Láhev archivního vína se roztříštila o opancéřovaný trup. Dav pozorující akci z doku tleskal. Vystoupil admirál Toveye a přešel na řečnické pódium.
"Dámy a pánové, USS Admirál Kirk!"
Na něčí pokyn vystřelila loď phasery a přestřelila pásku obepínající dok. Zažehla motory, ladně vyplula z doku a přesunula se na určené stanoviště.
"Teď!" uslyšeli jsme z reproduktoru.
Kývl jsem na Donara a ten naťukal pokyn na konzoly.
V společenském sále doků po zavřelo, poněvadž vedle Admirála Kirka se objevil můj Hornet. Celý přenos z společenského sálu jsme sledovali na obrazovce. Viděli jsme, jak se několika lidem až podlomila kolena, když se vedle nové lodi objevila ještě jedna úplně stejná. Admirál pyšně pokyvoval hlavou.
"Dovolte abych vám představil starší dvojče Admirála Kirka, USS Hornet." Obecenstvo začlo váhavě tleskat. Hrdě jsem se podíval na své důstojníky. Ceremoniál k přivítání Admirála Kirka, další lodi třídy Hornet pomalu končil. Obraz se změnil. Namísto společenského sálu teď ukazoval Admirála Kirka, za nímž byl vydět prakticky dokončený Vanguard, třetí Hornet.
Federace se s ostatními mocnostmi dohodla na stavbě tří jednotek, ale plánováno jich bylo deset, a tak se v loděnicích už stavěly kostry, zbraňové systémy atd.

Na druhý den jsem byl pozvaný k zasedání Rady Federace a spojenců na Ivora Prit. Jedinečné planetě, která byla osamocena ve své sluneční soustavě a na které Federace vybudovala obrovský diplomatický komplex pro mnohostranná jednání. Musel jsem si vzít svoji kapitánskou jachtu, protože Hornet měl podstoupit několik cvičení spolu s Admirálem Kirkem. Když jsem se svoji jachtou doletěl k Ivora Prit byl jsem ohromen. V doku na orbitě kotvily lodě, které přivezly velvyslance a Radu Federace. Proti lodím v doku jsem si s jachtou připadal malý a to se mi od doby co jsem převzal Hornet často nestávalo. Lodě tříd Galaxy, Sovereign, Scimitar nebo Neg´var, byly na mě moc a tak jsem neotálel a zamířil s jachtou k molu pro malá plavidla. Jachta zakotvila sama a já se transportoval do hlavní transportní místnosti diplomatického komplexu. Dnes mělo být na programu mimo jiné jednání o výstavbě dalších lodí třídy Hornet a já byl pozván jako odborný poradce. Udivilo mě, že na mě nikdo nečekal a že jsem si sám musel zjistit, kde jsem ubytovaný, ve kterém komplexu se jedná a kdy nebo kde se na Ivora Prit dá najíst.

Z apartmánu jsem to měl do hlavního komplexu pořádný kus cesty, tak jsem se na konferenci musel transportovat. První hodina konference byla celkem nezáživná. Bajoranská velvyslankyně hovořila půl hodiny o tom, jakou hrozbou jsou Cardasiané a že jím Federace nikdy neměla věřit. Potom ale přednesla něco, co všem vzalo dech. "Bajor je ochoten se připojit k Federaci spojených planet se všemi právy a povinostmi. A naše vláda je ochotna dovolit Hvězdé flotile, aby na orbitě Bajoru vybudovala těžce ozbrojenou základnu." V sále to jen řinčelo. Předseda Rady Federace se snažil udržet ledový výraz. "Dobře, toto téma budeme projednávat až zítra." Ale stejně jako každý v sále věděl, co by připojení Bajoru a výstavba základny znamenaly. Ač Federace,Klingoni a Romulanské impérium v současné době jednotné, Federace s Bajorem by oba další členy Aliance Alfa, jak se náš spolek nazýval, trunfla jak ve výrobní kapacitě, tak v hospodářství a ekonomice a po válce, kdyby se všechny národy opět popudili proti sobě, měla by Federace nejlepší výchozí pozici. Naštěstí se Radě podařilo docílit odložení jednaní na další den. Konečně jsme přistoupili k jednání o výstavbě lodí třídy Hornet. Vulkánští velvyslanci byli zcela proti a označili stavbu za zcela zbytečnou. Klingoni a Romulané se báli, že Federace by po válce získala ohromnou sílu a oni by byli bezbraní. V Alianci Alfa měla každá strana jednoho velvyslance. To znamenalo - jeden zástupce Federace, jeden Klingon, jeden Romulan, jeden Bajoran, jeden Vulkánec, jeden Fereng a než došlo k jejich zradě, tak i jeden Cardasian. K prosazení návrhu bylo potřeba alespoň čtyřech pro, jenže za současné situace by návrh neprošel, protože Vulkánci, Klingoni a Romulané byli proti a Ferengové se také stavěli odmítavě. Musela tedy nastoupit dvouhodinová pauza na rukování mezi delegáty. Já jsem si došel na snídani. Když jsem dojídal, vyrušila mě mladá, ale velmi pohledná důstojnice.
"Vy jste kapitán Boch?"
"Ano jsem, proč?"
"Jsem praporčík Ammy Lakeová." podala mi PADD.
Bylo na něm napsáno:
"Ahoj Víťo, vím jak nerad cestuješ sám a tak ti posílám praporčíka Lakeovou. Bude tvůj osobní pilot. Měl bys vědet, že byla nejlepším pilotem na akademii za posledních pět let."

"Tal... umíte ovládat kapitánskou jachtu třídy Albani?"
"Ano pane."
"Východní přístav, molo 14. Tam najdete mou jachtu. Budu chtít po jednání co nejrychleji odletět, tak buďte připravena. Teď se ale musím vrátit na jednání." Rychle jsem odešel.

Stavba sedmi lodí byla schválena a proti byli jen Vulkánci. Radě se podařilo přesvědčit ostatní, ale musela jim slíbit, že z toho nevyjdou zkrátka. Romulané měli slíbenu stavbu 15 lodí třídy Scimitar na federální náklady. Klingoni měli dostat dva dilithiové doly se slušnou zásobou dilithia. Ferengům bylo slíbeno snížení cel na jejich zboží o více než polovinu.
Jelikož můj úkol zkončil mohl jsem se vrátit na svou loď, kde jsem se přece jen cítil lépe. Praporčík Lakeová opravdu řízení ovládala. Jachta se pohybovala jemně a s citem. Byl to rutinní let. Když začala blikat jedna kontrolka. Provedl jsem scan.
"Prostorová fluktuace."
"Mám tam zaletět?"
"Za jak dlouho se setkáme s Hornetem?"
"Na souřadnice dorazíme přibližně za tři hodiny."
"Držte kurz. Pak si tam zaletíme s Hornetem."
Další kontrolky se rozblikaly.
"To je transwarptunel!" vykřikl jsem.
"Vyléta z něj plavidlo, je to borgský stíhač a míří k nám."
"Ammy, odešlete na Hornet tísňové volání a snažte se nás dostat od Borgů co nejdál."
"Rozkaz. Odesílám volání."

Tal popíjela kávu v mém křesle.
"Madam, zaznamenáváme tísňové volání od kapitána Bocha. Jsou napadeni borgským stíhačem."
Polila se kávou, "Zadejte kurz a dostaňte nás tam jak jen rychle to půjde.To měl být klidný den!"

Ač jsme z lodi ždímali co se dalo, Borgové nás doháněli.
"To nezvládneme!" vykřikla.
"To je jen stíhač s posádkou asi 10 vojáků a nemá o moc větší palebnou kapacitu," snažil jsem se být klidný. Měli jsme phaserovou věž typu IX a pět mikrofotonových torpéd. Lodí otřásl první zásah. Štíty spadly o polovinu.
"Ještě jeden zásah a jsme bez zadních štítů."
"Veškerou energii do předních štítů otočte nás přídí k nim. Budeme bojovat!"
Odpálil jsem dvě mikrotorpéda a jednou z phaserů. Jejich štíty vysazovaly. Další torpédo. Štíty jim zcela vysadily. Zamířil jsem jejich hlavní zdroj energie a poslal jsem jim poslední dvě torpéda. Stíhač se rozletěl na kusy. Praporčík Lakeová si hlasitě oddechla.
"Dobrá prá...."
Přímo vedle nás se otevřel transwarptunel a vyletěla z něj krychle. Mířila přímo k nám. Viděli jsme jak připravují vlečný paprsek. Byli jsme přídí k ním. Náhle kolem nás zezadu proletěli dvě transfázová torpéda a zaryla se do krychle. Ta se hned rozlétla na kusy. Vedle nás se demaskoval Hornet a chytil nás vlečným paprskem.

Tal čekala v hangáru.
"Myslím, že tohle mám u tebe," řekla vtipně.
"Co navrhuješ?"
"Holopaluba 1, v sedm večer a buď přesný."
Všiml jsem si dalších důstojníků.
"To jsou nový členové posádky: Nadporučík Susan Lewisová, nový šéflékař."
"Já vím, známe se velmi dobře, že Susan."
"Ano, ráda tě vidím, po letech."
"Nadporučík Enrico Rodrigez, hlavní ingenír."
"Už jsme se potkaly, sloužil jste na lodi mého otce."
"Ano pane."
"Praporčíka Lakeovou znáš."
"Ano."
Dobelhal jsem se do své kajuty. Byl jsem dosti unavený. Sundal jsem si svršek uniformy a svalil se na postel. Usnul jsem prakticky okamžitě.

Otevřel jsem oči a podíval se na budík. 6:53. Za 7 minut mám být na holopalubě a Tal navíc nesnáší nedochvilnost. Podíval jsem se co mám na sobě. Červený rolák a standartní kalhoty. Přičuchl jsem k roláku. Ten si vzít nemůžu. Otevřel jsem skříň a pohlédl na dlouhou řasu uniforem. Do začátku studia na akademii mi bylo absolutně jedno co nosím na sobě, ale když jsem prvně oblékl uniformu, tak jsem si ji zamiloval. teď jsem měl ve skříni snad všechny možné variace, které odpovídali mé hodnosti. Po krátkém rozhodování jsem si vybral komplet s šedou košilí a kabátem, prodlouženou verzi standardní uniformi, jen s jiným tričkem. Zapnul jsem kabát a podíval se na hodinky. 6:58. To stihnu! Vyšel jsem z kajuty a vydal se chodbou rovně. Kapitánská kajuta byla na přídi na palubě 3. Holopaluba 1 byla 50m směrem na záď. Před vchodem jsem si pročísl vlasy. Vešel jsem dovnitř. Uvnitř byla tančírna z 60. let a Tal seděla u baru. Přisedl jsem si.
"Nečekáš dlouho?"
"Ne, máš jen dvě minuty zpoždění."
Vědel jsem, že kdyby to byly jen dvě sekundy, tak by mi to vyčetla.
"Omlouvám se."
"Nevadí."
"Vybrala si program?"
"Ano," tvářila se tajuplně.
"A?"
"Až to dopiju." Kopla do sebe panáka wiskey.
"Pojď." Vzala mě za ruku a odtáhla doprostřed místnosti.
Naznačila mi abych stál a sama popošla několik kroků dozadu.
"Počítači Selan Beta 2, spustit."
Prostředí se mírně změnilo. Bar zmizel, místo na kterém jsme stáli s vyvýšilo v podium. Kolem se objevili řady sedaček s lidmi mě známímy. Nasě vyzáž se změnila více. Moje pečlivě vybraná uniforma byla pryč a nahradilo ji černé tryčko a kalhoty. Tal měla na sobě bílé šaty a její účes byl také jinný.
"Poznáváš to ještě?"
"Jasně!" odpověděl jsem.
"Počítači spusť nahrávku."
Rozezněly se velmi známé melodie. Film Dirty Dancing (Hříšný tanec), song The Time of my Life na Akademii jsme zastupovali ročník s touto písní. Tancovali jsme ji i potom, ale když jsem povýšil na kapitána, už jsme neměli čas.
"Tohle bude skvělý večer." pomyslel jsem si.

Smáli jsme se. Na jednom panelu jsem uviděl hodiny. Byly dvě hodiny ráno. Protancovali jsme půlku noci. Od doby co jsem povýšil jsem se takhle nebavil. Popravdě řečeno, takhe jsem se nebavil od Akademie. Na ty časy jsem vzpomínal velmi rád. Moje kariéra byla skvělá, před třicítkou jsem to dotáhl na kapitána, ale měl jsem pocit, že mi stále něco chybí, ale netušil jsem co. S Tal jsem si připadal úplnější, bral jsem ji jako část sebe. Za těch skoro patnáct let co jsem ji znal jsem s ni prožil opravdu spoustu věcí. Od doby co jsem se stal kapitánem jsem se snažil od ní držet odstup. Chtěl jsem k ní blíž, a jak! Ale něco mi říkalo, že nemohu. Chodili jsme spolu prakticky celou dobu co jsme byli na Akademii, ale náš vztah se neosvědčil poslední ročník, když jsme dělali praxe. Neustále jsem ji kontroloval a dávál na ni pozor. Prostě jsem se o ni bál a to ji vytáčelo. Proto jsme to zkončili. Na kamarádské a profesionální úrovni naše polupráce klapala skvěle. Nikdy jsme se ale už znova nezblížili.
"Tak jsme tady," ukázala na moje dveře.
"Ano. Uvidíme se zítra ve službě," málem jsem ji políbil, ale zarazil jsem se.
"Tak zítra." Otočila se a vešla do své kajuty. Vstoupil jsem do své a kabát jsem hodil na křeslo. Prázdně jsem se podíval oknem do vesmíru, na okeních tabulích se odrážela má silueta. Zíral jsem a přemýšlel. Uslyšel jsem zvonek.
Kdo to v tuhle hodinu otravuje? Podle odlesku ve okně jsem si upravil vlasy a narovnal se proti dveřím.
"Vstupte."
"Neruším?" byla to Tal.
"Ve dvě ráno? Né ty nikdy, co pro tebe můžu udělat?"
Šla váhavě ke mě. Nechápal jsem co chce udělat. Pootevřel jsem ústa a chtěl se zeptat co chce. Ona na nic nečekala a vrhla se na mě. Začala mě líbat. V prvním okamžiku jsem se ji pokusil odtrhnout, ale uvědomil jsem si, že dělá vlastně přesně to co chci. Když se konečně odtrhla od mých rtů vzla mě za ruce a pomalu táhla směrem k mé posteli.
"Miluju tě, vždycky jsem milovala," zašeptala.
"Já tebe taky, ale tohle přece nemůžeme, jsem kapitán, ty můj první..."
"Musíme a chceme!" byl v tom náznak otázky, ale hlavně nalehání.
"Ano, chceme!"

Probudil jsem se ráno, vlastně v poledne, až v půl jedné. Klasicky jsem se posadil. Nevím kde jsem k tomu přišel, ale vždycky jsem se po probuzení ihned posadil. Viděl jsem, že Tal je už vzhůru a pozoruje mě.
"Jsi dlouho vzhůru?"
"Asi půl hodiny."
"Co si celou dobu dělala?"
"Ležím a pozoruju jak spíš."
"To bylo jistě velmi zajímavé." Znovu jsem se položil. Dala ruku do mých vlasů a já svou na její bok.
"Chyběla si mi."
"Ty mi taky."
"Ale děláme dobře?"
To se ji dotklo. "Jdi už s předpisy do háje. Řid se city. Dělej co......"
Zastavil ji můj polibek.
"Tohles měla na mysli?"
"Pro začátek by to ušlo. Pojď zpátky do postele."
"Ne-e, za 20 minut mi začíná služba."
"Neboj, šéf tě neseřve, máme ještě spostu času. Nebo ti mám napsat omluvenku?"
"Ne, já vstávám." Jak těžké to bylo rozhodnutí!
"Po deseti letech konečně v posteli a ty nemáš ani blbejch 10 minut."
"Povinnosti kapitána."
Také vstala. Navlékl jsem na sebe uniformu ve verzi s vestou. Náhle se rozezněl poplach.
"Můstek, hlášení!"
"Přijmáme hlášení ze Země. Borgové zaútočili."

Poplach zněl celou lodí. Všichni se zbíhali na svá místa. Na můstku už byli všichni důstojníci. Zrovna jsem si prohlédl doručený záznam.
"Donare, za jak dlouho dorazíme k zemi maximálním warpem?"
"16 hodin a 33 minut."
"Moc pozdě. Připravte kvantový proudový pohon."
"Pane, zatím jsme ho zkoušeli jen dvakrát a to na minimálmí vzdálenosti a po velmi krátký čas. Let na Zem by trval zhruba 11 minut, nevíme zda to loď vydrží."
"Slyšel jste rozkaz, tak dělejte! Pokud sebou nehodíme, nebude už Federaci tahle loď k ničemu, protože žádná Federace nebude!"
Deflektor zezelenal a vytvořil proud, do kterého Hornet vletěl. Stuktura lodě držela celou cestu. Vynořili jsme se na okraji soustavy mezi devátou planetou Plutem a tělesem Sedma, kteří mnozí považovali za desátou planetu, ale oficiálně jich bylo jen devět. Na Sedmě byla síť senzorů. Žhavili jsme impuls naplno, abychom se mohli co nejrychleji zapojit do boje. Borgové měli v sektoru asi 50 krychlých 23 koulí 40 kvádrů a spoustu stíhačů. Flotila měla tři flotily a Admirála Kirka. Zamaskovaní jsme se přesunuli na úroveň federálních lodí a demaskovali se. Od Flotily jsme dostali lehké rozkazy. V centrálu obrany vedle Admirála Kirka zastavit Borgy.
"Míří k nám dvě taktické krychle, pane!"
"Koraku, obě přední věže, malá salva."
Ze zpodtalířových věží se odlepila čtyři torpéda. První dvě se zaryly do bližší koule. Ta explodovala, druhá krychle se jednomu torpédu vyhnula, když mu do cesty vletěl stíhač. Stíhače nám vůbec působili problémy, protože nás ostřelovali svými zbraněmi.
"Koraku, zaměřte ty stíhače a palte postupně phasery."
"Rozkaz."
Z lodi se odlepilo několik paprsků a postupně zasáhlo několik stíhačů. Jeden mířil kamikadze na náš deflektor a nám se nedařilo ho zastavit, když už jsme počítali se zničující kolizí, rozletěl se po zásahu Admirála Kirka.
"Doražte tu krychli."
Jedno torpédo a bylo hotovo.
"Vydíte ty lodě támhle?"
"Ano, 6 krychlí, dvě koule a několik stíhačů."
"Transfázová torpéda, vějířová formace."
"Pálím."
Z Hornetu se odlepilo několik torpéd a vytvořilo vějíř, který směřoval přímo proti Borgům. Až na jedno všechny zasáhly. Většina lodí přestala existovat.
"Borgové na nás a Admirála Kirka soustředili palbu."
Lodí začalo otřásat velké množství zásahů.
"Horní štíty slábnou."
"Pane, zdá se, že Borgové změnili taktiku. Už se nesnažejí proletět, teď bojují."
"Kapitáne, pálí na nás 12 plavidel, horní štíty vysadili."
"Otočte nás a kryjte vršek."
"Rodrigézy, nahoďte štíty."
"Pokusím se pane," ozvalo se z mého komunikátoru.
"Palte vším co máme proti útočníkům."
Stříleli jsme všemi zbraněmi proti lodím, co nás pomalu obkličovaly. Na můsku se objevil kouř. Admirál Kirk na tom byl ještě hůř.
"To nezvládnem."
"Pane," vykřikl Donar, "na pravobuku se otevírá tunel, to je kvantový proud."
"To je nemožné my i Admirál Kirk jsme tady."
Od prahu tunelu se odlepila spousta torpéd a zasáhla krychle útočící na nás a Admirála Kirka. Pak se objevil Vanguard.
"Za čest a slávu!" Zvolal romulanský kapitán Voter.
"Kapitáne Bochu, kapitáne Matthewsi, můžu vám pomoct?"
Vědel jsem, že jsme plavidlo v nejlepším stavu, tak jsem se rozhodl převzít velení flotily.
"Skvěle Vorete, podpořte nás s Vanguardem na pravé straně. Matthewsi, utvoříme palebnou linii. Srovnejte se paralelně vedle nás a palte dle potřeby."
Zatímco jsme se rovnali, prorazili Borgové obranu a mířili k Zemi. 3 krychle 2 koule a 4 stíhače. Hornet, Vanguard a Admirál Kirk se v řadě vedle sebe vydali za nimy, a jak byli v dostřelu, transfázová torpéha vykonala své.
"Hlaste škody!"
"Štíty mimo provoz, pancíř většinou taky, zbraně nepoškozeny, pohon a trup taky, strukturální integrita vpořádku. 29 zraněných a 3 mrtví."
"Ostatní lodě?"
"Vanguard nepoškozen. Admirál Kirk je bez obraných prostředků se zbraněmi na polovině a drobně poškozeným trupem. Ostatní lodě jsou na tom různě."
"Pane, jedna loď nás volá. USS Alphaville."
"Alphaville, neslouží tam tvůj bratr?" zeptala se Tal.
"Ano, slouží. Spojte nás."
Na obrazovce se objevil kapitán Rokl. Měl zakrvácené čelo a jeho můstek byl zničen.
"Víťo."
"Marcu, potřebujete pomoc?"
"Ne, zvládneme to. Jde o Karla. Jeho stanice explodovala, je těžce raněn."
"Přeneste ho na naši ošetřovnu. Boch, konec."
"Rozumím, Alphaville konec."

Karl byl můj o šest let mladší bratr. Sloužil na Alphaville jako pilot. Konečně jsem se vymotal z můstku a pospíchal na ošetřovnu.
"Doktorko Lewisová, jak je na tom?"
"Pokusila jsem se ošetřit jeho zranění, ale výbuch poranil orgány. Nemůžeme ho zachránit, je mi líto."
"Kolik mu zbývá?"
"Tak hodina, možná dvě."
"Co naši ranění?"
"Ty snad zachráním."
"Můžu s ním mluvit?"
"Jistě."
Odvedla mě k biolůžku. Ležel na něm Karl. Měl na sobě zpálenou uniformu.
"Karle!"
"Víťo, jak jsem na tom?"
"Budeš dobrej, určitě."
"Teď lžeš. Poznám to, umírám, že jo?"
Přikývl jsem.
"Máš PADD?"
"Ano." Podal jsem mu jeden.
"Chci napsat dopis Teresze a Kelly(jeho žena a dcera)."
S obtížemi na PADD něco naťukal. Trvalo mu to 15 minut. Na ošetřovnu dorazila Tal.
"Tal!" pokusil se zvednout, ale nešlo mu to. "Předej jim to." Dal mi PADD.
Tal se postavila vedle mě.
"Sluší vám to spolu." Řekl a pak se svalil.
Vzal jsem tricorder a proskenoval ho. Bez známek života. Zavřel jsem oči a pokusil se potlačit slzy. Tal mě vzala za ruku.
"Nemohl jsi nic udělat."
"Já vím, a to je to nejhorší. Nemůžu za jeho smrt nikoho vinit."
"Můžeš. Borgy!"
"Otevřel jsem oči a zrudl vzteky.
"Ty máš pravdu. Borgy! Tohle bude můj osobní Pearl Harbor, mé osobní 11. září, má osobní bitva u Wolf 359. Pomstím se. Neskončím, dokud celé peklo nebude plné Borgů. Zničím je. Mobidyku teš se! Budu tvůj kapitán Achab."
Vybuchl jsem a začal se vracet do normálu.
"Díky Tal. Už jsem v pořádku. Musím to ale oznámit rodině."
Došel jsem do své kajuty.
"Navázat spojení priority Beta na velení Flotily. Viceadmirála Jonathana Bocha.
Kanál se otevřel. Admirál Boch byl můj otec.
"Víťo, seš v pořádku?"
"Ano, v naprostém."
"Skvělé. Nezajdem na Spartu?" myslel fotbalový klub na Zemi, kterému jsme fandili už po generace.
"Ne, nevolám abych si popovídal, jde o Karla."
"Je mrtví, že jo?"
Spousta lidí co mě znala mě prokoukla, jen co jsem otevřel ústa.
"Ano je. Je mi to líto, už se nedalo nic dělat, explodovala mu stanice."
"Mohl bys to zavolat sestře. Já informuju jeho ženu."
"Dobře, spolehni se. Posílám ti dopis od Karla se pro jeho rodinu, pošli jim ho."
"Dobře."
Obraz zmizel.
Na chvíli jsem se zaklonil v houpacím křesle. Pak jsem znovu zmačkl interkom.
"Akademii Hvězdné flotily."
Otevřel se kanál a objevila se spojovatelka.
"Co pro vás mohu udělat?"
"Lékařské odělení, kadeta Sabrinu Bochovou."
"Omlouváme se, ale máme všeobecnou pohotovost. Pouze úřední komunikace."
"To je úřední. Kapitán Vítězslav Boch, alfa 4 lambda 2."
"Kód ověřen. Vyčkejte spojení."
Obraz se změnil. Byla na něm moje sestra v kadetské uniformě přetažené pláštěm pro lékaře.
"Co je? Řekli mi, že je to naléhavé."
"Použil jsem svůj kód. Karl je.....mrtví." Vylezlo ze mě na konec."
Do očí ji vhrkly slzy. "Jak se to...?"
"Explodovala mu konzole."
"To jste nemohli nic dělat."
"Ne nemohli."
"Musím se vrátit. Vezou nám sem raněné, dík žes mě informoval."
"Ahoj."
"Ahoj." Obraz zmizel.

Seděl jsem na gauči a nic nedělal. Ozval se zvonek.
"Kdo je?"
"To jsem já, Tal."
"Pojď dál."
"Objevila jsem nové nahrávky, půjdeš do simulátoru?"
"Ne, nemám náladu na tanec."
"A co... ne, už vím, závodní auta?"
"Ani to ne."
"Promiň, mám odejít?"
"Ne, zůstaň prosím."
Posunul jsem se a naznačil ji, ať si přisedne. Posadila se vedle mě.
"Co chceš dělat?"
"Nevím, sedět, povídat si."
Neudržel jsem hlavu, musel jsem ji položit na její rameno.
"Ještě že tě mám." vylezlo ze mě.