Ještě toho dne se Kahles III. Dohodl se Selou o uzavření spojenectví. Sela se poté oficiálně omluvila Klingonskému impériu za pomoc rodu Durasů za občanské války. Konečná jednání proběhla již mimo palubu Prague, takže jsem se jich nemusel, naštěstí, účastnit. Prague pouze dohlížela na bezpečnost, kdyby se objevily další pokusy Borgů o sabotáž. Nicméně se nic takového nestalo a já měl dost času si prohlédnout zbytek "detailů" mojí nové lodi. Čím dál víc jsem si připadal jako někdo, protože loď byla opravdu úchvatná - byl zde i hangár určený k opravě lodí Defiant a Defiant Advanced, a přestože tyhle lodě byly v porovnání s ostatnímy menší, nejednalo se o žádné miniatury. Loď mohla oddělit dva ze tří talířů, obranné systémy obsahovaly nový typ generátoru pancíře. Nejvíc mě ale překvapilo, že loď může střílet zamaskovaná a bez obav při tom zvedat a sklápět štíty. Hodinový výkon jediného jádra by udržel mou Galaxy v chodu na plné obrátky déle než týden. Naopak možnost vystřelení dvou z osmi gondol lodě mi připadlo jako holý nesmysl. Nicméně loď to byla impozantní, těžko byla navržena jako doprovodná. Spíše Federace čekala mohutný útok Borgů, a tak se chtěla připravit. Ozval se odznak: "Kapitáne, přijímáme nouzové volání, pouze audio."
"Pusťte mi to tady." Začal jsem se oblékat do uniformy.
" …tady je loď Federace … byli jsme napadeni nezn… požadujeme okamžit… sily…" Dál už jen statické chrčení.
"Auriel, víme o pozici, odkud signál vyšel?"
"Pouze přibližně. Přišel z Regula Badlands, pane."
"Máme už opravený warp?"
"Ano, pane."
"Pak tedy maximálním warpem směr Regula Badlands. Za chvíli jsem na můstku."
"Rozkaz, pane."

Během chvíle jsem vyběhl k turbovýtahu. "Můstek." Výtah sebou cukl a pak pohodlně dojel na místo určení. Hned, jak jsem vystoupil, jsem se zeptal: "Víme něco více o zdroji signálu?"
Komunikační se okamžitě ozval: "Ano. Má signaturu Federace, novější typ,…"
"Nejsem odborník na komunikaci. Česky prosím."
"Je určitě z naší lodi postavené během minulých osmi let. Používá stejný standard jako vlajkové lodě nových tříd. A to je právě divné."
"Co je na tom divného?"
Nadporučík Croftová opáčila: "V oblasti Regula Badlands byla jediná loď těchto rysů jen Enterprise. Jedná se o poslední vyrobenou loď třídy Interstellar, ta by měla něco vydržet."
Komunikační dodal další podrobnosti: "Podle analýzy signálu se v oblasti kolem Enterprise nacházelo minimálně osm dalších lodí, jejichž signaturu nelze takto určit."
"Co by mohlo přinutit Enterprise k nouzovému volání?"
Ozvala se navigační: "Pane, blížíme se k Regula Badlands."
"Přejděte na impuls. Proveďte hloubkový sken oblasti. Ukažte Regula Badlands na obrazovce."
"…pane."
Bylo vidět jen obraz naprosté zkázy. Všude byly trosky lodí všech možných tvarů a velikostí. Jedna z nich se přiblížila k obrazovce. Nápis na ní vyděsil celý můstek : "…TERPRIS…C-1701-H" Nikdo nepochyboval, že jsme právě viděli zbytky jedné z nejsilnějších lodí federace. Slyšel jsem Auriel poprvé se emocionálně vyjádřit: "To není možné…" Netrvalo mi dlouho abych se vzpamatoval: "Jsou v okolí nějaké známky života?"
"Jen pár slabých desítek, pane."
"Okamžitě je přeneste na ošetřovnu. Jak jsme na tom s průzkumem?"
"Právě je hotový."
"No?"
"Jsou zde trosky dvaceti plavidel Federace, patnácti romulanských, šesti borgských a asi osmnácti dalších plavidel, jejichž signaturu se nepodařilo určit. Je zajímavé, že přestože Borgové ztratili pravděpodobně nejméně lodí, jejich trosky zabírají více než šedesát procent objemu všech ostatních. Nezaznamenávám ale trosky žádných krychlí, pane. Je zde také jedna loď, která vydržela pohromadě."
"Na obraz!"
Ve vesmíru volně visel očouzený a jiskřící Defiant Advanced. Sem tam se v oknech mihlo světlo. Na palubě byli asi další živí, které senzory nezaznamenaly.
"Pokuste se je kontaktovat."
"Odpovídají pane, pouze audio."
"…me rádi že vás tu vidíme. Tady je loď Ares, kapitán Worf. Máme velký počet mrtvých a raněných, podpora života nám pomalu selhává. Ošetřovna je mimo provoz a proto vás žádám, abyste transportovali všechny živé na palubu vaší lodě."
"Zajisté, kapitáne. Prague konec."
Obraz ztmavl.
"Po transportu všech živých vtáhněte Ares do hangáru a začněte s opravami. Auriel, nadporučíku Croftová, pojďte se mnou za kapitánem Worfem na ošetřovnu. Dvojko, můstek je váš."

Na ošetřovně to vypadalo strašně. Bylo tu plno těžce raněných, jen několik šťastlivců se dokázalo udržet na nohou. Mezi nimi byl i kapitán Aresu, který za to vděčil své klingonské anatomii.
"Zdravím vás, kapitáne. Já jsem kapitán Cleary, tohle první důstojník Auriel a taktický a vědecký důstojník Croftová. Co se tady stalo?"
"Jedna vědecká loď tu prozkoumávala tachyonovou mlhovinu, když ji napadl Interceptor Borgů. Pokusila se bránit, ale z mlhoviny se vynořilo několik dalších Interceptorů a tak zavolala o pomoc. Ares a Enterprise přiletěly jako první. Loď už jsme zachránit nestačili, ale stali jsme se terčem útoku mnoha dalších plavidel. Z mlhoviny se vynořilo několik disků o průměru kolem čtyřiceti kilometrů. Jejich palba zapálila nedalekou vodíkovou mlhovinu. Výbuch nás těžce poškodil Ares, přišli jsme o energii. Enterprise napadla jeden z disků, ale než je stihla vážněji poškodit, vynořilo se z mlhoviny něco dalšího, strašlivého. Nebylo to tak velké jako disky, ale sílu to mělo obrovskou. Byla to jediná ‚věc' schopná takto zlikvidovat štíty Enterprise. V momentě, kdy vyslala nouzový signál, byla už těžce poškozena. Než byla zničena, přiletělo nám na pomoc velké množství lodí Federace, Romulanů, Klingonů a navíc i jedna loď Son'a. Podařilo se jim zničit jak to plavidlo, tak i pět disků. Zbytek nepřátelských lodí unikl transwarpem směrem do gama kvadrantu. Bohužel, všechny lodě, které tady zůstaly v celku, byly buď těžce poškozené, nebo zničené. Lodě schopné letu odletěly ke svým nejbližším základnám. Romulani také posbírali několik zraněných z okolního vesmíru, ale víc udělat nedokázali. Pravděpodobně to způsobuje gravitonové rušení z té mlhoviny."
"Můstku, tady kapitán. Okamžitě proveďte detailní analýzu rušení z tachyonové mlhoviny a přízpůsobte na něj naše senzory. Pak opakujte hloubkový průzkum."
"Jsem vám vděčný, kapitáne, že jste zachránil alespoň část mé posádky. Doufám, že přežil i někdo z Enterprise."
"Uděláme, co se dá, kapitáne. Vaši loď jsme začali opravovat, snad se to dá opravit."
"Nezjistili jste se něco o té mlhovině?" ozvala se Auriel.
"Ne, to gravitonové rušení přetížilo naše senzory. Proto jsme vás nevolali, nevěděli jsme o vás."
Ozval se odznak: "Kapitáne, dokončili jsme analýzu, úpravu senzorů a hloubkový průzkum. Je zde několik dalších plavidel, jsou však vesměs těžce poškozena."
Povinnost mě nutila vrátit se na můstek. "Omluvte nás, kapitáne. Musím dohlédnout na další záchranné práce. Kdyby jste něco potřeboval, velitel sekce vám bude plně k dispozici."
"Děkuji kapitáne."
Odešli jsme na můstek. Netušil jsem, proč by Borgové chtěli kolonizovat Regula Badlands. Nebyly zde žádné planety třídy M, jen jedna L a velké množství D nebo Y. Vrtalo mi to hlavou celou cestu na můstek. Pro jistotu jsem se zeptal Auriel: "Je ve zdejší oblasti něco, co by mohlo Borgy zajímat? Mě nic nenapadá, snad možná vy o něčem budete vědět."
"Nevím, pane. Je zde akorát ta mlhovina a jedna červí díra s nestabilním druhým koncem. Možná snad proto se Borgové se zajímají o tohle místo. Nikdo jiný totiž ne."
"Omyl, komandére. Je součástí Federace, takže teď zajímá minimálně posádku této lodě."
Dorazili jsme na můstek. "Hlášení."
"Nalezli jsme další dvě plavidla Federace a jedno klingonské. Klingoni mají zničený pohon a senzory, naše plavidla jsou na tom podobně. Dále je tu velké množství únikových modulů. Máme je vtáhnout k nám?"
"Samozřejmě. Co dalšího jste zjistili?"
"Našli jsme trosky jedné lodi Son'a a jednoho romulanského dravce. Bohužel, nikdo z jejich posádky nepřežil."
"A co ta mlhovina, zjistili jste něco určitého?"
"Jsme příliš daleko, pane."
"Ještě něco. Další známky života?"
"Asi stopadesát, všechny jsme transportovali na ošetřovnu."
Ozval se počítač: "Všechny únikové moduly v dosahu jsou na palubě."
Vzpomněl jsem si na slova kapitána Worfa: "Ošetřovno, kolik ze zachráněných je z Enterprise?"
"Asi šedesát, pane. Všichni v těžkém stavu."
"Je mezi nimi i kapitán Atkinson?"
"Bohužel, pane. Nejvyšší důstojník z Enterprise je tady komandér Foukal."
"Děkuji, ošetřovno. Kapitán Worf to bude chtít vědět, sdělte mu to, jakmile to bude možné."
"Rozkaz, pane."
Na můstku bylo moment ticho, než jsem se rozpomněl, co jsme měli v plánu.
"Navigační, vemte nás blíž k té mlhovině."
"Ano, pane."
Prague se dala do pohybu. Na obrazovce se objevil modře zářící oblak. Čím jsme byli blíž, tím více známek bývalé aktivity Borgů jsme viděli. Objevovaly se nepodařené či opuštěné konstrukce, rozestavěné krychle. Rušení z mlhoviny asi nedovolilo dokončit plány společenstva, tedy aspoň jsme si to mysleli.
"Jsme dostatečně blízko na průzkum mlhoviny, pane. Zahájit?"
"Ovšem. Navigační, zastavte nás. Připravte transwarp pro případ, že bychom museli rychle pryč."
Chvíli klidu vystřídalo polekané hlášení nadporučíka Croftové: "Pane, registruji uvnitř mlhoviny velké množství borgských signatur, a většina z nich je aktivní. Dost velká část se pohybuje směrem k nám, pane."
"Poplach. Zvedněte štíty, pancíř a zamaskujte nás. Nabijte transfázová torpéda. Než budeme zamaskovaní, zpětný chod. Ať si myslí, že prcháme."
"Splněno, pane."
"Zastavit." Otočil jsem se Auriel: "Co může být na té mlhovině tak zajímavého, že je jich tu tolik?"
"Asi to rozhodně bude nutné zjistit, pane."
"To jsem měl také na mysli. Vpřed, plný impuls. Slečno Croftová, nabijte torpédomety na přídi. Ale nestřílejte, pokud nebude jasné, že jdou po nás."
"Připravena, pane."

Loď pomalu procházela vrstvami mlhoviny. Střídaly se tu odstíny modré a fialové. Všechno kolem vypadalo cizí, nepřátelské. Občas kolem nás proletěla krychle, ale nevšimla si nás. Za chvíli se začala objevovat záře vycházející hlouběji z mlhoviny. Netrvalo to dlouho, než jsme uviděli obrovskou kulovitou strukturu. Byl u ní velký provoz, spousta lodí vstupovala dovnitř a ven. Ozvala se nadporučík Croftová: "Pane, tohle vypadá jako Dysonova sféra. Ale proč by ji stavěli uvnitř mlhoviny?"
"To nevím. Zaměřte na ni naše senzory a dva torpédomety. Chci vědět, co je uvnitř."
Posadil jsem se konečně do své židle. Až do teď jsem byl nervózní, ale všude byl klid a nikdo si nás nevšímal.
"Průzkum hotov, pane. Uvnitř je něco jako delokalizovaná červí díra, pane. Ty lodě, které vstoupí dovnitř a ven procházejí tou červí dírou. PANE, dvě krychle míří přímo k nám. Volají nás."
"Na obraz."
"My jsme Borg. Sklopte své štíty a vzdejte se. Vaše biologické a technologické charakteristiky budou přidány k našim. Vaše kultura nám bude sloužit. Odpor je marný."
"To sotva." Naznačil jsem ať ukončí spojení. "Slečno Croftová, palte podle uvážení. Kormidlo ostře vzad a zkuste víc než plný impuls, ať jsme odsud co nejdříve. Nabijte taky jeden torpédomet QS torpédem a vypalte ho na ‚sféru'."
"Rozkaz pane."
Prague se prudce otočila. Všechny gondoly lodě oslnivě bíle zářily. Jak jsme pálili, krychle Borgů mizely jedna po druhé. QS torpédo dosáhlo svého cíle, ale než zničilo sféru, vylétla z ní další krychle, ale tahle byla jiná, větší. Sféra se s mohutným výbuchem zhroutila do červí díry.
"Co to je? Zamiřte na ‚to' zbraně a palte!"
Směrem k velké krychli vylétla dvě transfázová torpéda. Krychle se otřásla, zpomalila. Po povrchu se objevila série výbuchů. Nicméně krychle po nás vypálila. Prague se otřásla.
"Máme nějaké škody?"
"Svrchní štít na osmdesáti procentech a drží."
"Jak je na tom ta velká krychle?"
"Mají těžce poškozený povrch a ztrácí plazmu."
"Nabijte QS torpéda a palte."
U Prague se objevilo několik zkreslení prostoru, která se rychle pohybovala k nepříteli. Zařízly se do krychle, ta začala prudce rotovat. Zastavila se, ale nebyla dál schopna pohybu. Vypálila znova. Prague se znovu otřásla, tentokrát více.
"Co se stalo?"
"Naše štíty se neadaptují, pane. Svrchní štít je dvaadvaceti procentech a drží."
"Slečno Croftová, zničte to. Palte pulsarovým paprskem tam, kde mají největší koncentraci energie."
"Ano, pane."
Z transwarpu se vynořily dva disky. Prague vypálila tři paprsky směrem do krychle. To už nevydržela a začala se trhat na kusy. Její následná explose ale destabilizovala mlhovinu. Prague se začala kymácet, jak výbuchy okolo ničily vše poblíž.
"Kormidlo - otočte nás a vemte nás ven z mlhoviny. Hlášení o škodách."
"Oba štíty jsou dole, pancíř je devadesáti procentech. Na palubách dvacet až třicet a šedesát až dvaašedesát vypadla umělá gravitace. Ztrácíme energii. Jádro tři je mimo provoz a jádro jedna na tom bude během deseti minut stejně. Už nyní nejsme schopni transwarpu, pane. Když selže i jádro jedna, neudržíme maskování a štíty."
"Ani se o ně nepokusíme, pokud nám vydržel warp. Až budeme venku z mlhoviny, proveďte podrobnou analýzu škod a začněte s menšími opravami. Auriel a nadporučíku Croftová, pojďte se mnou do mé pracovny. Dvojko, můstek je váš."

"Takže, co si myslíte o tom, co jsme právě viděli?"
Auriel se chopila slova: "Pravděpodobně se jedná o nová strategická plavidla Borgů. Disk podle chování bude planetární bombardér, velká krychle těžký křižník. Více vám o tom ale neřeknu."
"Můžete něco doplnit, nadporučíku?"
"Naše štíty se neadaptovaly na zbraně velké krychle. Totéž se dá očekávat o projektilech z disků. Podle síly obou je pravděpodobné, že Borgové chystají v brzké době komplexní útok na Romulus nebo přímo na celý alfa kvadrant. Ale také nemám více co říct."
"Kapitán Worf mluvil o něčem ‚strašlivém'. Mohla by to být velká krychle?"
"Stěží, pane. Enterprise by ji byla schopna zničit. Navíc měli podobné štíty jako mi. Velká krychle je sice poškodila, ale nestihla je zničit. Podle slov kapitána bych řekla, že o Enterprise o štíty přišla velice rychle."
Ani jedna odpověď nebyla uspokojující, ale to jsem čekal. Spíše by mě zajímalo, co bylo ta strašlivá věc. Ale momentálně se s tím nedalo dělat nic.
"Pokuste se na tom pracovat. Auriel. Kolik lodí jsme schopni vzít do vlečného paprsku?"
"Všechny přeživší, pokud myslíte tohle, pane."
"A udržíme je při warpu?"
"To je otázka, pane, nicméně je to pravděpodobné. Pokud ovšem udržíme warp."
"Nemůžeme riskovat, že vypadneme z warpu někde uprostřed pole asteroidů. Za jak dlouho naběhne záložní jádro?"
"Přibližně za půl hodiny."
"Tak tady počkáme. Jak jsou na tom zbraňové systémy, nadporučíku?"
"Všechny plně funkční, pane, jen musíme přihlédnout ke spotřebě energie. Tudíž nedoporučuji používat pulsarový paprsek a QS torpéda, pane."
"Snad nebudou potřeba. Až naskočí záložní jádro, vezměte přeživší lodě a naberte kurs směrem k nejbližší základně."

Nejbližší základna byla Deep Space 24. Byla ve stejném sektoru jako stanice, na které postavili Prague, Deep Space 31. Ares byl předán k úplné opravě, přestože trup zůstal v celku, z vybavení lodě toho moc nezůstalo. Jádra jedna a tři u Prague byla neopravitelně poškozena, a navíc u štítových generátorů bylo potřeba provést pár výměn a úprav. Začali jsme analýzu projektilů velké krychle a disku, abychom byli schopni se na ně alespoň částečně adaptovat. Většina posádky ale trávila volný čas na stanici, kde si mohli trochu vydechnout. Jen já, Auriel a nadporučík Croftová jsme byli jediní vyšší důstojníci na palubě. Auriel byla zjevně workoholik, nic jiného než kontrolu oprav Prague ani dělat nechtěla. Já jsem jako kapitán na palubě své lodi zůstat prostě musel, tedy ne že by to byla povinnost, ale chtěl jsem si ji co nejlépe prohlédnout. Nadporučík Croftová ale zůstávala celou dobu ve své kajutě a moc často odtamtud nevycházela. Jako kapitán bych se měl starat o svou posádku, proto jsem za nadporučíkem Croftovou zašel osobně. Chvíli mi na zvonění neodpovídala, ale nakonec mi otevřela. Byl jsem překvapen, že měla vybavenou kajutu hodně staromódním způsobem. Nikde nebyly vidět panely, všechno připomínalo spíše velký pokoj nějakého starého domu na Zemi.
"Co pro vás mohu udělat, kapitáne?"
"Mimo směnu mi říkejte Filipe. Chtěl jsem se vás zeptat, proč pořád nevycházíte ze své kajuty. Člověk má pocit, že vám něco schází. Jestli vám vadí, že se starám, klidně odejdu. Je to jen zvyk ze staré Galaxy, kde jsem musel zastávat krom kapitánských povinností i povinnosti lodního poradce."
"Zajímavý zvyk. Není mi nic, co by ohrožovalo můj výkon na lodi, pane. Jestli vás mám oslovovat osobně, tak vy mě říkejte mimo směnu Laro."
"Dobrá tedy, Laro, smím vědět, co neohrožuje váš výkon na lodi? Když kvůli tomu nevycházíte z… ze svého pokoje (tohle už ani totiž nebyla kajuta), něco vás zaručeně trápí. Nebojte se a svěřte se."
"Jestli vám to nebude vadit, kapitáne, ráda budu bojovat se svými vnitřními démony sama."
"S vnitřními démony se bojuje lépe, když je tu někdo, o koho se můžete opřít. Věřte mi, už jsem si tím taky prošel."
"Vy si nedáte pokoj, že ne? Budiž tedy. Víte, že jsem klon nějaké postavičky ze hry. Do vínku jsem ale dostala víc než její tělo a schopnosti. Mám i její vzpomínky. Pamatuju si třicet let života, který nikdy neuběhl, přátele, kteří nikdy neexistovali, místa, na kterých jsem nikdy nebyla. Nemám rodiče, příbuzné. Moje služba mi na to dovoluje zapomenout, ale když nejsem ve službě, ty vzpomínky se vynořují samy od sebe, a to bolí. Tolik bych chtěla zpátky do světa, na který se pamatuju, vidět přátele a místa…" Začala plakat. Bylo toho na ni prostě moc. Chtěl jsem ji obejmout, ale ohnala se: "Že si říkáme křestním, neznamená, že jste ten, komu bych se chtěla vyplakat na rameno, Filipe."
"Je lepší se vyplakat někomu na rameno, než se nemít o koho opřít. Zkuste to, třeba to pomůže." Objal jsem ji. Cítil jsem, že ji to vzalo víc, než sama chtěla dopustit.
"Jestli chcete, ukážu vám, kam chodím já, když jsem v depresi. Jen si utřete slzy, možná by nebylo dobře, kdyby vás viděli v tomhle stavu v kapitánově přítomnosti."
"Dobře."
Sešli jsme do simulátoru. Jak se z námi zavřely dveře, zadal jsem počítači příkaz: "Počítači, otevři soubor Cleary 041A." Kolem nás se objevily hory a les. Bylo trochu chladno. "Skotská vysočina. Tady mám klid na to se věnovat sám sobě. Jak se vám tu líbí?"
"Je to tu pěkné, ale je tu nějak prázdno, něco mi tu chybí."
"Něco jsem si o vás přečetl, Laro. Možná, kdybych se vydal trochu na jih, třeba by vám to pomohlo. Počítači, otevři data z kulturní databáze o hrách Tomb Raider a zrekonstruuj podle nich tréninkovou úroveň." Skotská vysočina zmizela. Chvíli jsme stáli v čtvercované místnosti simulátoru, pak se objevila zahrada a starý, dobře zachovaný dům. Lara se usmála. "Tady byste měla být doma, co se pamatuji. Jen tu ještě není nikdo, kdo by se vám o ten dům staral."
"Ne, nechci teď vidět Winstona. Chci tu jej chvíli být, aniž by se mi snažil připravit čaj. Rozhlédnout se okolo. Děkuji, Filipe. Tohle mi možná opravdu pomůže."
"Mám vás nechat o samotě?"
"Nemusíte, klidně se tu porozhlédněte. Určitě se vám tu bude líbit."
"Jen abych se tu neztratil, vaše anglická zahrada je na mě příliš rozsáhlá."
"Tak tam nechoďte, je tu i spousta jiných zajímavých míst." Odešla dovnitř. Já jsem odešel kolem levé strany domu. Nejprve tu byla kašna, pak úzká ulička a pak nějaké podivné místo. Vypadalo jako kdyby bylo uděláno k tomu účelu, aby si tu někdo neopatrný zlomil vaz. Napadlo mě, že ho asi bude chtít vyzkoušet. Nechtěl jsem přijít o taktického a vědeckého důstojníka. "Počítači, spusť ochranné protokoly a zamkni je. Vyžaduj autorizaci deset."
"Potvrzuji. K odemčení bude požadována autorizace stupně deset."
Trochu jsem si prošel okolí, než jsem našel odvahu vkrást se dovnitř. Dům vypadal zevnitř ještě lépe než zvenčí. Jen vstupní hala byla možná trochu moc velká. Chvilku poté, co jsem vešel, sešla Lara ze schodů, ale už na sobě neměla uniformu. Oblékla se do civilních šatů.
"Líbí se vám tady?"
"Venku je hezky, ale tady jsem teprve chvíli. Vy se tu ale určitě vyznáte lépe. "
Zasmála se. "To určitě."
Chvíli jsme strávili v jejím domě. Chtěla mi také ukázat, jak se jednoduše dostat ven z bludiště, ale já jsem odmítl s tím, že bych si na to rád přišel sám. Navíc se ozval odznak: "Kapitáne, máme tu zprávu s vyžadovanou autorizací stupně devět."
"Pošlete mi to sem. Počítači, východ."
Ve zprávě bylo, že právě dokončili U.S.S. Phoenix, sesterskou loď Prague. Měli jsme se dostavit na Deep Space 31 kvůli slavnostnímu uvedení do provozu. Zbytek posádky se to měl dovědět až na místě.
"Musím odejít, Laro. Povinnosti volají."
"Co se děje?"
"Počítači, splňuje nadporučík autorizaci stupně devět?"
"Potvrzuji."
"Tak tedy - dokončili Phoenix, sesterskou loď Prague. Máme se dostavit na slavnostní uvedení do provozu."
"Pak bych se tedy měla také dostavit na můstek. Počítači, ukončit program."
Trochu jsem se lekl. Myslel jsem, že na sobě nemá uniformu, a tudíž z ní zmizí všechny šaty. Uniforma jí ale zůstala. Usmála se, když uviděla můj mírně vyděšený obličej.
"Klid, Filipe. Tak dobře vás ještě neznám."

Doletěli jsme impulsem na Deep Space 31. Měli jsme přiletět zamaskovaní, abychom překvapili místní diváky. Po subprostor se ale už roznášely pověsti o bitvě lodě federace, která zneškodnila pár krychlí Borgů. Jenže si všichni novináři mysleli, že byl Phoenix uveden do provozu dříve, než bylo oficiálně ohlášeno. Stál tam klidně v doku, před ním bylo něco jako páska, ale na obyčejnou pentli to bylo moc velké. Přiletěly novinářské lodě. Poté, co Phoenix fázerem prostřelila ‚pásku', dostali jsme rozkaz k odmaskování. Později jsem se dozvěděl, že admirál Patrickson tehdá řekl: "A tady je ta loď, o níž jste všichni spekulovali. Přivítejte mezi námi U.S.S. Prague…" Muselo je to asi dost překvapit. Údajně se tam objevili Kahles i Sela, aby Phoenix přivítali do aktivní služby. My jsme se ale museli brzo vrátit zpět na Deep Space 24, abychom dokončili opravy. Pořád ještě jsme ještě neměli všechna jádra v pořádku a to byl dosti závažný důvod.