Kapitánův deník, hvězdné datum 85025.14. Od našeho vyplutí z nově zbudovaného Utopia Planitia uplynuly teprve tři týdny, a už máme první skutečný úkol. Před půlhodinou jsem mluvil s admirálem Tomem Parisem, který nás oficiálně pověřil průzkumem situace v prostoru Romulanského hvězdného impéria.Nechápal jsem proč musejí na tak nebezpečnou misi vyslat loď, která teprve prakticky ve stádiu testování nového pohonu, ale podle něj není příliš bezpečné vysílat do potenciálně kriticky nebezpečného prostoru loď bez transfázových torpéd, tudíž nepřicházejí v úvahu ani Sovereigny. Za pět hodin odlétáme z Deep space 11 přímo do srdce Romulanského prostoru. Posádka je již téměř kompletní. Samozřejmě, nemám z této mis dobrý pocit. Na poslední misi tohoto typu jsem přišel o Rolling Stone, stará dobrá třída Galaxy-Refit…
"Kapitáne. Máte hovor z Kronosu," ozvalo se z komunikátoru. "Tady Worf, jsem na cestě. Vyřídím to ve své pracovně."
Na můstku panovala horečná činnost, nejvíce hluku vyvíjela skupinu inženýrů, snažící se za pomoci hlavního pilota seřídit impulsní a raketové motory. Při jakémkoliv pokusu o rychlé přepnutí mezi dvěma typy pohonu ale zajišťovací systém spouštěl sadu varovných kontrolek, jak se snažil obsluze vysvětlit, že motory chtějí vybuchnout. Vtom na můstek vešel kapitán. Bezpečnostní důstojník stihl vykřiknout: "Kapitán na můstku", což stačilo k tomu, aby se všichni stačili vymrštit do pozoru. Worf jim udělil pohov, přičemž se všichni okamžitě vrhli zpět do práce. Spojovací důstojník Malková se obrátila ke kapitánovi: "Pane, máte prioritní hovor z Kronosu."
"Díky poručíku," odvětil Worf a přikázal převést hovor do své pracovny.
Lodě třídy Kirk měly obrovskou, vskutku luxusní pracovnu pro kapitána, stejně jako na nich bylo luxusní všechno ostatní. Od motorů, přes vybavení pro posádku a různé diplomatické delegace až po výzbroj, která byla na obvyklé poměry na federačních lodích naprosto šílená. Jedna jediná loď třídy Kirk byla schopná, alespoň podle počítačových simulací bez problémů rozdrtit dvanáct lodí třídy Sovereign-Refit. Worfův názor byl takový, že Třetí borgská invaze konečně Federaci probudila z růžového snu o nekonečně bezpečném vesmíru, a ta začala konečně reálně uvažovat o obraných systémech. Díky tomu se od této invaze zvýšila bojová síla Flotily asi desetkrát oproti stavu před invazí, a to přesto, že nyní má pouze 31 operačních lodí, zatímco před invazí jich měla téměř sto. Téměř všechny přeživší lodě byly podrobeny drastické modernizaci, při které se rozhodně nehledělo na náklady. Například i dvě poslední lodě třídy Constellation byly vybaveny phasery typu IX a novými štíty…Rozvalil se v pohodlném křesle a potvrdil příjem hovoru.
Na obrazovce se objevila skleslá tvář někdejšího šéfa bezpečnosti na 1701-D, nyní člena Nejvyšší rady Klingonské Říše: "Alexandře, zdravím tě!"
Kapitán odpověděl: "Taky tě rád vidím. Bohužel sis nevybral nejvhodnější čas na rozhovor, mám teď spoustu práce, za několik hodin odlétáme na první misi."
"Já vím. Proto s tebou taky chci mluvit. Letíš zmapovat situaci v romulanském prostoru, pravda?"
Alexandr se pousmál: "Vidím, že klingonská výzvědná služba je stále na úrovni."
"To ano. Vím, že už jsi zkušený kapitán, ale musím tě varovat. Romulané nebyli Borgy zdecimováni ani zdaleka tak, jak se navenek tváří. Naší výzvědné službě se podařilo za cenu životů desítek našich romulanských přívrženců zajistit neurčité informace o tom, že Romulané vyvinuli nový typ bitevní lodě. A taky že se poučili z chyb, které udělali při vývoji Warbirdu!"
"Nemyslím, že je to možné!Vždyť jejich území napadly nejméně čtyři taktické krychle…"
"A kdo si asi myslíš, že je zničil?!"
"Klingonská flotila přece Romulanům vyslala na pomoc dvanáct těžkých křižníků…"
"Ale žádný z nich nikdy nedoletěl k cíli!!!" Alexandrovi se na chvíli zdálo, že v otcových očích spatřil slzu, ale hned tu myšlenku zaplašil.
"Otče, co je ti?…"
"Nic! Žádná z těch lodí nikdy nedoletěla k cíli…"
"Ale…"
"Cestou narazili na taktickou krychli a jednu menší krychli… Borgové je napadli"
"Cože? Proč jsi mi to nikdy neřekl?"
"Protože to nebylo třeba. A taky to bylo přísně utajované. I před Federací. Nikdo z vedení Říše si nepřál, aby se kdokoliv dozvěděl o takové porážce. Až do teď. Flotila si postavila novou loď a myslí si, že je neporazitelná…Ty naše lodě Romulanům nikdy nepomohly. Pamatuj si na to. Romulané musejí mít nové lodě! Naše výzvědná služba dokonce považuje za reálné, že se Romulané spojili s Cardasiany při vývoji nových lodí a zbraní. Ale to už je jenom dohad."
"Rozumím, díky za varování. Určitě na to budu pamatovat."
"Sbohem."
Worf vyběhl na můstek. Když se na něj posádka nechápavě dívala, uvědomil si, e by se mohl trochu uklidnit. "Jedničko, jdu ještě do své kajuty, kdyby se něco dělo, víte co…" První důstojník Lybok, Alexandrův dlouholetý přítel, s úsměvem, přestože byl Vulkanec, odpověděl: "Samozřejmě, nejdřív střílet, pak se ptát." Alexander Worf se taky zasmál a nastoupil do turbovýtahu, který se za ním se zasyčením zavřel.
Za necelé čtyři hodiny byl zpět na můstku a aktivně se účastnil odletových příprav. Deset minut před odletem z paluby lodi zmizely poslední nepovolané osoby a loď se uzavřela. Worf se rozhodl, že krátce promluví k posádce lodi. Zapnul interkom a spustil. "Posádko pozor, mluví k vám kapitán, za necelých osm minut odlétáme přímo do romulanského prostoru. Máme za úkol zjistit, co z Romulanů zbylo. Pokud se vše vydaří podle plánu, vrátíme se zde na Deep space 11 za pět dní. Očekávám od vás maximální nasazení, protože v případě problémů na tom závisí, zda přežijeme. Kapitán konec." Worf se divil, že vůbec neznervózněl, projevy ke třem tisícům lidí nedělá příliš často, pak ho napadlo, že víc rozrušený už asi být nemůže.
"Tady je odletové centrum, tady je odletové centrum, voláme Zlin, odpovězte!"
"Tady je NCC-2701 ZLIN. Jsme připraveni k odletu" Odpověděl hlavní pilot Henry Paris, třetí syn Toma a B´Elany Parisových. Podle Worfa se na tuto loď dostal díky protekci, že je ale přesto dobrý pilot mu upřít nemohl.
"Tady je Deep space 11, máte povolení ke startu."
"Zlin děkuje."
"Uvolňujeme zámky, hotovo. Šťastnou cestu."
"Díky. Brzy nashledanou." V tuto chvíli už Henry svého dovětku litoval, protože si všiml, jak si ho mladý Worf nepřátelsky prohlíží. Paris nasucho polkl a raději ohlásil připravenost motorů.
Worf odložil osobní problémy stranou a s uspokojením pronesl tak oblíbený rozkaz: "Vpřed na stanovené souřadnice, transwarp faktor 15."
"Rozkaz."odpověděl Paris, zkušeně pomačkal přesnou kombinaci tlačítek a lodí se začalo rozléhat dunění transwarp urychlovače. Loď na transwarp zrychlovala postupně, jelikož plné zrychlení by nezvládly absorbovat tlumiče a z lodi by nezbyl ani popel. Takto loď postupně zrychlila na faktor 11, poté 13, a nakonec se rychlost ustálila na kýženém faktoru 15.

Vládní transportní člun nalétal na přistávací plochu na střeše další budovy ve městě, tentokrát to byla budova Senátu. Když transport přistál, přiběhli k němu tři vojáci a okamžitě se ujali velvyslancova doprovodu. Ušli asi sto metrů, když se konečně zastavili před samotným vchodem do budovy. Krotto, jeho pomocníci i jeho věci byly důkladně zkontrolovány. Teprve pak byli všichni vpuštěni dovnitř. Když sjeli výtahem o několik desítek metrů níž, dostali se do vstupní haly. Její velikost velvyslance skutečně překvapila. Musela být nejméně dvě stě metrů dlouhá ,na šířku měla bezmála taky tolik a výškou dosahovala až po střechu, ze které sjeli právě výtahem. Stěny byly ozdobeny obrazy slavný Romulanských umělců, které ale Krotto neznal. Přejít halu běžnou chůzí trvalo několik minut, a na konci cesty čekal další výtah, který skupinu svezl o další desítky pater níž, kde byla zasedací místnost. Když se tam konečně dostali, všiml si Krotto, že jednání začíná až za dvě hodiny. Začínal mít vztek, že bude muset zbytečně dlouho čekat, ale naštěstí dorazil nějaký muž.
"Pane velvyslanče."
"Ano? Co se děje?"
"Přeje si s vámi mluvit generalisimus flotily," odpověděl uctivě.
"Hm, tak proto jste pro mě poslali tak brzy," hádal Cardassian.
Romulan přitakal: "Přesně tak, pane. Pojďte prosím," a ukázal mu cestu.

Navigátor ohlásil, že loď vstoupí do romulanského prostoru za osm minut, což znamená necelou čtvrthodinu od startu. Worf uznal, že transwarp pohon je jedna z nejlepších technologií, ukořistěných od Borgů-samozřejmě hned po zbraňových systémech. Minutu před vstupem do Romulanského impéria nařídil Worf zapnout maskovací zařízení.Světla na můstku potemněla a taktický důstojník rutinně oznámil vyřazení zbraňových systémů. Worf vzal tuto smutnou zprávu na vědomí a dál přemýšlel o lodích, před kterými ho varoval otec. Moc se nezdálo, že by byli Romulané po válce s Dominionem ještě něčeho schopni, ale na druhou stranu je pravda, že jestli někdo opravdu umí lhát, pak jsou to Romulané. Nakonec, byli to zrovna oni, kdo jako první zorganizoval výpravu proti Dominionu. Použili přitom deset lodí, které tajně vyrobili, aniž by o tom měl kdokoliv tušení. Nevěděla o tom dokonce ani jejich vláda. Hm, na to jsou skutečně dobří. Worfa nenapadala říše, která by dokázala sama před sebou ukrývat stavbu deseti bitevních lodí. Kromě Romulanů. Koneckonců, Cardassiané ale na tom nebyli jinak, a vzpomněl si na odvážný, nicméně beznadějný pokus klonu Willa Rikera, zničit lodě postavené Obsidiánským řádem. Díky duchapřítomnosti majora Kiry Nerys, která s nasazením vlastního života poškodila plasmová vedení Defiantu, což způsobilo takový únik plasmy do prostoru, že maskovací zařízení bylo k ničemu. A bez maskovacího zařízení nevydrží v Cardassijském prostou načerno žádná loď déle než hodinu. To ostatně Cardassiané potvrdili při pronásledování Defiantu.
Náhle se ozvala konsola vědecká konsola, u níž nestál nikdo jiný než Lybok. Worf k ní ihned přispěchal.
"Kapitáne, senzory zachycují drobné prostorové poruchy za naší zádí."
"Co je to?"opáčil Worf.
"To nemohu s jistotou říct."
"Tak to zkus odhadnout," přešel Worf do neformálního rozhovoru.
"Nemohu vám říct žádnou teorii, pouze hrubý odhad."
"Do toho."
"Teoreticky by to mohla být zamaskovaná loď, ale my jsme teď nezjistitelní, takže by nás nemohla pronásledovat, protože nás prostě nevidí. Jedině, že by nás dokázali zjistit podle našich aktivních senzorů. Problém je v tom, že tohle se nás drží."
"Hm, a nemohly by to být naše motory?…Ale transwarp jsme přece už opustili."
"Právě proto si nejsem jistý. Warp pole výchylky tohoto druhu nezpůsobuje."
Worf se rozhodl nechat zkontrolovat motory. Spustil svůj komunikátor a zavolal strojovnu:"Tady kapitán, volám strojovnu."
Ihned mu odpověděl vedoucí inženýr směny: "Tady Romanov, co potřebujete?"
"Zkontrolujte prosím warp motory, jestli nezpůsobují nějaké prostorové poruchy."
Inženýr si nebyl jist, jestli kapitán nežertuje, protože jeho warp motory by nikdy nic takového nemohly způsobit. "Kapitáne, to není možné, diagnostika nehlásí žádné problémy."
"Přesto zkontrolujte motory, máme tady drobný problém a nemůžeme riskovat, že přeroste v něco většího, takže kontrolujeme všechno." Worf nechápal, proč jsou lidští inženýři tak alergičtí na jakékoliv pochybnosti o chodu strojů, o něž se starají. Hlavně že se starají, pomyslel si Worf. Inženýr odpověděl: "Hned se do toho dáme kapitáne."
"Můstek konec."

Krotto nevěděl, jestli má dělat dotčeného, nebo jestli to bez povšimnutí přejít. Oni si ho prostě dovolili bez předchozího oznámení odvézt dřív a až na místě se dozví, že je tu tak brzy proto, že si s ním velitelka romulanské flotily chce promluvit. Co si o sobě ta zatracená ženská myslí? Zatímco takto přemýšlel, došli k vysokým dřevěným dveřím a muž, který je sem dovedl oznámil, že jsou na místě. Jeden ze strážných hlídajících vchod otevřel dveře. Velvyslanec vešel dovnitř. Za ním se vydala jeho osobní stráž, které se ale ihned postavili do cesty romulanští strážní: "Dovnitř nesmí nikdo nepovolaný a už vůbec ne ozbrojený."
Krotto se zvědavě otočil a zamračil se když zjistil, co se děje. Jeho doprovod se na něj nechápavě podíval. Bylo mu ale jasné, že tady nic nezmůže. Řekl jim tedy, aby počkali venku. Otočil se,aby šel dál dovnitř, ale zjistil, že je v další místnosti před generálskou kanceláří. Samozřejmě byla plná strážných. Tito měli ale trochu odlišné uniformy. Napadlo ho, že asi patří k elitním vládním jednotkám, tvořícím generálovu osobní ochranku. Zezadu na něj zavolala romulanka: "Pane velvyslanče, generalisimus vás přijme zanedlouho. Počkejte tu prosím chvíli." A vrátila se zpět ke své práci. Krotto se zatím posadil na křeslo a čekal.

Kontrola bohužel žádný problém motorů neobjevila. Záhadný jev se mezitím od lodi vzdálil na několik milionů kilometrů, což Worfovi starosti spíše prohloubilo, než uklidnilo.
"Jedničko, víte už o tom něco?" zeptal se kapitán.
První důstojník jen neurčitě pokrčil rameny a opáčil, že nemá nejmenší tušení. Ale dodal: "Kapitáne, je to sice velmi nepravděpodobné, ale je zde možnost, že je to nějaká loď. Nevíme ale komu by patřila, jelikož všechny známé maskovací zařízení jsou proti našim senzorům neúčinné."
"Cizí loď? To je ale velmi nepravděpodobné," vložil se do hovoru Paris.
Ve Worfovi se probudila jeho nelibost vůči pilotovi, ale jeho racionální uvažování ho donutilo reagovat na Parisovu poznámku věcně.
"Pane Parisi, obávám se že v tomto vesmíru je již pravděpodobné úplně všechno. Po borgském útoku je zde tolik nezabezpečených sektorů, že se jakákoliv nepřátelská letka, či dokonce flotila může ukrývat třeba i několik minut od Země. Vesmír je teď velice nepřátelské místo, rozložení sil je mezi bývalými mocnostmi v Alfa kvadrantu velmi proměnlivé s každou novou lodí. Je proto jisté, že musíme čekat všechno."
"Ano, ale loď, která navíc není určitelná pomocí našich nových senzorů."kontroval Paris. Do řeči se vložil první důstojník: "Pane, anomálie zmizela."
"Jak zmizela?!" Worfovi docházela trpělivost.
Lybok nechápavě pozvedl jedno obočí: "Prostě je pryč. Z údajů senzorů se nedá nic vyčíst."
"Zavolejte vědeckou sekci, odešlete jim všechny údaje, ať to prověří."
"Ano, pane." Řekl Lybok a jeho prsty namačkaly na konzoly krátkou sekvenci povelů, čímž odeslal potřebné údaje do vědeckého oddělení. Worf usoudil, že teď není třeba aby zde byl, předal vedení Jedničce a odešel do své kajuty.

Po určité době se Krotto konečně dočkal přijetí u generála romulanské flotily.
"Pane velvyslanče, generál flotily vás čeká," přišel pro Krotta jeden z vojáků. Krotto už si myslel, že si z něj někdo dělá srandu, ale vstal a šel do kanceláře. Jeden z vojáků ho pustil dovnitř a zavřel za ním dveře. Krotto se rozhlédl po pracovně vůdce Romulanského hvězdného impéria a nakonec se podíval do jeho křesla. Tam se na něj povýšeně usmívala generalisimus Sela. Proboha, co po mě vůbec chce? Zase ty romulanské tajnůstky. Slušně ho pozdravila: "Vítejte, pane velvyslanče. Posaďte se prosím." Krotto překvapeně zamrkal, ale bez otálení poslechl přívětivé uvítání. Opáčil: "Taky mě těší, Selo," na chvíli se zarazil a pozoroval její reakci. Slyšel totiž o Romulanském zvyku, říkat si navzájem jménem místo funkce. Než by stihla prohlédnout jeho nejistotu, rychle pokračoval: "Díky za přivítání. Co po mě potřebujete?"
Sela, která se mezitím přestala usmívat, nasadila vážný tón: "Velvyslanče, vy víte proč tu jste, já vím proč tu jste, všichni to vědí. Vaše Říše je v rozpadu" Krotto se chystal protestovat, Sela jej však prudkým gestem ruky umlčela dřív, než mohl začít. Pokračovala: "Samozřejmě, oficiálním důvodem je spojenectví kvůli hrozbě Federace." Čekala na Krottovu reakci. Ten s nuceným smíchem promluvil: "Paní Selo, to je velice zajímavý obrat…Útok na Federaci jako obrana proti její hrozbě. Ale hlavní důvod spojenectví je obrana proti Borgům. Naše civilizace totiž na rozdíl od konfederace Spojené federace planet a Klingonské Říše nemají vyvinuté účinné zbraně pro použití při velkém nasazení. Z naší dosavadní spolupráce vzešel pouze jeden prototyp nového křižníku. Proto je třeba spolupráci prohloubit." Sela se zamračila a promluvila ke Krottovi rodičovským tónem: "Samozřejmě, to byla pouze jedna z možností. Vy si skutečně myslíte, že by na kohokoliv z nás Federace zaútočila? Vždyť poslední Borský útok je natolik zdecimoval, že jsou rádi, že udrželi v provozu alespoň nějaké operační lodě. A i kdyby měli dostatek prostředků. Nikdy by na nás nezaútočili. To odporuje jejich pravidlům." Krotto souhlasně pokyvoval hlavou: "Přesto je naše spojenectví nezbytné." Sela zavrtěla hlavou: "Pane velvyslanče, takové argumenty si laskavě nechte pro Senát a neurážejte moji inteligenci. Zavolala jsem vás kvůli úplně jiné věci. Víte dobře jako já, že Cardassijská říše se hroutí. Po vymanění z nadvlády Dominionu a po nedávném borgském útoku nemáte téměř žádné operační křižníky, což nebezpečně snižuje vaše obranné schopnosti. Navíc Federace někdy v tyto dny vypustila nedávno dokončený nový křižník do aktivního provozu, a podle našich informací je v něm implementováno několik desítek Borských technologií. A také nové zbraňové systémy. Víme konkrétně o novém, velice efektivním typu phaserů vyvinutého ve spolupráci s Klingony a nějaké kusé informace o nových torpédech a maskovacím zařízení. Překvapivě je schopná transwarp rychlosti a má částečně adaptabilní štíty. Ovšem naprostou chuťovkou je speciální pancéřování. Prostě řečeno, federace by zlikvidovala vaše loďstvo s jedinou touto lodí." Krottovi se nelíbilo, jaký tón použila při slovu loďstvo ve spojení s Cardassiany: "To už ale víme taky, tak co jste mi tedy chtěla?" Sela přikývla: "Dobře tedy. Nelíbí se mi malý přínos spojenectví s vámi, chci víc. Co mi nabídnete, abych to pro naše Impérium nemusela od vás dobýt silou? A buďte upřímný, na lži opravdu nemáte vhodnou pozici." Krotto nasucho polkl, věděl, co Sela myslí: "Já…já nevím jestli to naše vláda povolí…je to velice, velice ožehavé téma." Sela mu beze slova podala komunikátor, kterým, jak pochopil se měl spojit s Cardassijskou vládou. Podíval se na ni. Ta jenom řekla: "Pokud nevyhovíte, zaútočíme na Cardassii zítra večer. Ale myslím, že vaše vláda to pochopí."
Krotto zmáčkl spínač. Na monitoru se objevil vyčkávací znak. Namačkal další kombinaci tlačítek a objevil se nápis oznamující spojování. Za několik sekund se na monitoru objevil sekretář vůdce Obsidiánského řádu. Po krátkém rozhovoru s Krottem na chvíli odešel od komunikátoru a za chvíli se před ním objevil samotný vůdce řádu.
"Zdravím vás, pane velvyslanče, jak pokračuje vyjednávání?"
"Pane, obávám se, že máme vážný problém." Krotto se odmlčel.
"Co tím myslíte?" bylo poznat, že je rozrušený.
"Romulané požadují volný přístup a těžební práva, aby mohli společně s námi využívat zásoby dilithia v systému Hfer Sitro-ru." Sela se tiše usmála, což ovšem muž, se kterým Krotto hovořil nemohl vidět.
"To je ale velice nepříjemné…Vy jste prostě idiot! Musíte jim to rozmluvit."
"Pane, to nejde. Oni na tom trvají. Jinak…zaútočí na Cardassii."
Muž na druhé straně rezignovaně pokrčil rameny a nakonec přikývl: "Obvykle bych to prodiskutoval s vládou, ale tady máme jedinou možnost. Naštěstí je tento požadavek vyvážen ziskem mocného spojence. Takže nám nic jiného nezbývá. Odsouhlaste jim to." Ačkoliv se vůdce řádu snažil udržet klid, bylo poznat, že je na pokraji zhroucení. Vypnul spojení.
Krotto posunul komunikátor zpět k Sele, ta si ho s úsměvem vzala a dodala: "Toto bylo nejmoudřejší rozhodnutí vašeho vedení v posledních letech. Naše spojenectví z nás udělá mocnost, se kterou je třeba počítat." Na chvíli přemýšlela. "Dáte si něco k pití?" Krotto jen odvětil, že nemá chuť. Sela pokrčila rameny a suše mu oznámila: "Můžete tedy jít. Sejdeme se za půl hodiny v jednacím sálu. Nezapomeňte Senátu oznámit vaši nabídku." Krotto zpocený vstal a zkoprnělý odešel. Sotva vyšel z pracovny, musel se posadit a skutečně si odpočinout. Jak se o těch dolech mohli dozvědět? Jeho doprovod nechápal, co se mu stalo.

Po čtyřech hodinách spánku se Worf zpocený probudil ze své noční můry. Borgská krychle nalétala na jednu z největších klingonských kolonií, prolétla nepoškozená palbou klingonských válečných lodí a její paprsky se začaly zakusovat do povrchu planety, přesně v místech, kde ležely pozemní vojenská stanoviště. Než přiletěla federační letka, zemřelo na povrchu planety přes dvacet milionů klingonů, další tisíce ve zničených lodích. Worf byl velitelem NCC 50221 PALADIN, která byla v bitvě zničena. Mezi mrtvými na planetě i v klingonských lodích byli i slavní válečníci. "Čest jim.,"pronesl Worf do prázdného pokoje. Oblékl si válečnicky oblek a odešel do simulátoru. Za několik minut stál před vstupem do simulátoru. V ruce měl lidský meč a štít, takový jaký používali středověcí rytíři. "Počítači, spusť program Worf osm." Počítačové LCARS na potvrzení zapípaly svým klasickým tónem a za několik vteřin se otevřel vstup a Worf vešel na písčitý povrch okolí Jeruzaléma, pokrytý stopami dlouhého křižáckého obléhání. Zpoza hradeb města se ozýval řev zabíjených bojovníků. Worf rychle doběhl k otvoru vyraženém v hradbách a našel nejbližší bojující skupinku lidí. A s radostí se k nim přidal. Musel uznat, že ve středověku byli lidé docela dobří bojovníci. A nebáli se smrti. Téměř jako Klingoni… "Pozor, za tebou!" řval na Worfa jeden z křižáků. Worf se hbitě otočil, právě včas, aby uhnul sekyře, mířící přímo do jeho hlavy. Sekyra se zabořila do země a Worfův meč pro změnu zajel do nepřítelova břicha. Ten se svezl k zemi, kde se ještě chvíli svíjel v bolestech, než jej zasáhl jeden ze stovek šípů vystřelených obránci z vnitřní části hradeb. Několik šípů zasáhlo Worfův štít, který jej na poslední chvíli stihl dát před sebe a skrčit se za něj. Šípy zabily pět ze šesti jeho spolubojovníků, a Worf si všiml, že poslední, zjevně nějaký nižší důstojník krvácí. Přiběhl k němu a zjistil, že má zraněnou levou ruku. Než ho stihl nabrat na ramena, doběhlo k němu několik nepřátel a začali na něj výhružně křičet, zatímco se pomalu a opatrně přibližovali. Deset metrů za Worfem se objevil cizí lučištník napjal luk a…"Konec programu - prohrál jste. Důvod - zabití." Worf zaklel, vyvolal východ a naštvaný odešel zpět do své kajuty. Osprchoval se a opět usnul.
Za čtyřicet minut ho vzbudil interkom.
"Kapitáne, dostavte se ihned na můstek. Kapitáne, dos…"
Worf vztekle bouchl do tlačítka příjmu: "Co se děje?"
Odpověděl Lybok: "Před několika minutami jsme detekovali trosky několika lodí, vypluli jsme k nim, a než jsme se přiblížili, najednou se před námi zviditelnily tři romulanské Warbirdy. Jejich velitel s vámi chce mluvit."
"Jak nás zaměřili?"
"Asi podle našich aktivních senzorů. Nevěděli jsme o nich."
"No, to je sice problém, ale teď už se nedá nic dělat. Za chvíli jsem tam." Vypnul spojení a rychle na sebe obléknul uniformu.
Za pět minut vystoupil na můstku z turbovýtahu. Na hlavní obrazovce se majestátně vznášely tři romulanské křižníky. Lybok se zvedl z kapitánského křesla, kam se ihned usadil Worf. "Lyboku, jak to, že jste ty Warbirdy neobjevili ihned?"
Lybok nasadil omluvný výraz: "Naše senzory je bohužel nezaznamenaly." Worf se na něj nasupeně podíval: "Jak je to možné?"
"Pravděpodobně opět zdokonalili maskovací zařízení."
Worf přikývl: "Ano, samozřejmě."
"Pane, mám je už zavolat?" optala se Malková. Worf chvíli přemýšlel.
"Ještě chvíli počkejte…Lyboku, co víme?" Vulkanec hbitě odpověděl: "Téměř nic neobvyklého. Mírně zvýšený výkon distruptorů, vylepšené štíty, standardní plášť. Pouze je nedokážeme odhalit zamaskované."
"Dobrá. Jinak nic podstatného?"
"Pravděpodobně ne." Najednou zapípala spojovací konsola.
Malková se ozvala."Kapitáne, volají nás."
Worf se usadil do kapitánského křesla a dal pokyn ke spojení. Na obrazovce se krátce objevil znak Romulanského impéria a ihned poté nějaký Romulan.
"Já jsem velitel Remon a toto je hlídková letka pro tuto oblast našeho Impéria, lodě Laurus, Kezot a Talar, vítáme vás v Romulanském hvězdném impériu," řekl z obrazovky, zjevně ironicky, Romulan, "identifikujte se."
"Já jsem kapitán Alexander Worf a toto je hvězdná loď Federace Zlin. Jsme zde na průzkumné misi..." Romulan ho přerušil: "Jakou povahu má vaše průzkumná mise?"
"Máme za úkol zjistit, jaké škody způsobila borgská invaze na vašem území."
"Proč? Aby se Federace rozhodla, jestli má cenu na nás zaútočit?" odvětil s podivným výrazem ve tváři romulanský velitel.
"Jsme přece spojenci, máme pouze za úkol zjistit stav vašeho Impéria."
"Ano, spojenci…", zamyšleně pronesl Remon, "ale pouze proti Borgům. Nyní, když borgské nebezpečí pominulo, nemáte v romulanském prostoru co dělat. Nejsem oprávněn zakázat vám vstup do našeho prostoru, ani bych při nynějším poměru sil nemohl, ale v rámci diplomatických vztahů se nepřibližujte k vrakům našich lodí."
"Proč bychom se k nim neměli přibližovat, máte snad co skrývat?"
"To není vaše věc. Laurus konec." Spojení se přerušilo.
"Kapitáne, přerušili spojení." hlásila Malková. Worf se zachmuřeným obličejem zavrčel, že rozumí. Po chvíli přešel k Lybokovi: "Myslím, že ty trosky bychom měli přece jenom prozkoumat. Jakmile odletí, zamaskujte nás a přileťte k těm troskám na dosah pasivních senzorů." řekl Worf. Na Lybokovi bylo vidět, že se mu ten nápad nezdá moc bezpečný. "Kapitáne, nejsem si jist, zda bychom měli letět mezi jejich lodě zneviditelnění, mohli by do nás narazit."
"Nesmysl, jsou tam jen tři lodě." Zavrčel Worf potichu. Lybok chvíli přemýšlel. Pochvíli řekl:"Pane, nemůžeme spoléhat na to, že nepřiletí žádné další lodě. Pokud se tu připlete více lodí a my nestihneme zmizet, existuje vážné nebezpečí, že se s nimi srazíme," a po chvíli dodal, "a diplomatické důsledky by mohly být velmi špatné."
"Ale na druhou stranu musíme zjistit, co skrývají."
"To je pravda." Lybok čekal na rozhodnutí kapitána.
"Zapněte maskovaní a… ."´Na lodi se rozječely sirény, oznamující pohotovost.
"Co se děje?" řval Worf na taktického důstojníka, zatímco běžel na své místo. Ten pouze suše oznámil, že romulanské lodě se zamaskovaly. Worf vydal rozkaz pohotovost zrušit. Žluté majáčky zhasly. Worf se rozhodl, že musí trochu zdůraznit své velení. Obrátil se na taktického důstojníka: "Pane Larsene, upozorňoval jsem vás, že v romulanském prostoru máte vyřadit spouštění poplachu při maskování okolních plavidel." Worf čekal na odpověď. Místo toho Larsen jen omluvně přikývl a upravil instrukce. Worf přemýšlel, co teď… "Lyboku." Ten se na něj otočil: "Ano pane?"
"Budu ve své kajutě. Kdyby něco, tak mě zavolejte. Zatím zahajte průzkum těch trosek. Samozřejmě používejte pouze pasivní senzory." Lybok přikývl, a jakmile Worf odešel z můstku, Lybok začal vydávat sérii rozkazů.

Krottův pobočník Marko na něj chvíli hleděl a pak se opatrně zeptal, co se stalo. Krotto se ale ovládnul: "Ti parchanti vědí o našich dilithiových dolech a chtějí k nim přístup." Markovi se zatočila hlava. Hfer Sitro-ru je největší známá zásobárna dilithia ve známém vesmíru. Podle odhadů a výpočtů se tam nachází čtyřicet procent veškerého dilithia v Alfa kvadrantu. Nevydržel se a zeptal se: "A co jste jim řekl?" Krotto se na něj zlomeně podíval: "Co jsem jim asi mohl říct. Kdybychom jim to nedali, vzali by si to. Ale to není to nejhorší. Zásadní problém je v tom, jak na to přišli." Marko nic neříkal a Krotto se zahleděl do podlahy.
Zanedlouho se ozval gong, oznamující blížící se začátek zasedání Senátu. Krotto se zvedl a spolu s doprovodem se odebral do zasedací haly. Když k ní došli, byli opět všichni prohledáni a poté byl vpuštěn pouze velvyslanec s pobočníkem. Ozbrojená osobní stráž musela opět zůstat venku. Krotto vešel dovnitř. Měl divný pocit. Jakoby by se mu všichni posmívali za to, že jeho strana je tou slabší. Posadil se do jednoho z připravených křesel, hned ve vedlejší kóji seděla Sela. Ta se na něj podívala a naznačila, že má přijít k ní. Cardassian se zvedl a přišel k ní. Sela promluvila: "Pane velvyslanče, buďte bez obav. Pokud nabídnete ty doly, naše spojenectví je téměř jisté. Proti je pouze několik ortodoxních senátorů." Krotto přikývnul a beze slova se vrátil zpět do svého křesla. Po chvíli se gong ozval znova a hluk v sále okamžitě zmizel. Promluvil předseda Senátu: "Vážení senátoři, vážená generálko flotily, vážený Cardassijský velvyslanče, zahajuji dnešní jednání. Vzhledem k dnešnímu programu bude přítomen i prétor. Povstaňte prosím, prétor přichází." Všech pět set senátorů se zvedlo ze svých křesel, spolu s nimi jejich spolupracovníci. Strážci se postavili do pozoru. Krotto se bez otálení taky zvedl. V momentě, kdy se ve dveřích objevil prétor Karfa, začali všichni přítomní Romulané tleskat, což se Krotto rozhodl napodobit. Prétor se, za doprovodu neutichajícího potlesku vydal na čestné místo vedle předsedy Senátu Ralka. Když došel, posadil se, a Ralek vydal pokyn, aby se všichni utišili a posadili se. Senátoři se tedy posadili. Předseda začal číst program dnešního zasedání: "Program zasedáni ze dne 29,17,3284,34 je prostý. Dohoda o spojenectví mezi Romulanským hvězdným impériem a Cardassijskou říší. Tímto bych chtěl mezi námi ještě jednou velvyslance Cardassie, který už na Romulu pobývá asi jeden týden." Opět se ozval potlesk, tentokrát však kratší než při příchodu prétora. Jakmile utichl, Ralek pokračoval: "Nejprve promluví krátce prétor. Prosím pane." Ustoupil z hlasatelny a prétor promluvil: "Moje řeč bude krátká. Chci ale, aby Senátoři věděli, že si z celého srdce přeji spojenectví s Cardassií, protože to jistě přinese prosperitu pro náš lid, stejně jako pro ten Cardassijský. Hlavní účel je vypořádat se s hrozbou Borgů. Naše spolupráce má již své první plody, prototyp nového křižníku, jehož vlastnosti dalece přesahují nejlepší známé Federační lodě." Sálem se začal rozléhat mohutný potlesk. Krotto si všimnul, že někteří Senátoři se s potleskem na okamžik obracejí i na něj. Dokonce i Sela dala najevo své potěšení. Prétor pokračoval: "Naše spolupráce bude i obchodního a vědeckého charakteru. Cardassie nám například může nabídnout přístup k červí díře u Deep Space 9, která byla pro nás neúměrně daleko kvůli nutnosti oblétat Cardassii, nyní je naopak blízko. Doufám, že se senátoři dokáží dohodnout. To je vše." Senátoři spolu s Krottem opět zatleskali. Prétor odešel na své místo a posadil se. Začala debata.

Ve své kajutě Worf ztlumil osvětlení, lehnul si do postele a usnul při poslechu pozemské vážné hudby. Opět se dostavil zlý sen. Hvězdné datum 69552.32, hvězdná loď třídy Sovereign, Paladin, na hlídce kolem klingonské kolonie Mak´Tar, spolu s dvacítkou klingonských válečných lodí třídy Negh´Var. Na dvou planetách jimi chráněných žije přes pět miliard klingonů. Vtom přišla zpráva z Deep space 8 - borgská krychle míří přímo ke kolonii. Všechny klingonské lodě se zamaskovaly. Pouze Worfova federační loď neměla maskovací zařízení. Worf přikázal spustit poplach a hleděl na hlavní obrazovku, kde se objeví borgská krychle. "Zvednout štíty a nabít všechny zbraně." Lybok se ozval: "Pane, máme je na senzorech dlouhého dosahu!" Worf přikývnul: "Odešlete velení Flotily potvrzení útoku. Nabít všechny zbraně a zvednout štíty! Připravit na boj!" Posádka na můstku hbitě plnila rozkazy. Všichni měli strach - kromě Lyboka. Náhle se na obrazovku obrovskou rychlostí vyhoupla krychle. Provedla úhybný manévr odklonem od kolizního kurzu s Paladinem, čímž se nechtěně úspěšně vyhnula klingonským lodím, plujícím kolem něj. Krychle pokračovala impulsní rychlostí ke správní planetě Mak´Tar III. Během několika vteřin zlikvidovala orbitální stanici a hnala se dál k planetě. Worf se vzpamatoval z šoku: "Skokový warp! Faktor jedna na dvě setiny vteřiny." Loď se kratičkým zrychlením dostala na 3000 kilometrů za krychli. Worf neváhal: "Vypalte vše co máme připraveno do jednoho bodu a poté proveďte úhybný manévr gama 3!" Třída Sovereign se nezapře. Ze střílen torpéd se na krychli vyřítilo deset kvantových a pětadvacet fotonových torpéd. Zároveň loď pálila hlavním příďovým phaserem.Torpéda po chvíli narazila na borgské štíty - a prakticky nic se nestalo. Po stranách Paladina se postupně demaskovaly klingonské lodě a okamžitě pálily z distruptorů na borgskou loď. Borgové zaregistrovali hrozbu a začali střílet z torpédometů své krychle. Následky byly kruté: tři klingonské lodě byly okamžitě zničeny. Worf řval: "Okamžitě proveďte obloukem nový nálet a palte!" Lybok podotknul: "Pane, fotonová torpéda nemají absolutně žádnou účinnost, doporučuji nepoužívat je a soustředit energii raději do ostatních systémů." Worf okamžitě přikývnul. Klingonské lodě vybuchovaly jedna za druhou. Zanedlouho se do boje zapojila pozemní obrana. Z povrchu planety se ke krychli vznášely desítky fotonových torpéd, které ovšem neměly žádný účinek proti nepřátelským štítům. Naopak torpéda a energetické paprsky z borgské lodě páchaly na povrchu planety opravdovou katastrofu. Ozval se navigátor: "Pane, lodě flotily tady budou za dvě minuty. Letí sem letka Eisenhover." Worf ale věděl že dvě minuty jsou za dané situace velmi dlouhá doba. Na druhou stranu Eisenhover byl opravdu skvělá letka a borgové neměli šanci zničit je. Lybok oznamoval: "Pane, dokončili jsme obrat a jsme v palebné pozici." Worf nečekal: "Okamžitě palte!" Z lodi vyletěla desítka kvantových torpéd, které ovšem borgskou loď téměř vůbec nepoškodily. Naopak krychle zasáhla Paladina čtyřmi torpédy. Energii prvních dvou torpéd lodní štíty zcela absorbovaly. Rázové vlny způsobené jejich výbuchy ale loď stejně poškodily. Loď ztratila stabilitu a začala rotovat kolem své osy. Taktický důstojník hlásil škody: "Pole strukturální integrity je na pokraji zhroucení. Jsme beze zbraní. Štíty na třiceti procentech…" Vtom do lodi narazila další dvě torpéda. Loď se otřásala, můstek byl zahalený v temném kouři. Po chvíli vypadla gravitace. Worf si prohlédl můstek a zjistil, že taktický důstojník měl v hrudi zabodnutou část své konsoly a pilotovy prsty se žárem spojily s ovládacím panelem. Pilot byl v bezvědomí, ale taktický důstojník ještě stihnul vykřiknout:"Pane, letka je na dohled!" A zemřel. Worf se zvednul, když se ho zmocnil přenosový efekt, který ho tak znehybnil a po chvíli se objevil na můstku vlajkové lodě Flotily Sovereign-Refit admirála Tuvoka:"Vítám vás na palubě." řekl s bezvýraznou tváří Tuvok. Worf neodpovídal a hleděl šokovaně na obrazovku. Na planetě se mezitím objevily černé body, způsobené borgským ostřelováním. Tuvok pronesl jediné slovo:"Palte!" Z lodí letky Eisenhover vyletělo přes osmdesát kvantových torpéd, které za podpory phaserové palby ze všech lodí zlikvidovaly borgskou krychli během několika desítek vteřin. Ihned po zničení krychle Tuvok přikázal začít záchranné práce. Z Worfovy lodě se zachránilo něco málo přes dvě sta lidí… Worf se probudil, jako vždy vystrašený zlým snem. Rozhodl se zajít do astrometriky, která byla na třicáté osmé palubě. Turbovýtah vedl přímo do místnosti astrometriky, takže ihned poté, co vystoupil, zůstal jako vždy užasle hledět na obrovský prostorový model okolního vesmíru. Pokud byl zvětšen na maximum, mohl mít výšku až patnáct metrů a půdorys dvacet metrů. Byla to úžasná věc. Jedna z báječných technologií dovezená posádkou starého Interpidu Voyager. Náhodou přišel zrovna ve chvíli, kdy obsluha zaměřila trosky borgského původu. Otočila se na něj mladá žena, praporčík Selarová: "Pane, to je dobře, že jste přišel. Před chvílí jsme zaměřili nějaké borgské trosky, několik světelných let odsud. Možná by nebylo špatné je prozkoumat," hlásila nadšeně. Worf radostně přikývl. Selarová pokračovala: "Podle výpočtů bychom tam byli faktorem 15 asi za tři minuty. Problém je v tom, že je tam Romulanů jako much." Worf začal Romulany podezírat, že skutečně skrývají něco zásadního. "Kolik jich tam je, praporčíku?" Selarová ihned odpověděla: "No, pořád tam někdo přilétá a odlétá," zmáčkla několik tlačítek, "teď zrovna dvacet tři lodí." Worf se díval na obrazovku, a nebyl si jistý, jestli dobře slyší. Otočil se zpět na ni: "Říkáte dvacet tři lodí?" Selarová přikývla. "Zvětšete to a zjistěte, co je to za lodě." Selarová se obrátila ke konsole a zmáčkla nějaké tlačítko. Žádaný obraz se bleskově přiblížil. U jednotlivých lodí se objevily příslušně popisky. "Samé Warbirdy" neodpustila si Selarová poznamenat. Worf mlčel. Napadlo ho, že by mohl počkat, až se Romulané stáhnou z oblasti, ale do té doby by mohli odklidit vše podstatné. "Díky praporčíku." A odběhl na můstek…
Na můstku panovala horečná činnost. Worf vystoupil z turbovýtahu a šel ihned k Lybokovi. Ten jako obvykle seděl u vědecké konsoly a plně se věnoval své práci. Worf k němu přistoupil: "Lyboku, pravděpodobně poletíme do vedlejšího sektoru." Lybok pouze přikývnul. Worf se na něj podíval: "Máme tady šanci něco zjistit?"
Lybok pokrčil rameny: "Zjistili jsme zde silnou radiaci po gama záření, možná po nějaké zbrani, ale to je pouze dohad, mohlo to být cokoliv."
"Jinak zde není nic důležitého?" zeptal se Worf.
"Patrně ne. Jsou to jen trosky několika Warbirdů. Pouze ta radiace…"
"Říkal jste, že by ta radiace mohla být po zbrani?"
"Je to pouze domněnka, pane. Říkal jste něco o změně pozice. Našla astrometrika něco zajímavějšího?"
Worf se v duchu pousmál. Ačkoliv to Lybok nedával vůbec najevo, Worf na něm poznal nedočkavost po dalších nových informacích. "Ano, v sektoru 135,995 jsme nalezli pozůstatky borgského původu. Jaká je pravděpodobnost, že ta radiace je ze zbraní?"
Lybok pozvedl pravé obočí: "Ty trosky…To je velmi zajímavé" a zamyšleně si prohlížel konsolu, aniž by odpověděl na Worfův dotaz, a ačkoliv z ní nemohl vyčíst nic nového. Worf si povzdechl: "Ach Lyboku, můžeš mi jednou konečně vysvětlit, proč se vy Vulkanci vždy tak nelogicky bráníte odhadům?"
Lybok se na něj bezvýrazně podíval a Worfovi bylo jasné, co si o jeho rýpnutí myslí. Worf se posadil do kapitánského křesla: "Pohotovost, vyleťte z té hromady trosek. Pilote!" Odpověděl mu Paris: "Rozkazy?" Worf se podivil, že je Paris ještě ve službě: "Pane Parisi, vy již máte po službě." Paris se naklonil z pilotního křesla, jež je skoro stejně pohodlné jako to kapitánovo, podíval na Worfa, pak na pilota Kera_Luraka, mladého bajorana, který před nedávnem dokončil akademii. Ten se na Worfa provinile podíval. Než stačil cokoliv říct, Paris vysvětloval: "Pane, praporčík Ker_Lurak si nebyl jistý, jestli by dokázal s takovou lodí, jako je ta naše úspěšně kličkovat mezi romulanskými křižníky, pokud by se jich tady najednou objevilo stejné množství, jako před tím, než jsme sem vlétnuli." Worf propustil Ker_Luraka z můstku a pokračoval v udělování rozkazů: "Dobrá pane Parisi, nastavte kurs do sektoru 135,995." Paris potvrdil, že rozumí a namačkal sérii tlačítek. Zneviditelněná loď se prudce otočila, vyhnula se jedné z romulanských lodí a samovolně plula k požadovanému místu. Worf se nenápadně usmál: "Pane Parisi, warp faktor 9,9. Vpřed." Paris přikývnul, ačkoliv věděl, že Worf ho nemůže vidět. Loď nikým nepozorována vyrazila prudkým zrychlením dopředu. Na hlavní obrazovce se objevila relativistická mlha, která byla okamžitě vystřídána počítačově generovaným obrazem okolního vesmíru.
Po čtvrthodině letu se Zlin vznášel několik světelných vteřin od cíle letu. Na můstku byl pouze nezbytný personál, po celé lodi blikala žlutá světla, oznamující trvající pohotovost. Worf svolal poradu velení. V konferenční místnosti byli všichni vyšší důstojníci - kapitán Worf, Lybok, taktický důstojník Karl Larson, hlavní pilot Henry Paris, vedoucí spojový důstojník Christina Malková, šéflékař Boris Lakarov, vedoucí navigátor Stanley Harrison, hlavní inženýr, andorianec Ralthos a nakonec vedoucí astrometriky betazoidka Hetara Parlas. Worf zahájil poradu. S vážnou tváří pokynul obsluze počítače a mladá žena, kterou Worf ještě ani neznal, zapnula obrazovku, na které se objevily údaje z astrometrické pozorovatelny. Worf dal slovo Parlas. Ta spustila vodopád informací: "Vážení, pozorujeme toto místo už hodinu. Za tuto krátkou dobu jsme ale zjistili, že je extrémně nebezpečné. Je tu neuvěřitelná hustota provozu, Romulané tady mají desítky lodí, z nichž některé neustále odvážejí trosky, spousty pouze hlídkují. Je prakticky nemožné dostat se tam nepozorovaně," podívala se nejprve na Worfa - ten po chvíli přikývnul - a poté přejela pohledem na Parise. Ten jejímu upřenému pohledu neuhnul. Pokračovala: "Jediná možnost, jak se tam dostat je skrze tuto slabou metreonovou mlhovinu. Podle našich měření je tato mlhovina dost slabá na to, abychom jí mohli proletět i zamaskovaní a nepoškození."
Worfovi se tento nápad moc nelíbil: "Jaká je šance na úspěšný průlet mlhovinou?"
Parlas jen pokrčila rameny: "To bohužel nemohu tvrdit. Já vám mohu jen podat fakta."
V tu chvíli se vložil Ralthos: "Pane, sice se mi to vůbec nelíbí, ale myslím, že tímto bychom mohli proletět bez poškození. Je ovšem otázka, jestli ta mlhovina neobsahuje nějaké nestabilní prvky, což bohužel přes radiaci nezjistíme." Parlas přikývla.
Lybok se podíval na obrazovku: "Pane, je to velmi nebezpečné. Podle mých výpočtů je šance na úspěch pouze šedesát devět celých tři desetiny procenta. Na druhou stranu je ale riziko vyváženo možným ziskem zásadních informací. Pan Ralthos má ovšem pravdu ohledně nestabilních částic. Pokud mlhovina nějaké obsahuje, pak budeme mít vážné problémy."
Andorijec pokyvoval hlavou. Navigátor Harrison pokynul obsluze a na obrazovce se objevil nějaký vektorový graf. Harrison vysvětloval: "Toto je graf pravděpodobnosti úspěšného vyhnutí nebezpečným lokalitám. Je závislý na naší rychlosti, hustoty mlhoviny, koncentraci nestabilních částic a na výkonu manévrovacích motorů. Motory jsou bohužel jediná konstanta. Budeme bohužel muset letět relativně rychle."Podíval se na doktora: "Borisi, prosím."
Šéflékař si odkašlal: "Je to tak, pane. I když je vyzařování mlhoviny oproti normálu slabé, stále v ní můžeme bez rizika strávit maximálně dvě minuty."
Harrison pokračoval: "To znamená, že musíme letět průměrně polovičním impulsem. Pokud bude v nějakém místě mlhovina příliš hustá a koncentrace nestabilních částic bude v takovém zhuštění, nemáme reálnou šanci uhnout včas, protože nebezpečné místo zjistíme příliš pozdě."
Lybok si vzal slovo: "Budeme potřebovat skutečně dobrého pilota." Podíval se na Parise: "Pane Parisi, doufám, že jste dnes ve formě. Vy pane Ralthosi se ujmete úprav štítů." Andorijec přikývnul. Worf se rozhodl ukončit poradu. "Tak tady dobrá, všichni do práce, za tři hodiny jdeme na to." Důstojníci začali odcházet. Worf si zastavil Parise: "Pane Parisi, jste si jist, že to zvládnete? Bude to velmi nebezpečné. Já vám věřím, otázkou je, jestli vy si myslíte, že to zvládnete." Čekal na odpověď. Paris chvíli přemýšlel, a pak se jen usmál: "Pane, zvládnu to, vždyť mě učil létat můj otec. Nemusíte mít obavy."
Worf se rozhodl, že trochu zmírní napětí. Ještě mezi dveřmi mezi konferenční místností a můstkem se na Parise otočil a jakoby mimochodem podotkl s nepatrným úsměvem: "Já a obavy? Jsem Klingon! My se nebojíme!" Worf se poté rozhlédnul po můstku a viděl, že jeho poznámka zabrala. Worfa fascinoval pohled na posádku, věnující se plně své práci. Když to srovnal s krátkou návštěvou na klingonské lodi, nedokázal pochopit, jak mohli Klingoni dosáhnout takových úspěchů. I v dnešní době vládla na klingonských lodích v porovnání s Federací naprostá anarchie. Rvačky mezi nižšími důstojníky byly na denním pořádku.
"Pane." Volal Lybok.
Worf byl zamyšlený a nereagoval. "Kapitáne!" zavolal Lybok ještě jednou. Ten s sebou leknutím trhnul. "Co je?"
"Podle posledních výpočtů bude trvat úprava štítů jen hodinu a půl místo tří. Poručík Parlas navrhuje pozměnit nastavení senzorů, čímž bychom mohli snáze odhalit možné nebezpečné koncentrace částic."
Hetara se na Worfa podívala: "Alexi." Alexandr nebezpečně zavrčel. Nesnášel, když ho manželka takto oslovovala před posádkou. Před ostatními po ní Worf vyžadoval důsledné dodržování disciplíny jak od ní, tak i od sebe. Hetara si uvědomila přeřeknutí: "Promiňte pane. Chtěla jsem říct, že se tak zvýší účinnost senzorů o patnáct procent u měření částic. Bohužel se tím oslabí jejich účinnost právě proti maskovaným lodím. Je na tobě, abys rozhodl, co je teď důležitější." Dívala se na něj a trpělivě čekala na odpověď. Worf se zahleděl do stropu. "Myslím, že za dané situace bychom měli dát přednost nastavení na částice,"uznal Lybok. Hetara přikývla. Kapitán odpověděl: "Dobrá tedy. Překalibrujte senzory na snímání částic." Lybok neodpověděl a ihned se dal do práce. Jeho prsty se míhaly po klávesnici. Vtom Vulkancův komunikátor zapípal. Ten do něj naslepo klepl: "Lybok." Ozvala se praporčík Selarová: "Pane, dokončili jsme výpočty optimálního nastavení senzorů. Posíláme vám data. Provedli jsme další analýzy mlhoviny. Podle výsledků obsahuje shluky částic. Bohužel jsme je zjistili pouze podle jejich projevů, lokalizace je odsud nemožná." První důstojník si na monitoru vyvolal nové údaje z astrometriky. Objevily se tabulky, obsahující výsledky měření. Otočil se na kapitána: "Pane, astrometrika právě potvrdila přítomnost částic v mlhovině. Koncentrace jsou ale podle očekávání."
Worf, který právě seděl ve svém křesle a pozoroval romulanskou aktivitu jen přikývnul: "V pořádku. Pokračujte."
Ve strojovně mezitím hlavní inženýr Ralthos spolu s týmy techniků upravovali nastavení štítů. Otočil se na Ricka Bermana, mladého absolventa akademie, aby mu podal jeden z přeprogramovaných procesorů plasmového supravodiče, dodávajícího energii do štítů. Ten s ním ihned přiběhl: "Ten je už poslední pane." Ralthos se v duchu usmál. Dobře odvedená práce. Měl dobrý pocit, když zasadil do slotu poslední procesorovou kartu. Zkontroloval trikodérem propojení a klepl do svého komunikátoru: "Niklasi, máš dokončené přenastavení iniciátorů?" Z komunikátoru se ozval unavený hlas vedoucího druhé směny Niklase Nortona: "Máme tady drobný problém. Počítač nechce pochopit instrukci na převedení energie přes generátor pole integrity."
Ralthos se zamračil: "No, vlastně jsem s tím trochu počítal. Budeš asi muset vypnout bezpečnostní protokol 3-9alfa. Worf o tom ví."
Niklas se zatvářil nejistě: "Ralthosi, jsi si jistý? Možná by stačilo jenom upravit software."
Ralthos odpověděl: "Na to nemáme čas. Ale pokud se chceš hádat s Klingonem." Jako odpověď se ozval sborový tlumený smích. Proto pokračoval: "Předpokládám, že tvoji lidé mají co dělat."
"Samozřejmě, ale představa hádky s Klingonem nenechá nikoho klidným. Myslím, že všichni ví, o čem mluvím."
"To si piš. Tak tedy zkuste převést tu energii s vypnutým protokolem."
"Dobrá, ale jestli se něco po...však víš co." napůl zažertoval Niklas. Ralthos v duchu přikývnul. "Prostě nám nic jiného nezbývá. Úpravu software by teď stejně neměl kdo udělat. Dejte se do toho."
Worf seděl ve svém křesle a pozoroval hvězdné pole okolo své lodě. V dáli před ní poletovaly desítky romulanských bitevníků, aniž by tušili, že je špehuje Federační křižník. Nebo to tušili..? Vtom se lodí rozlehl slabý výbuch.Rozječela se signalizace poplachu. Worf vyskočil ze svého křesla a podíval se na taktického důstojníka pohledem, který znamenal, že chce vědět, co se děje. Larson z přístrojů ihned vyčetl všechny potřebné informace: "Pane, přetížil se generátor pole strukturální integrity." Worf ihned věděl o co jde a hlasitě zaklel: "Neunikly nám nějaké zaměřitelné emise?".Larsen zavrtěl hlavou a dodal: "Pravděpodobně ne." Během okamžiku se ozvali původci problému: "Kapitáne, generátor pole to zjevně nemůže vydržet, musíme vymyslet jiné řešení. Ještě bychom mohli štíty posílit pomocí stealth emitoru." Worf byl velmi podrážděný: "A potom mi vybuchne už celá loď, ne?" Ralthos začal vysvětlovat: "Pane, stealth emitor to vydrží určitě, pouze úpravy budou náročnější." Worf si nebyl jistý, jestli je to nejlepší nápad. Vtom si vzpomněl, jak jednou v nouzi proletěla mlhovinou Picardova Enterprise-D. Hlavní inženýr Laforge spolu s androidem Datem vymysleli úpravu štítů, které tak byly schopny vydržet v mlhovině i několik hodin. V duchu se usmál, odpověděl do strojovny, ať ještě chvíli počkají, a hned volal na Lyboka: "Lyboku, právě jsem si vzpomněl, že Laforge na jedné ze starých Enterprise vymyslel úpravu štítů, které tak vydržely v mlhovině několik hodin. Učili jsme se to na Akademii." Lybok se zamyšleně zahleděl do stropu, po chvíli se otočil k počítači a na pultu zmáčkl několik svítících symbolů. Objevil se schématický nákres štítů lodí třídy Galaxy. Když Lybok zadal další příkaz, model štítů změnil svůj tvar na dokonalou kouli a místo tehdy obvyklé šestiúhelníkové struktury byli tvořeny z trojúhelníků. Lybok nejistě přikývnul a otočil se na Worfa: "Je možné štíty takto upravit, problém je v tom, že štíty Zlina mají jinou strukturu než štíty Galaxy, tudíž bude výsledný efekt zásadně odlišný. Hlavně v tom, že v mlhovině budeme muset zůstat stejně jenom velmi krátkou dobu, protože naše štíty nebudou schopny účinně pohltit radiaci. Podle výpočtu počítače bychom měli asi čtyři minuty. Což je na druhou stranu podstatné zlepšení oproti původnímu plánu." Worf přikývnul, klepnul na svůj komunikátor a zavolal strojovnu: "Pane Ralthosi, změna plánu, Lybok vám posílá nové instrukce na úpravu štítů." Worf se podíval na můstek a všiml si, že spousta lidí je tu již příliš dlouho. Například poručík Paris…u kormidla od začátku mise ještě neviděl nikoho jiného, a to bude již 30 hodin. Přešel k pilotní kóji a promluvil k Parisovi: "Pane Parisi, jak dlouho máte službu?" Paris se na něho nevině podíval podlitýma očima: "Celou dobu, pane." Worf se zadíval na obrazovku a po chvíli odvětil: "Běžte se vyspat, nejméně šest hodin vás tu nechci vidět." Paris se na něj podíval, naznačil nesouhlas, ale přesto beze slova odešel. Worf si taky promnul oči, sedl si do kapitánského křesla a všiml si, že na Parisovo místo si sedá Ker_Lurak, bajoran, který se předchozí večer sesypal.
Další čas na můstku ubíhal velmi, ale opravdu velmi pomalu. Worf, když si uvědomil, že začíná usínat sebou podvědomě trhl a zamrkal očima. Pozoroval, že ho bolí hlava, ale to bude asi těmi prášky na povzbuzení, nespal už tři dny, to se nepřejde jen tak. Najednou Lybok zavolal od svého počítače: "Pane prolétli jsme nějakým energetickým paprskem, podle všeho skenovací sítí!" Ihned se přidal Larsen: "Je to tak pane, Romulani směřují sem!" To snad není možné, vztekal se Worf pro sebe: "Tichý poplach!" Na lodi se rozezněly sirény a rozblikaly modré majáčky, aby posádce oznámily, že za deset vteřin…všechny terciální systémy byly vypnuty, sekundární a primární byly utlumeny na minimum, celá loď se ponořila do tmy, kdy všude svítily pouze nouzové světla. Lybok po chvíli potvrdil tichý chod: "Pane, energetické emise jsou na pěti procentech normálu. Romulané skenují celé okolí, ale neměli by nás zaměřit." Worf pozoroval, že napětí na můstku bylo na velmi vysoké úrovni. Všichni byli úplně zticha, i když zvuk se ve vesmíru nešíří, spíše napjatě sledovali, jak dopadne romulanské pátrání. Na hlavní obrazovce byly vidět romulanské křižníky, jak se zneviditelňují. Pouze několik z nich zůstalo zviditelněných a neskrytě pátraly po narušiteli. Navigátor třesoucím hlasem oznámil: "Pane, jeden pták je na kolizním kurzu. Pokud někdo z nás neuhne, srazíme se. A máme vypnuté štíty."
"A pole strukturální integrity funguje pouze na poloviční výkon z nouzového zdroje," vložil se Lybok.
Worf se na něj podíval: "Jaké jsou naše šance přežít náraz?"
"Relativně vysoké, ale pouze pokud se nás Romulané nerozhodnou rozstřílet," odpověděl Lybok. Worf si myslel, že se zblázní. Alespoň jedna věc by dnes mohla dopadnout lépe než všechno ostatní. Ozval se Larsen: "Kapitáne, romulanské lodě se stahují." Alexandr Worf nedůvěřivě přešel k jeho konsole a podíval se na ni. Skutečně. Něco na tom ale bylo podivného…Už by uvěřil, že mají skutečné štěstí, když si všiml ukazatele energie cizích - teď už vlastně nepřátelských lodí. Ukázal na něj: "Pane Larsene, co si myslíte o tomhle?" Ten s odpovědí neváhal: "Nabíjejí zbraně. To je jasné, pochopili, že nás nezaměří, tak nás zkusí trefit. A oni ví, že tu ještě jsme, protože jsme uvnitř jejich senzorové sítě. To je velice špatné." Worf nemohl nesouhlasit. Worf si všimnul, že všichni lidé na můstku jsou velmi rozrušení. Nedokázal pochopit, proč mají takový strach ze smrti. Téměř jako Ferengové. Pozoroval obrazovku zrovna když z prvního křižníku začaly vyletovat torpéda. Vystupovaly z kruhové prohlubně na přední části lodi, a vybuchovaly v náhodných místech, ale přesto se výbuchy neustále blížily Zlinu. Když nárazová energie z výbuchu první bližšího torpéda lehce zacloumala lodí, rozhodl se Worf, že už nebude déle riskovat.
Další torpédo.
"Pane Ker_Luraku, použijte prosím impulsního pohonu a posuňte loď blíže k těm warbirdům. Použijte čtvrtinový impuls."
Ker okamžitě zakmital prsty po konsole, ozval se velmi tichý šepot impulsních generátorů a loď se dala do pohybu. Teprve teď bajoran potvrdil rozkaz: "Hotovo pane." Worf spokojeně přikývnul.
Romulani ale zjevně změnili systém ostřelování. Torpéda střílely již čtyři lodě, dokonce i do menších vzdáleností.

Po jednání se Krotto spokojeně zvedal ze svého místa, když k němu přistoupila Sela. "Gratuluji vám, pane velvyslanče. Odvedl jste obrovský kus práce pro Cardassii." Ten se na ni podíval, nyní již byl velmi unavený jednáním, přesto odpověděl: "Díky, generále. Pokud vše půjde dobře, můžeme začít vyrábět nové lodě již velmi brzy." Sela pokyvovala hlavou: "Myslím, že byste chtěl vidět naši novou loď v akci. Velitel jedné z hlídek, Remon před chvílí ohlásil přítomnost Federační lodě v našem prostoru. Potvrdil, že je to úplně nová loď." Krottova nálada se zlepšila a okamžitě přikývnul. Předal své věci osobní stráži a spolu se svým pobočníkem čekali na Seliny pokyny.Ta se spojila s orbitální stanicí a po chvíli se jich zmocnil přenosový paprsek. Zhmotnili se na stanici Romul 3. Byl to obrovský kruh, měl v průměru přes dvacet kilometrů a na výšku přes pět. Byl vlastně zázrak, že jej Borgové při útoku nezničili. Tato stanice byla zároveň loděnice. V jednom z doků byla zakotvena i nová loď, vzniklá právě spoluprácí Romulu s Cardassií. Byla to úžasná loď, kombinace nejlepších technologií obou ras. Příď lodi měla charakteristický tvar jako Romulanské křižníky. Na rozdíl od Romulanských lodí měla tato ovšem kratší krk, tedy spoj mezi příďovou částí a hlavním trupem. Hlavní trup byl protáhlejší a zabíral asi tři čtvrtiny délky lodě. Motory byl typicky Cardassijské, včetně technologie. Měla zelenou barvu a doslova se ježila množstvím zbraňových systémů. Sela si chvilku užívala jeho okouzlení, když konečně promluvila: "Pojďte, půjdeme dovnitř." Krotto došlo, proč se netransportovali rovnou na loď. Sela si chtěla vychutnat jeho pohled, až loď uvidí. Nastoupili do turbovýtahu, který je dovezl až ke vstupu do samotné lodi. Tam je pozdravila stráž a oni prošli dovnitř. Na stěnách byly pravidelně rozmístěny insignie obou říší. Nastoupili opět do turbovýtahu. Sela se rozmluvila: " Vítejte na Spojenecké lodi Daret, prototypu nové třídy, jak jinak než Daret. Má ještě sesterskou loď, ale to teď není důležité. Loď má délku devět set metrů, šířku čtyři sta padesát a výšku přes dvě sta. Má jedenáctinásobnou palebnou sílu oproti Federační třídě Sovereign-Refit. Je vybavena vylepšenými fotonovými torpédy, distruptorovými kanony, trikobaltovými náložemi, ty jsme si vypůjčili od Federace, a zdokonalenou verzi nové zbraně použité už na Doombirdech, grazer, gama záření o vysoké intenzitě, koncentrované do jednoho paprsku. Je daleko účinnější než jakákoliv známá paprsková zbraň. Samozřejmostí jsou vylepšené štíty, pancéřování trupu a maskovací zařízení." Krottův pobočník užasle poslouchal a Krotto samotný byl také, mírně řečeno, na větvi. Jedenáctinásobek Sovereign-Refit… To je něco úžasného. Už Sovereigny jsou úžasně silné lodě. Osobně viděl, jak osamocený Sovereign zlikvidoval bez potíží dvě lodě třídy Galor. A tato loď je měla sestřelovat jako mouchy! Cardassian se začal usmívat. Sela to zpozorovala a její už tak dobrá nálada byla nyní ještě lepší. "Pane velvyslanče, jsme na můstku. Ten se beze slova zvedl a přistoupil k východu z turbovýtahu. Když se otevřel, Krotto skutečně oněměl úžasem. Můstek lodi byl obrovský, pracovalo na něm přes třicet lidí. Po celé jedné jeho dlouhé stěně se táhla čistě taktická konsola. Hm, tak tenhle křižník je zbraněmi opravdu přetížen. Ihned si jich všiml první důstojník Malor: "Vítejte na palubě, kapitáne," vítal Selu. Pak se otočil na něj a neméně uctivě přivítal i jej. Krotto si pomyslel, že vidí prvního slušného Romulana. Malor předal Sele velení a posadil se na místo prvního důstojníka. Sela se posadila do kapitánského křesla a začala vydávat rozkazy a seznamovat posádku s misí: "Letíme otestovat naši loď proti nové vlajkové lodi Federace. Spolu s námi poletí také dva Doombirdy jako doprovodné lodě, doufám, že posádka ze sebe vydá maximum." Po chvíli vydala rozkaz a loď s obrovským zrychlením vyrazila vstříc Worfovu Zlinu.

Další torpédo. Loď se otřásla již silněji. Worf klepl do komunikátoru: "Pane Ralthosi, potřebuji okamžitě pole strukturální integrity na maximum!" Kupodivu byl andorijcův hlas téměř radostný: "Dobře, že voláte, pane, ušetřil jste mi námahu. Před pár minutami jsme dokončili opravy a během pár okamžiků pojede naplno, takže teď už vás alespoň nebudu muset volat."
"Dobrá práce. Worf konec."
To potvrdil Lybok: "Pane, strukturální integrita je na sto procentech."
Worf spokojeně přikývl. Na obrazovce mezitím vybuchovala torpéda a osvětlovala tak okolí. Další z torpéd vybuchlo nyní ještě blíž lodi, která sebou otřásla, teď již ale dost silně.
Larsen si pomyslel, že svým senzorům asi hodně věří, když plýtvají desítkami torpéd kvůli jednomu signálu, který mohlo klidně způsobit nějaké vesmírné smetí.
Najednou ze svého místa zařval Lybok (zařval?): "Pilote, okamžitě proveďte úhybný manévr beta 10!" Worf si všiml o chvíli později - jedno z torpéd mířilo přímo proti jeho lodi. Jak jsem to mohl přehlédnout? Nebudu riskovat zničení jediným výstřelem. Jak měl ve zvyku, zvolal do větru na můstku: "Poplach! Zvednout štíty! Pancíř nechte dole."
Loď zahájila úhybný manévr tak prudce, že impulsní motory hluboce zaduněly a na hlavní obrazovce se hvězdy opticky proměnily v krátké čárky. O další okamžik později do levoboku lodi zároveň provádějící úhybný manévr, zviditelňující se, zvedající štíty a nabíjející většinu zbraní narazilo torpédo. Bohužel do ne ještě stoprocentních štítů, které tak na okamžik přetížilo, což způsobilo zkraty u některých přístrojů a můstek zaplnil štiplavý kouř. Ihned se zapnuly nouzové výměníky vzduchu a vzduch byl opět jako nový.
"Nabijte všechny zbraně kromě transfázových torpéd…" nedořekl Worf, loď se otřásla pod náporem dalšího torpéda. Další Warbirdy se Zlin mezitím pokoušely krájet s pomocí distruptorů, což se jim díky adaptabilním štítům lodě naštěstí moc nedařilo. Pokračoval: "Pilote! Provádějte náhodné úhybné manévry!" Ten ani neodpověděl a pokračoval v tom, co už dělal - tedy v úhybných manévrech.
Na obrazovce mezitím poletovaly nepřátelské křižníky a snažily se zasáhnout nyní již úspěšně uhýbající Zlin. U každého z nich byl popisek udávající název lodě, pokud byla známá a zevrubný stav trupu a štítů v procentech. Byla tam i Remonova letka. Nejbližší Talar právě se k Worfově lodi právě natáčel levobokem aby jí nastavil právě nabité distruptory, ze kterých o chvíli později vypálil.
Larsen zavolal ze svého stanoviště: "Phasery a fotony nabity, kvantová torpéda budou připravena za dvacet vteřin. Mám nabít i transfázová torpéda?"
Worf zavrtěl hlavou: "Ty nejspíš nebudeme potřebovat. Palte na Talar phasery. Maximální výkon!" Na obrazovce se najednou objevila nová světelná přímka, zřetelně vycházející ze Zlina. Talar se pokusil o úhybný manévr, ale nestihl to, phaser DI, tedy Distruptor Intensifier, nový typ vyvinutý ve spolupráci s Klingonskou říší narazil do štítů Talaru, které jej dokonce na pár setin vteřiny zastavily - a proletěl jeho trupem, aniž by se o cokoliv zastavil. O chvíli později romulanská loď vybuchla. Worf se v duchu usmál. Romulané okamžitě přestali střílet.
Ozvala se Christina Malková: "Kapitáne, volají nás."
Ve Worfově hlase byla poznat radost. Přece jen to je Klingon. Odpověděl ihned: "Na obrazovku."
Na ní se objevila rozzuřená tvář velitele Remona: "Kapitáne Worfe, můžete si být jistý, že toto byla vaše poslední chyba v tomto životě. Jak jste si mohl dovolit zničit romulanskou loď na našem vlastním území?"
Worf ještě nikdy neviděl takto rozzuřeného Romulana a zároveň pochyboval, jestli by někdo mohl být rozzuřený ještě víc, přesto si nemyslel, že by si od něj nechal nadávat: "Pane Remone, nemyslím si, že jste v pozici, abyste mi mohl vyhrožovat. Jak jste si jistě všiml, s vašimi loděmi nemáte šanci nás jakkoliv poškodit." Worf věděl, že to není tak jisté. Ani nechtěl vědět, co všechno se poškodilo při prvním zásahu, kdy štíty ještě nebyly úplně zvednuté.
"Vskutku? Hm, myslím, že si to mohu dovolit," pokračoval s úsměvem. "Jste s poškozenou lodí uprostřed romulanského území, myslím, že vaše vyhlídky nejsou zrovna nejrůžovější." Odmlčel se.
O čem to sakra mluví, uvažoval Worf. Vždyť Remonovi muselo být jasné, že proti Zlinu nemá žádnou šanci ani dvacet Warbirdů. Poškrábal se na čele, což byl smluvený signál pro Malkovou, aby nasimulovala poruchu spojení a přerušila jej. To se taky po chvíli stalo. Worf se otočil na Lyboka: "Lyboku, o co si myslíš, že se snaží?"
Vulkanec chvíli přemýšlel, pak, zjevně neochotně vypustil na svět další spekulaci: "Jeho…"
Malková: "Volají nás."
"Ignorujte je," odpověděl hbitě Worf a věnoval se hovoru s prvním důstojníkem. Ten tedy mluvil dál: "Jeho výhružky nemají žádný podklad, jediná logická možnost je, že se nás snaží zdržet, než přiletí něco, co my nečekáme. Bohužel vám nemohu zaručit, že velitel Remon pod tíhou situace uvažuje čistě logicky."
"To nevadí, jedničko," odvětil Worf a otočil se na druhou stranu k taktickému důstojníkovi Larsenovi. Ten nečekal a ihned hlásil škody: "Strukturální integrita na devadesáti osmi procentech, zbraně v pořádku, podpora života v pořádku, senzory v pořádku, impulsní motory v pořádku, stealth je ale nejistý, transwarp je mimo provoz a štíty sice fungují, ale maximální výkon mají tak tři čtvrtiny maxima, ten první náraz během jejich zvedání…," pokrčil rameny ve znamení nejistoty, "ten jim opravdu dal."
Worf zavolal na Malkovou: "Spojte mě s nimi."
Ta potvrdila rozkaz a o chvíli později se na obrazovce znova objevil Remon. Nyní se k jeho vzteku přidala ještě nervozita. Zjevně mu něco nevyšlo. Když si ale uvědomil, že je již vidět na Zlinu, očividně se uklidnil, tedy spíše zahrál klid a spustil: "Kapitáne, vy a vaše Federace se brzy seznámíte s vaší smrtí." A přerušil spojení. Worf se podíval na Lyboka a čekal nějakou definici situace. Ten ale pouze hleděl na obrazovku, kde byl teď vidět už jen prázdný vesmír a pomalu se vzdalující Warbirdy. Najednou se podíval na Worfa a jediné co pronesl bylo: "Fantastické."
Worf na něh hleděl, jako kdyby dostal facku za nic…nechápal. "Lyboku, co je fantastického?"
"Kapitáne, všiml jste, jak jejich lodě zaletěly do mlhoviny?"
Worf pochopil: "Nemá na ně žádný vliv."
"Velice správně, kapitáne," pronesl Lybok. "a to mě přivádí na myšlenku, že to gama záření pochází ze zbraní. Metreonové mlhoviny totiž vyzařují velké množství gama záření, proto jsou tak nebezpečné. I když štíty sice loď ochrání, stále nedokáží zadržet dostatečné množství záření a ochránit tak posádku před ozářením. Jejich štíty to zjevně dokáží. To znamená, že tedy mají silnou odolnost proti gama záření."
Larsen se na něj zadíval: "Proč myslíte? To nemusí znamenat, že to gama je po zbraních. Vždyť tu pracují v blízkosti mlhoviny, mohli upravit štíty."
Lybok začal vysvětlovat jako ve škole: "Pane Larsene, proti jakým zbraním jsou nejúčinnější štíty federačních lodí?"
O tom Larsen nemusel přemýšlet a ihned s nadhledem vysypal jasnou odpověď: "Proti zbraním na bázi phaserů."
"Správně," pravil spokojeně Lybok. Worf sledoval. Zbytek můstku taky. První důstojník proto pokračoval: "Z jakého důvodu?"
Larsen nemusel přemýšlet: "Protože štíty jsou vždy testovány proti zbraním, které jsou k dispozici a podle výsledků upravovány k co nejvyšší efektivitě." Pak se praštil do čela. A Lybok se domyslel, že Larsen pochopil.
Dopověděl tedy za taktického důstojníka: "Jak je vidět, Romulané své zbraně pravděpodobně testovali právě s pomocí zbraní založených na gama záření." To se ovšem Worfovi nelíbilo ani trochu. Zbraně založené na gama paprscích. Otočil se na Lyboka: "Jedničko, chci vědět, jaký účinek na naše štíty by měla taková zbraň. Přesněji řečeno myslím účinnost na naše štíty."
"To budu vědět zanedlouho." A odešel za Larsenem. Oba se zahloubali do simulací. Worf se tedy posadil a zavolal do strojovny: "Pane Ralthosi, tady je Worf, chci prognózu oprav."
Ralthos na chvíli něco bručel, asi jak přemýšlel, a pak řekl přesně to, co Worf nechtěl slyšet: "Pane, všechno opravíme během hodiny, možná dvou. Transwarp máme během dvou hodin, ale tady nemůžeme použít, zjistili by, že jej máme. Jenom štíty budou trochu problém. Kdybychom je mohli úplně vypnout, měli bychom je hotové tak za tři hodiny. Bohužel v naší situaci to nepůjde, takže je budeme muset opravovat po částech. To znamená nejmíň den. Samozřejmě, že jedině v případě, že se někdo nerozhodne do nich znova střílet. Ale pancéřování funguje, takže si myslím, že i se štíty na třech čtvrtinách nám nemůžou ublížit."
"To je pravda, ale dělejte co můžete. Worf konec." Sakra! Oznámil tuto novinu Lybokovi a zbytku můstku: "Pane Lyboku, štíty nebudou opravené dřív než za dvacet čtyři hodin." Lybok se zatvářil svým typickým způsobem ve vypjatých situacích,což znamenalo, že informaci zachytil, ale teď nemá moc času a bude se tím zabývat později. Worfa napadlo, že by nebylo od věci zneviditelnit loď. Vydal rozkaz, ale místo aby světla na můstku natrvalo potemněla kvůli zvýšené spotřebě energie, po chvíli opět nabyla své původní intenzity. Kapitán jen poznamenal: "Takže stealth je taky v háji."
"Kapitáne," volal Lybok, "máme dokončené simulace zásahu gama paprsky."
"Nuže?" nedočkavě odvětil Worf.
"Je to jen velice hrubý odhad, ale když vezmeme v úvahu, že naše štíty nejsou na něco takového vůbec designovány, ještě se nemohly adaptovat, tak by, přinejlepším první zásah mohl být velmi drtivý. Pan Ralthos by si s opravou warp motorů měl skutečně pospíšit."

Na palubě Daretu všichni napjatě očekávali konflikt. Byli již méně než hodinu od pozice Zlinu. Podle posledního hlášení Federační loď zničila válečného ptáka. Sela na tuto informaci reagovala velmi podrážděně. O to více se ale těšila na souboj. Dvě nejlepší lodě v kvadrantu se spolu utkají v souboji na život a na smrt. Vlastně nepochybovala o tom, že v případě její prohry by Federace nezabila nikoho z její posádky. To ale neměla v úmyslu dělat ona v opačném případě. Krotto seděl na místě pozorovatele a prostě se kochal ubíhajícím hvězdným polem. Momentálně letěli warpem 9, loď ale mohla dosáhnout daleko vyšší rychlosti, téměř dvacetinásobné. Bohužel musela čekat na doprovodné Doombirdy. Ty byly také velmi silné lodě, které prakticky vyhrály všechny tři bitvy s Borgy. Naneštěstí jich měla Hvězdná Říše stále příliš málo.
"Generále, máme je na senzorech dlouhého dosahu. Zanedlouho získáme první údaje," hlásil zbraňový důstojník. Sela se v duchu usmála: "Zapněte emitory černého světla. Jak to, že oni nejsou zamaskovaní?"
Zbraňový důstojník nejistě odpověděl: "Jejich maskovací zařízení bylo pravděpodobně poškozeno během bitvy." Selina nálada se ještě zlepšila. Cizí loď již byla poškozena, což je další výhoda pro ni.
"Pane velvyslanče, nemusíte tady sedět celou dobu. Je zde pro vás připravená kajuta."
Krotto pouze zavrtěl hlavou: "To nevadí, rád počkám na začátek bitvy tady."
"Jak chcete." Sele to bylo vlastně jedno. Nemohla se dočkat prvních údajů o nepřátelské lodi. Na hlavní obrazovce ještě ani nebyla vidět, ale pomocí subprostorových senzorů již o ní dávno věděli. Samozřejmě, že první údaje měli od velitele Remona, ale Warbirdy měli zastaralé senzory, které ani nepronikly trupem nové lodě. Jediná užitečné věc kterou Remon zjistil bylo potvrzení existence nového typu phaseru. Štíty Daretu byly ovšem mnohokrát silnější, navíc díky špionážní činnosti se Romulanským a Cardassijským vědcům podařilo nové štíty maximálně zefektivnit proti phaserům. Veškeré staré typy na ně měli minimální účinek, dokonce i účinnost pulsních phaserů byla redukována na minimum.

"Kapitáne, opět jsme zaměřili tři prostorové poruchy, asi osmnáct světelných hodin od nás," Lybok se na chvíli odmlčel, "směřují přímo k nám." Worfovi bylo hned jasné, že se blíží problémy. Doslova přiskočil k Lybokovi a sledoval jeho monitor, který ukazoval, jak se k jeho lodi blíží…něco. To něco ale byly pravděpodobně cizí lodě, jak jinak, než zamaskované. Lybok dodal další informaci: "Letí ve formaci, tudíž jsou to jistě lodě, předpokládané přiblížení na dostřel za čtyřicet minut. Žádné další údaje nelze získat."
"Pane, volá nás velitel Remon."
"Prosím?" otočil se Worf na Malkovou. Ta zopakovala předchozí hlášení. "Spojte nás."
"Rozkaz, pane." Na obrazovce se objevil Remon.
Ten se chopil slova: "Klingone, zbývá ti už jen pár minut života, stejně tak, jako zbytku tvé posádky, doufám, že už jste se pomodlili ke svým bohům," a šklebil se z obrazovky. Worf se nyní skutečně urazil a hlubokým hlasem odpověděl: "Veliteli Remone, víte co dělají Klingoni svým protivníkům za takové urážky?!" Remon na toto varování zjevně nijak nereagoval, protože se začal hlasitě smát a se slovy: "Ty blázne," přerušil spojení. Worf se podíval na Lyboka, který jenom pokrčil rameny.
"Dobrá, takže do práce. Pane Larsene, pokuste se upravit štíty aby byly proti těm gama zbraním co nejodolnější. Máte na to asi třicet pět minut." Larsen přikývl a dal se s spoluprací do plnění rozkazu.

"Generále, za deset minut budou na dostřel."
"Dobře, vyhlaste poplach, všichni na svá stanoviště," zavelela Sela. Lodí se začal rozléhat táhlý tón oznamující poplach. Chodby lodi ožily pobíhající posádkou, která se hnala na svá místa. Asi za tři minuty všechen shon opět utichl, když se všichni dostali tam, kam měli. Sela se zeptala na další informace o nepřátelské lodi. Bohužel žádné další nebyly. Zatím.

Na můstku Zlina mezitím panovala horečná činnost. Nadporučík Larsen dokončil mírné úpravy štítů na zvýšení odolnosti proti gama záření, doktor a jeho lékařský tým naočkoval posádku sérem proti radiaci. Worf usoudil, že víc v této situaci udělat nemůže. Konečně Larsen oznámil to, co všichni napjatě očekávali: "Pane, za minutu budou na dostřel, stále jsou zneviditelnění a zjevně neví, že my víme o nich."
Worf přikývl, že rozumí a začal vydávat rozkazy: "Strojovna…tady Worf, budu potřebovat všechnu dostupnou energii. Pane Larsene, nabít všechny zbraně, zvednout štíty a vysunout pancíř. Pane Ker_Luraku, provádějte úhybné manévry dle vlastního uvážení jakmile začnou střílet." Při pohledu z vesmíru by bylo nádherně vidět, jak se ze zásobníků vysunulo speciální pancéřování, chránící loď jako druhý ochranný štít, zatímco phaserovými bankami občas projel energetický výboj, doprovázející jejich autokontrolu.
Na můstku zvolal Larsen: "Pane, zviditelňují se tři lodě. Dva typy, neznámé třídy. Jejich zbraně jsou nabity a míří na nás."
Lybok oznámil to, co všichni čekali: "Přístroje detekují silnou gama radiaci."
"Palte na jejich zbraňové a energetické systémy, jakmile nás napadnou zbraněmi. Snažte se je nezničit," rozkázal Worf.
Vesmírnou prázdnotu narušily tři lodě demaskující se pár tisíc kilometrů před Zlinem. Ihned po objevení se rozletěly do potřebných pozic a čekaly…
Na můstku federační lodi se rozhostilo ticho. Které bylo po chvíli přerušeno hlučným pípáním konsoly spojovacího důstojníka. "Pane, volá nás jejich vedoucí loď." Worf si uhladil uniformu a svolil spojení. Byl si téměř jistý, kdo velí nepřátelské lodi. Naposled tu ženu viděl ještě jako dítě když jeho otec sloužil na Deep Space Nine. Nakonec se objevila na obrazovce. Bylo vidět, že viditelně zestárla. Ale ne zas tak moc, byla to Romulanka, a ti stárnou asi tak rychle, jako Vulkanci.
"Tady je generalisimus Romulanské flotily Sela. Identifikujte se, nebo budete zničeni ihned," začala přímo.
"Já jsem Worf, kapitán hvězdné lodi Federace Zlin. Jsme zde na průzkumné misi a byli jsme napadeni vašimi Warbirdy. Bohužel jsme jeden museli zničit."
"Bohužel…ale pro vás, kapitáne. Musíme toto chápat jako napadení, tudíž podle Romulanského zákona o Imperiálním prostoru budeme vaši loď muset zničit. Mimochodem, nevěděla jsem, že Federace je už na tom tak špatně, že Klingon je jejich vlajkový kapitán"
"Promiňte generále, ale obávám se, že to nepůjde. A mimochodem, Federace a Klingonská říše jsou nyní konfederací, tudíž není nic na tom, že na Federační lodi je kapitán Klingon a na Klingonské…," opáčil Worf.
"Ano, ano, to stačí…A čekala jsem, že nebudete souhlasit. Mám pro vás fér nabídku. Pokud vaši loď vydáte bez boje, budou zajati pouze vaši vyšší důstojníci, zbytek posádky bude navrácen Federaci. Loď si samozřejmě ponecháme," navrhla Sela. Worf nechal přerušit spojení. Obrátil se na Lyboka: "Jedničko, co si o tom myslíte. Ta její nabídka je…hm, úplně bláznivá. Musí jí být jasné, že to nepřijmeme."
Lybok přikývnul: "Jí to je jasné. Pouze hledá záminku k boji, aniž by tím vyhlásila válku Federaci. Prostě nás zničí za porušení zákona a následné neuposlechnutí rozkazů hlídky, která nás při tom našla."
"To tedy znamená, že má v úmyslu bojovat v každém případě."
"Přesně tak, pane," odpověděl Lybok.
"Dobrá tedy. Pane Larsene, jaké jsou naše šance?"
Larsen ani nevzhlédl od svého stanoviště: "Nic moc pane. Mají dvacet pět lodí včetně nedalekých Warbirdů. Ty ale nebudou znamenat nebezpečí, dokud nám neshodí štíty a nepropálí pancéřování. Skrze samotný trup projdou bez větších obtíží. Menší problémy by mohly dělat ty větší lodě, protože mají taky nějaké gama zbraně, ale podle našich senzorů je jejich energetický výkon relativně slabý. Problém ale bude dělat ta velká loď. Její výkon odpovídá zhruba našemu. A to není dobré."
"Ale my máme transfázová torpéda," navrhla jejich použití Malková.
Larsen zavrtěl hlavou: "Ale jejich použití má smysl jenom proti Borgům, protože transfázovým torpédům se nedá přizpůsobit, čímž ztrácí jejich hlavní taktickou výhodu. Použít je proti Romulanům nemá smysl, i když je jejich účinnost velmi vysoká, tak by to bylo postě neefektivní."
"Pane Larsene, nejenom proti Romulanům. Tahle loď nese jasné známky Cardassijské technologie," doplnil ho Lybok.
"Cardassianů?" zeptal se Worf.
"Přesně tak, pane. Například pohonný systém je jejich technologie."
"To snad ne. Jestli se Cardassiané spojili s Romulany, mohlo by to vážně narušit prozatímní mír mezi mocnostmi v Alfa kvadrantu."
Lybok to potvrdil: "To je pravda. Teď bychom ale měli vyřešit náš současný problém."
Worf musel připustit, že Lybok má pravdu. Napadlo ho, že by nebyl nejhorší nápad vyslat žádost o posily, na druhou stranu by to jen vyhrotilo situaci. Ale pokud to neudělá, tak bez transwarp rychlosti se odtud živí dostanou jen těžko. Zatím počká.
"Pane, zase nás volají," hlásila Malková, a na Worfův rozkaz je spojila.
Na hlavní obrazovce se oblevila tvář Sely, která si zjevně byla jistá svým triumfem. A měla ho na dosah ruky.
"Kapitáne Worfe, řekněte mi svoje rozhodnutí."
Worf se zhluboka nadechl: "Mé rozhodnutí znáte…"
Selina tvář se zkřivila vztekem: "Jak chcete kapitáne!" a prudkým gestem ruky svému spojovacímu důstojníkovi dala rozkaz přerušit spojení.
Stalo se, co Worf čekal. Romulanský křižník spolu se svými doprovodnými loděmi zaměřily Zlin a začaly pálit. Ker_Lurak na nic nečekal a začal naplno využívat výkon impulsních motorů. Daret se otáčel střemhlav proti Zlinu, aby mohl vypálit ze své nejsilnější zbraně, grazeru. Dva Doombirdy mezitím střílely jednu salvu fotonových torpéd za druhou, k jejich smůle ale pouze málokteré trefilo svůj cíl.
Na můstku Zlina panovalo silné napětí. Worf dospěl k závěru, že bude třeba zničit obě menší lodě, poté zneškodnit křižník.
"Zaměřte kvantová torpéda na dvě menší lodě a palte dle uvážení," rozkázal Larsenovi. Ten s potěšením poslechl. Rozhodl se ale, že si nepřítele vychutná. Počkal několik vteřin na potřebné postavení lodí a vypálil na jeden z Doombirdů pět torpéd. V tu chvíli se ho již Worf chystal okřiknout. Jak torpéda narážela do štítů bližší lodě, ta postupně ztrácela stabilitu a začala se nebezpečně přibližovat k druhé lodi. Poslední torpédo už loď úplně odhodilo a ta narazila do druhé, jejíž štíty předtím Larsen mírně oslabil phaserovou palbou. Trup poničené lodi se začal vypařovat o štíty druhé, které se pod náporem statisíců tun materiálu začaly přetěžovat, až se nakonec rozpadly. Lodě se začaly spojovat v jednu. Na mnoha místech se jim protrhával trup, odkud vlétalo všemožné zařízení lodi včetně posádky. V jeden okamžik se narušilo jádro některé z poničených lodí a ve vesmíru se na chvíli rozzářilo malé slunce, po jehož zhasnutí na místě zbylo několik posledních nevypařených trosek.
Worf se na Larsena uznale podíval a řekl: "Pane Larsene, to byla perfektní práce. Pokud to přežijeme, máte na mé lodi zajištěnou kariéru." Larsen potěšený efektností svého útoku, začal ostřelovat třetí loď. Po chvíli zjistil, že tentokrát už se bude muset soustředit více na práci než na divadélko. Daret mezitím dokončil obrat, a přesto, že jeho štíty dostaly několik přímých zásahů maximální silou, nebylo na něm poznat žádné poškození. Najednou z jedné ze dvou předních střílen vyšlehl temně modrý, téměř neviditelný paprsek.
Na můstku se ihned ozval Lybok: "Pane, to byla gama zbraň. Měli jsem štěstí, že nás minuli. Výkon byl dvojnásobný oproti našim phaserům. Vyhnuli jsem se tomu jen díky tomu, že jsme právě byli uprostřed úhybného manévru, kterým jsme…"
Bohužel se manévr Zlina ukončil v tak nešťastné pozici, že Daretu stačilo pouze mírně upravit směr a mohl vypálit znova. Z jeho střílny vyrazil opět tmavomodrý paprsek, který se tentokrát plnou silou opřel do štítů Federační lodě. Ty po jeho náporem zmodraly a jak se snažily rozvést energii do co největší plochy na snížení zátěže, rozběhly se po nich obrovské jiskry. Několik procent z celkové energie zbraně se dostalo skrze štíty a zastavily se až o pancéřování.
Na můstku Lybok nedořekl větu a svalil se na podlahu, stejně jako všichni ostatní, kdo neseděli ve svých křeslech. Loď se otřásala a z několika konsol se vznesl obláček černého kouře. O chvíli později se rozječely sirény radiačního poplachu. Worf zjistil, že při otřesech lodi narazil hlavou do opěrky tak, že mu z ní začala téct krev. Naštěstí do nebylo tak hrozné, jak by si mohl myslet člověk, který o Klingonech nic neví. Posádka se začala zvedat z podlahy a opět začala pracovat na svých povinnostech. Jak si Worf po chvilce všiml, jediný, kdo při zásahu pokračoval nerušeně při práci, byl Ker_Lurak, který díky tomu, že nepřestal v úhybných manévrech, vlastně zachránil loď.
Worf musel zjistit zběžně situaci: "Pane Larsene, hlášení!"
Larsen odpověděl okamžitě, aniž by se jeho ruce jenom zpomalily při ovládání zbraní, jak připravoval další sadu torpéd na útok proti nepříteli: "Štíty na sedmdesáti procentech, pancíř na 98 procent, strukturální integrita na devadesát. Tu už Ralthosovi lidé opravují. Adaptace štítů je zhruba čtyřicet procent." Výborně, pomyslel si Worf, to znamená, že pokud se nepříteli ještě podaří jeho loď zasáhnout, účinek bude míň než poloviční.
"Palte dále dle uvážení," přikázal Worf Larsenovi. Larsen postavil Daretu do cesty phaserovou hradbu, skrz kterou loď proletěla, i když se její pilot zjevně ze všech sil snažil kontaktu s paprsky vyhnout. O okamžik později Ker_Lurak začal natáčet loď tak, aby vůči Romulanské lodi nastavil plně nabité phaserové banky spolu s většinou torpédometů. Díky tomu mohl Larsen zasáhnout plnou silou příďových zbraní a vypálil najednou pět phaserových paprsků spolu s dvaceti kvantovými torpédy a deseti fotonovými. Všechny phasery sice cíl zasáhly, ale uprostřed palebné sekvence dostal Zlin zásah několika torpédy z Daretu, čímž se vychýlil z dráhy a více než polovina vypálených torpéd tak úplně minula cíl. Štíty Daretu byly už z více než poloviny zničené, bohužel Zlin na tom byl ještě hůř.
"Lyboku, chci vědět, jak dlouho to ještě vydrží tahle loď," volal Worf na prvního důstojníka.
Lybok pohotově zodpověděl dotaz: "Pokud se nám podaří zničit střílny gama zbraní, pravděpodobně vyhrajeme, ale pokud se to nepodaří, nemáme šanci. Nevydržíme už víc jak tři údery touto zbraní."
Worf rozkázal Larsenovi: "Soustřeďte palbu na jejich příďové střílny! Musíme je zničit." Larsen začal okamžitě plnit rozkaz. Do toho volal Ralthos ze strojovny: "Pane, musím vás varovat. Jádro jede na sto dvacet procent a baterie jsou na padesáti procentech. Nebudu schopný vám dodávat takové množství energie jako teď více než pět minut. Strojovna konec." Worf potichu zaklel. Na obrazovce viděl Daret, který právě schytával další salvu torpéd, společně s phasery, snažícími proniknout skrze štíty, chránící čelní zbraňové systémy, hlavně grazery.
Worf se zvedl ze země, kde skončil po dalším zásahu lodi, vysoukal se do svého křesla a usoudil, že musí něco vymyslet. Najednou Larsen zařval radostí: "Pane, jejich štíty se rozpadají!" Worf se podíval na hlavní obrazovku a skutečně viděl, že jednotlivé zásahy zanechávají na trupu nepřátelské lodě stopy, místy dokonce prošly trupem. Po několika takových zásazích přestala nepřátelská loď střílet, což Worf vzal na vědomí a přikázal taky zastavení palby.
"Zastavit palbu," rozkázal Larsenovi. Ten na poslední chvíli zastavil další salvu.
"Pane?" díval se na něj překvapeně Larsen.
"Čemu se divíte, nadporučíku? Přestali střílet, takže nemáme důvod abychom taky nepřestali," tvrdil Worf.
"Víte stejně dobře jako já, že oni by nás rozstříleli na kusy, jsou to Romulani!" hádal se Larsen.
Worf se musel trochu přemáhat, aby nebylo poznat, že má stejný názor a nutkání dokonat dílo zkázy: "Pane Larsene, pokud jste si nevšiml, musím vás upozornit, že my jsme Federační loď, ne Romulanská. A pokud vás to na Akademii neučili, Federace se řídí nějakými zákony. Jeden z nich zakazuje ničit bezbranné lodě. Navíc, pokud se se mnou míníte přít o rozkazech, nechám vás vyvést z můstku - přinejmenším."
Larsen otevřel ústa údivem, ale rozhodl se nehádat: "Rozkaz, pane. Co teď?"
"Hm," uvažoval Worf, "teď je zkusíme zavolat. Malková, proveďte."
Malková vyslala volací signál na Romulanskou loď. Po chvíli ohlásila odpověď: "Pane, generál Sela je na příjmu."
Worf přikývl a nasadil vítězný výraz: "Spojte nás." Nato se na obrazovce objevila tvář Cardassiana…Worfa to viditelně překvapilo: "Kdo jste?" zeptal se neznámé osoby. Osoba na obrazovce se na něj křivě usmála: "Já jsem Krotto, Cardassijský velvyslanec. Jsem pověřen jednáním o dohře tohoto…incidentu," na chvíli se odmlčel, čehož ihned využil Worf: "Kde je Sela?" vyptával se. Krotto se zatvářil smutně. Worf musel uznat, že je skutečně dobrý politik, ale na něj takové představení nefungovalo. Cardassianec tady odpověděl: "Je momentálně na ošetřovně. Při boji utrpěla zranění. Nicméně to teď není důležité. Co důležité je…jak vyřešíme vzniklou situaci?"
"Mám pro vás nabídku, která se neodmítá. Celá vaše posádka opustí vaši loď v záchranných moulech, následně my vezmeme vaši loď do vleku a odtáhneme ji do Federačního prostoru, kde bude prozkoumáno, zda nevyužívá ukradené Federační technologie," zalhal částečně Worf. Sice zjistili, že Daret má na palubě trikobaltová torpéda, ale na tom vůbec nezáleželo. Zásadní bylo, aby Federační vědci mohli podrobně prozkoumat gama zbraně a následně vyzkoumat efektivní obranu proti nim.
Krotto se zasmál: "Kapitáne, za co mě máte. Moc dobře víte, že to se vám nemůže podařit."
"Nebuďte si tak jistý. Nemáte žádnou loď, která by nás mohla jen zpomalit."
"Hm, pak tedy…Dejte nám čas na rozmyšlenou," žádal Krotto. Worf došel k závěru, že nemá co ztratit: "Dobrá, máte deset minut."
Krotto se chystal protestovat, ale Worf ho předběhl: "To je má poslední nabídka." A dal Malkové pokyn přerušit spojení.
Otočil se na Lyboka, aby se ho zeptal na škody: "Lyboku, chci hlášení o škodách a o ztrátách."
Lybok začal číst údaje z počítače: "Štíty dvacet procent, pancíř devadesát pět, SIF sedmdesát procent, zbraně nepoškozeny, ale energie je omezená. Osmnáct mrtvých," odmlčel se na okamžik, "sto deset těžce a osmdesát jedna lehce raněných," ukončil zevrubné hlášení. Worf musel zjistit, jestli mohou odtáhnout tu nepřátelskou loď, zavolal tedy strojovnu: "Pane Ralthosi, můžeme odtáhnout tu Romulanskou loď?"
Odpověď přišla hned: "Ano, to můžeme, ale vzhledem k našemu stavu by bylo pnutí trupu při vysokých rychlostech nebezpečně velké, takže bychom nemohli letět rychleji než warp tři."
"To nevadí, připravte mi tažný paprsek, předpokládám, že nadsvětelný pohon funguje."
"Samozřejmě pane," odpověděl hlavní inženýr, a Worf měl pocit, že v jeho slovech zaslechl něco jako radost.
"Pak tedy čekejte na rozkazy," a ukončil spojení. Podíval se na chronometr a viděl, že pět minut už uběhlo.
"Malková, spojte nás." Ta bez otálení provedla rozkaz. Na obrazovce se opět objevil Cardassijský obličej. Worf se chopil slova: "Tak jak jste se rozhodli?"
Krotto odpověděl jasně: "Souhlasíme, dejte nám dvě minuty na evakuační procedury. Konec," a ukončil rozhovor. Worfovi bylo podezřelé, že souhlasili tak snadno, ale to teď nebylo důležité. Teď se odsud museli co nejrychleji dostat. Zavolal opět do strojovny: "Pane Ralthosi, vezměte tu loď do vleku, pár vteřin ukončí evakuaci."
"Ano, pane," potvrdil Andorijec. Worf na hlavní obrazovce pozoroval, jak z jeho lodi vyšlehl modrý silový paprsek, a zachytil druhou loď. Lybok oznámil, že loď byla úspěšně zachycena. Worf naznačil, že to vzal na vědomí. Konečně pryč z toho pekla: "Pane Ker_Luraku, pryč odsud, směr Deep Space 11. Postupně zrychlujte až na warp faktor tři."
Ker_Lurak bez prodlení reagoval: "Rozkaz, pane," pronesl téměř vesele, a po krátkém obratu loď zapnula transwarp pohon a vyrazila vstříc prostoru Federace. Nyní zašel Worf k Lybokovi, aby se mu svěřil s obavami, zda nejde o léčku, když nepřítel opustil loď bez protestů. Lybok pokrčil rameny: "Těžko říct pane, ale musím souhlasit, že je to podezřelé," řekl Lybok. A pokračoval: "Možná nás sledují a chystají léčku, ale víc budu vědět, až zprovozním dálkové senzory, což bude asi za třicet minut." Worfa překvapila ta rychlost, ale nerušil ho a čekal na výsledky. Měl radost, že jeho mise nakonec dopadla tak dobře. Vezl Federaci takové překvapení, že za to dostane vyznamenání celá posádka.

Po necelých třiceti minutách klidu se na lodi opět rozezněly sirény. Worf vyskočil ze svého křesla a doběhl k Lybokovi. Za běhu na něj volal: "Co se děje?" Lybok ihned odpověděl: "Pronásleduje nás zneviditelněná loď. Stopa má stejné vlastnosti jako ta Daretu." Worfovi se na chvíli udělalo mdlo. Když doběhl k Lybokově konsole, viděl to na vlastní oči. Blížila se k nim další Romulanská loď. Tentokrát ale bylo jasné, kdo by bitvu vyhrál: "Lyboku, vaše návrhy?" zeptal se ho nejistě Worf. Lybok si povzdechl: "Obávám se, že naše jediná šance je odhodit náklad." Na to se ozval Larsen: "Ale pane, pak byla naše mise prakticky neúspěšná. Tu loď tu přece nenecháme!"
Worf se na něj obořil: "Pane Larsene, varuju vás naposled, nehádejte se se mnou!" Načež Larsen ztichl. Worf musel učinit rozhodnutí. Nepříjemné rozhodnutí: "Pane Lyboku, vypněte tažný paprsek." Lybok bez otálení splnil rozkaz. Larsen smutně zasténal, což Worf moc dobře chápal. Ze Zlina přestal vycházet paprsek, držící Daret u něj a jakmile se tak stalo, Daret ihned ztratil rychlost a zbytkovou rychlostí se neovladatelně řítil vesmírem.

Na můstku Zlina panovala smutná atmosféra. Mise, která se zdála být obrovským úspěchem nové lodi, jejího kapitána a posádky se zvrhla na něco, na co bude Worf trpce vzpomínat ještě dlouho…