Jakoby toho nebylo dost za dva dny hlásily zpravodajské stanice velkou kumulaci cardasiiských plavidel na orbitě centrální planety říše. Nejohroženější byl teď Bajor. Jednak byl nejblíže a jednak mu Federace nebyla schopna poskytnout ochranu. Jen jednu loď třídy Galaxy a dvě třídy Defiant, s miminem doprovodných plavidel. To co každý očekával propuklo za týden. Cardasiské válečné lodě vstoupily do bajorského prostoru. V akci byla celá cardasiská flotila. Bajorani neměli skoro nic, ale strategicky byl Bajor pro Federaci neuvěřitelně důležitý, a taky pro morálku občanů federace a spojenců. Kdyby Bajor znovu padl, jako před válkou s Dominionem, znovu do rukou Cardasianům, byla by to pro Alianci veliká rána. Obrana Bajoru proto dostala maximální prioritu a Hornet s Vanguardem byly vysláni jim pomoci.

Museli jsme použít proudový pohon. Cesta klasickým warpem by trvala strašně dlouho. Provizorním velitelem ještě nedokončené federální základny byl komodor Willson. Hornet dorazil v pondělí ráno. A nebylo to zrovna dobré ráno. Na Hornetu se střídala jedna porucha za druhou. Hrozilo dokonce, že príjdeme o proudový pohon. Naštěstí se to Rodrigézovi podařilo včas opravit. Ale třeba třetina replikátorů nefungovala, dvě holopaluby také ne nebo celá šestá paluba byla bez podpory života, naštěstí na ni nebylo nic důležitého. Inženírské týmy běhali od jedné záhady ke druhé, navíc nepřetržitě vyměňovali gelové baterie bioneurálního rozvodu, které byly z bitvy vypáleny. Navíc po příletu jsme se dozvěděli, že Cardasiané opravdu nasadili celou flotilu, 104 plavidel a proti nim jen Hornet, Vanguar, Repulause (tř. Galaxy), Apolon a Ares (tř. Defiant), šest lodí třídy Sabre a devět třídy Steamrunner, pět třídy Miranda jejiž bojová hodnota byla zanedbatelná, stejně jako u lodé třídy Oberth. Během dne se k bajorské flotile měla připojit dvě plavidla třídy Excelsior a jedno třídy Intrepid, jež byli na diplomatické misi nedaleko. Bajorané měli jen čtyři plavidla která se mohla rovnat Mirandám a patnáct malých lodí, silou odpovídajících raketoplánu. Hornet byl vyslán zajistit evakuaci jedné bajorské kolonie. Byl to lehký úkol. Byli tam jen dvě stovky vědců zkoumající neobvyklou pedosféru planetoidu. Přiletěli jsme na orbitu v poledne, evakuace měla trvat okolo dvaceti minut. Bohužel uprostřed selhal transportér. Naštěstí to nikoho nestálo život, ale dva vědci měli namále. Zbytek evakuace tedy musely dokončit raketoplány. Když byly na povrchu poslední dva, zachytily senzory cardasiské lodě letící kolem nás. Měli jsme výkonnější senzory, tedy oni nás zatím neviděli. Okamžitě jsem povolal Vanguard.
"Kapitáne, volá komodor Willson."
"Na obrazovku."
"Kapitáne, co si sakra myslíte, že děláte?! Právě mi bylo řečeno, že jste si zavolal Vanguard."
"Ano, objevili jsme dvanáct cardasiských plavidel, chystám se je napadnout."
"K tomu jsme vám nedal svolení!"
"Komodore, se vší úctou, já ho nepotřebuju, Vanguard podléhá mému velení a já podléhám admirálu Toveyovi, nikoli vám."
"Nerozčilujte mne, Vanguard nikam nepoletí a vy se ihned vrátíte."
"Na to nemáte právo, svaz TF14 podléhá mně a vy mi do jeho řízení nemáte co mluvit," komodor, který byl známí tím, že to co nevymyslí on, je automaticky špatně, mě začínal štvát.
"Jsem vás nadřízený důstojník a mám všechna práva!"
"Ne! Jste jen důstojník s vyšší hodností."
"Neurážejte mě!"
"Kapitáne," přerušil nás Sarat, "za pět minut nás Cardasiané objeví."
"Okamžitě zavolejte Vanguard ať přiletí, měli by tu být za...."
"...tři minuty," dokončil Donar.
"Budu si na vás stěžovat!" křičel admirál.
"Poslužte si," i já ho měl dost, "ukončit spojení."
Obrazovka poteměla.
Tal se ke mě přiklonila, "Víš vůbec, jaké můžeš mít potíže?"
"kvůli němo se rozčilovat nebudu."
Toho dne se na můstku odehrála pro mé důstojníky neuvěřitelná scéna, viděli mě jak otevřeně pomlouvám důstojníka s vyšší hodností.

"Vanguard je tu pane."
"A kde? Já ho nevidím," podíval jsem se na panel u mého křesla, "neni ani na senzorech."
"Jsou zamaskováni. Sami nás zavolali."
"Tak moment, neměly by naše senzory odhalovat i zamaskovaná plavidla, při minulých cvičení jsme Admirála Kirka našli bez problémů, tak co je?"
Sarat se zamyslel, "Doporučiji to připsat na seznam oprav."
"Aha, no, je tahle frekvence bezpečná?"
"Ta co nás na ni zavolal Vanguard? Zcela, pravděpodobnost, že by ji Cardasiané napíchli je jedna ku..."
"To stačí! Zamaskovat. Ať nám Vanguard na této bezpečné frekvenci posílá každou minutu signál, tak budeme vědět, kde jsou a nebude hrozit, že do nich narazíme."
"Kurz k nepřátelským plavidlům, warp...3, za jak dlouho se setkáme s cardasiskými loděmi?"¨
"Warpem tři za devět minut."
"Kam směrují?" přidala se Tal.
"To je zajímavé, jestli budou držet tenhle kurz jediné k čemu se přiblíží je Dalhos 6."
"Co to je?" neznal jsem příliš tudle část vesmíru.
"Je to rekreační středisko, 62000 milionů kilometrů od Bajoru, pře třemi lety jsi tam byl se mnou na dovolené."
"Ehm, hups, opravdu?"
"Ty si to nepamatuješ? Dlouhé písečné pláže, geotermální prameny, proč teda netrávíš dovolené v simulátoru, tam alespoň nemusíš cestovat dva dny."
"Jistě, že si to pamatuju, jen mi nic neříkal ten název.."
"Kapitáne, nerad vás přerušuji," vložil se Sarat a osvobodil mě, "poletíme?"
"Prosím? Aha, já nevydal pokyn, ještě..., ty lodě....., jaký je to typ?"
"Proscanuji to....," jeho konzole začala probíjet, Sarat pohotově skočil na podlahu, konzole explodovala, světla na můsku problikla, vědecká stanice se rozletěla na kusy a ze zbytku stoupal dým.
"Co to bylo?" řekla Tal, zrovna když jsem se chystal říci to samé.
Sarat ležel na podlaze, "Moje stanice explodovala, madam, budu asi potřebovat lékařskou pomoc."
"Ostatní v pořádku? Hlaste se!" rozkázal jsem.
"Taktický důstojník. Stanoviště v pořádku."
"Pozorovatel," to byla praporčík Lakeová, seděla za mnou a krom toho, že mi měla asistovat na diplomatických misích a hlídat abych zapisoval do deníku, kontrolovala ještě prostředí u stanice s ovládáním prostředí, to bylo, aby získala praxi na můstku a nepřekážela.
"Donare?"
"Donare!"
"Počítači odsaj dým na můsku a spusť PZH pro můstek."
"Specifikujte zranění," pronesl suše holoprogram, já už jsem byl u Donara, měl v hrudi kus vědeckého panelu, Sarat měl popáleniny na rukách a v obličeji.
"Ošetři ty dva muže, ať je můžeme přesunout na ošetřovnu."
"Co se sakra stalo?" divil jsem se.
Tal převzala vědeckou stanici a převedla si ji do panelu u křesla prvního důstojníka, "V senzorech došlo k přetížení a spuštění scanu nepřátelských plavidel vyvolalo zhroucení celé senzorové sítě."
"Škody?"
"Ztratili jsme dálkové senzory, jinak nic."
"A dva důstojníky," dodal jsem, "Lakeová, převezměte kormidlo."
"Já pane?"
"Jo vy, nebo to mám udělat sám?"
"Ne pane, vezmu to, ale nikdy jsem...."
"To zvládnete."
"Zavolejte někdo Vanguard, ať proscanují ty lodě a zavolají nám jakého jsou typu."
"Pane, Vanguard hlásí, že mají přetížené dálkové senzory a nemohou je použít."
"Co je tohle za den?!"
"Dnes je pátek 13." pokusila se o vysvětlení Tal.
"Aha, tím se to vysvětluje."
"Pane?" nechápal Korak.
"To je pověra, vy nevěříte na pověry?"
"Ne pane."
"Fajn, já taky ne, poletíme naslepo."
"To je riskantní," namítala Tal.
"Já vím, ale jsem rozhodnutej, Cardasiané letí k naprosto nezajímavé planetě, to neni jen tak, oni něco plánují a já chci vědět co."
"Kurz zadán, Vanguard hlásí připravenost."
"Letíme."

Za několik minut jsme se dostali ke Cardasianům. Pohled na flotilu mě vyděsil, kromě obyčejných plavidel jsme totiž uviděli dvě naprosto neznámá plavidla. Jedno připomínalo kvetoucí kytku. na konstrukci obyčejné lodi Galor byly připevněny čtyři ,listy´, obrovské panely. Na co byly jsem nechápal. Druhá byla ještě divnější, Vypadala jako dlouhá roura.
"Jsou v dosahu krátkých senzorů?"
"Ano kapitáne."
"Proscanujte je a pokud možno nevyhoďte nic do vzduchu."
"Rozumím...., scan hotov."
"No?"
"Ten Galor s ,listy´ by měl být něco jako zběrač energie, k tomu ty listy."
"A ta ,trubka´?"
"To zvláštní plavidlo obsahuje neuvěřitelné množství antihmoty. Ve třech ,kontejnerech´, z níž by jeden stačil na zničení menšího měsíce."
"Průměr těch ,kontejnerů´?"
"Dva metry a třicet centimetrů."
"A průměr ty ,roury´."
"Stejný."
"Neni něco zvláštního na této části vesmíru?"
"Ano, mnohem větší setrvačnost."
"Není o tom pochybu, to, na co se díváme je dělo."
"Dělo?"
"Kanón."
"Já vím co je dělo, ale jak to myslíš."
"Podívej Tal, je to prostý. Vystřelej antihmotovej granát směr Bajor. Kvůli jiné konzistenci vesmíru tam i doletí a pak už žádné problémy s invazí."
"A kde vezmou energii k odpalu, ta musí být obrovská."
"Ta koule na spod trubky, má stejnej průměr jako prostor mezi ,listy´. Říkala si, že na támhleté planetě jsou geotermální prameny. Ten upravenej Galor nějak vycucne energii z planety a pošle ji trubce a ta ji použije k odpalu."
"To je strašné."
"Jo, ale co s tím uděláme?"
"Prostě se odmaskujeme a zničíme je."
"To nebude tak snadné," vložil se Korak, "mám taktickou analízu."
"Pokračujte."
"Ta ,roura´, jak jste to nazval, má silné generátory štítů a prakticky neprůstřelný pancíř, který navíc regeneruje."
"Vidíte ten Hutet na levo od Galoru-generátoru?"
"Ano pane."
"Tricobaltovou nálož, 500 teracochranů."
"Nabito."
"PAL!"
Jeden světlý střípek rozmetal silnou loď na prach.
"Lakeová, úhybné manévry, pokusí se nás najít palbou."
"Provedu."
"Pro Vanguard: demaskovat a pálit dle potřeby."
"Zpráva odeslána."
"Výborně, demaskujte nás a rozdělte na dvě části. Sekundární, poručík Foster a ať vyřadí ten Galor-Generátor. My si to rozdáme s ,trubkou´."
"Provádím, ale už jsem podotkl, jak je tato loď skvěle chráněna."
"Koraku, slyšel jste už někdy o Achilově patě."
"Ano pane."
"Ta ,roura´ ji má taky, stačí ji jen najít."
"A já ji mám!" vykříkla Tal," nabíjejí granát. Kdybychom tam dostali torpédo..."
"Chápu! Koraku, připravte kvantové torpédo, na můj rozkaz, věž jedna. Počítači, řízení manuální konzolí."
Přede mnou vyjel z podlahy joystick.
"Převézt řízení."
"Hotovo," kormidelní stanice pohasla.
"Přípraven Koraku?"
"Ano."
"Spustit!" veškeré ovládání směru bylo nyní v joysticku, bylo velmi primitivní. Stisknutí tlačítka znamenalo pohyb vpřed na třetinu impulsu, pohyby do stran pak směr. Srovnal jsem kurz s ,rourou´, přeletěli jsme ji a otočili se. Teď jsme koukali přímo do ústí.
"PAL!"
Torpédo vyletělo a zmizelo v ,trubce´, za vteřinu se objevil obrovský výbuch. Roztrhalo ji to na kusy. I boj s ostatními plavidly se vyvíjel pro nás.
"Nepřítel se dává na ústup."
"A my?"
"Jen lehká poškození."
"Za jak dlouho se komodor Willson střetne s Cardasiany?"
"Devět hodin."
"Kurz k Bajoru, warp 8."
"Můžem."
"Vpřed."
Hornet i Vanguard vstoupily do warpu. Já začal přemýšlet, jak ospravedlním své neuposlechnutí rozkazu.Když....
"Kapitáne, komodor Willson na kanále dva."
"Na obraz."
"Doufám, že jste spokojený kapitáne!"
"Komodore..?"
"Cardasiané jsou od nás dvě minuty letu."
"Podle našich přístrojů skoro devět hodin."
"My už je skoro slyšíme. Objevili se až na krátkovlných senzorech a to jen u několika lodí."
"Jak je to možné?" podíval jsem se po můstku, kdo by mi poskytl vysvětlení. Samozřejmě nikdo.
Komodor se zamyslel: "My je zachytáváme opravdu i devět hodin od nás, musí to být klam."
"Hned jsme u vás. Boch konec," naznačil jsem, ať spojení ukončí.
"Lakeová, okamžitě zastavit a Vanguard taky. Ať si poručík Horvath vezme pruzkumnou loď a letí se podívat k té ,devěthodinvzdálené´ flotile. Za jak dlouho k ní dorazí?"
"Za hodinu a čtvrt letu warpem 9,99."
"Lakeová, kvantový proudový pohon. Směr Bajor, Vanguard ať letí hned za námi."
"Rozumím."
"Proveďte."

Když jsme vystoupili z proudu, byla už bitva v plném proudu. Dvě lodě třídy Miranda už byly v plamenech a palba se teď soustředila na Repulause. Ihned po našem vynoření se do nás pustila spousta lodí, Vanguard byl na tom přeci jenom lépe. Těm se dýchalo snadněji.
Korak vykřikl: "Jsme pod těžkou palbou, štíty klesají!"
Postavil jsem se a pokusil jsem se k němu dojít.
"Palte phasery, jen nekoordinovaně a bezcílně, abychom jim stížili manévrování a fotonová torpéda na Galor před námi."
"Rozkaz!"
Galor dostal několik přímých zásahů a začal rotovat. Náhodnou palbou z phazerů jsme dostali několik menších plavidel, pravděpodobně Hideki.
"Kapitáne, Repulause byla zničena."
"A komodor Willson?"
Tal jen zakroutila hlavou.
"Spojte mě s flotilou."
"Můžeš."
"Tady kapitán Vítězslav Boch z Hornetu. Všem lodím, přebírám velení. Palte na následující souřadnice," naťukal jsem na konzoli souřadnice hlavního uskupení nepřátelských lodí. Lodě se trochu srovnaly do řady, Hornet a Vanguardem na levé straně a vrhly se přímo proti centru nepřátel. Pálili jsme vším co jsme měli. Ale nestačilo to. Naštěstí zrovna vystoupila z warpu skupina federálních lodí.
"Svaz TF 22!" zvolala Tal.
"Skupina kolem Enterprise, Essexu a Farragutu."
Posily se zařadily na naše pravé křídlo a převážily v náš prospěch poměr sil. Cardasiané se na ně zaměřili, to umožnilo Vanguardu a Hornetu aby prorazili a rozdělily nepřátelskou flotilu na dvě části. Hornet byl slušně poškozen, ale stále to nebylo kritické. Cardasiané se pokusili o poslední zoufalý protiútok na Vanguard a Enterprise. Vanguard silně poškodili, ale Enterprise to zchytala.
"Kapitáne, Enterprise má potíže."
"Co...?" Enterprise právě vyletěla do povětří.
"Pane bože! Co se stalo?"
"Protržení warpjádra v důsledku poškození z bitvy."
Úplně mě to zarazilo do křesla.
"Enterprise....zničena....to je nemožné..."

Z mocné Cardasiské flotily zbyl jen prach a prchající trosky. Ani flotila z toho nevyšla lacino. Vanguard musí na několik měšíců do doků, Hornet tak na týden, další loď tř. Galaxy byla ztracena a několik dalších poškozeno. O Enterprise ani nemluvě. Stejně jako o ztrátě komodora Willsona, nebyl to moc dobrý velitel, ale na Bajoru byl oblíbený a znal situaci. Přeci ho je trochu škoda. Ihned po bitvě jsme dostali zprávu od admirála Toveye s pokyny k okamžitému návratu. Vanguard zůstal na orbitě Bajoru, aby mohl být částečně vyspraven k návratu do Utopia Planítia.