Konflikt 3: Tohle je válka 
 Povídky 


 Napsal James Filcin Kirk

"…je mou smutnou povinností vám všem oznámit, že dnes v šest hodin ráno pozemského času nastal válečný stav mezi Spojenou Federací Planet a Borgským Společenstvem…"


Konečně byla dokončena oprava jader, takže jsme opustili DS 24. Prague dostala rutinní misi, byli jsme posláni na průzkum asteroidového pole v neutrální zóně - očekávalo se zde velké ložisko dilithia. Před několika hodinami jsme s začali s průzkumem. Vypadá to, že odhady vědců byly poněkud přehnané, ale ještě není dokončen detailní průzkum celého pole. Teď už ale bylo pozdě a tak byla vzhůru jen noční směna na můstku. Já sám sem seděl v lodním baru a popíjel kávu, bohužel zreplikovanou. Otevřely se dveře a tak jsem se otočil, že pošlu člena posádky zpátky na můstek, ale byl jsem překvapen - do baru přišla Auriel.
Komunikační se okamžitě ozval: "Ano. Má signaturu Federace, novější typ,…"
"Dobrý večer, kapitáne. Nemůžete usnout?" Auriel přišla ke stolu.
"Asi tak nějak."
"Mohu si přisednout?"
"Ovšem." Ukázal jsem hrnkem do okna na mlhovinu pár světelných let od nás. "Pěkný výhled. NM-6443. Celkem chladné označení pro něco tak zajímavého."
"Opravdu pěkné." Otočila se na mě. "Opravdu má na vás zvláštní vliv."
"Pardon?" nechápavě jsem se podíval na Auriel.
"Nadporučík Croftová."
"Možná. Ale náš vztah je pouze přátelský. Ať už se mezi…" Auriel se na mě podívala, jako by chtěla říct ‚jste si tím tak úplně jistý?' "Něco se vám nezdá, komandére?"
"Nic, pane. Jen si mezi posádkou šeptá, že si mimo směnu říkáte křestním. A navíc si mi doktor ‚stěžoval' že ho připravujete o práci - prý jste nadporučíkovi pomohl z deprese."
"To není nic zvláštního, že někomu v posádce říkám křestním. Vám přece také. A k tomu doktorovi - na staré Galaxy jsem musel dlouho zastávat i funkci lodního poradce, takže to bylo vlastně ze zvyku."
"Mě říkáte křestním proto, že nemám příjmení."
"To je taky pravda…" Napil jsem se kávy. Auriel se pomalu zvedla od stolu. "Taky si něco zreplikuju." U replikátoru si řekla o silný, hodně sladký ovocný čaj.
"Ovocný čaj? To se dnes už moc nepije…"
"To neznamená, že ho nemůžu pít ani já. Navíc se mi po něm bude určitě spát lépe než vám po té kávě." Znovu jsem se napil chladnoucí kávy. "Ale rozhodně se po ní líp myslí." Zase jsem se podíval na mlhovinu.
"Počítači, jsou nějaká další označení pro mlhovinu NM-6443?"
"NC-486 Krab, OM-449, Achylovo srdce, 654-446 Mu…."
"Stačí," ozvala se Auriel. " Kdo je to Achyl?"
"Achyles. Achyles byl bájný hrdina na Zemi."
"Zajímavé, já myslela, že to je nějaký vědec z Vulkanu." Zasmála se.
Zas jsem se napil už studené kávy. Když jsem hrnek položil na stůl, loď se otřásla a hrnek se vylil na podlahu baru. Rozezněla se pohotovost. Reflexivně jsem klepl na odznak. "Můstku, co se děje?"
"Nevíme přesně, ale vypadá to, že přes nás prošla transwarp brázda."
Zamrazilo mě v zádech. "Tak velká? Je možné, že by byla způsobena lodí Federace?"
"Nikoli, pane. Phoenix je odtud příliš daleko."
Toho jsem se bál. "Poplach! Zvedněte štíty! Připravte motory k okamžitému přechodu na transwarp. Za chvíli jsem na můstku." Podívali jsme se s Auriel jeden na druhého. Znamenalo to jedno - opět se uvidíme s Borgy.


Na můstku by se atmosféra dala krájet.
"Okamžitě maximální transwarp, směrem který vede transwarp brázda." Sedl jsem si na své křeslo. "Okamžitě pošlete varování Flotile." Na můstek přišli všichni vyšší důstojníci. "Nadporučíku Croftová, chci mít během půl minuty nabytých šest transfázových torpéd a jedno QS."
"Ano, pane."
"A ještě něco - zamaskujte nás."
Otočil jsem se na Auriel: "Jak dlouho udrží Prague tenhle výkon?"
"Asi tři čtvrtě hodiny, pane."
"Navigační, dostihneme je do té doby?"
"Bez problému, pane."
Ozvala se Lara: "Pane, blížíme se k výstupu. Před chvílí odtud vystoupila minimálně jedna loď Borgů."
"Zpomalit na impuls. Kde přesně jsme?"
"Okraj neutrální zóny, v sektoru Adelpha."
"Proveďte okamžitě průzkum na přítomnost nepřátelské aktivity."
Na chvíli bylo nepříjemné ticho. Podíval jsem se na Laru. Seděla kousek vedle mě, tak jsem jí viděl do tváře. Měl jsem husí kůži, když jsem viděl, jak se jí pomalu rozšiřují zorničky.
"Pane, počet nepřátelských lodí nelze blíže určit. Vypadá to, že tu mají něco jako doky, pane."
"Komunikační, na bezpečné frekvenci okamžitě varujte Flotilu. Pak zavolejte Phoenix a řekněte jim, že tu budou potřeba." Poprvé na téhle lodi jsem dostal strach, ale radši jsem ten pocit okamžitě zahnal. Zvedl jsem se ze křesla, nedokázal jsem sedět z nervozity. Přistoupil jsem k Laře a podíval se jí přímo do obličeje: "Nevíte o něčem, Laro, co by mohlo prodloužit efektivitu transfázových torpéd? Podle toho co si o nich pamatuju by se na jejich frekvenci časem přizpůsobili."
Usmála se. "Myslím, že kdybychom u každého torpéda náhodně změnili frekvenci, mohli bychom udržet efektivitu na hodně dlouho."
"Děkuju."
Auriel se na mě otočila hned jak jsem se otočil od Lary: "Nelíbí se mi, pane, že riskujeme obrovské ztráty tím, že na ně zaútočíme."
"Váš názor bude zaznamenán. Ale uvědomte si, že oni tu nejsou na výletě. Možná míří k Romulu, ke Qo'Nos nebo možná přímo k Zemi. Když využijeme momentu překvapení a dobře provedeme zbytek, mohli bychom je zahnat na ústup."
"Jistě pane. Mou povinností jako prvního důstojníka je varovat vás na jakékoli nebezpečí hrozící lodi."
"To je. Děkuji vám."
"Phoenix je tady, pane."
"Doufám, že jsou zamaskovaní."
"Jistě, pane. Sami se nám ohlásili na frekvenci, kterou jsme je zavolali, jinak by jsme o nich nevěděli."
"Spojte nás."
Na obrazovce se objevil kapitán Phoenixu: "Zdravím. Smím vědět, co je tady tak důležitého, že tu musí být obě lodě?"
"Slova tu nestačí. Proveďte si hloubkový průzkum."
Jejich kapitán kývl na svého vědeckého důstojníka. Ten mu pak roztřeseným hlasem sdělil výsledek. Kapitánem to doslova otřáslo.
"Že na nás vymyslí tohle jsem nečekal… Jste si jist, že je zvládneme?"
"Dobrou taktikou máme díky momentu překvapení slušnou šanci donutit je k ústupu. Bohužel nejbližší další přátelská loď je příliš daleko, takže jsme na to sami."
"Máte tušení, co plánují?"
"Bohužel ne. Doporučoval bych vám být opatrní ale tvrdí. Prague konec."
Obrazovka ztmavla. Otočil jsem se tak, abych viděl na všechny na můstku: "Nemáme rozkaz zaútočit na jakoukoli základnu Borgů. Je možné, že kdokoli, kdo se bude dobrovolně účastnit této akce, bude obviněn z několika přestupků i v případě, že se nám podaří co plánujeme a to znamená konec kariéry. Jakékoli výhrady budou zaznamenány."
Chvíli bylo ticho. Pak se ozvala Lara: "Nejsme mi ti správní? Od toho tuhle loď myslím postavili." Auriel také neváhala: "Radši přijdu o kariéru než abych obětovala spousty nevinných životů. Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že Borgové si ani nic jiného nezaslouží."
"Dobře. Nadporučíku Croftová, hned nabijte všechno co máme. Jako dlouho potrvá znovu nabít torpédomety na přídi?"
"Asi patnáct vteřin, kromě QS, ty potřebují vteřin asi pětačtyřicet."
"A torpédomety na zádi?"
"Stejně, pane. Proč?"
"Kdybychom museli utíkat, nadporučíku. Pošlete naši palebnou strategii Phoenixu. Taky jim řekněte, že jsme připraveni."
Za chvíli jsme dostali odpověď. Můžeme začít.


Obě lodě se daly do pohybu. Všechny obranné systémy byly funkční, zbraňové taktéž. Na obrazovce se postupně objevovaly velké počty krychlí všech tří typů. Napadlo mě pro to jediné slovní spojení - vesmírné peklo. Už jsme byli dost blízko, Phoenix také. Zatnul jsem pěsti jak nejvíc to šlo.
"Palte."
Z Prague a téměř okamžitě i z její sesterské lodi se odlepilo asi třicet torpéd. Všechny zasáhly cíl - zničili jsme tak nejméně dvacet plavidel.
"Otočte nás o sto osmdesát stupňů a odpalte i zadní torpédomety. Mezitím znovu nabijte ty na přídi."
Auriel se na mě podívala: "Pane, co když….?"
"Když to nevyjde, nebude kam utíkat."
"Tomu se bude říkat Clearyho manévr," pokusila se o žert.
Prague se otočila. Vypálila dalších deset torpéd. Borgové nás zatím přesně nenašli, nepronikli maskováním. Dalších devět krychlí se odporoučelo do věčných vrakovišť. Teď ale bylo potřeba dalších asi deset vteřin, po které jsme byli bezbranní, velká krychle mohla naše štíty zničit velice rychle. A tady jich bylo dost.
"Otočte nás o dvacet stupňů doleva a pak zařaďte plný impuls. Obletíme základnu." Prague se pohla, doslova sebou škubla. Do jejích štítů se opřela první palba Borgů.
"Jaktože nás našli tak rychle?"
"Nenašli, pálí naslepo!"
Další zásah. Bylo zjevné, že se naše štíty neadaptují.
"Svrchní štít je dole!"
"Máme nabity přední torpédomety, pane!"
"Palte! Až budou připravena QS torpéda, dejte mi vědět."
Zničili jsme dalších několik krychlí, ale stále zde bylo Brogů jako much. Tohle nebyla dobrá cesta.
"Musíme udělat něco, co je donutí se stáhnout. Ničení jednotlivých krychlí nám moc nepomůže. Víme něco o umístění reaktorů jejich základny?" Opět jsme se otřásli.
"Spodní štít drží na pětasedmdesáti procentech."
"Máme pouze neurčité informace o místech s větším nahromaděním energie… Je tu příliš mnoho rušení z palby."
"Snad to bude stačit. Nadporučíku Croftová, zaměřte QS torpéda na ta místa a hned jak budeme schopni palby tak je zničte."
"Bude to pořádná rána, pořádně se všichni držte."
V prostorech mezi talíři se objevilo osm zakřivení prostoru, která si to rychle namířila k základně. Jedno náhodně zasáhlo taktickou krychli, ta to samozřejmě nevydržela. Zbývajících sedm dosáhlo svého cíle. Najednou všechno okolo zalilo oslnivé světlo. Jak se rozptýlilo, viděli jsme šokovou vlnu od výbuchu, která ničila vše, čeho se dotkla.
"Rychle pryč odsud. Warp osm, směr nejbližší DS. Auriel, jak je na tom Phoenix?"
"Na senzorech máme jen jejich warp stopu. Podle toho se dá usoudit, že jsou v pořádku."
Prague přešla na warp. Mezitím většinu krychlí zničila šoková vlna. Setřel jsem si pot z čela. Že z toho vyvázneme tak snadno jsem nečekal. Ale připadlo mi tu něco podivného.
"Slečno Croftová, zaznamenali jsme nějaké disky kolem jejich základny?"
"Nikoli, pa…"
Komunikační doslova zakřičel: "Přijímáme vyhlášení okamžité pohotovosti od Flotily. Všechny lodě se mají bez prodlení dostavit k Zemi. Hlášení je asi deset minut staré, v bitvě byl příjem nějak rušen ze základny Borgů." Došlo mi, že Borgové na nás nachystali brilantní past. A mi jsme jim to sežrali i s navijákem. Tohle mohlo mít strašné následky.
"Směr Země, kritický transwarp!"
Tlumiče zrychlení nedokázaly udržet celou sílu přechodu na transwarp, takže všichni na můstku byli okamžitě na podlaze. Na obrazovce se všechny hvězdy protáhly do hodně dlouhého spektra. Prague se trochu třásla, letěli jsme doslova šíleně rychle. Za chvíli jsme byli u Země, kde byla bitva v plném proudu.
"Přejděte na impuls. Jak je na tom flotila a kolik je tu nepřátel?"
"Flotila má velké ztráty. Borgové rovněž. Na senzorech máme pět disků, osm velkých, deset taktických a asi třicet klasických krychlí. Pane, Phoenix utrpěl těžké škody."
"Na obraz."
Byl to strašný pohled. Přišli kompletně o celý horní talíř a polovinu spodního. Chyběly jim tři gondoly, přičemž ani jednu nevystřelili. Loď se belhala sotva osminovým impulsem. Sem tam jim po povrchu přeskočily jiskry.
"Máme nabito?"
"Plně připraveni k palbě, pane."
"Zaměřte nejsilnější borgské lodě a zničte je." Ucítil jsem nával vzteku, ale potlačil jsem to.
"Ano, pane." Prague vypálila velké množství všech možných torpéd. Zničili jsme naráz čtyři disky a tři velké krychle. Jedna taktická krychle si to namířila přímo k nám.
"Otočte nás a zničte je, než do nás narazí."
Jediné torpédo roztrhalo krychli na vesmírný prach.
"Pane, borgské lodě míří přímo k Zemi, a to velmi rychle!"
"Copak chtějí…?"
"Provedou kamikadze, pane."
"Máme ještě něco nabito?"
"Většinu torpédometů na zádi několik na přídi."
"Palte!!"
Disk a další dvě velké krychle byly zničeny. Jejich exploze zničila také okolní menší krychle. Ale katastrofě jsme nezabránili. Na Zemi dopadlo šest krychlí.
"Kam přesně to všechno dopadlo?"
"Střední Anglie, Japonsko, východní pobřeží Severní Ameriky, Paříž, ústí Gangy, delta Nilu."
Podlomila se mi kolena. Zasáhli nejvíce obydlené oblasti ve sluneční soustavě. Na Zem byl teď pohled, jehož hrůznost se nedala vyjádřit slovy. Obrovské ohnivé koule spalovaly místa dopadu.
"Počítači, jak odhaduješ ztráty?" zeptala se Auriel.
"Při stoprocentní destrukci útoku bude přibližně tři čtvrtě miliardy mrtvých."
Podíval jsem se na Auriel, pak na Laru. Na levé tváři jsem ucítil slzu.
"Registrujeme v okolí ještě další lodě Borgů?" položila další otázku Auriel. Já jsem nebyl schopen slova.
"Naštěstí nikoli, madam."
"O kolik lodí jsme přišli?"
"Senzory v okolí Země registrují trosky asi padesátí lodí Federace. Zbytek přítomných lodí je většinou středně poškozen."
Zvedl jsem se a odešel do své pracovny. Následovaly mě Lara a Auriel. Jak se zavřely dveře, ucítil jsem na tváři další slzu. Doslova jsem dopadl do svého křesla. Hlavu jsem položil do dlaní. "Nedokázal jsem to. Kdybych se hloupě nehnal za zničením Borgské základny… Měl jsem tušit, že to byla lest."
"Kapitáne, nemohl jste to tušit. Kdybychom nezničili tu základnu, pravděpodobně by byla katastrofa mnohem horší. Až teď jsem si všiml, že za mnou šly ty dvě. Pomalu jsem zvedl hlavu a podíval se na ně. Nedokázal jsem cokoli říct. Lara se podívala na Auriel a naznačila jí, aby nás nechala o samotě. Auriel tedy odešla. Lara vzala židli na druhé straně stolu, postavila ji vedle mojí a přisedla si. Podíval jsem se na ni a roztřeseným hlasem řekl: "Mohl jsem tomu zabránit. Ale nedokázal jsem to."
"Nemohl jste tomu zabránit. Viděl jste jak dopadl Phoenix." Chytla mě za ruce "Můžeme být rádi, že se nestalo nic horšího… Co kdyby Borgové stejně poškodili Prague a pak ji třeba i zničili. Potom by na Zemi zahynulo mnohem více lidí. Nezabránili jsme katastrofě, protože jsme nemohli. Ale díky vám, tobě, jsme zabránili tomu, aby to dopadlo hůř. Dneska jsme vyhráli."
"Ale co je to za vítězství…"
"Jsme ve válce. Takové věci se ve válce stávají. Mnohdy se dá vyhrát jen za cenu obrovských ztrát. Je jasné, že je dobře že bojujeme, že jsme se jejich teroru vzepřeli. Když dokončíme, co jsme začali, nakonec vyhrajeme úplně." Její slova mi zněla jako zvláštní polosmutná poloveselá melodie. "Pamatuju si, když jsem dělala na Blairu zástupce vědeckého důstojníka. Tehdy, když jsme normálně prozkoumávali kousek bezvýznamného planetoidu nás napadli Borgové. Přežilo nás tam jen dvacet tři ze dvou set osmdesáti lidí na palubě. Možná si to nepamatuješ, ale tenkrát jsem byla mezi těmi, které tvoje Galaxy zachránila. Teď to nesmíš vzdát. Jako jsem to tenkrát nevzdala já. Všechno bude dobré." Usmála se na mě a políbila mě na čelo. Nevěděl jsem proč, ale to co mi řekla působilo jako balzám na duši. "Pojď, posádka potřebuje kapitána, kterého nic nezlomí."
Zvedl jsem se. "Máte pravdu. Dokud tu velím, nesmím dát najevo slabost. Děkuju vám."
Toho dne jsem si uvědomil jednu věc. Určitě nejsme první, kteří zažili podobnou zkázu. Připomnělo mi to jednu věc z historie. Díky podobné události vstoupily Spojené Státy do druhé světové války. Kdyby se tak nestalo, spojenci by ji pravděpodobně prohráli. Právě jsme prožili další Pearl Harbor. Možná že díky dnešku budou Borgům splacena veškerá zvěrstva, kterých se dopustili. Ještě toho večera jsem si do deníku napsal: ‚Ani v nejhorších nočních můrách se mi nezdálo o něčem takovém, jako jsme prožili dnes. Hvězdné datum 113016 si bude Federace pamatovat hodně dlouho. Tohle JE válka.' Usínal jsem dlouho a těžce.


Ocel řinčela, to jak se od mého meče a zbroje odrážely zbraně ostatních. Bránil jsem svůj hrad na skotské vysočině. Vybíjel jsem si tak vztek ze včerejška. Už to trvalo dlouho, ale já to nějak nevnímal. Jen jsem potřeboval dostat ze sebe všechny ty emoce. Vypnul jsem ochranné protokoly, jen takové bití do figurín by nebylo k ničemu. Meč jsem si před tím vytvořil zvlášť a dost jsem si na něm vyhrál - chtěl jsem všechno do detailů přesné. Najednou se přede mne postavila žena. Byla celá v brnění, nebylo jí vidět do tváře. Ale byla zvláštní, bojovala jinak než všechny ostatní hologramy. Pak jsem si všiml určitého detailu. Ještě chvíli jsme se byli, než jsem se dostal do výhody. Rozmáchl jsem se ke smrtelnému výpadu a pak jsem rozkázal:
"Počítači, zrušit hmotnou složku meče!" Světelná podoba meče prošla jejím ramenem, odkud jsem jej vytáhl potřísněný holografickou krví. "Počítači, zastav program." Sundala si helmu.
"Vybíjíte si tu zlost, kapitáne?" Byla to Lara.
"Lepší, než abych vás týden všechny seřvával." Hluboce jsem vydechl.
"Jak jste mě poznal?"
"Ne všechny hologramy mají na jílci meče znak Federace."
Podívala se na svůj meč. "Opravdu. Příště…"
"Raději žádné příště. Mohl jsem vás zabít. Byly vypnuté ochranné protokoly."
"Nechcete zkusit radši něco jiného?"
"Například?"
"Počítači, otevři soubor Croftová 003." Zmizela krajina, naše zbroje. Chvilku jsme stáli ve čtvercované místnosti simulátoru, pak se objevil taneční bar ze začátku dvacátého století. Bylo tu pěkně rušno. A Lařin oděv se změnil. Stála tam v černých večerních šatech.
"Filipe, vaše oblečení není příliš typické pro tohle místo."
Chvilku mi trvalo, než mi došlo, co myslela. "Ah. Počítači, mužské večerní šaty z počátku jednadvacátého století." V ten moment jsem byl oblečen v něčem, co Lara nazvala ‚pěkným kvádrem'. A ještě jsem si uvědomil, že asi budu potřebovat peníze, abych ji mohl pozvat na ‚drink', jak se tehdy říkalo.
"Počítači, do mojí vnitřní kapsy peněženku s místní měnou v drobných mincích o úměrné hodnotě sto dolarů."
"Utratit sto dolarů za večer…," usmála se ironicky.
Došel jsem ke kapele. "Něco na pořádný ‚tanec'." Pak jsem se vrátil k Laře. "Smím prosit?"
"Ovšem."
"Musím vás varovat, nejsem dobrý tanečník."
"Nevadí, kdybyste mě pošlapal, zajdu si do ošetřovny," odvětila s mírnou ironií.
Odvedl jsem ji na taneční parket. Začala hrát hudba. Chvíli jsme tančili, než záměrně (tehdy jsem to nevěděl, myslel jsem, že to já) udělala chybu a my se srazili, dívaje se jeden druhému do tváře.
"Varoval jsem vás…" Naše tváře se přiblížily.
"… že jsem špatný tanečník."
"Přestaň mi už konečně vykat…" Přivřela oči. Skoro jsme se políbili, když se celý bar roztleskal. Rozesmála se od ucha k uchu. Nakonec jsme se dotkli jeden druhého čely.
"Příště vyberte…," podívala se na mě způsobem ‚cože?', "…vyber radši taneční bar s méně hosty."
"To udělám." Pořád se smála. Já si v ten moment i přes události ze včerejška připadal šťastný. Jinak než kdykoli předtím. Do začátku další směny zbývala spousta času, tak jsme se rozhodli ty holografické boty protancovat. Naštěstí nám to Borgové svou nepřítomností dovolili.


Když skončilo sčítání mrtvých na Zemi a dalších napadených planetách, Romulu a Remu, celkové ztráty jen na Zemi byly těsně nad půl miliardy. Remus byl dočasně neobyvatelný. Na Romulu zemřelo tři sta miliónů obyvatel. Dohromady tedy okolo jedné a čtvrt miliardy mrtvých. Borgové přišli celkem o tři sta plavidel. Jejich ztráty se počítaly na maximálně osmdesát miliónů vojáků.