Konflikt 3: Tohle je válka |
"…je mou smutnou povinností vám všem oznámit, že dnes v šest hodin ráno pozemského času nastal válečný stav mezi Spojenou Federací Planet a Borgským Společenstvem…" |
Konečně byla dokončena oprava jader, takže jsme opustili DS 24. Prague dostala rutinní misi, byli jsme posláni na průzkum asteroidového pole v neutrální zóně - očekávalo se zde velké ložisko dilithia. Před několika hodinami jsme s začali s průzkumem. Vypadá to, že odhady vědců byly poněkud přehnané, ale ještě není dokončen detailní průzkum celého pole. Teď už ale bylo pozdě a tak byla vzhůru jen noční směna na můstku. Já sám sem seděl v lodním baru a popíjel kávu, bohužel zreplikovanou. Otevřely se dveře a tak jsem se otočil, že pošlu člena posádky zpátky na můstek, ale byl jsem překvapen - do baru přišla Auriel.
Komunikační se okamžitě ozval: "Ano. Má signaturu Federace, novější typ,…"
"Dobrý večer, kapitáne. Nemůžete usnout?" Auriel přišla ke stolu.
"Asi tak nějak."
"Mohu si přisednout?"
"Ovšem." Ukázal jsem hrnkem do okna na mlhovinu pár světelných let od nás. "Pěkný výhled. NM-6443. Celkem chladné označení pro něco tak zajímavého."
"Opravdu pěkné." Otočila se na mě. "Opravdu má na vás zvláštní vliv."
"Pardon?" nechápavě jsem se podíval na Auriel.
"Nadporučík Croftová."
"Možná. Ale náš vztah je pouze přátelský. Ať už se mezi…" Auriel se na mě podívala, jako by chtěla říct ‚jste si tím tak úplně jistý?' "Něco se vám nezdá, komandére?"
"Nic, pane. Jen si mezi posádkou šeptá, že si mimo směnu říkáte křestním. A navíc si mi doktor ‚stěžoval' že ho připravujete o práci - prý jste nadporučíkovi pomohl z deprese."
"To není nic zvláštního, že někomu v posádce říkám křestním. Vám přece také. A k tomu doktorovi - na staré Galaxy jsem musel dlouho zastávat i funkci lodního poradce, takže to bylo vlastně ze zvyku."
"Mě říkáte křestním proto, že nemám příjmení."
"To je taky pravda…" Napil jsem se kávy. Auriel se pomalu zvedla od stolu. "Taky si něco zreplikuju." U replikátoru si řekla o silný, hodně sladký ovocný čaj.
"Ovocný čaj? To se dnes už moc nepije…"
"To neznamená, že ho nemůžu pít ani já. Navíc se mi po něm bude určitě spát lépe než vám po té kávě." Znovu jsem se napil chladnoucí kávy. "Ale rozhodně se po ní líp myslí." Zase jsem se podíval na mlhovinu.
"Počítači, jsou nějaká další označení pro mlhovinu NM-6443?"
"NC-486 Krab, OM-449, Achylovo srdce, 654-446 Mu…."
"Stačí," ozvala se Auriel. " Kdo je to Achyl?"
"Achyles. Achyles byl bájný hrdina na Zemi."
"Zajímavé, já myslela, že to je nějaký vědec z Vulkanu." Zasmála se.
Zas jsem se napil už studené kávy. Když jsem hrnek položil na stůl, loď se otřásla a hrnek se vylil na podlahu baru. Rozezněla se pohotovost. Reflexivně jsem klepl na odznak. "Můstku, co se děje?"
"Nevíme přesně, ale vypadá to, že přes nás prošla transwarp brázda."
Zamrazilo mě v zádech. "Tak velká? Je možné, že by byla způsobena lodí Federace?"
"Nikoli, pane. Phoenix je odtud příliš daleko."
Toho jsem se bál. "Poplach! Zvedněte štíty! Připravte motory k okamžitému přechodu na transwarp. Za chvíli jsem na můstku." Podívali jsme se s Auriel jeden na druhého. Znamenalo to jedno - opět se uvidíme s Borgy. |
Na můstku by se atmosféra dala krájet.
"Okamžitě maximální transwarp, směrem který vede transwarp brázda." Sedl jsem si na své křeslo. "Okamžitě pošlete varování Flotile." Na můstek přišli všichni vyšší důstojníci. "Nadporučíku Croftová, chci mít během půl minuty nabytých šest transfázových torpéd a jedno QS."
"Ano, pane."
"A ještě něco - zamaskujte nás."
Otočil jsem se na Auriel: "Jak dlouho udrží Prague tenhle výkon?"
"Asi tři čtvrtě hodiny, pane."
"Navigační, dostihneme je do té doby?"
"Bez problému, pane."
Ozvala se Lara: "Pane, blížíme se k výstupu. Před chvílí odtud vystoupila minimálně jedna loď Borgů."
"Zpomalit na impuls. Kde přesně jsme?"
"Okraj neutrální zóny, v sektoru Adelpha."
"Proveďte okamžitě průzkum na přítomnost nepřátelské aktivity."
Na chvíli bylo nepříjemné ticho. Podíval jsem se na Laru. Seděla kousek vedle mě, tak jsem jí viděl do tváře. Měl jsem husí kůži, když jsem viděl, jak se jí pomalu rozšiřují zorničky.
"Pane, počet nepřátelských lodí nelze blíže určit. Vypadá to, že tu mají něco jako doky, pane."
"Komunikační, na bezpečné frekvenci okamžitě varujte Flotilu. Pak zavolejte Phoenix a řekněte jim, že tu budou potřeba." Poprvé na téhle lodi jsem dostal strach, ale radši jsem ten pocit okamžitě zahnal. Zvedl jsem se ze křesla, nedokázal jsem sedět z nervozity. Přistoupil jsem k Laře a podíval se jí přímo do obličeje: "Nevíte o něčem, Laro, co by mohlo prodloužit efektivitu transfázových torpéd? Podle toho co si o nich pamatuju by se na jejich frekvenci časem přizpůsobili."
Usmála se. "Myslím, že kdybychom u každého torpéda náhodně změnili frekvenci, mohli bychom udržet efektivitu na hodně dlouho."
"Děkuju."
Auriel se na mě otočila hned jak jsem se otočil od Lary: "Nelíbí se mi, pane, že riskujeme obrovské ztráty tím, že na ně zaútočíme."
"Váš názor bude zaznamenán. Ale uvědomte si, že oni tu nejsou na výletě. Možná míří k Romulu, ke Qo'Nos nebo možná přímo k Zemi. Když využijeme momentu překvapení a dobře provedeme zbytek, mohli bychom je zahnat na ústup."
"Jistě pane. Mou povinností jako prvního důstojníka je varovat vás na jakékoli nebezpečí hrozící lodi."
"To je. Děkuji vám."
"Phoenix je tady, pane."
"Doufám, že jsou zamaskovaní."
"Jistě, pane. Sami se nám ohlásili na frekvenci, kterou jsme je zavolali, jinak by jsme o nich nevěděli."
"Spojte nás."
Na obrazovce se objevil kapitán Phoenixu: "Zdravím. Smím vědět, co je tady tak důležitého, že tu musí být obě lodě?"
"Slova tu nestačí. Proveďte si hloubkový průzkum."
Jejich kapitán kývl na svého vědeckého důstojníka. Ten mu pak roztřeseným hlasem sdělil výsledek. Kapitánem to doslova otřáslo.
"Že na nás vymyslí tohle jsem nečekal… Jste si jist, že je zvládneme?"
"Dobrou taktikou máme díky momentu překvapení slušnou šanci donutit je k ústupu. Bohužel nejbližší další přátelská loď je příliš daleko, takže jsme na to sami."
"Máte tušení, co plánují?"
"Bohužel ne. Doporučoval bych vám být opatrní ale tvrdí. Prague konec."
Obrazovka ztmavla. Otočil jsem se tak, abych viděl na všechny na můstku: "Nemáme rozkaz zaútočit na jakoukoli základnu Borgů. Je možné, že kdokoli, kdo se bude dobrovolně účastnit této akce, bude obviněn z několika přestupků i v případě, že se nám podaří co plánujeme a to znamená konec kariéry. Jakékoli výhrady budou zaznamenány."
Chvíli bylo ticho. Pak se ozvala Lara: "Nejsme mi ti správní? Od toho tuhle loď myslím postavili." Auriel také neváhala: "Radši přijdu o kariéru než abych obětovala spousty nevinných životů. Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že Borgové si ani nic jiného nezaslouží."
"Dobře. Nadporučíku Croftová, hned nabijte všechno co máme. Jako dlouho potrvá znovu nabít torpédomety na přídi?"
"Asi patnáct vteřin, kromě QS, ty potřebují vteřin asi pětačtyřicet."
"A torpédomety na zádi?"
"Stejně, pane. Proč?"
"Kdybychom museli utíkat, nadporučíku. Pošlete naši palebnou strategii Phoenixu. Taky jim řekněte, že jsme připraveni."
Za chvíli jsme dostali odpověď. Můžeme začít. |
|