Halkanská rada byla zdvořilost sama, ale její stanovisko bylo neměnné a nic, co by Kirk, McCoy, Scott a Uhura mohli říci, je nemohlo změnit. Těžit dilithiové krystaly na planetě prostě Federaci dovoleno nebude. Krystaly znamenaly příliš velkou hrozbu a Halkanci nikdy nepřipustí narušení jejich zásady nepoužití síly. Jsou ochotni i zemřít, aby zabránili násilí... bude-li to nutné, všichni do jednoho. Rada sice uznávala, že Federace má mírumilovné úmysly, jenže co v budoucnosti? Byla tu přece řeč o nepřátelské Klingonské říši...
Kirk by se rád zdržel, aby se pokusil o další jednání, ale Spock mu už hlásil, že halkanským systémem začíná procházet iontová bouře o velké síle – Kirk ji už ostatně mohl pozorovat na počasí, které se začínalo výrazně zhoršovat. Kdyby zůstali déle, mohlo by dojít k poruše transportéru a skupina by zde uvízla nadlouho. Spock byl navíc toho mínění, že střed magnetické bouře ohrožuje samotnou Enterprise.
Kirka ani nenapadlo Spockovo tvrzení vyvracet: v takových věcech se první důstojník nikdy nemýlil. Proto nařídil, aby celou skupinu přenesli paprskem na loď.
A byl už nejvyšší čas. Při prvním pokusu se skupina na lodi materializovala pouze částečně, pak se náhle fáze paprsku obrátila a všichni čtyři se ocitli na pusté planině na Halkanu, osvětlované pouze blesky.
Kirk rychle sestoupil z plošiny a přešel ke Spockovi: "Ty pohonné krystaly možná získáme, nebo taky ne..."
A pak se zarazil. Spock a přenosový technik ho zdravili, a byl to vskutku podivný pozdrav: nejprve zkřížili ruce přes prsa, pak je natáhli rovnoběžně před sebe a roztáhli je. A měli i jiné uniformy: jejich základ byl sice stejný, ale lišily se v detailech, a ty vyhlížely výhružně – široké opasky s phasery a jakýmisi obřadními dýkami, našité epolety. A nebyl tu symbol Federace na prsou: namísto něho měli znak, který vypadal jako galaxie, do níž je zaražen nůž. Obdobný symbol byl vyveden v blyštivých barvách na jedné stěně místnosti a jednotlivé přístroje nebyly na svých místech – některé Kirk vůbec nepoznával.
Ale co Kirka udeřilo do očí nejvíc, byla změna samotného Spocka. Pozemšťanům, kteří se poprvé setkávají s Vulkany, připadají tito mimozemšťané vždycky poněkud démoničtí, ale Kirk byl na svého prvního důstojníka zvyklý a takového pocitu se zbavil už před mnoha lety. Teď se to však vrátilo. Spock vyhlížel chladně, tvrdě, téměř fanaticky.
Kirk spustil ruce k opasku – nevěděl, jak má na tento podivný pozdrav odpovědět – a narazil na cosi neznámého. Krátký pohled potvrdil jeho obavy: i jeho uniforma se tak podivně změnila.
"V normě," pronesl Spock směrem k vedoucímu přenosů tvrdým hlasem, z něhož čišela divokost. "Kapitáne, chcete snad říci, že Halkanci mají zbraně, které by nám mohly odolat? Naše sociální analýza ukazuje, že nejsou schopni násilí."
Kirk nebyl s to odpovědět. Momentálně ani nemusel, neboť do přenosové místnosti vstoupil Sulu. Jeho pohyby i chování byly chladné, arogantní, nadmíru sebejisté, ale to nebylo to nejhorší. Symbol na jeho hrudi, galaxie se zaraženým nožem, obsahoval i pěst sevřenou kolem ostří nože, z něhož kapala krev. Byla to úžasná parodie čehosi známého: bylo jasné, že jemný Sulu, navigátor a pilot lodi, byl nyní hlavním bezpečnostním důstojníkem.
Sulu nepozdravil. Štěkl: "Stav plnění úkolu, kapitáne?"
"Beze změny," odpověděl opatrně Kirk.
"Další postup jako obvykle?"
Kirk nevěděl, co za těchto podivných okolností otázka znamená, ale pochyboval, že by to mohlo mít za následek něco jiného než prozatím všechno oddálit, a čas bylo to, co teď potřeboval. Proto kývl.
Sulu se otočil k nejbližšímu interkomu: "Pane Čechove, naprogramujte phasery na cíle, kde jsou halkanská města. Síla jede milión elektrovoltů denně v postupně se zužujících kruzích kolem každého města. Až budete připraven, podejte hlášení."
"Ano, pane Sulu." Zdálo se to Kirkovi, anebo uslyšel v Čechovově hlase cosi zastřeného a žádostivého?
"Je nepříjemné," řek Spock, "že tato civilizace zvolí raději smrt než anexi. Má vlastnosti, které by mohly být Impériu užitečné."
Ozvalo se hučení transportéru, které označovalo přetížení. Spock pohodil hlavou k vedoucímu přenosů a začal se k němu pomalu blížit. Bylo to neuvěřitelné, ale muž se před ním nahrbil.
"Uvědomujete si, pane, že jsme v magnetické bouří? A že jste dostal rozkaz doplňovat energii?"
"Promiňte, pane Spocku. Ten tok iontů se dá tak těžko předvídat."
"Neopatrné zacházení se stroji Impéria je nepřípustné."
Spock natáhl ruku ke Suluovi, aniž by na něho pohlédl. "Pane Sulu, váš agonizér."
Sulu vytáhl z opasku malou krabičku a položil jí Spockovi do dlaně. Ten ji přitiskl k technikovu rameni.
Muž vykřikl. Spock ještě prodlužoval jeho utrpení. Když ho konečně pustil, sesunul se technik na pult.
"Příště dávejte ve službě větší pozor, prosím. Pane Scotte, bouře způsobila ve vaší sekci nějaké poruchy. Doktore McCoyi, je tu také několik raněných." Prudce kopl do napolo bezvědomého muže na zemi. "Mohl byste začít touhle troskou."
McCoy, v jehož soupeření se Spockem byla vždy značná dávka úcty, vyhlížel jako člověk, jehož nejhorší noční můra se náhle stala skutečností. Kirk viděl, jak svírá pěsti, a rychle postoupil kupředu.
"Tak pohyb, doktore. Vy také, pane Scotte."
V jejich tvářích se na okamžik mihl výraz údivu, a pak oba sklonili hlavy a dívali se na zem. Pochopili, jakou úlohu mají hrát. Kirk alespoň doufal, že to chápou. V každém případě opustili bez dalších řečí místnost.
Vedoucí přenosů se s námahou zvedl a vlekl se za nimi. Nikoho nepřekvapilo, že doktor, který právě dostal rozkaz ošetřit ho, s ním nevyměnil ani slovo. Technik řekl: "Pane Spocku..."
"Co je?"
"Pane, přenosový paprsek byl na chvíli přerušen, pane... právě když se skupina materializovala. Nikdy jsem nic takového neviděl. Myslel jsem, že byste to měl vědět, pane."
Kirk už slyšel v deseti minutách slovo "pane" tolikrát, jako jindy za celý týden. Spock se zeptal: "A další závady?"
"Ne, pane, všechny údaje jsou v pořádku. Chybu jsem udělal, až když se skupina vrátila, pane, smím-li vám to připomenout."
"V pořádku. Jděte do nemocničního oddělení. Kapitáne, cítíte nějaké potíže?"
Kirk mohl odpovědět bez váhání: "Ano, pane Spocku. Sebralo mě to. A myslím, že i poručíka Uhuru. Měli bychom se hlásit na nemocničním k prohlídce."
"Samozřejmě budete okamžitě hlásit, kdybyste zjistil, že nemůžete dále velet lodi," pronesl Sulu. Nebyla to otázka.
"Ovšem, pane Sulu."
"A co s těmi Halkanci? Všechno by bez větších potíží vyřešilo rychlé bombardování."
"Jsem si vědom vašich – příkazů – pane Sulu. Sdělím vám svůj názor – jakmile si budu jist, že jsem oprávněn zaujmout stanovisko."
"Velmi rozumné."
Jak Kirk a Uhura vycházeli, všichni znovu pozdravili – kromě Sulua. Kirk si na cestě k nemocničnímu oddělení uvědomil, že na chodbách hlídá mnohem víc strážných, než kdy viděl, s výjimkou těch nejhorších poplachů. Žádný z nich neměl uniformu: místo nich měli pracovní oděvy jako civilní dělníci. Všichni zdravili. A nikoho nepřekvapilo, že Kirk a Uhura pozdrav neopětovali.
Když se dveře nemocničního oddělení zavřely, vydechla Uhura úlevou. Všichni čtyři členové výsadkové skupiny byli znovu pohromadě – a sami.
"Co se stalo?" zeptala se tichým hlasem, v němž zněla naléhavost.
"Nemluvte moc rychle," řekl Kirk, i když sám mluvil tak rychle, jak to jen dokázal. Ukázal prstem na doktorův interkom. "něco mi říká, že tohle je permanentně v provozu."
Ostatní přikývli. Bylo dobře, že se znali tak dlouho: teď se dokázali zrychleně domlouvat. "Tak Kostro, co je s tím vyšetřením? Zajímaly by mne všechny možné účinky. Nejprve bys snad měl prozkoumat mozkovou činnost."
"Už jsem vyšetřil sebe i Scotta, pane. Nejsou to ani halucinace, ani účinky hypnózy. Je to – vnímání reality, jestli mi rozumíte."
"Obávám se, že ano. Pane Scotte, všiml jste si na Enterprise nějakých změn, které... by mohly mít vztah k naší situaci?"
Scott sklonil hlavu a naslouchal. "Impulsní motory zní nějak jinak. Může to být ovšem jen účinek magnetické bouře. Ale rozdíl tu je, a zdá se mi, že je to nějaká jiná technologie, pane."
"Promiňte, kapitáne," ozvala se Uhura, "ale já se cítím nějak divně. Když jsme se materializovali, měla jsem chvilku závrať. Bylo to snad možné..."
Větu nedokončila a místo toho učinila pohyb, jako kdyby chtěla McCoyův interkom přikrýt košem nebo širokým kloboukem. Lékař pozvedl obočí. Zastavil se na místě, kde se měl nacházet jeho diagnostický přístroj, znechuceně zamručel, když zjistil, že se jím hýbalo, a zapnul vypínač.
"Mělo mě to napadnout hned," řekl, "ale jsem z toho všeho stejně vyjevený jako vy všichni. Vždycky si všichni stěžovali, že moje sterotaxické obrazovky ruší interkom. Doufejme, že tomu tak je i teď."
"Musíme riskovat," řekl Kirk. "Poručíku Uhuro, já jsem cítil totéž. V té chvíli jsme byli v naší obvyklé přenosové místnosti – pak to pominulo a my jsme se ocitli zpátky na planetě, a pak jsme byli přeneseni do tohohle – ať už je to cokoli. A vedoucí přenosů – mimochodem, kde je?"
"Postaral jsem se, aby mu bylo trochu nevolno," řekl McCoy, "a poslal jsem ho do jeho kabiny. Na doktora se něco takového moc nehodí, ale chtěl jsem, aby byl alespoň chvíli ze Spockova dosahu."
"Nu, on sám se zmínil o něčem podivném při přenosu. A je tu ta iontová bouře."
"Kapitáne," promluvil zvolna Scott, "myslíte oba na to samé?"
"Nevím, Scotty. Ale všechno tomu zatím nasvědčuje. Vypadá to na existenci paralelního vesmíru, který existuje společně s naším, v jiné dimenzi – nebo možná na jiné úrovni pravděpodobnosti. Všechno je v něm stejné jako u nás – téměř. Impérium namísto Federace. Jiná Enterprise – jiný Spock..."
"Jiný Jim Kirk? zeptal se tiše Scott. "Jiný doktor McCoy?"
"Ne," pronesl doktor, když si vše uvědomil. "Výměna! Jestli jsme my tady..."
"Naši dvojníci se přenášeli paprskem ve stejném okamžiku jako my," doplnil Kirk. "Konečně iontové bouře nejsou nic tak neobvyklého. Jiná bouře narušila jiné vedení proudů. My jsme teď zde a oni na naší lodi. Zřejmě si kladou tytéž otázky. A docházejí k týmž závěrům. Zeptají se počítače, co mají dělat. A to musíme udělat také my."
McCoy začal přecházet po místnosti. A co Halkanci? Nemůžeme dopustit, aby byli zničeni, i když toto jsou jiní Halkanci, v jiném vesmíru."
"Já nevím, Kostro. Potřebuji čas. Scotty, jdi dolů a vyřaď z provozu hlavní phaser. Udělej to tak, jako by bouře způsobila krátké spojení. Poručíku Uhuro, jděte na svou sekci a poslechněte si hlášení z velení Flotily, nebo co tu vlastně mají. Potřebuji přesně znát své zdejší rozkazy i případné možnosti výběru. A mimochodem, budeme-li spolu chtít mluvit, až se rozdělíme, použijeme komunikátoru pouze v subprostorovém rozsahu."
Uhura a inženýr přikývli a vyšli z místnosti. McCoy se zastavil u čehosi, co vypadalo jako zasklená klec. V ní byl tvor podobající se velkému ptáku, k němuž byly připevněny elektrody. Vedle klece visel rozpis.
"Co je sakra tohle?" ozval se McCoy. "Jime, podívej se. Vzorek příslušníka "anektované" civilizace. I.Q. 180. Experiment v udržení životních funkcí člověka v podmínkách na rodné planetě toho tvora – úprava plic a srdce. Ta bytost žije – a zdá se, že nesmírně trpí. Takovou hrůzu ve svém oddělení mít nebudu!"
"Ještě chvíli budeš muset," řekl Kirk, přestože cítil totéž, co McCoy. "Musíme dále hrát svou roli, než získáme více informací. Je to odpudivý vesmír a neradi bychom tu uvízli."

Na můstku byl rovněž obraz galaxie s nožem, vyvedený ve velkém, a kapitánovo křeslo mělo široká opěradla, takže vypadalo skoro jak trůn. Muž, který zde byl zřejmě Čechovem, si prohlížel Uhuru s okatým zájmem a jeho úmysly byly více než zřejmé. Nikomu na můstku to nepřipadalo neobvyklé, ba ani zajímavé. Kirk přešel rovnou k ní.
"Nějaké nové rozkazy, poručíku?"
"Ne, pane. Stále platí rozkaz zničit Halkance, odmítnou-li spolupracovat. Není tu žádný alternativní postup."
"Děkuji." Přešel ke svému křeslu a zabořil se do něho. Připadalo mu nadmíru pohodlné. "Hlášení, pane Sulu?"
"Phasery připraveny na cíl A, kapitáne. Blížíme se na optimální dostřel. Mám zahájit palbu?"
"Nejprve chci celkové hlášení o situaci." Stiskl interkom. "Pane Scotte?"
"Zde Scott, pane. Nic nového, pane. Phasery nepoškozeny."
"Velmi dobře, pane Scotte." Ve skutečnosti to bylo velmi zlé, ale nedalo se nic dělat. Když vypnul interkom, vstoupil na můstek Spock.
"Rotace planety posunuje cíl mimo dostřel phaserů," hlásil Sulu. "Mám změnit oběžnou dráhu na novou palebnou pozici?"
"Ne."
Sulu stiskl spínač. "Phasery zaměřeny na druhé cílové město."
"Pane Spocku," řekl Kirk, "řekl jste, že by Halkanci mohli být k užitku. Teď, když jsem je navštívil, s vámi souhlasím."
"Kdyby se ovšem rozhodli s námi spolupracovat. Ale neučinili tak."
"Poručíku Uhuro, spojte se s halkanskou radou. Uděláme ještě jeden pokus." Když si povšiml Spockova údivu, dodal: "Tohle je nová civilizace. Kromě těch dilithiových krystalů mají i jiné cenné věci."
"Ale... přece je jasné, že spolupráci očekávat nemůžeme. Nadvládu Impéria odmítli. Podle předpisů má být dán odstrašující příklad. Vážné porušení rozkazů..."
"Mám své důvody, pane Spocku – a vysvětlím je, až to uznám za vhodné."
"Kapitáne," ozvala se Uhura, "halkanský vůdce čeká na frekvenci B."
Kirk se otočil k malé obrazovce nad Uhuřiným pultem. Na obrazovce byl Tharn. Vypadal mnohem unaveněji, vpravdě tragičtěji, než když ho Kirk viděl naposled. Podaří se, aby to znělo věrohodně?
"Nemá cenu dále odolávat," zkusil to.
"My vám neodoláváme," odpověděl Tharn.
"Máte, hm, dvanáct hodin na to, abyste svůj postoj znovu uvážili."
"Dvanáct let, kapitáne Kirku, nebo dvanáct tisíc let by pro nás znamenalo totéž," pronesl klidně a velmi důstojně Tharn. "Naše etika nám nedovolí, abychom vám vyhověli a poskytli vám dilithiové krystaly. Použili byste je jen k ničení."
"Vaši planetu srovnáme se zemí a vezmeme si, co budeme chtít. Tohle je ničení. Celá vaše civilizace zahyne..."
"Abychom zachránili to, čím jsme nyní. Ano. Možná, že někdy vámi zotročené planety vás náhle napadnou stejně, jako jste to udělali vy. Jak budou vaše kosmické lodě s to kontrolovat celou Galaxii, až k tomu dojde?"
"Vypnout spojení, poručíku." Obrazovka potemněla.
"Dvanáct hodin, kapitáne?" řekl Spock. "To nemá obdoby."
"Deaktivovat phasery, pane Sulu."
"Toto vaše jednání budu muset hlásit, kapitáne," pronesl Spock. "Ocitl jste se ve velice vážné situaci."
"Klidně to můžete udělat, pane Spocku," řekl Kirk a vstal.
"Máte velení. Budu v konferenční místnosti. O každé změně mne informujte. Poručíku Uhuro, dostavte se na poradu a oznamte doktoru McCoyovi a panu Scottovi, aby přišli také. Pane Čechove, vystřídáte poručíka Uhuru."
Mohl jenom doufat, že rychlost, jakou vychrlil rozkazy, a porušení předpisu, který sám neznal, zakryje skutečnost, že právě svolal dohromady výsadkovou skupinu.
"Musíme si všichni dávat pozor." řekl Scott. "Tady se služebně postupuje vraždami. Právě se mne pokusil zabít vedoucí sekce ve strojovně – ne přímo, ale prostřednictvím svých lidí. Unikl jsem jen proto, že jeden z nich přeběhl na mou stranu."
"Co technický stav, Scotty?"
"Drobné rozdíly na jednotlivých přístrojích. Nic, s čím bych si nedokázal poradit. I poloha hvězd – všechno je stejné, tak jak má být. Až na nás."
Kirk přešel okolo stolu a přiblížil se k počítači. "Tak se podíváme, co proti sobě máme. Počítači, mluví kapitán. Zaznamenat Bezpečnostní šetření, zakódovat na hlas pana Scotta a můj."
"Zaznamenáno," ozval se počítač drsným mužským hlasem. V tomto vesmíru zřejmě nikdy nezjistili, že muži věnují počítači mnohem větší pozornost, mluví-li ženským hlasem.
"Uveď všechny údaje týkající se magnetické bouře a zpracuj následující hypotézu: Mohla by taková bouře způsobit energetickou poruchu v transportéru a na okamžik vytvořit interdimenzionální kontakt s paralelním vesmírem?"
"Ano."
"Mohly by být v takovém okamžiku osoby v konkrétním vesmíru při přenosu vyměněny s jejich dvojníky ve druhém vesmíru?"
"Ano."
"Mohou být podmínky k tomu nezbytné znovu uměle vytvořeny?"
"Ano."
"Zaznamenat postup a konec."
Ve stolu se otevřela přihrádka, ze které vyjela páska. Kirk ji podal Scottovi. "Zdá se, že teď je to na tobě, Scotty."
"Budu muset použít energii z warp motorů a zaměřit ji právě na nás čtyři," pronesl s pochybami inženýr. "To je práce pro dva lidi a obávám se, že vy byste byl příliš podezřelý, kapitáne.
Stejně tak poručík Uhura. Pojďte, doktore, dáme se do toho."
"Já jsem doktor, ne inženýr," ohradil se dotčeně McCoy.
"Teď jste inženýr."
Oba vyšli z místnosti. Po chvilce Uhura řekla: "Kapitáne – když vidím, jak to tu na lodi chodí – co jsme v tomto vesmíru vlastně zač? Mám na mysli, co máme předstírat, že jsme?"
"Zjistíme to. Počítači, uveď oficiální záznam životopisu současného velitele."
"Kapitán James T. Kirk. Nastoupil na místo velitele Enterprise vraždou kapitána Christophera Pika. První akce: potlačení gorlanského povstání zničením domovské planety vzbouřenců. Druhá akce: poprava pěti tisíc kolonistů na planetě S Doradus Devět, kde se tamější kolonie chtěla odtrhnout od Impéria. Třetí akce..."
"Zrušit. Poručíku, přejete si skutečně slyšet, jaká tu jste vy?"
Uhura se zachvěla. "Ne. Ale něco mi naznačuje to, jak se zdejší Čechov na mne dívá. Asi bych se dozvěděla, že můj předchůdce byl mým milencem, kterého jsem zavraždila ranou nožem, abych získala jeho místo. Jak je možné vytvořit na lodi za padesát miliard kreditů vztahy jako na pirátské lodi?"
"Vztahy na pirátských lodích vždy vedly k vysoké výkonnosti, poručíku. Každý pirát se bál svého nadřízeného piráta – a nejsilnější pirát byl velitelem. Morgan se svými několika bukanýrskými loděmi zmocnil Panamy stejně snadno jako celá námořní flotila."
"A pak ho zabili ranou nožem ve spánku?"
"Ne, chránili ho jeho strážci – ne z úcty nebo z oddanosti, ale protože jim jeho schopnosti přinášely to, co chtěli. Všichni šli za stejným cílem."
"Jenže jak to celé skončilo?"
"Tahle loď je výkonná – jinak by byla zničena. Kapitán musí být nanejvýš schopný člověk, jinak by byl zahynul. A tohle Impérium díky takovým lidem bezpochyby ty dilithiové krystaly získá."
Uhura se dále mračila. "A co myslíte, že naši dvojníci dělají na naší Enterprise?"
"Doufám, že předstírají stejně dobře jako my, nebo ještě lépe. V opačném případě jsme odepsání, i když se vrátíme." Zabzučel interkom. "Zde Kirk."
"Pane, mám na téhle frekvenci potíže. Sotva vás slyším."
"V pořádku." Kirk vypnul spojení, vytáhl svůj komunikátor a nastavil jej na subprostorové spojení a ochranu proti odposlechu. "O.K., Scotty, jsem tady. Ven s tím."
"Můžeme to zvládnout, kapitáne. Ale až přerušíme dodávku energie do strojovny, abychom zvýšili účinnost trannsportéru, objeví se to na hlavním panelu. Budeme potřebovat jenom sekundu, ale..."
"V pořádku, počkej okamžik." Kirk rychle přemýšlel. "Poručíku Uhuro, tohle bude velmi nepříjemné. Všiml jsem si, že si vás vyhlédl zdejší Čechov..."
"Než jste přišla na můstek, pokusil se o mou přízeň, kapitáne."
"Tím lépe. Mohla byste ho trochu povzbudit, v zájmu našeho šťastného návratu?"
Uhura pomalu pronesla: "V životě bych nešla s takovým trikem na našeho Čechova. A z tohoto mi běhá mráz po zádech. Ale – samozřejmě, kapitáne, pokud si přejete."
"Dobrá. Scotty, Uhura rozptýlí pozornost na můstku, takže by nám Sulu neměl dělat potíže, až dáte signál. Teď všichni zpátky na místa, než si někdo všimne, že tohle vypadá jako válečná porada."
Uhura tiše vyklouzla z místnosti. Kirk se taky chystal odejít, když jinými dveřmi vešel do místnosti Spock a pozdravil.
"Kapitáne, chtěl bych si s vámi promluvit."
"Samozřejmě."
"Bylo by mi líto, kdybyste měl zemřít."
Kirk pozvedl obočí. "To je od vás milé, pane Spocku."
"Tady nejde o příjemná slova. Jak víte, netoužím po velení. Dávám přednost svým vědeckým úkolům – uspokojuje mne, že nejsem takovým terčem jako ostatní."
"Logický jako vždy, pane Spocku."
"Musím proto zjistit, zda hodláte trvat na svém podivném rozkaze, pokud jde o Halkance."
"Rozkazy stále platí."
"Předpokládám, že máte nějaký plán. Zjistil jsem, že jste výborný velitel. Naše společné mise měly vždy úspěch."
"Uvědomuji si to," řekl Kirk. "Možná lépe než vy."
"Já nikdy na nic nezapomínám."
"I to si uvědomuji. Pak si snad vzpomenete, jak je plýtvání nelogické, pane Spocku. Je logické zničit možné dělníky – vybavení – důležité stavby, aniž bychom se všemožně pokusili jich rozumně využít? Impérium si jistě může dovolit trochu trpělivosti."
"Z logického hlediska musíme stále udržovat teror," řekl Spock. "Jinak se objeví v Impériu trhliny a nákaza se bude šířit dál."
"Halkanci říkali totéž. Jsou dějiny s námi? Dobývání je snadné – ale vláda nad dobytým územím už nikoli."
"Dějiny se zřídka kdy opakují," řekl Spock a zamračil se. "Ale přiznávám, že žádný režim našeho typu nakonec nepřežil hněv svých obětí. Otázka zní, je naše moc kvantitativně už tak silná, abychom si mohli dovolit kvalitativní změnu? Říkáte, že vesmír je proti nám: jen spojení je v něm obtížné, natož důsledná vláda – nevěděl jsem, že jste filozof, kapitáne. Nikdy jsme takto nehovořili."
"Asi to nebylo zapotřebí, pane Spocku."
"To je možné. Nemyslím, že by byl druhý důstojník Moreau velký myslitel."
Nastalo dlouhé ticho, zatímco Kirk přemýšlel, kdo může být u všech čertů pan Moreau. Zřejmě člověk, který usiloval o Kirkovo místo.
"Pane," řekl konečně Spock, "obdržel jsem od velení Flotily osobní rozkaz. Dopouštím se vážného porušení předpisů, když vás o něm informuji. Ale jsou tu i jiné faktory. Krátce řečeno, bylo mi přikázáno vyčkat, než nad hlavním cílem začne svítat, abyste mohl splnit svůj úkol. Váš postup ovšem pan Sulu okamžitě hlásil velitelství."
"A jestliže úkol nesplním?"
"V tom případě," řekl Spock a jeho hlas zněl drsně a zároveň jaksi neochotně, "mám rozkaz vás dát zabít a zahájit akci proti Halkancům jako nový velitel Enterprise. Mám však odstranit také Moreaua, aby to vypadalo tak, že ho zabili vaši lidé."
"Logické," pronesl hořce Kirk. "Ale děkuji vám za upozornění, pane Spocku."
"Je mi líto, že k této situaci došlo. Zůstanu přes noc ve své kabině, pro případ, že byste chtěl se mnou mluvit beze svědků."
"Ještě jednou vám děkuji. Ale nic se nemění."
"Pane – za daných okolností – mohu projevit zvědavost a zeptat se na důvod vašeho jednání?"
"Strašně mě láká, abych vám to řekl, pane Spocku. Ale časem pochopíte sám. Pokračujte v práci."
Když Spock odešel, posadil se Kirk ke stolu. Věděl, že by se měl vrátit na můstek a dál hrát svou roli. Ale ani ta zvláštní Spockova spolupráce, ani Scottův příslib brzkého návratu do jejich vesmíru nemohly vyřešit hlavní: co se stane s Halkanci v tomto alternativním světě. Ať už se s ním, McCoyem, Uhurou a Scottem stane cokoli, jsou Halkanci odsouzeni k záhubě. A on nevěděl, jak tomu zabránit.
Pak zabzučel komunikátor. "Zde Kirk."
"Kapitáne, tady Scotty. Všechno je připraveno, McCoy mi pomohl. Asi ho udělám svým pomocníkem. Ale když jsem všechno ověřoval na počítači, přišel jsem na něco znepokojivého. Ten transfer mezi dvěma vesmíry způsobil změnu hustoty pole mezi nimi a ta stále roste. Musíme si pospíšit. Máme nanejvýš půl hodiny. Jestli se to nepodaří, můžeme tu uvíznout třeba na sto let."
"Jaký postup navrhuješ, Scotty?"
"Jsem připraven použít energii pro transfer. Musíte uvolnit hlavní spínač, abychom se na něj mohli napojit. Dejte nám ještě deset minut, pak to s poručíkem Uhurou spusťte a musíte uhánět do přenosové místnosti."
"V pořádku. Odpočet na čas: Pět... čtyři... tři... dva... jedna... teď."
"Zaznamenáno. Mnoho štěstí, kapitáne."

Teď nebyl čas strachovat se o Halkance: ale Kirk na ně přesto myslel. Sulu se podezíravě, chladně ohlédl, když Kirk zaujal své kapitánské místo.
"Vaše rozkazy, kapitáne?"
"Připravte se zaměřit cíl. O svítání zahájíme palbu."
Sulu se chladně usmál. "Jsem rád, že jste přišel k rozumu. Celá ta hra s počítačem nebyla k ničemu a jen mě přiměla k úvahám, jestli jste příliš nezměkl. A i když by pan Spock byl určitě výborným kapitánem, vy jste rozhodně lepší. Doufám, že takovým budete i nadále."
Kirk byl rozkazem, který musel vydat, tak znechucen, že se ani nesnažil skrýt svůj odpor. "Vám toho moc neunikne, že, pane Sulu?"
"Dobrému bezpečnostnímu důstojníkovi nesmí nic uniknout. Jinak si nezaslouží nic jiného než mučící komoru."
Nu, pomyslel si Kirk, tak dobrý ještě nejste, pane pseudo-Sulu. Dosud jste nezjistil, k čemu ta hra s počítačem sloužila doopravdy.
Na Uhuřině obrazovce bylo vidět halkanskou planetu. Čechov si spojařku prohlížel se stejně chtivým výrazem jako předtím. Vzhlédla k obrazu a pak jakoby sama pro sebe pronesla: "Jen pro jednou bych ráda myslela na něco jiného než na smrt."
Sulu si ji pohrdavě změřil a vrátil se zpět ke hlavnímu pultu. Až Scott přepojí přívod energie ze strojovny do přenosových agregátů, určitě to zpozoruje.
Uhura se odvrátila od obrazovky směrem k Čechovovi. Chvíli si ho upřeně prohlížela, pak sklopila zrak. Její zastřený pohled naznačoval, že by se dala přimět ke změně svého odmítavého postoje.
Navigátor se ušklíbl a opřel se do křesla. Jeho paže se náhle ovinula kolem Uhuřina pasu.
Sulu si jich nevšímal. A zbývala už jen minuta.
Plesk!
Sulu vzhlédl. Uhura se vztyčila a vyhlížela jako zosobněná bohyně pomsty. Pomalu, s rozmyslem začala couvat k Suluově pultu. I Čechov vstal a v jeho tváři se zračil údiv smíšený se vztekem.
Ale Sulu se jen bavil. "Stále stejné, Čechove."
Čechova to zřejmě neuspokojilo. Vypadalo to, že se chce na Uhuru vrhnout. Kirk využil příležitosti a vložil se do hry.
"Takovéto hrátky se tu dějí, když nejsem na můstku? V tak kritické chvíli? Pane Čechove, přihlásíte se k rozkazu: vyřídím si to s vámi později. Poručíku Uhuru, vy jste to všechno způsobila svým provokováním: okamžitě do komory. Pane Sulu, vy zaujměte její místo."
"Pane," zeptal se Sulu, "proč také odcházíte?" Oslovení mělo v sobě nádech posměchu.
"Hodlám poručíku Uhuře osobně vysvětlit, proč ji posílám do komory. Za chvíli se vrátím: postupujte mezitím jako obvykle."
Všiml si sadistických a vilných pohledů, které na ně vrhaly hnusné parodie členů jeho vlastní posádky. Všichni, kdo byli na můstku, se poťouchle usmívali a olizovali si rty.
Pak už byli Kirk a Uhura venku a uháněli k místnosti přenosů.
Tam na ně už čekal Spock se dvěma členy posádky, s phasery připravenými k palbě.

"Ale, pane Spocku? Rozhodl jste se zabít mne hned, i když teď postupuji podle rozkazů?
"Ne, kapitáne. Ale od návratu vaší výsadkové skupiny se děly podivné věci – včetně několika zajímavých manipulací s počítačem, jejichž podstatu jsem díky zakódování nemohl zjistit. Prvnímu důstojníkovi by nemělo být v počítači nic skryto. A teď se chystáte použít velké množství energie pro přenos. To by mohlo být velice nebezpečné. Musím se váz zeptat: Kam chcete vlastně jít, kapitáne – vy a vaši tři spoluspiklenci?"
"Domů," řekl Kirk.
"Do alternativního vesmíru?"
"Vy to víte?"
"Ano, kapitáne. A souhlasím. Jen vás požádám, abyste mne phaserem ochromil, než odejdete. Moji strážci zde potvrdí cokoli, co pak řeknu."
McCoy řekl: "Pane Spocku, v mém vlastním vesmíru jsme se my dva často neshodli, a v tomto vesmíru jsem vás nenáviděl. Ale zdá se, že jste poctivý člověk v obou vesmírech."
"To je jen logické," řekl Spock. "Vy se musíte vrátit do vašeho vlastního vesmíru, abych já získal zpět svého kapitána. Budu sám řídit přenos. Máte ještě dvě minuty a dvacet sekund."
"Pane Spocku," pronesl Kirk, "chci ten čas využít co nejlépe. Chci se vás zeptat na tohle: Jak dlouho myslíte, že potrvá, než se potvrdí předpověď Halkanců a v Galaxii dojde ke vzpouře?"
Spock zamžikal, jako by ho náhlá změna tématu zaskočila.
"Předpokládám – asi dvě stě čtyřicet let."
"A jaký bude důsledek?"
"Impérium bude samozřejmě smeteno. Snad je nahradí nějaký druh federace, pokud nebude v mezidobí zničeno příliš mnoho."
"Pane Spocku. Pomyslete na nelogičnost toho nesmyslného plýtvání. Lidmi, zdroji, zařízením, ba i časem. Nezdá se mi logickým, abyste svůj velký talent věnoval impériu, jehož osud je zpečetěn."
"Máte už jen minutu a dvacet tři sekundy."
"Jestli je změna nezbytná a zároveň prospěšná, proč jí bránit?"
"Sebevražda je rovněž nelogická. Jeden člověk nemůže změnit budoucnost."
Kirk se zahleděl na muže, který byl tak podobný jeho prvnímu důstojníkovi, ba i stejně jednal, a přece postrádal onu lidskost, skrytou ve skutečném Spockovi. "Pane Spocku, i jeden člověk může změnit budoucnost. Staňte se kapitánem téhle Enterprise, ať už o to stojíte nebo ne. Najděte logický způsob, jak Halkance ušetřit a zachránit. Snažte se působit, kde se dá. Vy se dokážete ubránit lépe než kdokoli jiný v celé Flotile, jestliže jste jen trochu jako můj vlastní první důstojník – a já věřím, že jste. V každé revoluci byl člověk, který měl představu o výsledku. Co si vyberete? Minulost, nebo budoucnost? Tyranii, nebo právo na naději, na důvěru, na lásku? Ani tady, Spocku, nemůžete úplně postrádat alespoň špetku poctivosti, kterou jste projevil – na druhé straně. Použijte ji, uplatněte ji."
"Už musíte jít," řekl Spock. "Můj kapitán se mnou nikdy takhle nehovořil. Zapamatuji si to. Nic jiného vám nemohu slíbit. Pokusím se Halkance zachránit, budu-li moci. A teď rychle! Máte už jen osmnáct sekund! Střílejte! A sbohem, Jime Kirku."
Kirk se postavil na plošinu transportéru k ostatním. Zvedl phaser, nastavil ho na ochromení, ale i tak ho stálo hodně úsilí, aby stiskl spoušť.

Kirk se v křesle uvolnil a nasával do sebe poklidnou atmosféru na můstku. Vedle si Uhura měřila nešťastného Čechova pohledem, z něhož sršely blesky. Kirk sám se cítil trochu nesvůj, že po jeho boku sedí Sulu – i když to byl "pravý" Sulu.
Ale pro McCoye zřejmě nebylo vůbec těžké přizpůsobit se opět známému prostředí: jeho rozsáhlá znalost psychologie ve stresových situacích pomohla i jemu samotnému. Nadšeně se otočil ke Spockovi: "Když jsem vyšel z toho paprsku, Spocku, byl jsem tak rád, že vás vidím, že jsem vás málem políbil. Naštěstí mne cosi okamžitě zadrželo."
"Jsem tomu povděčen," pronesl Spock.
"Pane Spocku," ozval se Kirk, "Scotty mi řekl, že kdybyste okamžitě nepoznal, co jsou naši dvojníci zač, nezadržel je, nevyslechl a neprovedl stejné výpočty jako my a především nedržel všechny čtyři po celou doby v místnosti přenosů k okamžitému provedení výměny v kterýkoli okamžik, byli bychom tam uvízli navždy. Děkuji vám, bůhví kolikrát už jste nás zachránil. Ale – jak jste to dokázal?"
"Pane," řekl Spock, "znáte mne stejně dobře jako kdokoli jiný. Ale mám v sobě cosi, co nerad ukazuji navenek a co jsem musel uplatnit."
"Nemusíte nic vysvětlovat, jestliže nechcete. Ale bylo by užitečné vědět, jak se vám to podařilo."
"Civilizovaný člověk," řekl konečně, "Může snadno hrát úlohu barbara, jako jste to dělali vy v tom druhém vesmíru. Stačí, aby se zahleděl do vlastní duše a nalezl zbytky divošství po předcích – a podle toho jednal. Ale vaši dvojníci, kteří se u nás zhmotnili, byli divochy bytostně – nemohli předstírat lidskost a civilizovanost, protože ji zcela postrádali. Byl to omračující kontrast."
McCoy řekl: "Spocku, dokázal vy byste hrát divocha, kdybyste byl býval s námi?"
Spock velmi vážně odpověděl: "Doktore McCoyi, já jsem divoch. Tady i tam. Ale doufám, že jednoho dne z toho vyrostu."