Hornet vstoupil do transwarptunelu těsně za světolodí. Rušení z transwarptunelu nás donutilo se demaskovat. Světoloď si nás nevšímala.
"Koraku, transfázové torpédo."
"Ano pane."
Z lodi se odlepilo torpédo a mířilo ke krychli. V polovině vzdálenosti mu vstříc vyletěl borgský projektil. Trefili se přesně. Došlo k obrovské detonaci a tlakové vlně, která vesměs zasáhla nás.
"Štíty klesly o třetinu."
"Transfázová torpéda použít nemůžeme. Co zkusit rozrušit tunel pulsem z deflektoru?"
"Nedokážu předvídat co by se stalo," řekl Sarat.
"Třeba?"
"Různě, buď je jen donutíme zpomalit a přejít na normální rychlost nebo se tunel může zhroutit a rozdrtit nás."
"To nemůžeme riskovat. Co fotonové torpédo?"
"Asi bude mít stejný efekt jako to transfázové."
"A co kdybychom.....ano! Převeďte veškerou energii do předních štítů a připravte všechny přední torpédomety plus přední věže pro palbu fotonových a kvantových torpéd."
"Co děláš?" zeptala se Tal.
"Takové množství torpéd, které vypálíme, nezastaví, alespoň půlku schytají."
"Ale co ty co zastaví?"
"Bude to jak prolétat peřejemi. Donare, zvládnete to?"
"Ano."
"Energie přesměrována a torpéda nabita."
"Koraku, jednu dávku."
"Můžem."
"PAL!!"
Předek Hornetu opustilo množství torpéd. Borgové vyslali projektily proti. Torpéda a projektily se srazily uprostřed a vyvolaly obrovskou tlakovou vlnu. Hornet ji prolétal a snažil se držet kurz. Polovina projektilů skutečně světoloď zasáhla.
"Hlášení!" řekl jsem.
"Ztrácíme přední štíty, Borgové ztrácí enrgii."
"Pane, tunel se rozděluje."
"Sledujte Borgy a nabíte zpět přední štíty."
"Pane, z tunelu, kterým právě letíme, vyzařují chronotonové částice."
"Posun v čase!"
"Tunel končí."
"Donare, jakmile budeme venku tak nás zamaskujte."
Hornet se vytáhl ven z tunelu a zmizel. Kolem byla nějaká mlhovina.
"Kde jsme?"
"Alfakvadrant, tři dny letu k Zemi."
"Ty chronotonové částice," zamyslel jsem se, "kdy jsme?"
"2173, pravděpodobně."
"Moment, co je to za mlhovinu."
"Mlhovina Ulmat II."
"Není náhodou dnes 24.7.2173?"
"Podle scanů je opravdu červenec 2173, ale musel bych vidět nějaký známější bod. Třeba Zem nebo....."
"Děkuju, ale ušetřete mě toho."
"Ano pane."
"24.7.2173 nebyla to bitva v soustavě Ulmat?"
"Přesně tak."
"Máme funkční dálkové senzory?"
"Ano kapitáne."
"Dejte to na monitor."
Na monitoru se objevila projekce se senzorů s astrometrickou mřížkou.
"Souřadnice A3. Zvětšit, " jeden sektor se na můj rozkaz přetáhl přes celou obrazovku.
"Počítači, navigační záznamy, kde by se mela nacházet USS Kongo?"
"Upřesněte."
"Červenec 2173."
"Specifikujte den."
"Promítni na monitor navigační graf od 15. do 24.7.2173."
V mřížce na obrazovce se objevila čára přesně tam, kde jsem ji očekával.
"Už můžete Sarate podle polohy hvězd a pozice Konga určit přesné datum?"
"Ano, devatenáctého."
"Strojovna můstku."
"Mluvte Rodrigézy."
"Dokončili jsme celkovou analýzu."
"Mluvte."
"Je to vážnější něž jsme mysleli. Nemáme zbraně a štíty. Odešel nám regulační uzel."
"Ta součástka má doživotní trvanlivost. Proto nemáme náhradní?"
"Ano, poslední vozily lodě třídy Constitution než šly na přestavbu."
Regulační uzel je součástka montovaná na hlavní rozvod energie. Umožňuje aby byla energie rozváděna do více systému lodi a reguluje kolik energie jde v který okamžik do kterého systému. Bez něj nemůže energii brát víc než dva systémy najednou a podpora života ta má vlastní náhradní zdroj na který může fungovat týden. Ale bez uzlu nemůžeme mít zvedlé štíty, střílet a k tomu se pohybovat, být zamaskováni atd.
"Měli lodě třídy Deadalus regulační uzel?"
"Ano pane."
"Můžeme letět warpem a být zamaskováni?"
"Jen nízkým warpem tak tři a ne moc dlouho a nemůžeme dělat nic jiného."
"Snad nechceš letět za Kongem a kontaktovat je?!" divila se Tal.
"Podle záznamů bojoval USS Kongo 24.7.2173 s neznámým objektem obrovských rozměrů, to mohla a asi i byla ta světoloď a já se domnívám, že pokud ji Kongo zničilo, tak jedině s naší pomocí."
"Ty si myslíš," pokračovala ve spekulacích Tal, "že naše cesta do minulosti je už součást historie."
"Pravděpodobně."
"Tak co uděláme?"
"Donare, kurz na setkání s Kongem, snad se s jejich kapitánem domluvím."
"Kdo velí Kongo v této době?"
"No, Tal, toho se právě bojím, můj praprapra....dědeček. A jmenuje se stejně jako já."

Vrátil jsem se na můstek. Právě jsme opustili warp a přešli na souběžný kurz s Kongem. Na obrazovce se objevilo plavidlo, které jsem znal z fotek a vypravění USS Kongo, třída Deadalus. Jednu jsem viděl v muzeu Hvězdné flotily, ale v realu byla ještě úžasnější. Kongo se pohybovalo nízkým impulsem, my se drželi za nimi.
"Demoskovat a pozdravit," řekl jsem docela váhavě.
"Demaskujeme se....."
"Pane, Kongo se otáčí a nabíjí zbraně."
"Zavolejte je."
"Kanál otevřen, pouze audio."
"Kdo jste!?" ozvalo se dost agresivně.
"Jsem kapitán, ehm, Vítězslav Boch z federální vesmírné lodě Hornet. Přicházíme...."
"Tak znova, kdo jste!?"
"Právě jsem se představil, pocházíme z budoucnosti a......"
"K popukání, teď mi buď popravdě řeknete kdo jste, nebo zahájím palbu a musím vás varovat, toto je vlajková loď Spojené federace planet a je jedna z nejsilnějších...."
"Nerad vás přerušuju, ale Hornet, má loď, je nejsilnější ve flotile 25. století, ale rozhodně se s vámi nehodlám měřit."
"Tak co tedy chcete?"
"Co kdybyste kapitáne přišel na mou loď třeba na večeři, řekněme v sedum?"
"Budeme tam."
"Rozumím, budeme se těšit, Boch konec."

Navlékl jsem si slavnostní uniformu, nějak těžko se zapínala. Přešel jsem do jídelny abych zkontroloval přípravy. New Yorský steak s klasickými hranolky a zeleninou.
"Co pití?" ptal jsem se.
"Bajoranská wiskey je ještě ve skladu a romulanské pivo je na cestě."
"Neni ti ta uniforma malá?" rejpala do mě Tal.
"Máš snad pro mě větší?!"
Donar a Korak dorazili.
"Pánové, při vší úctě k vám i vaším rasám, ti co dnes přijdou na večeři přicházejí z doby, kdy Romulané, Klingoni a Pozemšťané byli ve válce a tak se držte pokuď možno na uzdě, kdyby oni něco, tak se o to postarám, jasné?"
"Ano kapitáne."
Doktorka Lewisová přišla a s ní podporučík Lakeová.
"Sarat a Rodrigéz jsou v transportní místnosti. Takže jdeme!"
Já a všichni moji důstojníci jsme se přemístili do transportní místnosti. Všichni jsme se postavili do pozoru, kývnutím se dal pokyn obsluze transportéru. Do transpotní místnosti se přitransportovali čtyři osoby. Svého předka jsem poznal, ten vedle musel být jeho první důstojník. Zbylí dva byli stráž.
"Kapitáne, já jsem kapitán Boch, vítejte na palubě Hornetu. Moji důstojníci, první důstojník komandér Tal Selan. Druhý důstojník a vědecký důstojník nadporučík Sarat, šéf bezpečnosti nadporučík Korak, hlavní inženír nadporučík Enrico Rodrigéz, hlavní lékař nadporučík Susan Lewisová, hlavní pilot poručík Donar a můj asistent podporučík Ammy Lakeová."
Kapitán Konga se zamyslel, "On je vulkánec, tenhle je Romulan a tenhle dokonce Klingon!"
"Poměry se v mé době změnili, byli jsme donuceni spojit své síly v boji s narušiteli s jiných kvadrantů."
"Aha, neměli bychom mluvit o budoucnosti."
"To je pravda."
"Ale jednu mi dovolte, naše jména jsou totožná, nejsme ....."
".... příbuzní?" dokončil jsem jeho větu, "Ano to jsme."
"Jste mi trochu podobný."
Kapitán Boch se otočil na Tal. "A vy jste jaká rasa, vás nepoznávám."
Tal na něj vrhla zářivý úsměv. "Já jsem Bajoranka."
"Bajoranka?"
"S těmi se setkáte až za spoustu let," vložil jsem se do diskuze.
"Ve vaší době máte dost těsné uniformy, že?"
Tal vybuchla smíchy. "Ne, jen je mu malá."
Pokořeně jsem přivřel oči. "Co se odebrat do jídelny?"
"Skvělý nápad kapitáne."

Vrátili jsme se do jídelny, vše bylo připravené až dokonale. Číšníci ve společenských uniformách, bylo nalito a jídla byla připravena k servírováni. Posadili jsme se. Já do čela stolu a kapitán z minulosti do protější části.
"Tak kapitáne, proč jste přiletěli sem do minulosti?"
"Ve skutečnosti jsme pronásledovali světoloď Borgů...."
"Borgů?"
"Rasa z druhé strany galaxie, polorobotická rasa, chce lidstvo asimilovat, do naší DNA chtějí vypustit nanosondy a přispůsobit nás. Potlačejí naše myšlení a budeme poslouchat rozkazy společenstva."
"Hnusná představa."
"Ano, když dovolíte, dokončím to. Pronásledovali jsme světoloď v transwarptunelu a ta nás sem dovedla. Podle historických záznamů se Kongo utká za šest dní s neznámým objektem obrovských rozměrů. Záznam byl neúplný, ale myslím, že naše cesta do minulosti je součást historie."
"Aha, chcete abych přesvědčil posádku a zfalšoval záznam?"
"Ano a ještě něco, potřebujeme váš regulační uzel."
"To nemáte náhradní?"
"Ne, v naší době jsou regulační uzly už dokonalé a neodcházejí."
"Tak jaktože váš ano?"
"To je z toho, že jsme leťeli tím transwarptunelem. Není to standartní technologie a nepočítá se s tím, že bychom je používali."
"No, nikdy neříkej nikdy!!" bylo to jeho motto, znal jsem ho moc dobře a tak jsem se hlasitě rozesmál.

Po večeři se kapitán Konga a jeho první důstojník vraceli na svou loď. Doprovázeli jsme je do transportní místnosti.
"Kapitáne, ten uzel vám obratem pošleme zpět, můžete se spolehnout."
"Děkuji kapitáne."
Zaslechli jsme hlasitý smích, byla to Tal a první důstojník Konga. Její smích opravdu nešel přeslechnout.
"Máte okouzlujícího prvního důstojníka, kapitáne Bochu."
"Ó, to ano, ale je i víc, jsme zasnoubeni."
"Zasnoubeni? Kapitán a první důstojník, to je v mé době nepředstavitelná věc."
"V mé taky, ale nikdy neříkej nikdy!!"
"Vidím, že jste si můj výrok vzal k srdci."
"Ve skutečnosti ho slýchám od mala."
Došli jsme ke transportní místnosti. Posádka Konga vystoupila na transportní plošinu.
"Děkujeme za hezký večer a uzel vám hned pošleme."
"Nashledanou kapitáne."
Paprsek je přenesl zpět na jejich loď.

Jakmile se kapitán Konga vrátil na svou loď, zařídil, aby jsme uzel dostali co nejdříve, jak slíbil. A skutečně, do deseti minut jsme ho mohli zapojit. Vyžadoval několik modifikací, ale moje posádka byl opravdu schopný tým. Už za necelou hodinu jsme mohli opět fungovat normálně. Pěti dní, během kterých jsme kompletně dokončili opravy, otestovali většinu klíčových systémů a uvedli loď do bojového stavu, jsem využil k lepšímu seznámení s mým předkem. Prolezli jsme od přídě po záď obě lodě a konečně si začli tykat. Jeho posádka mu opravdu byla zcela oddaná. Když jim řekl, že zfalšuje záznam, nikdo se ho na nic neptal a neoponoval mu. Zbylí volný čas jsme s Tal využívali k plánování svatby.
"Co svatba v kostele?" naléhala Tal.
"Jsem kapitán Hvězdné flotily. Ne farář."
"Co nejdříve plánovat kdy a kde a až pak jak?"
"Dobře, moje názory. Na palubě hvězdné lodi jen s nejbližšími a v uniformách."
"A teď já. Na Zemi nebo Bajoru a chci mít šaty."
"Mám kompromis: Vezmem se, jakmile mise zkončí, ale ještě před naším návratem do našeho času a oddá nás můj pradědeček a já budu na sobě mít slavnostní uniformu. Ty si vem co chceš a pozvi koho chceš."
"Svatba v minulosti! To je velmi oreginální. Je to vůbec legální?"
"To zjistíme, až se vrátíme."
"Nerada vás ruším kapitáne," ozvala se z můstku podporučík Lakeová, "ale za hodinu se dostaneme ke světolodi a říkal jste...."
"Děkuji podporučíku jsem na cestě.......Tal, máš celou bitvu na přemýšlení."

"Hlášení."
"55 minut do příletu, Kongo je za námi, všechna stanoviště hlásí připravenost, letíme warpem 4."
"Dobře, chci z warpu vystoupit dva miliony kilometů před světolodí. Ať se Kongo drží dál, jeden zásah by je mohl odrovnat."

"Vystupujeme z warpu."
"Červený poplach, bojová stanoviště."
"Světoloď směřuje k nám."
"Kapitáne, míří na nás."
Tal znervózněla, "Co když se nejdříve zaměří na Kongo?"
"To neudělají, nejdřív vždycky útočí na silnější cíl a to jsme my, Kongo pro ně nepředstavuje hrozbu, tak ho budou ignorovat."
"Borgové na nás pálí!" loď se lehce otřásla.
"Štíty drží."
"Tak teď mě to přestalo bavit. Opětovat palbu, transfázová torpéda."
"Minimální poškození štítů světolodi."
"Kapitáne, znovu vystřelili, několik torpéd vykazuje emise tachyonů."
"Donare!Úhyb..."
Zásah byl tentokrát znatelný, Korak spadl na zem, kdo neseděl měl podobné obtíže.
"Hlášení!"
"Kus trupu se odlomil, dva mrtví, štíty máme zpátky."
"Jak to?"
"Tachyony destabilizovali štíty a projektily jimi prošly."
"Kapitáne, Kongo má potíže!"
"Na obrazovku!"
Na monitoru se objevilo Kongo, ale z jeho válce, sekundárního trupu, čouhal kus našeho ulomeného trupu, připomínal zvíře zasažené šípem."
"Co se jim stalo?"
"Narazili na kus našeho odlomeného trupu."
"Zkusíme jejich způsob boje, Koraku..."
"Znovu na nás vystřelili!!"
"Úhybný manévr Alfa 2!"
Loď se jen tak tak vyhla projektilům.
"Koraku, vypalte výboje tachyonů a hned za nimi torpédo XX, tentokrát je šetřit nebudem."
Dvě bíle koule a jedna žlutá opustili Hornet v šipkové formaci. Tachyony skvěle pročistily cestu torpédu XX a to zasáhlo přímo světoloď.
"Hlášení o škodách!"
"Jen malá poškození pláště, ale mají vyřazeny štíty."
"Sarate, dokážete vyslat výboj z deflektoru, který by přetížil jádro?"
"Myslím, že ano."
"Proveďte."
Deflektor Hornetu zablikal a světoloď se přestala hýbat.
"Povedlo se, jejich jádro se destabilizuje, dvě minuty do exploze."
"Donare, rychle pryč a varujte Kongo."
"Pane, Kongo se nemůže hýbat."
"A do háje, rozšiřte kolem nich naše štíty a připravte se na náraz."
Za nedlouho světoloď explodovala a nás zasáhla šoková vlna. Naštěstí to štíty, sice s bídou ale přece, vydržely.
"Kapitáne, Kongo má velké potíže!"
"Hlášení."
"Jejich reaktor se přehřívá a chlazení je mimo provoz.....Volají nás."
"Otevřít kanál."
"Kapitáne, zde Kongo, máme vážné potíže, náš chladící systém vypadl, někdo musí do strojovny a spustit záložní, jenže je tam smrtelná radiace. Moje posádka jde k vám, já směřuju do strojovny."
"Ano....NE!! To nesmíte, okamžitě se transportujte na Hornet. Já to udělám."
Tal při mých posledních slovech zatrnulo. "Cože, dokážeš si představit, co s tebou udělá radiace?"
"Je mi to zcela jasné, ale kapitán Boch tam jít nemůže, kdyby tam zemřel, nikdy bych se nenarodil."
"A nemůžeš tam někoho poslat?"
Setřel jsem ji slzu z tváře a objal ji. "Sama dobře víš, že ne. A i kdybych mohl, tak to neudělám, nedokázal bych někoho poslat na smrt."
Sarat se postavil do pozoru. "Kapitáne, dobrovolně s na tuto misi nabízím."
"Oceňuji vaše gesto nadporučíku, ale to nejde, už jsem pevně rozhodnut. Komandére, převezměte velení." Postavil jsem se ke dveřím a zmáčkl komunikátor, "Přenos." Naposledy jsem se rozhlédl po můstku.

Ve strojovně Konga byla spousta dýmu. Naštěstí jsem věděl, kam zhruba mám jít. Přistoupil jsem k panelu. Začínal jsem mít problémy s dýcháním. Otočil jsem páčku dolu, spustil spínač a potvrdil. Konečně se objevilo: "Secondary system on-line." Podlomila se mi kolena a já se svalil na podlahu. Z posledních sil jsem praštil do komunikárotu a vyhekl: "Přenos."

Paprsek mě přenesl přímo na biolůžko. Doktorka Lewisová a Tal stály nade mnou.
"No Susan!?"
Zakroutila hlavou. "Co by ho mohlo zachránit by byla jen transplantace buněk od přímého příbuzného. Třeba bratra nebo otce...."
"....nebo pradědečka!!!" došlo Tal.
"Kapitáne Bochu, ihned se hlaste na ošetřovně!"
Dorazil okamžitě, doktorka ha proscanovala tricorderem a pak i mě a podívala se na monitor.
"To půjde! Ty buňky se přizpůsobí!"
"Kapitáne, chceme odebrat pár vašich buňek a trochu krve a inplantovat to našemu kapitánovi. Tedy jestli souhlasíte."
"Samozřejmě. Jen si poslužte."
"Dobře, začneme."
Odebraly vzorky a inplantovaly je do mého těla.

Stály tam Tal a Susan, už bylo po operaci, ale já byl stále v komatu.
"Jak je to dlouho, Susan?"
"48 hodin."
"Je to normální?"
"Vesměs ano, byla to velice obtížná operace a jeho tělo si musí zvyknout na nové buňky, ale už bychom ho mohli probudit."
"Udělej to."
Hyposprej se dotkl krku a já otevřel oči.
"Žiješ!" pravila Tal.
"Očividně." Odvětil jsem rozespale.
Objala mě. "Jsem tak štastná!"
"To neni důvod k tomu, abys mě uškrtila."
"Ach, promiň," podívala se na Susan, "děkuju." Řekla prostě. Susan jen pokrčila obočím a odešla.
Tal si ke mě přisunula židli. "Už jsem se bála, že mi před svatbou umřeš."
"Ó, to bych si nedovolil."

Sarat mi šel za svědka, Tal měla za družičku Susan. Ještě jsem si upravoval účes v kajutě u zrcadla, když někdo zazvonil.
"Dále." Byl to Sarat.
"Nerad vás ruším kapitáne, ale za minutu začínáte."
Podíval jsem se na hodinky, měl pravdu. Tolik jsem byl posedlý úpravou svého vzhledu, že jsem přestal vnímat čas.
"K čertu! To jsem celý já, přijdu pozdě i na svoji vlastní svatbu!"
"Když dovolíte, znal bych jedno řešení."
"Do toho."
"Transportní místnost, dva k transportu do hlavní společenské místnosti."
Paprsek nás uvolnil přesně před kapitánem Bochem( tím z Konga). Přísedící jen žasli nad naší oreginalitou. Zrovna přicházela nevěsta. Bílé šaty, ale poměrně jednoduché. Za ní ve slavnostní uniformě Susan Lewisová. Jen letmo jsem se pokusil uvolnit škrtící límec mé uniformy, vážne mi byla malá. Tal přistoupila vedle mě.
"Můžeme začít?" zeptal se kapitán. Oba jsme přikývli.
"Dnes jsme se tu sešli abychom spojili tyto dva lidí a důstojníky v jednoho, Berete si kapitáne Vítězslave Bochu komadéra Tal Selan za svoji zákonitou manželku?"
"Ano."
"A vy, Selan Tal, berete si...."
"ANO!!" vykřikla, všichni se začali smát.
"Dobře, tedy prohlašuji váš sňatek za uzavřený, vyměňte si prstýnky."
Nasadili jsme si prstýnky ve tvaru omegy, dali jsme prsty k sobě a mezi prsteny problesklo a začali zlatě zářit. Hornet vypálil před sebe dvě fotonová torpéda, která se srazila a síla exploze měla symbolizovat pevnost a sílu našeho pouta(nápad podporučíka Lakeové).
"Polibte nevěstu." V našem případě spíš nevěsta políbila ženicha, protože se na mě přímo vrhla. Sál začal tleskat.

Druhý den v jednu hodinu odpoledne jsem vešel na můstek.
"Spojit s Kongem."
"Kanál otevřen."
"Kapitáne, volám, abych se rozloučil. Díky za všechno."
"Bylo mi ctí se s vámi setkat, pozdravujte 25. století."
"Budu, ještě jednou děkuji, Hornet konec."
"Rozumím, Kongo konec."
"Pánové, vytvořte výr a zpátky do budoucnosti!"

Budoucnost vypadala, tak jak vypadat měla. Co jak měla, byla ještě lepší, než když jsme ji opouštěli. Hned dvě hodiny po našem odletu přišla zpráva z Cardasia prime, že palác byl dobyt a mírová frakce požádala Federaci o příměří. Hornet se vrátil domů. Čekalo ho bouřlivé přivítání. Takové jako žádnou loď v historii. Plavidla flotily utvořila čestnou stráž, kterou Hornet proletěl až k Zemi, kde na něj čekal pozlacený dok. Na loď se transportovali admirálové Radecký, Tovey a admirál flotily Raykard.
"Vy jste to dokázal!!" chytil mě za ruku admirál Radecký.
Admirál Raykard se snažil uchovat ledový výraz, "Mám pro vás zprávu."
"Ano?"
"Z moci svěřené mi Velitelstvím hvězdné flotily povyšuji celou posádku USS Hornetu o jeden hodnostní stupeň," admirál to řekl veřejným rozhlasem, takže to slyšela celá loď, celá flotila, celá Federace. Všude propuklo davové šílenství. Jediný kdo se narodoval jsem byl já a Tal. Oběma nám došlo, co to znamená. Já budu komodor a ona kapitán. Ona převezme Hornet a mě strčej někam za stůl. A co bylo nejhorší, rozdělejí nás.
"Gratuluji komodore," pokračoval admirál a měnil mou hodnost, čtyři pecky za jednu v rámečku.
"Co se mnou teď bude?"
"Nebojte Federace určitě najde nějaké uplatnění pro dalšího komodora, zvlášť pro takového co skoro kompletně zlikvidoval Borgy."
"Co znamená to ,skoro kompletně´?"
"Z údajů získaných z plavidel borgů jsme zjistili, že asi mají náhradní úl, ale ten nezvládl řídit všechny lodě, takže většina plavidel se ztratila. Odhaduje se, že Borgové mají teď zhruba tři procenta předchozí síly."
Ten den se my začínal pěkně hnusit, nejenže jsme zjistili, že Borgové nevymřeli, ale ještě jsem přišel o Hornet a stala se ze mě kancelářská krysa.