Dveře turbovýtahu se otevřely a já nastoupil. „Paluba 8, hangár.“ Dveře výtahu se se zasyčením zavřely a výtah se rozjel. Cestou jsem měl smíšené pocity. Uplynuly dva roky od doby, kdy jsem naposledy velel hvězdné lodi. Před šesti lety, hned po akademii jsem byl přidělen na USS Dallas jako druhý důstojník. Během své služby jsem byl povýšen na prvního důstojníka poté, co náš první důstojník odešel na odpočinek. Celé tři roky jsem pak pracoval na svých schopnostech, a snil o tom, že budu velet vlastní hvězdné lodi. Jednou jsme byli vysláni na misi, při které jsme narazili na Breenský válečný křižník. V bitvě byl kapitán zabit a mě připadlo velení lodi. Přišli jsme o pohon, nemohli jsme pryč a blížilo se k nám několik dalších Breenských lodí. Došlo k dalším bojům, ve kterých se nám podařilo uniknout pronásledovatelům a vrátit se do Federačního prostoru. Po této události vzaly věci rychlý obrat. Byl jsem vyznamenán a převelen na USS Enterprise, kde jsem nahradil prvního důstojníka Willama T. Rikera poté, co získal velení vlastní hvězdné lodi Titan. Kapitán Pickard byl s mou službou spokojen, po skončení mé služební doby na palubě vlajkové lodi mě doporučil na post kapitána na nové lodi Flotily USS Alligator, která se stavěla v loděnicích Utopia Planitia na orbitě Marsu a tak jsem se dostal až sem, do tohoto výtahu. Byl jsem velmi nervózní a zároveň nedočkavý, konečně se mi splnil můj sen, velet vlastní hvězdné lodi.

Ani ne za minutu se dveře výtahu opět otevřely. Přede mnou se otevíral pohled na hangár pro malá plavidla, převážně shuttly a runabouty. Na stojánkách byly zaparkovány nejrůznější typy plavidel, v zadní části hangáru probíhaly opravy jednoho stíhače třídy Peregrine. Všude vládl čilý ruch, mechanici v uniformách ze žlutým límcem pobíhali okolo a dělali něco na plasmovém vedení. Horečně jsem začal přemýšlet, ke které stojánce jsem se měl dostavit, když v tu chvíli do mně narazil nějaký praporčík, zahloubaný v elektronickém hlášení. „Promiňte“ hlesl, aniž se podíval před sebe. Už jsem se chystal onoho mladíka sjet za to, že nekouká kudy chodí, když se z komunikátoru ozvalo: „Kapitán Rafaj je očekáván u stojánky 9.“ „Praporčíku, kde je stojánka 9?“ Zeptal jsem se místo nadávání. „Pojďte za mnou, pane, zavedu Vás k ní“ odpověděl mladík a vyrazil směrem do vzdálenější části hangáru. Následoval jsem ho až k runaboutu se jménem Colorado, stojícím u stojánky 9. „Tak jsme tady, pane“ zazubil se na mě praporčík.„Děkuji, můžete jít.“ odpověděl jsem a chvíli pozoroval mladého muže, jak odchází opět pohroužen do elektronického hlášení.

„Kapitán Rafaj?“ Ozvalo se z levé strany. „Ano“ odpověděl jsem a podíval se, kdo na mě mluví. „Dovolte, abych se představil, jsem komandér Adam Watson, Váš první důstojník. Nemohl jsem si nechat ujít příležitost Vás osobně dopravit na palubu Vaší nové lodi.“ Adam byl vysoký mladý muž kolem pětadvaceti, hnědovlasý s velmi zvláštním, téměř hypnotickým pohledem a pevnou, svalnatou postavou. „Tak se vydáme na cestu, ne?“ usmál jsem se na něj a společně jsme nastoupili na palubu runaboutu. Ten vyletěl z hangáru do prostoru a zamířil k suchým dokům na vyšší orbitě. Nemohl jsem se dočkat, až budu na palubě. „Kapitáne,“ přerušil mé myšlenky komandér, „pohleďte na druhou hodinu.“ Podíval jsem se a naskytl se mi kolosální pohled na mou novou loď, ukotvenou v doku. Byla krásná. Rudá barva Bussardových kolektorů matně zářila a dávala trupu lodi tajemný nádech a velké gondoly warp pohonu umocňovaly pocit velikosti a mocnosti tohoto plavidla. „Líbí se Vám, pane? Třída Nebula-X, NCC 72737 USS Alligator. 12 vrhačů kvantových torpéd, 11 fázerů typu X, primární a sekundární multifázové štíty, talířová sekce je převzata z třídy Galaxy-X, včetně ventrálního phaserového kanonu, který je více než desetkrát účinnější než phasery typu X, na Vaše přání jsme nechali rozšířit hangáry v přídavném modulu pro uskladnění 36 stíhačů, dále máme v hangárech 2 runabouty třídy Danube, 4 runabouty třídy Blackhawk, 12 shuttlů různých typů a přibližně 20 menších servisních plavidel, v hangáru talířové sekce je připravena Vaše jachta, dle Vašeho rozkazu třída Aerowing a jeden shuttle třídy Argo,“ rozpovídal se komandér. „Dále tu má…“ „Děkuji Vám za výklad komandére, ale na technické detaily budeme mít ještě dost času. Teď nás zavezte na palubu, chci se seznámit s posádkou“ skočil jsem komandérovi do řeči. „Ano, pane“ trochu zklamaně odvětil Adam. „USS Alligator, tady runabout USS Colorado, žádám o povolení k přistání v hangáru 1.“ „Přistání povoleno, vítejte opět doma, komandére“ ozval se hlas operačního důstojníka. Runabout vklouzl skrze silové pole do hangáru talířové sekce, kde přistál na stojánce. „Vítejte na palubě své lodi,“ usmál se na mě Adam. „Doprovodím Vás na můstek.“ Došli jsme k turbovýtahu, nastoupili a rozjeli se k můstku.

Můstek vypadal standardně jako na třídě Galaxy, v přední části dvě místa pro pilota a komunikačního důstojníka, za nimi místo kapitána, po jeho pravici prvního důstojníka a po levici místo pro poradce. Nad těmito místy byla velká konzole taktického důstojníka. Zády k němu byly konzole vědecké a technické. Rozdílem od můstku třídy Galaxy byla dvě taktická stanoviště řízení letového provozu po pravé a levé straně můstku. „Kapitán na můstku!“ zahřměl komandér poté, co vystoupil z turbovýtahu. Vstoupil jsem a rozhlédl se po svém novém působišti. Posádka stála v pozoru a všichni byli otočeni čelem ke mně. „Pohov“ uklidnil jsem je a za přispění komandérova se seznamoval s posádkou. „Druhý důstojník, šéf taktických operací a vědecký důstojník nadporučík Selok z planety Vulkán, komunikační důstojník praporčík Trevor Colby a pilot praporčík Tom Davis, šéf technické sekce nadporučík Chell z planety Bolarus, vedoucí lékař komandér Michael Dawson, velící důstojník vojenského kontingentu na palubě a velitel ostrahy kapitán Igor Dolvich z Federační Námořní Pěchoty.“ Začal jsem s frázovitým „ Velmi mě těší a doufám, že spolu budeme….“ Najednou se rozsvítila světla rudého poplachu a ozval se naléhavý hlas Toma Davise: „Pane, zachytáváme naléhavé volání o pomoc na federální frekvenci!“ „Na obraz a všichni na místa!“ zavelel jsem a usadil se do svého křesla. Na obrazovce se objevil rušený obraz muže ve federální uniformě, v pozadí byly slyšet zvuky střelby. „…….dy kap…án John Freeman z lodi USS Endeavour, jsme napadeni neznámými útočníky, žádáme ..kamži… pomoc, prosím pom……te .....“ Obraz se ztratil. Ještě chvíli bylo slyšet přerušované šumění na audio-kanálu, ale nakonec ustalo také. „Konec přenosu, signál byl přerušen hlásil Davis. „Můžeme to volání lokalizovat?“ Zeptal jsem se a měl srdce až v krku z toho, co se mohlo stát. „Ano, systém Gamma Arturis, na hranici Federačního prostoru.“ „Kolik lodí je v dosahu jejich volání?“ zeptal jsem se. „Pouze my a USS Trasher, těm však cesta potrvá o jeden celý den déle“ informoval mě Colby „Jaké jsou jejich šance, pane Seloku?“ „USS Endeavour je loď třídy Oberth, výzkumné plavidlo s minimální možností obrany a jen slabými zbraněmi“ oznámil bezbarvě nadporučík Selok. „Dobrá tedy, pane Davisi. informujte velení Flotily a USS Trasher, že míříme na místo střetu“ rozhodl jsem se. „Zadejte souřadnice do systému Gamma Arturis, Plný warp, teď!“ Loď se protáhla při přechodu do warpu a vklouzla za záblesku do nadsvětelné rychlosti.

„Čas příletu do bojové zóny?“ ptal jsem se ihned, jakmile jsme se dostali do warpu. „Za stávající rychlosti asi 27 minut, pane“ informoval mě pilot Davis. „Dobře. Kapitáne Dolvichi, uveďte svou jednotku na plnou bojovou pohotovost. Letky Alfa, Beta a Gama se připraví na opuštění hangáru, jakmile vystoupíme z warpu!“ chvíli bylo ticho, pak se kapitán ozval a svým „Da“ mi odpověděl. Zvláštní chlapík tenhle Igor. Velmi schopný velitel, prošel mnoha boji, ale jeho schopnosti v oblasti konverzace se omezují na jeho zážitky z boje, jinak toho moc nenamluví. „Blížíme se k bojové oblasti, pane, senzory zaznamenávají jednu loď, podle všeho je to USS Endeavour, ale jiné lodě na senzorech nejsou“ klidně konstatoval Selok. „Vstupujeme do systému, kapitáne“ zaregistroval jsem hlášení praporčíka Davise. „Na obraz“ zavelel jsem a na obrazovce se ukázala scenérie bojiště. Či spíše bývalého bojiště, vidět byla pouze USS Endeavour, těžce poškozená, s několika trhlinami v trupu a stopami po zásazích. Vypadala opravdu žalostně. „Známky života?“ Zeptal jsem se. „Máme slabé indikace asi 5-ti lidí na můstku Endeavouru, pane, ozval se Selok. „Transportujte je rovnou na ošetřovnu. Komandére Dawsone, připravte se na transport raněných z lodi Endeavour!“ oznámil jsem doktorovi. „Jsme připraveni, kapitáne,“ zněla odpověď z ošetřovny. „Letky Alfa, Beta a Gama odstartovaly, pane“ hlásil po interkomu kapitán Dolvich.“ „Ať hlídkují v okolí střetu, a ať se připraví letky Delta a Epsilon.“ Chtěl jsem mít jistotu, že nebudeme překvapeni, kdyby se útočníci vrátili. „Rozkaz“ zaznělo v interkomu. „Zároveň vyšlete průzkumný oddíl na palubu Endeavouru a zjistěte rozsah škod “ rozkázal jsem interkomem. „Charašo, kapitáne“ ozval se ještě jednou Dolvich.

Lodní deník, hvězdné datum 104582.4, sledovali jsme nouzové volání lodi USS Endeavour, která hlásila útok neznámých lodí v systému Gamma Arturis. Po příletu na místo střetu jsme našli pouze vrak lodi a část posádky. Zbylí členové posádky jsou buď mrtví nebo beze stopy zmizeli. Po útočnících jsme nenašli žádné stopy. Nyní čekáme na zlepšení stavu přeživších, mezi kterými je i kapitán Freeman, aby nám pomohli zjistit více o útočnících a celé situaci.

„Kapitáne, mám pro Vás zprávu od kapitána Dolviche z paluby lodi Endeavour“ ozval se hlas pilota Colbyho. „Přepojte mi ji do mé pracovny“ odpověděl jsem a dodal: „Komandére, pane Seloku, pojďte se mnou“ a vyrazil jsem ke dveřím své pracovny, následován oběma muži.

Usadil jsem se do čela stolu ve své pracovně a klepl na komunikátor: „Kapitáne Dolvichi, chtěl jste se mnou mluvit?“ „Da.“ Zněla odpověď. „Nu a o čem?“ zeptal jsem se a pomalu se mě jímalo podezření, že jde pouze o žert. „Kapitáne,“ ozval se hlas kapitána Dolviche „Na palubě Endeavouru jsme nalezli 28 mrtvých členů posádky a 14 těl útočníků, všichni zamřeli udušením. Útočníci využívají velmi vyspělou technologii, našli jsme několik artefaktů, o nichž si mí lidé myslí, že se jedná o výzbroj a výstroj útočníků. Posíláme zabavené artefakty na Alligator, zároveň také těla všech útočníků. Myslím, že budete překvapen, až je uvidíte.“ Chvíli jsem zíral neschopen slova. Výmluvnost kapitána Dolviche mi doslova vyrazila dech. Za chvíli jsem se ale přeci jen vzpamatoval: „Děkuji za informace, kapitáne, proveďte. Jaký je stav Endeavouru? Jak dlouho potrvá, než bude schopná letu do bezpečí?“ „Kapitáne, tady praporčík Harris z výsadkového týmu, loď utrpěla vážná poškození trupu, impulzního a warp pohonu, podařilo se nám prozatím zprovoznit podporu života a silovými poli uzavřít díry v trupu, zastavili jsme únik plazmy z vedení, ale budeme potřebovat ještě minimálně 36 hodin na zprovoznění alespoň impulzního pohonu.“ Ozval se z interkomu hlas mladého technika. „Dobrá, pokračujte a podávejte průběžně hlášení.“ „Seloku, hlaste se v laboratoři, chci, abyste se osobně ujal výzkumu zabavených artefaktů z Endeavouru. Komandére, vy se vydejte s panem Chellem a týmem techniků na Endeavour a pomozte kapitánu Dolvichovi ve zprovoznění lodi. To je vše.“ Sám jsem se vydal na ošetřovnu. Byl jsem zvědav, co myslel Igor tím, že budu překvapen, až uvidím těla útočníků.

„Kapitáne, jsem rád, že jste si udělal čas“ vítal mě doktor Dawson na ošetřovně, „pojďte se podívat, tito „útočníci“ opravdu stojí za podívanou“ hlaholil vzrušeně. „Jsou to humanoidé, stavbou těla velmi připomínající člověka, jsou zde však rozdíly. Při prohlídce jsem zjistil, že jejich tělo obsahuje velký počet nanitů, strojů, které podporují činnost všech orgánů a pomáhají regeneraci organismu. Našli jsme četné kybernetické implantáty v nohou, rukách, mozku a v jiných částech organismu. Navíc jsem objevil duplikaci životně důležitých orgánů, myslím, že jsou tito vojáci geneticky vypěstovaní pro boj i ve velmi nehostinných podmínkách. Jsou jedineční a svými fyzickými atributy vysoce převyšují člověka! Jejich mozek funguje ve spojení s mozkovými implantáty, ale přesto jsou schopni samostatně uvažovat, implantáty fungují spíše jako přídavná paměť. Celkově bych je přirovnal ke kyborgům.“ „Jak vypadá stav kapitána Freemana a ostatních z Endeavouru?“ zeptal jsem se. „Stabilizovali jsme je, ještě však chvílí potrvá, než nabudou vědomí, museli jsme jim aplikovat silná anestetika. Budu Vás informovat, jakmile se proberou.“ „ A jak si vysvětlujete, že byli všichni udušeni, doktore?“ zajímal jsem se doufajíc, že se dozvím něco, co objasní úmrtí tolika lidí. „Mám svou teorii, pane. Na tělech mrtvých členů posádky Endeavouru jsem nenalezl žádné stopy násilí, ale v jejich organismech jsem nalezl zbytkové množství plynů, které se vyskytují v plasmě a plasmových vedeních, jedná se tedy pravděpodobně o udušení zapříčiněné únikem plasmy z poškozených vedení během útoku.“ „Děkuji, Michaele, pokud zjistíte něco nového, budu v laboratoři.“ Odvětil jsem doktorovi a vyrazil na cestu za Selokem.

Cestou se mi hlavou honily otázky, na které jsem si nebyl schopen odpovědět. Kdo jsou tito tajemní útočníci? Proč se bojovalo na Endeavouru? O co tady jde?

„Něco nového, Seloku?“ vyhrkl jsem plný zvědavosti místo pozdravu, jakmile jsem vešel do laboratoře. „Ano, pane“ s ledovým, vulkánským klidem odpověděl Selok. „Máme tu celkem 7 druhů artefaktů, každý ve čtrnácti exemplářích. Z nich jsou dva typy jednoznačně palné zbraně, nejspíše primární a sekundární výzbroj vojáků. Obleky vojáků jsou propojeny s vnější vrstvou pokožky a snímají životní funkce, vytvářejí vlastní elektromagnetické pole, které ohýbá světlo a činí tyto vojáky prakticky neviditelnými. Dalším artefaktem jsou přilby, vybavené senzorickými, komunikačními a zaměřovacími systémy. Účel dalších artefaktů se mi zatím nepodařilo objasnit.“ ukončil svůj výklad Selok.

„Kapitáne, přijďte na ošetřovnu, kapitán Freeman je již při vědomí“ ozval se doktor z ošetřovny. „Hned jsem tam, doktore!“ zvolal jsem a vyrazil poklusem směrem k ošetřovně. Konečně to vypadalo, že se dozvím něco víc ke všem událostem.

„Kde to jsem?“ řekl unaveným hlasem kapitán Freeman, když se probral z bezvědomí posilněn dávkou povzbuzujících léků. „Jste na palubě lodi USS Alligator, zachytili jsme Vaše tísňové volání, kapitáne“ odpověděl mu doktor Dawson. „Co je s mou posádkou?“ zněla další otázka kapitána. „Vás a dalších pět členů Vaší posádky jsme zachránili, dalším osmnácti jsme již pomoci nedokázali. Co je s ostatními nevíme, zmizeli beze stopy“ smutně poznamenal doktor. „Oni je unesli, unášeli je přímo z chodeb mé lodi!“ začal hovořit kapitán Freeman a v jeho hlasu bylo zřetelné rozrušení. „Unášeli je přímo z můstku, byli všude! Nebylo se kde schovat, byli maskovaní, ti útočníci byli maskovaní, nebyli vidět...já....oni...ne....nee....NEEE!!!!“ rozrušeně vykřikoval kapitán a jeho tělo se zmítalo v křečích. Doktor Dawson mu pohotově hyposprejem aplikoval dávku tišících prostředků, načež se kapitán uklidnil a začal mluvit srozumitelně: „přiletěli jsme systém prozkoumat z hlediska možností kolonizace systému, našli jsme známky ložisek dilithia, dvě planety jsou typu M, ostatní různých typů, velmi zvláštní však bylo, že všechny planety byly terraformovány, přitom v tomto systému ještě žádná naše kolonizační loď nebyla. Začali jsme tedy pátrat po známkách života, ale kromě fauny a flóry na planetách jsme žádné nenašli, až do včerejška...“ zhluboka se nadechl kapitán. „Až do včerejška. Z warpu vystoupila loď neznámé konstrukce a zamířila k nám. Snažili jsme se s nimi navázat kontakt, ale oni neodpovídali, zkoušeli jsme to několikrát na všech frekvencích, ale žádná odpověď nepřišla. Po chvíli začali nabíjet zbraně a vystřelili na nás dvě salvy, ale naštěstí minuli. Opětovali jsme palbu a snažili se stáhnout, ale dalšími salvami nám vyřadili štíty a pohonné systémy. Pak k nám přesunuli útočné týmy. Museli používat nějaký druh maskování, nebyli vidět a byli všude! Snažili jsme se bránit, ale byl to masakr.“ Ukončil své vyprávění kapitán Freeman.

Kapitánův osobní deník: Vyslechli jsme kapitána Freemana. Z jeho výpovědi vyplývá, že cizinci na USS Endeavour zahájili palbu bez předešlé provokace ze strany kapitána Freemana. Nejsem si jist, zda kapitán nepochybil ve svých úsudcích. Ony dvě salvy mohly být pozdravem, ne útokem, nevěřím tomu, že by tak vyspělá civilizace nedokázala precizně zaměřit své zbraně.

Dlouho mi nedávala pokoj jedna myšlenka. Co když kapitán Freeman udělal chybu? Na druhou stranu, proč by cizinci ostřelovali naši loď, když se jednalo o první kontakt mezi našimi civilizacemi? Potřeboval jsem znát odpovědi na tyto otázky. Po chvíli přemýšlení projel neurony v mém mozku impuls náhlé myšlenky...

„Pane Seloku, napojte se na hlavní počítač Endeavouru a vyfiltrujte všechny záznamy, týkající se nedávného incidentu. Zvláště mě zajímá, co řekne počítač na verzi kapitána Freemana.“ „Kapitáne,“ ozval se Selok, „znamená Váš dotaz, že nevěříte verzi kapitána Freemana ohledně událostí, které Vám popisoval?“ zeptal se Selok. „Ne, jen chci přesně vědět co se stalo“ trochu jsem zalhal. Ve skutečnosti jsem Freemanovi moc nevěřil.

Šel jsem do své kajuty a sledoval z okna vrak Endeavouru a křižující stíhače. Nevím, jak dlouho jsem je pozoroval. Snad minuty, snad hodiny. Ztratil jsem pojem o čase. Z letargie mě vytrhl až hlas Seloka v komunikátoru. „Kapitáne, myslím, že jsem našel to, po čem jste pátral. Přijďte za mnou do laboratoře.“ „Dobře, už jdu, nadporučíku“ odpověděl jsem mu a vydal se jeho směrem. Hned, jakmile jsem vstoupil do laboratoře, se ke mně Selok otočil a začal vysvětlovat: „Pane, mám zajímavé novinky k celému případu. Z databáze Endeavouru a z osobních záznamů jednotlivých členů jeho posádky jsem zjistil, že kapitán Freeman se choval velmi zvláštně v posledních 72 hodinách. Po příletu do systému dal nejprve rozkaz zvednout štíty a nabít zbraně, posléze svůj rozkaz zrušil, byl zapomětlivý, roztržitý, impulzivní. Z osobních dat jeho prvního důstojníka, který je nezvěstný, jsem získal informaci o tom, že se kapitán choval jako diktátor, často uděloval výjimečné tresty členům posádky i za drobné chyby nebo přestupky“ Selokův hlas zněl klidně a vyrovnaně jako vždy. „To ale ještě nic nedokazuje, Seloku“ odpověděl jsem. „Ne, pane, to nedokazuje. Je tu však ještě nesrovnalost se střelbou na Endeavour. Proto jsem z technických dat jejich počítače vytáhl informace o nárůstech a poklesech energie v lodních systémech a přišel na zajímavou věc: po vstupu do systému a poklesech a nárůstech energie, které souvisí se zvedáním a sklápěním štítů jsem zaznamenal takový nárůst energie ve zbraňových systémech, že se mohlo jednat pouze o výstřel. Rozporuplné však je, že tento výstřel přišel ještě před tím, než z warpu vystoupila cizí loď. Logicky z toho plyne, že poté, co Endeavour vstoupil do systému, nalezl tu loď neznámé konstrukce. Vzhledem k jeho předchozímu chování se domnívám, že kapitán Freeman chtěl tuto loď zajmout nebo zničit a zahájil na ní palbu. Po incidentu smazal všechna data, která ho usvědčovala. Když do systému vstoupila druhá cizí loď, nejspíš jako posila lodi napadené, začal kapitán Freeman panikařit a snažil se ustoupit do bezpečí Federačního prostoru, ale už bylo pozdě. Druhá loď vyřadila Endeavouru štíty a pohonné systémy, přesunula na palubu výsadek, který měl podle mých teorií za cíl zajmout kapitána Freemana nebo celou posádku lodi a ukončit tak boj.“ „Dobrá, Seloku, ale co bylo s těmi výstřely?“ zapochyboval jsem o jeho úvaze. „Žádné výstřely nebyly, pane. Myslím si, že si je kapitán Freeman vymyslel, aby dodal své historce na věrohodnosti. Mohu s kapitánem vstoupit do spojení myslí, abych svou teorii potvrdil.“ „Dobrá, Seloku, pojďme to zkusit“ řekl jsem a následoval Seloka na ošetřovnu. „Kapitáne Freemane,“ řekl Selok, když jsme přišli na ošetřovnu. „Chci, abyste se podrobil spojení myslí, myslíme si, že něco skrýváte.“ Kapitán se snažil něco namítnout, ale Selok byl rychlejší. Přiložil mu ruce na obličej po vzoru starých vulkánských rituálů a začal zvolna pronášet „Má mysl je tvou myslí, mé myšlenky tvými myšlenkami….“ Spojení trvalo dlouho, kapitánovo tělo se třáslo, zdálo se, jako by chtěl Selokovi bránit v průniku do své mysli, ale neubránil se. Po chvíli se uklidnil. Selok ukončil spojení a kapitán se usedavě rozplakal.

„Kapitáne,“ pronesl poněkud zadýchaně Selok, na kterém bylo znát vyčerpání z boje s Freemanovou myslí. „Mé teorie se potvrdily, kapitán Freeman pochybil. Po příletu do systému byl navázán vizuální kontakt s malou lodí neznámé stavby. Kapitán Freeman nařídil palbu na tuto loď a ta byla zničena. Po nějaké době vystoupila z warpu další loď, silně vyzbrojená a mnohokrát větší, než ta předchozí. Kapitán si uvědomil, že udělal chybu a snažil se s lodí utéct, ale bylo pozdě. Když se dozvěděl, že na palubě Endeavouru jsou vetřelci neváhal a dal do ventilačního systému vypustit výpary z plasmových vedení, čímž usmrtil 28 členů své posádky i 14 cizích vojáků. Myslím si, že zbytek posádky nezmizel, ale byl onou druhou lodí přenesen do zajetí,“ zakončil svůj monolog.

Byl jsem v šoku. Kapitán Freeman nejen, že zaútočil bezdůvodně na loď cizí kultury, on dokonce neváhal zabít 28 členů své posádky! Bylo mi z něho na nic, takový člověk a kapitánem Hvězdné Flotily? To tedy ne!

Klepl jsem na svůj komunikátor. „Ostraha! Na ošetřovnu.“ Zároveň jsem přistoupil k lůžku, na kterém ležel Freeman a nenávistně si jej prohlížel. Stále plakal, ale nebylo mi ho vůbec líto. „Kapitáne Freemane“ řekl jsem a snažil se zakrýt svůj hněv, který mě při pohledu na tohoto člověka spaloval. „Zbavuji Vás s okamžitou platností velení lodi USS Endeavour za vyprovokování boje a způsobení smrti osmnácti členů Vaší posádky. Budete uvězněn a v cele zůstanete do doby našeho příletu na nejbližší vesmírnou stanici, kde budete vydán spravedlnosti!“ Dva členové ostrahy, kteří přišli během mé řeči se chopili Freemana a odvedli jej z ošetřovny. Ulevilo se mi.

Konečně jsme vyřešili záhadu podivného útoku. Měl jsem však obavy, co se stalo se zbytkem Freemanovy posádky, která byla přenesena na druhé cizí plavidlo. Úkol byl jasný, musíme je najít.

Přemýšlel jsem, kde začít. Zvažoval jsem různé možnosti, od vyslání průzkumu do přilehlých hvězdných systémů po skenování celého systému a hledání odchylek ve zbytkových warp dráhách, když tu se najednou ozval hlas praporčíka Davise: „kapitáne, naše senzory zachytily neznámou loď, blížící se vysokou warp rychlostí k naší pozici!“ „Jdu na můstek!“ odpověděl jsem a rychle se vydal k nejbližšímu turbovýtahu. „Komandére, jaký je stav systémů Endeavouru?“ ptal jsem se cestou turbovýtahem k můstku. „Podařilo se nám zprovoznit štíty a můžeme letět čtvrtinou impulzu, pane“ zněla komandérova odpověď. „Dobře, snažte se skrýt s Endeavourem za naši loď. Letky Alfa a Beta vás budou chránit.“ „Rozumím, kapitáne. Endeavour konec.“ Ozval se ještě jednou komandér Watson. „Kapitáne Dolvichi, letky Epsilon a Delta se spojí s letkou Gama a budou podporovat nás v případném boji, letku Omega uveďte na plnou bojovou pohotovost!“ rozkázal jsem po interkomu. „Da“ ozvala se odpověď kapitána Dolviche.

„Čas do příletu cizí lodi?“ ptal jsem se po příchodu na můstek. „Jedna minuta, dvanáct vteřin, pane“ odpověděl Selok z místa taktických operací. „Dobře, vypočítejte místo jejího vstupu do systému a přesuňte nás tam. Stíhači ať se připraví do bojových pozic.“ „Ano, pane“ odpověděl Selok. „Loď vstupuje do systému, kapitáne“ nervózně mě informoval Davis. „Na obraz“ řekl jsem. Na obrazovce se objevila loď, vzdáleně připomínajíci Romulanský Warbird, byla však trochu menší, mohutnější stavby a místo klasického romulanského zbarvení měla kamufláž do modra, místy do fialova. „Pane, scan ukazuje na přítomnost 27-mi lidí, myslím, že se jedná o posádku Endeavouru“ klidně pronesl Selok. „Zavolejte je, pane Colby“ přikázal jsem. „Kanál otevřen“ oznámil Colby. „Tady kapitán Martin Rafaj na hvězdné lodi USS Alligator ze Spojené Federace Planet, nepřišli jsme bojovat, chceme jednat o příměří“ zkusil jsem diplomaticky. Po chvíli se na obrazovce objevil obličej cizího kapitána. „Zde kapitán Repris z Arallanské válečné lodě Oromë, nemáme moc důvodů Vám věřit, ale mluvte“ jeho hlas zněl velmi odměřeně a nedůvěřivě. Věděl jsem, že musím jednat opatrně, nechci-li riskovat ozbrojený konflikt. „Kapitáne,“ začal jsem „velmi lituji incidentu, který se zde odehrál nedávno a doufám, že za daných okolností se dokážeme oprostit od nepřátelských nálad a dokážeme společně vyřešit tuto tragickou záležitost. Jsme průzkumníci a naší hlavní prioritou je navazovat kontakty s novými rasami a světy.“ „Vaše řeč byla působivá, kapitáne. Jsme ochotni navázat kontakt s Vaší civilizací za podmínky, že nám vydáte viníka tohoto incidentu,“ odvětil Repris. „Pokud nám viníka vydáte, jsme ochotni jej vyměnit za zajatce.“ „To bohužel nemohu dovolit,“ opáčil jsem „jelikož se tento viník provinil proti zákonům Federace. Je vězněn a bude předán spravedlnosti.“ Výraz ve tváři Arallanského kapitána se změnil ve výhružný. „Vydejte nám ho nebo na Vás zahájíme palbu! Na rozhodnutí máte 4 minuty!“ Spojení se přerušilo. Plavidla změnilo polohu a zastavilo se čelem k Alligatoru.

„Pane Seloku, taktická analýza protivníka?“ zeptal jsem se. „13 disruptorů, 10 šachet na odpalování střel neznámého typu a účinnosti, na přídi zaznamenávám strukturu podobnou Federačním phaserovým prstencům neznámého účelu, ale kruhového tvaru a mnoho dalších neznámých systémů, které mohou sloužit jako zbraňové“ pronesl jako obvykle klidně Selok. „Spojte mě na zabezpečeném kanálu s Endeavourem, pane Colby“ přikázal jsem. „Kanál otevřen, pane, můžete mluvit.“ Odvětil Colby. „Komandére Watsone, v jakém stavu jsou transportéry Endeavouru?“ zajímal jsem se. „Transportéry fungují, ale warpový pohon je stále mimo provoz, pane.“ Informoval mě Adam. „Nevadí. Potřebuji, abyste na můj pokyn sklopili štíty a transportovali všechny zajatce z paluby Arallanské lodě“ nastínil jsem mu svůj plán. „Žádný problém, čekáme na Váš pokyn, pane“ pousmál se lišácky Adam. „Kapitáne, volají nás“ pronesl praporčík Colby. „Na obraz“ odpověděl jsem. „Kapitáne, Váš čas vypršel, vydejte nám vězně nebo si ho vezmeme silou!“ zněla slova Arallanského kapitána. „Kapitáne, přece nebudete riskovat ozbrojený konflikt kvůli jednomu muži“ chtěl jsem získat čas. „Vybral jste si sám, kapitáne!“ řekl opovržlivě Repris. Spojení se přerušilo a já slyšel hlášení Seloka: „Arallanská loď zvedla štíty a nabíjí zbraně, kapitáne.“

„Rudý poplach, zvednout štíty!“ Zvolal jsem. „Pane Davisi, proveďte úhybný manévr delta 6, pane Seloku, zaměřte phasery na jejich generátory štítů, čekejte na rozkaz k palbě a nabijte torpédomety“ rozdal jsem rozkazy. „Střílejí, pane“ řekl klidně Selok. Loď se otřásla pod náporem energetického výboje, vyslaného Arallanskou lodí. „Štíty na 95%” oznámil Selok. „Opětujte palbu, Seloku.“ Zněl můj příkaz. „Letky Gama Delta chraňte Endeavour, ostatní letky, zaútočte na zbraňové systémy nepřítele!“ Loď se opět otřásla pod dopadem dalších střel. „Štíty na 86% kapitáne, přímý zásah do větší lodi, žádné viditelné poškození. „Pane Davisi, útočný manévr Alfa 1!“ rozkázal jsem. Alligator proplul pod nepřátelskou lodí a cestou ji ostřeloval phasery. Na konci manévru se objevil na druhé straně Arallanské lodě, čímž se vyhnul většině její salvy. „Seloku, salvu torpéd, cíl stejný, palte!“ zvolal jsem a sledoval, jak se čtyři světelné body za charakteristického zvuku velkou rychlostí vzdálily od Alligatoru směrem k nepříteli. „Kapitáne, nepřítel vystřelil tři střely, míří přímo na nás, náraz za 4 vteřiny“ oznámil Selok. „Davisi, úhybný manévr Gama 8!“ skoro jsem křičel. „Náraz za tři, dvě, jedna….“ klidně oznamoval Selok. Náraz byl velmi silný. Loď sebou škubla, jako by narazila na kámen, síla nárazu mě málem vyhodila z křesla. „Škody?“ptal jsem se rychle. „Tři přímé zásahy, přední štíty na 46%, pane“ řekl Selok. „Jak je na tom nepřítel?“ ptal jsem se. „Jejich štíty drží, pane“ odvětil Selok. „Palte dle libosti, Seloku, plná rotace, palte na ně spodními phasery!“ Ze spodního phaserového prstence vyšlehlo několik výbojů rychle za sebou, následovaných třemi torpédy. „Zásahy do střední části lodi, štíty poškozeny, zásah do zadní části lodi, kde předpokládám pohonnou sekci, pane“ oznámil Selok. Míří na nás další dvě střely nepřítele. Zásah za tři, dvě, jedna….“ Opět jsem ucítil velmi silný náraz. Tentokrát byl tak silný, že některé systémy na můstku zkratovaly a vybuchly do ohňostroje jisker. „Přímý zásah dvěma střelami, štíty na 22%, pane“ oznámil Selok s lehce neklidným tónem v hlase. „Palte, zničte jim zbraně!“ volal jsem, abych překřičel výbuchy a jiskření na můstku. „Oromë pálí,“ oznámil Selok a Alligator se opět zachvěl pod další salvou energetických výbojů z Arallanské lodě. „Štíty na 13%, generátory se začínají přetěžovat, kapitáne“ oznamoval mi Selok za hluku dalšího deště jisker…

Výbuch. To bylo poslední, co jsem postřehl. Pak se obraz zamlžil a zpomalil, viděl jsem můstek Alligatoru, konzole taktického důstojníka zkratovala a velký výbuch odhodil Seloka až ke dveřím turbovýtahu, taktické stanoviště řízení letového provozu vybuchlo také. Teprve teď jsem si všiml, že neslyším, nevnímám bolest. Rozhlédl jsem se po můstku. Otřásal se pod dopady zásahů a zkraty konzolí. Posádka se snažila držet se svých židlí, komandér něco křičel. Ale není mu rozumět, co to říká? Komu? Co se to děje, jsem snad mrtvý? „Kapitáne“…slyším Adamův hlas…..„kapitáne“…snad tedy ještě nejsem mrtvý…… „kapitáne, jste v pořádku?“…...hlas se blíží….….„KAPITÁNE!!!“ Procitl jsem…

„Jsem v pořádku, komandére“ řekl jsem a vstal ze země, kam mě srazil výbuch. „Status?“ „Přišli jsme o štíty na palubě 22, počítač hlásí bezpečnostní poplach!“ hlásil vzrušeným hlasem Adam. „Ostraha na palubu 22, zablokovat silovými poli všechny vstupy a výstupy z paluby 22!“ Zahřměl jsem do interkomu. „Kapitáne, má jednotka je už na místě, hlásí těžké boje v koridorech na 21 a 22 palubě,“ ozval se Igor v interkomu. „Seloku, spravte štíty, převeďte do nich veškerou přebytečnou energii, klidně omezte i podporu života, ale ti vetřelci musí z mé lodi pryč!!“ zavelel jsem „To nepůjde pane“ ozval se klidně Selok „generátory štítů jsou přetíženy, nemohu převést energii bez rizika kompletní ztráty štítů“ „Sakra!“ uteklo mi „Převeďte veškerou dostupnou energii do ventrálního kanónu a zamiřte na zbraňové systémy protivníka!“ „Rozkaz kapitáne, máme ale pouze 65% výkon“ řekl Selok „Stačí, Pal!“ zvolal jsem a dal rozkaz k palbě. U ústí hlavně ventrálního phaseru se objevil malý vír, jak se nabíjel energií a nasával tak antičástice, které se u ústí hlavně žhavily a světélkovaly. Vír přešel ve velmi intenzivní paprsek, který prořízl prostor mezi Alligatorem a Arallanskou lodí. Zasáhl střední část lodí, prošel skrze štíty a zavrtal se hluboko do trupu, následován mohutnými výbuchy v oblasti, přilehlé zásahu.

„Kapitáne“ ozval se v interkomu hlas kapitána Dolviche. „Stíhači hlásí tvrdý odpor se stíhači protivníka, zatím se nedaří dostat do blízkosti plavidla“ zahlásil Ivan do interkomu „Máte nějaké dobré zprávy, kapitáne?“ Uklouzla mi sarkastická a trochu i zoufalá poznámka, ale kupodivu se ozvalo „Ano, kapitáne, podařilo se nám vetřelce izolovat na palubě 21 mezi silová pole.“ Zazněl hlas Ivana Dolviche.

„Výborně! Hlídejte je, kapitáne.“ „Charašo, pane“ ozvalo se z interkomu. „Pane Seloku, jak vypadají systémy nepřítele?“ Ptal jsem se, dychtící po konci boje. „Funkční kapitáne“ pronesl Selok. „Útočí!“ „Úhybné manévry, komandére!!“zařval jsem doufaje, že to něčemu pomůže. Nepomohlo. Další zásah otřásl lodí a vyvolal opět déšť jisker na můstku.

Narovnal jsem se ve svém křesle a podíval se hlavním oknem na bojiště. Arallanská loď byla viditelně poškozena zásahem ventrálního kanónu, byla potemnělá a pomalu se pohybovala na pravoboku, v pozadí bylo vidět bojiště stíhačů, které se snažily ochránit Endeavour před protivníkovými stíhači. „Jak jsme na tom, pane Seloku?“chtěl jsem vědět, ale žádná odpověď nepřišla. Otočil jsme se k místu, kde obvykle stojí, ale neviděl jsem ho tam. Pln obav jsem se zvedl a podíval se ke dveřím turbovýtahu. Tam ležel Selok v nepřirozené poloze, popálený v obličeji a jeho protrhanou uniformou stékaly potůčky vulkánské krve. „Zdravotnický tým na můstek“ řekl jsem téměř mechanicky. Nebyl jsem schopen vstřebat informaci, že tento vulkánec, který s ledovým klidem obsluhuje taktickou konzoly i při těžké palbě a nikdy neudělá jedinou chybu, najednou nebude stát za mými zády. Naplňovalo mě to nejistotou a strachem o jeho život. Najednou sebou Selok trhl, jak přicházel k vědomí. Jeho obličej byl zkroucený bolestí, ale i přes taková muka téměř klidným hlasem pronesl: „Kapitáne….. zdá se, že nebudu schopen ……nadále vyko…..vykonávat svou ……funkci taktického důstojníka. Omlouvám se.“ „Nemluvte, příteli, zdravotníci jsou už na cestě, zase bude všechno v pořádku. A hlavně se neomlouvejte, vedl jste si exemplárně“ opáčil jsem a měl slzy na krajíčku. V tu chvíli dorazil zdravotnický tým a jeho členové hned začali se stabilizováním Selokova zdravotního stavu.

„Kapitáne“ ozval se hlas pilota Davise „zaznamenávám vysoký nárůst energie v systémech protivníka! Na jeho levoboku se otevírá nějaká prostorová anomálie!“ Zněl velmi nervózně. „Na obraz“ zavelel jsem. Byla to pravda. Na levoboku Arallanského plavidla se otevírala anomálie obrovských rozměrů, na okamžik mě zamrazilo. „Komandére, chci analýzu té anomálie!“ zvolal jsem. „Rozkaz, kapitáne“ zazněl hlas Adama zpoza mých zad a mě došlo, že stojí na Selokově místě. „Pane, je to téměř neuvěřitelné, ale podle toho, jak se anomálie rozšiřuje a prohlubuje je na místě domnívat se, že se jedná o červí díru!!!“zvolal Adam z místa taktických operací. „Cože?“ hekl jsem „Federace se snaží již několik let udržet umělou červí díru, ale zatím neudrželi stabilitu déle, než na několik desítek vteřin!“ opřel jsem se udiveně do křesla a zíral na tu podívanou. Arallanská loď byla nasměrována k červí díře, která již byla kompletně otevřena. Byla podobné té Bajorské, jen místo modrého nádechu měla nádech rudý. „Rozsah škod?“ zeptal jsem se. „Generátory štítů mimo provoz, zbraně mimo provoz, warp pohon mimo provoz, máme jen impulsní pohon. Požáry na palubách 8 a 25, jsme ochromeni. Ošetřovna hlásí 42 těžce raněných, kapitáne“ oznámil mi Adam od taktické konzole. „Dobrá, hlavní jsou štíty, komandére, běžte do strojovny za Chellem a ….“ Větu jsem už nedokončil. Obklopilo mě zelené světlo a cítil jsem, jak se mé buňky rozkládají na molekulární úrovni, aby se na jiném místě zase složily…