Federace se jen těžce zotavovala z minulých ztrát. Klingoni a Romulané na tom byli podstatně lépe. Hornet byl v opravě, nicméně šéf doku slíbil, že za dva dny už zase bude vpořádku. Ale i tak flotila utrpěla těžké ztráty. Admirál Kirk a Vanguard byly mimo provoz na měsíc. Dále jsme přišli o tři Sovereigny, šest Galaxy, dvaadvacet Akir a asi stovku dalších plavidel. Nejtežší po morální stránce byla ztráta Enterprise s téměř kompletní posádkou. Ač Borgové také měli ztráty, věděli jsme, že je nahradí rychleji než my. Cardasiané byli mimo hru a navíc na Cardasia Prime vypukla revoluce. Naše průzkumná loď odhalila tajemství Cardasiské flotily. Dvě lodě sebou vezly speciální generátor, který oblbnul naše senzory. Naopak skutečné lodě vezly zařízení co udělalo clonu, kterou nepronikly naše dálkové senzory. Museli jsme ale řešit i závažnější situace, například jak se vyrovnat se ztrátou Enterprise. Nejčastěji zazníval návrh přejmenovat Hornet na Enterprise - F. Ale mně se ten návrh moc nezamlouval. Už jsem si na Hornet zvykl. Další variantou bylo přejmenovat jinou loď Hornet, co je nyní ve stavbě, ale velitelství flotily to prozatím odložilo. Měli jsme i příjemnější povinnosti:
"Praporčíku Ammy Lein Lakeová, z mocí mě svěřené velitelství Hvězdné flotily vás povyšuji do hodnosti podporučíka." pronesl jsem na můsktu. Všichni kolem tleskali.
"Děkuji pane."
"Nemáte zač prapor..., tedy podporučíku."

Další den jsem byl zavolán na velitelství flotily. Tušil jsem proč to je, neuposlechnutí rozkazu. A po dlouhé době jsem se zase bál. Nechtěl jsem ztratit Hornet a odejít od neukončené práce.
V transportní na mě čekal admirál Radecký.
"Dobrý den, pane."
"Kapitáne, určitě jste zvědav, proč jste tady, že?"
"No to jsem, ale tuším. Neuposlechnutí rozkazu?"
"Ne, o to nejde, vy jste udělal to nejlepší, co mohl, kdyby vypálili tu antihmotu na Bajor, byla by to apokalipsa. Byl to výborný tah a admirál Tovey vás navrhl na vyznamenání za příkladné velení."
"Tak o co jde?"
"Mám plán na odvetu Borgům a potřebuji vás s ním seznámit. Dnes se o něm bude jednat a týká se to Hornetu."
"Pokračujte."
"Chci využít proudového pohonu a maskování a poslat Hornet k borgskému Unikomplexu, aby použil třeba torpéda XX a vypálil je do centra..."
"...což by mělo za následek kompletní likvidaci Společenstva!" snažil jsem se dokončit jeho větu.
"Jestli kompletní to nevíme, ale válku bychom určitě vyhráli."
"Admirále, máte mě, tohle udělám a jsem si jistý, že moje posádka taky."
"Nevím, jestli bude pro velení Flotily."
"Přesvědčíme je."
Velení se k plánu admirála Radeckého tvářilo skepticky.
"Poslat nejsilnější loď pryč teď, když jsme prakticky bezbraní...."
Admirál Radecký argumentoval: "Máme Admirála Kirka a Vanguard, do dvou týdnů jsou bojeschopní. "
"Do dvou týdnů? Myslíte, že Borgové nebo Cardasiané budou čekat dva týdny, než se obě lodě vrátí do služby?"
"Na Cardasia prime probíhá občanská válka, ti nic nezmohou. Borgové mají ztráty z posledního útoku na Zem. A jsem si jistý, že je ještě nenahradili."
"Promiňte," vložil jsem se do diskuze, "Borgové jsou teď částečně oslabeni a poslední co by čekali je útok na unikomplex. Uděláme takový Pearl Harbor. Proplazím se k nim s Hornetem a vyřídím je tak rychle, že nebudou vědět, co se stalo. Pak odtamtud vypadnu. Dokážu to!"
"Jste si tím naprosto jistý? Chcete po nás abychom vám dovolili s nejlepší lodí letět na skoro sebevražednou misi."
"Ano, naprosto!"
"A co vaše posádka?"
"Ti poletí taky, ale ti, kteří se budou bát na tutu misi, tak těm umožním loď opustit. Ale jsem si jist, že jich nebude víc jak dvacet."
"Dost vaší posádce věříte kapitáne."
"Děkuji."
"Leťte!"
Vrátil jsem se na Hornet. Tal čekala v transportní místnosti.
"Tak co?"
"Připravit vyplutí. Za týden odlétáme."
"A kam?"
"Směr unikomplex."
"Vážně. Jseš si tím jistý."
"Jsem."
Došli jsme na můstek.
"Spusťte interkom, promluvím k posádce."
"Můžete pane."
"Hovoří kapitán. Byli jsme přiděleni na nebezpečnou misi. Útok na borgský unikomplex. Bude to nebezpečná mise. Pochopím, když někteří z vás se nebudou chtít mise zúčastnit. Tak se dostavte do nákladového prostoru 1 dnes v 17:00. Budu tam čekat, ale přijdete o možnost vstoupit do dějin."

V pět hodin jsem stál u jednoho vchodu do nákladového prostoru. Nechtělo se mi dovnitř. Bál jsem se, kolik lidí loď opustí. Odhadoval jsem, že v nejlepším případě tak stovka, ale mohlo jich být i tisíc. Nakonec jsem se odhodlal. Vstoupil jsem dovnitř a nic. Nikdo tam nebyl. Vrátil jsem se na můstek.
"Tak kolik?" ptala se Tal.
"Jsem dobrý velitel?"
"Proč?"
"Protože všichni zůstali!"
Všiml jsem si Donara se Saratem.
"Pane Donare, pane Sarete, jak se cítíte?
"Děkuji kapitáne," odpověděl Sarat, "už dobře."
"Děkuji já také."
"No, nečekal jsem, že už bude te službyschopní. To bude naše mise hned jednoduší. Jak pokračují přípravy?"
"Zbraně doplněny. Teď nakládáme součásky k motorům a jiné náhradní díly."
"Budu v pracovně, informujte mě."

Ten den jsme vyplouvali. V doku byla spousta lidí, kteří Hornetu mávali. Na rozloučení se přišlo podívat i několik admirálů. Většina lidí ale nevěděla kam letíme. Oficiálně na tajnou misi proti Borgům. Seděl jsem na můstku a díval se na monitor, kde byla Země. Cesta měla trvat dvanáct hodin. U Pluta jsme přešli na kvantový proud. Chvíli jsem seděl na můsku, pak jsem se rozhodl jít se prospat do kajuty. Na chodbě mě zastavila Tal.
"Můžu s tebou mluvit."
"Jistě."
"Tady ne."
"Pojď," vzal jsem ji do své kajuty a zamkl dveře.
"Tak o co jde?" zeptal jsem se.
"Já jsem... chci se tě vzít," vylezlo z ní nakonec.
Zavalil mě nával emocí.
"Neměl bych to říct já?
"Já vím, ale už jsem to prostě nevydržela."
"Nevydržela co?"
"To čekání, kdy se k tomu odhodláš."
"Chtěl jsem to navrhnout, až zkončí válka."
"Toho by se ale jeden z nás nemusel dožít."
"Ty se snad plánuješ zabít?!
"Co je to za otázku?"
"Protože pod mým velením nikdo umírat nebude."

Praštil jsem do komunikátoru: "Co je!?"
"Ehm, za pět minut vylétame z proudu, myslel jsem, že byste to chtěl vědět."
"Dobře, jdu na můstek."
Navlékl jsem si kabát uniformy. Došel jsem na můstek a posadil se do křesla.
"Jedna minuta." řekl Donar.
Za 60 sekund jsme uviděli normální vesmír a Hornet proletěl prahem a objevil se v něm.
"Warp 9,5 směr k unikomplexu."
"Doletíme tam za 11 minut."
Hornet se protáhl a přešel na warp.

"Pane, unikomplex je před námi."
"Přejít na impuls a zamaskovat."
Uviděli jsme až děsivý komplex, zelenočerný a obrovský. Všude kolem byly krychle a jiná borgská plavidla.
"Poloviční impuls a vemte nás k centru."
Hornet se pomalu proplétal mezi borgskými stavbami a obratně se vyhýbal krychlím. Ale jedna si to mířila přímo na nás.
"Donare, ostře na levobok!"
Hornet prudce zahnul na levo. Inerciální tlumiče nestačili náraz pochytit a pár lidí na můsku skončilo na zemi.
"Vyhli jsme se o 3 metry," oznámil Sarat.
"Pokračujte."
Hornet se dál proplétal mezi stavbami, až se konečně dopletl ke stavbě krychlového tvaru nahoře a dole napojenou na komplex.
"Centrum úlu," vzdech jsem.
"Koraku, jsou věže připraveny?"
"Všechny čtyři torpédomety v obou vězích."
"Nabíte je torpédy XX."
"Hotovo."
"Co se stane, až tu ,centrálu´ vyhodíme do vákua?"
"Zbytek komplexu by měl začít implodovat."
"Mohli bysme odpálit další torpéda ze zbylých věží a torpédometů?"
"Teoreticky ano."
"Támhle se něco pohlo, něco velkýho!" vložila se Tal.
"Sarate, co to je?"
"Musí to být něco jako nějaká světoloď. Velká jak pozemský Měsíc. S posádkou asi miliarda vojáků."
"Ukažte ji na obrazovce."
Na obrazovce se objevilo ,něco´ co vyděsilo skoro každého na můsku. Obrovský talíř a na něj napojený menší kvádr, velikost jsme si uvědomili, když vedle ,toho´ proletěla krychle. Vypadala jako malý zub vedle velké tváře.
"Podle našich scanů je plně funkční."
"Unikomplex není hrozba, tohle je horší, představte si, že by se vydala k Zemi!"
"Pane, ta světoloď se dala do pohybu."
"Dokončíme úkol. Koraku připravte se pálit torpéda XX."
"Jsou připravena."
"Kam míří ta světoloď?"
"Od komplexu."
"Donare, až vypálíme zamiřte k té světolodi, pravděpodobně se pokusí o transwarp, poletíme s nimi v jejich stínu."
"Vše připraveno."
"Palte!!!"
Čtyři žhavé koule opustili spodek lodi a mířili to k ,centrále´.
"Donare, dostaňte nás pryč."
Hornet se impulsem vydal stíhat světoloď. Torpéha zasáhla centrum unikomplexu. To se ihned rozletělo na miniaturní kousky. Zbytek komplexu se začal rozpadat. Ramena a spojníky se odlamovaly. Byl jsem rád, že se ve vakuu nešíří zvuk, protože tohle muselo být děsivé. Inferno.
Z mého rozjímání mě vyrušil Donar. "Pane, světoloď otevírá transwarptunel."
"Donare, za nimi!"