v neposlední řadě na neznámého cizince z neznámé
lodi, která ty Romulany zničila jako mávnutím kouzelného proutku. Nikdo tenkrát
nevěděl ba ani neměl tušení, co to mohlo být za rasu. Jenom dvě osoby to ví. Já
a Sela. Ta loď, respektive její posádka, dá-li se to tak nazvat, nám předali
poselství. Poselství o budoucnosti. Lidí, Romulanů, galaxie. Nebyl to žádný
příběh, spíše útržky o utrpení, o smrti, o válce. To, co začalo příchodem
Wrognů, je mnohem větší, než tušíme. Zemře mnoho lidí, a mezi nimi i obrovské
kvantum Romulanů, kteří budou zasaženi při nějakém útoku na jejich planetu.
Nevíme jak, ani kdo, ale oba víme, že s tím má něco společné Paul Sparling,
praporčík na USS Nexus. To byl také důvod, proč Sela nařídila zavléci jeho loď
na Romulanské území. Ta osoba dále mluvila o nutnosti spojení našich dvou ras.
Neznáme přesně důvody, ale oba cítíme, že to bude opravdu potřebné. A kapitáne -
ta rasa, která nám tohle všechno zpravila - byli to lidé, lidé, kteří se teprve
narodí." |
Zasedačka zmlknula. Všichni si prohlíželi jeden druhého a nikdo se neměl k
tomu, aby začal rozhovor. To, co právě Data pronesl, znělo přinejmenším
neuvěřitelně, spíše však jako výmysl. Znělo by to tak jistě za jiných okolností.
Ovšem s informacemi, údaji a úvahami, které Atkinson za celý ten čas nasbíral,
to dávalo smysl. Nebezpečné řešení rovnice. Teď už byl jakýkoliv další rozhovor
bezpředmětný. Atkinson nařídil rozchod. |
Poté, co všichni opustili místnost, opřel si čelo do dlaně a přemýšlel.
Chyběl mu jeden střípek, který by dal skládanku dohromady a pomohl mu vidět
výsledný obraz. Trvalo mu to několik hodin, ale přišel na to. |
----- |
Lodě Federace po vyrovnaném začátku začaly prohrávat. Poté, co byla zničena
obě orbitální děla, byl čím dál větší problém zničit nějakého nepřítele. Navíc
se zdálo, že k romulanským plavidlům přibývalo čím dál tím více těch wrognských.
|
Na můstku Gandalfa byl již první mrtvý. Praporčík ovládající jednu z konzolí
v zadní části téměř přišel o hlavu při zásahu explozí plasmového vedení. Kolem
jeho bezvládného těla se utvořila kaluž krve, která tam zůstala i poté, co jej
zdravotníci odnesli. Štíty pomalu, ale jistě selhávaly. S každým zásahem bylo
poškození větší a větší. Prolétající střepina poranila Laru Darkstoneovou na
hlavě, ale bylo to naštěstí jenom škrábnutí. Ani si toho nevšimla. Přímo proti
nim totiž stál Válečný pták s wrognskou úpravou a pálil ze všech hlavní.
Začínala být zoufalá. |
"Picardův manévr!" navrhl Dan Sparling. |
"Ten se přeci téměř nepoužívá. Je příliš riskantní." opáčila mu kapitánka,
uhýbajíc spršce jisker. |
"Co nám zbývá?" zeptal se bezradně. |
"Dobrá. Kormidelník a zbrojař, připravte se na můj povel. Provedeme Picardův
manévr." |
Snažila se odhadnout, kdy bude nepřátelská loď v co nejlepší. Už jí ale
nezbývalo mnoho času. Štíty byly v podstatě na nule a jádro reaktoru také nebylo
nejspolehlivější. Teď nebo nikdy. |
"A jedem!!" rozkázala a zatnula přitom ruku v pěst. |
Komandér romulanského křižníku nevěřil svým očím, když najednou spatřil dvě
stejné lodě místo jedné. Než mu došlo, co se děje, přišla jeho loď o levý motor.
Výboje energie zasáhly i reaktor, takže celá loď explodovala. |
----- |
Atkinson vběhl na můstek a začal udílet rozkazy. |
"T´Rel, zjistěte poslední polohu USS Mendel a propočítejte kurs pohyblivé
černé díry, kterou měli sledovat. Až to budete mít, připravte loď na skok červím
prostorem. Vy, pane Foukale, připravte co největší množství QS torpéd a pokuste
se zařídit, aby šla střílet i ostatními rampami na kvantová." |
Nadporučík u zbraní mu odpověděl: "Pane, volají nás ze systému Soloice. Je to
vlajková loď." |
"Na obrazovku." |
Obraz byl dosti rozostřený a s občasnými výpadky zvuku: "...je to s námi dost
špatné...mnoho obětí...potřebujeme naléhavě posily...konec." |
Všichni upřeli oči na kapitána. Chvíli mlčel. |
"Provádějte rozkazy, které jste dostali." |
"Ale pane..." pokoušel se namítat první důstojník. |
"Trumane, věřte mi. Pokud se nemýlím, a jsem si skoro jist, že ne, tak se nám
ta bitva podaří zastavit nebo alespoň obrátit poměr sil." |
"Mám to, pane." promluvila T´Rel. "Nastavuji kurs." |
"Vpřed!" |
Před Enterprise se rozhrnul závěs prostoru. Loď se pohnula, až v něm zmizela.
Let trval jenom krátkou dobu. Zpětné vynoření do normálního vesmíru s nimi pěkně
zacloumalo. |
"Zaznamenávám silné gravitační poruchy, způsobené blízkou černou dírou malých
rozměrů." odečetla Jennifer Moriartiová ze senzorů. |
"Výborně. Nadporučíku," obrátil se ke zbraním, "až budeme v přiměřené
vzdálenosti, zaměřte přibližný střed té černé díry a palte QS torpédy bez
rozkazu. Každé desáté nastavte na dálkové odpálení. Do té doby, než vám zavelím
přestat." |
Bílá loď se pomalu blížila ke svému cíli. K místu, kde nebylo nic. Začalo to.
Ústí tří torpédových trubic začaly opouštět QS torpéda. Prostor před Enterprise
byl dosti deformován extrémní gravitací. Chvíli se nic nedělo. Poté začalo něco,
co nikdo kromě kapitána nečekal. Černá díra přestávala býti černou dírou. Série
gigantických explozí odhalila umělý objekt rozměrů zvících menší planety. Její
povrch byl nyní mírně zvlněn zásahy torpéd z federální lodi. |
Planetka odpověděla. Bílý paprsek o průměru několika desítek metrů odmrštil
Enterprise a sebral jí polovinu energie ze štítů. Když se konečně zastavila
rotace, všimla si posádka na můstku, že planetka je nyní chráněna namodralých
ochranným polem. Enterprise znovu vypálila menší dávku torpéd, ta se však
zastavila o bariéru. Ta na chvíli zmizela a opět se objevil bílý paprsek. Jeho
účinek již nebyl tak pronikavý, přesto zbývala již jenom čtvrtina energie ve
štítech. |
"Ten štít je obousměrný." promluvila Auriel, se slzami v očích. |
"Odjistěte jedno nevybuchlé torpédo a dálkově je odpalte." přikázal Atkinson.
jeho strategie deseti procent nevybuchlých hlavic se ukázala jako účinná.
Exploze byla zevnitř zadržena modrým polem, takže způsobila o to větší škody na
planetce. |
"Pane, něco se děje." promluvila Jennifer. |
Za zádí Enterprise se objevilo ohromné množství wrognských lodí, které byly
nuceny opustit bitvu na obranu své domovské planetky, místa největší koncentrace
Mysli. |
"Otevřete kanál." přikázal Atkinson: "Tady je federální loď Enterprise, pokud
nepřestanete s palbou, zničíme značnou část vaší základny. Opusťte tuto
galaxii." |
"Oni nepřestanou, potřebují novou mízu. Už takhle jsme na tom ve Svár dost
špatně, proto je nemůže ztráta jedné z mnoha takovýchto planetek zastavit."
odpověděla mu Auriel. |
"Pane, jeden Dragonflyer opustil právě dok a míří k planetce." oznámil
nadporučík Foukal. |
"Kdo to je?" |
"Paul Sparling." |
Atkinson zmáčkl pár tlačítek na svém křesle: "Praporčíku, okamžitě se vraťte.
To je rozkaz." |
"Ne pane," odpověděl mu mladík, "mám to, co oni potřebují." |
Kapitán i první důstojník se na sebe podívali. Tohle tajemství znali jenom
oni dva. Věděli, že existuje způsob, jak rozmnožovat Wrogny bez toho, aby museli
brát duše jiným rasám. Vědci flotily objevili tenhle způsob krátce poté, co se
Enterprise dostavila po střetu s Borgy do suchého doku na opravu. Ano, byla to
možnost, jak zastavit wrognské šílenství, ale mělo to překážku. Základní
směrnice jim nedovolovala toto tajemství prozradit. Nebylo možné činit výjimku,
když je to potřeba. Ačkoliv by třeba Atkinson klidně svolil k distribuci této
technologie, velení flotily bylo rázně proti a bohužel mělo pravdu. I když byla
základní směrnice považována za pravidlo, které je pro dobro celé galaxie,
tentokrát přinášelo pravý opak - smrt a utrpení tisíců. Paul Sparling se je
hodlal porušit. Nadporučík Foukal již měl připravený vlečný paprsek, ale
kapitánova ruka jej zadržela v jeho použití. Ten muž šel na jistou smrt, a tak
se Atkinson rozhodl, že jej nechá. Ať jim to tajemství sdělí. |
Teprve později si Atkinson uvědomil, že se tím začíná naplňovat poselství
lidstva z budoucnosti |
----- |
Romulané se poté, co zjistili, že je spojenci opustili, dali na ústup. Na
obou stranách byly obrovské ztráty na životech i zdraví. Byl čas začít s obnovou
toho, co bylo poničeno. |
Za týden byl pohřeb Paula Sparlinga.Tělo se nenašlo, rakev byla prázdná.
Někteří úředníci, sedící v kancelářích, rozhodli, že nemá právo na oficiální
pohřeb, protože porušil pravidlo flotily ze všech nejsvatější. |
Farář pronášel svou obvyklou řeč. Na hřbitově se sešla skupinka přátel z
akademie i z flotily, příbuzní, rodiče. Atkinson jim předal Paulovy osobní
deníky. |
... byli jsme napadeni romulany. Mají hrozně silné zbraně. Michael a Sefak
jsou mrtví, útok byl totiž hrozně silný.Všechny malé děti na palubě jsou hrůzou
bez sebe... |
Duchovní domluvil. K pultu se postavil Paulův otec Dan. Mluvil velice
rozechvělým hlasem. |
... na několika palubách úplně vypadlo zásobování energií. Nějaká
romulanská loď nás vleče směrem do jejich teritoria. Slyšel jsem od doktora, že
musel evakuovat můstek a vrchní paluby, protože je tam značná radiace. Viděl
jsem její následky - ti lidé jsou smířeni se smrtí... |
Naomi chtěla také promluvit, ale nedokázala ani vstát. Slzy jí úplně zamlžily
výhled. Na rakev dopadaly první hrsti hlíny. |
... mám strach. Zbývají poslední dvě paluby, kde se dají udržet životní
podmínky. Více než tři čtvrtiny posádky jsou mrtvé. Zdá se, že i tady za chvíli
dojdou energetické zásoby. Jsme teď sami uprostřed prázdnty... |
Atkinson byl na můstku své lodi. Vůbec se mu nelíbilo, že je ten pohřeb
obyčejný. Ten mladík položil pro Federaci největší oběť, která jí zbavila možná
toho nejtěžšího břemene. Musel kvůli tomu porušit zákon. Atkinson popošel k
T´Rel a rukou jí naznačil, aby opustila své místo. |
... zachránili nás. Nevím přesně co se stalo, ale teď jsem na palubě
Enterprise. Bohužel nás přežilo jenom málo a většina je navíc velice těžce
zraněná. Jak se zdá, zajali také nějaké romulany. Myslím, že jsem mezi nimi
zahlédl i Selu... |
Hrob již byl téměř zakopán. Najednou se začalo všechno chvět. Země, vzduch,
stromy. Všude se šířil temný, dunivý zvuk. |
... myslím, že začínám tušit, o co tu jde. Federace nechce říci wrognům
tajemství jejich množení. Podařilo se mi získat ten algoritmus. Není až tak
složitý, jak by se mohlo zdát... |
Pak to všichni spatřili. Skrze mraky se prodraly první kontury. Kapitán
Enterprise porušil snad všechny předpisy, co existují. Talíř byl následován
pohonnou sekcí, až se vynořily i poslední zbytky gondol. Nad hlavami smutečních
hostů právě přelétala USS Enterprise ve výšce necelého jednoho kilometru. Nyní
nebylo slyšet vlastního slova. Všichni členové flotily se jako na povel
postavili do pozoru, aby vzdali hold svému kamarádovi, který za ně všechny
položil život. |
...letím tam. Právě mě volal Atkinson. Vím, že musí dodržovat své povinnosti,
ale myslím že tohle nebylo myšleno, když se tvořila Základní směrnice. Ta má
pomáhat a ne způsobovat utrpení tolika lidí. Bože, přístroje ukazují obrovskou
radiaci na téhle planetce, jenom doufám, že ten algoritmus najdou, a že to
Federaci pomůže... |
Nepomůže... |