…najednou se objevila úplně jiná scenérie než na můstku Alligatora. Došlo mi, že jsem byl přenesen transportním paprskem jinam. Rozhlédl jsem se. Byl jsem v malé místnosti s malým, kruhovým oknem, na druhé straně místnosti byl vchod, uzavřený žlutým silovým polem. Skrze okno jsem uviděl onu rudou záři, která vycházela z červí díry vytvořené Arallanskou lodí. Musím tedy být na její palubě v zajetí. Zmocnil se mě neklid, nejistota z budoucnosti mé a budoucnosti Alligatora. „Musím pryč,“ blesklo mi hlavou. V místnosti nikdo nebyl a jediná věc byla lavice u stěny. Přemýšlel jsem, jak se odsud dostanu, když tu se náhle někde otevřely dveře a do vedlejší místnosti, do níž ústily dveře uzavřené silovým polem přišel strážný, v doprovodu dalších dvou ozbrojených mužů. Byl vysoký jako člověk, ale zdaleka ne tak robustní. Přišel k silovému poli a prohlížel si mě. V ruce měl jakýsi nástroj, který vypadal jako obušek. Hleděli jsme si navzájem do očí, jako by se každý z nás snažil nahlédnout tomu druhému do duše…

Po chvíli deaktivoval silové pole přiložením zápěstí k terminálu u dveří, pokynul oběma dalším mužům a všichni vstoupili do místnosti. Rozestoupili se po mé pravici a levici, strážný s obuškem stál přede mnou. „Človíčku,“ řekl, „náš kapitán se nechá poroučet!“ S těmito slovy mi zasadil ránu obuškem do boku. Hlesl jsem bolestí a poklesl na kolena. Zaregistroval jsem, že i druhým dvěma strážcům se v rukou objevily obušky. „Co ode mě chcete?“ zeptal jsem se a z mého hlasu byla jasně cítit bolest, která mě bodala v boku. „Mlč ty zvíře!!!“ okřikl mě strážný zprava. „Zaplatíš za smrt našich spolubojovníků!“ Pochopil jsem. Měl jsem zemřít. V tu chvíli jsem ucítil nával síly ve svém těle, jak se aktivoval můj pud sebezáchovy. Koutkem oka jsem zahlédl, jak se strážný vlevo napřahuje k ráně. Když švihl rukou směrem ke mně, vymrštil jsem se a naučeným chvatem jsem mu chytil zápěstí a usměrnil jeho pohyb směrem k zemi, což způsobilo, že se neudržel na nohou, proletěl kolem mě k nohám druhého strážce a mě v ruce zůstal jeho obušek. Neváhal jsem. Strážci stojícím přede mnou jsem zasadil ránu obuškem do krku. Ten se bezvládně svalil na zem. Třetí strážný se zatím vzpamatoval a přiskočil ke mně s napřaženou rukou. Dalším naučeným chvatem jsem se skrčil, otočkou mu podmetl mu nohy a jakmile dopadl na zem, omráčil jsem ho ranou hranou ruky do krku tak, jak mě to učili v kursech sebeobrany na akademii Hvězdné flotily. Vzápětí jsem ucítil další ránu obuškem, tentokrát do zad. Rána byl velmi silná, zavrávoral jsem a dopadl na kolena. Strážný, kterého jsem odzbrojil jako prvního teď stál za mnou. Přistoupil ke mně, dal mi obušek kolem krku a začal mě škrtit. Nemohl jsem dýchat, bránit se…

„Pane, Arallanská loď vstupuje do červí díry!“ oznámil Davis Adamovi. „Za nimi, nesmí nám uniknout z dosahu. Převeďte veškerou zbývající energii do štítů a pohonu!“ zvolal Adam Watson. „Plukovníku Dolvichi, dostaňte se s Endeavourem do bezpečí, my letíme na pomoc kapitánovi, konec.“ Pronesl Adam do interkomu. „Charašo, komandére. Hodně štěstí.“ Ozvala se odpověď. Alligator se dal do pohybu k umělé červí díře a vstoupil do ní. Po chvíli se vstup uzavřel a celá scenérie zmizela. Igor se rozhlédl po můstku Endeavouru a řekl svým mužům: „nekoukejte tady jako sabaki, slyšeli jste rozkaz! Směr nejbližší Federační základna. Pohyb, pohyb!“ Endeavour se s letkami Alfa a Beta obrátili a vydali se na cestu.

…pomalu jsem začínal cítit, jak mé tělo opouští síla. Z posledních sil jsem pokrčil ruku a celý zbytek svých sil jsem vložil do úderu loktem za sebe, kde byl můj protivník. Naštěstí to zabralo a stisk povolil. Strážný udělal dva kroky dozadu a s bolestnou grimasou se předklonil. Neváhal jsem, přiskočil k němu a vedl úder nohou do jeho hlavy. To strážného vymrštilo o dobré dva metry dozadu, kde narazil na zeď místnosti a v bezvědomí se sesunul k zemi. Padl jsem na kolena a nabíral dech. Místa, kam mě strážní udeřili obušky bolela jako čert a měl jsem pocit, že mám ohryzek na tři části. Po chvíli jsem však již byl schopen vstát, i když se mi pořád notně motala hlava. Prohledal jsem omráčené strážce, jeden z nich měl u sebe disruptorovou pistoli. Vzal jsem si ji a vyšel ven z cely. U vstupního terminálu cely jsem si všiml malého čidla. „Tak schválně, jestli funguješ,“ řekl jsem si v duchu a přiložil k němu zápěstí. Silové pole ve dveřích se aktivovalo. Pousmál jsem se a vyrazil ke dveří

„Komandére, registruji energetické fluktuace na palubě Arallanské lodě, červí díra se destabilizuje,“ informoval Adama praporčík Davis. „Držte kurs, musíme za nimi!“ řekl Adam. Po chvíli se červí díra zhroutila a vyvrhla obě plavidla do prostoru. „Pozice?“ zeptal se Adam pilota Davise. „Pane, jsme v systému Trivas, tedy více než 150 světelných let od naší původní pozice!“ zvolal Tom Davis vzrušeně. „Rozumím, snažil se chladně odpovědět Adam, ale i z jeho hlasu bylo cítit překvapení. „Jaký je stav našich systémů?“ zeptal se. „Podařilo se nám zprovoznit záložní generátory štítů a převést část energie z poškozených palub do zbraní a pohonu. Jsme teď schopni Warpu, ale maximálně stupně 4 po dvě hodiny,“ ozval se hlas komunikačního důstojníka Colbyho, který zaujal místo u taktické konzole, přesněji řečeno u zbytků taktické konzole. „Ještě něco pane, u druhé planety registruji hvězdnou základnu, vypadá jako Hluboký vesmír 9!“ udiveně pronesl Trevor Colby. David se na něj podíval s jasnou otázkou v očích: „Cože?“

Dveře se otevřely. Nakoukl jsem do chodby, nikdo tam nebyl. Vstoupil jsem tedy do koridoru a dal se vlevo. Byla to dlouhá chodba, na obou stranách byly v pravidelných odstupech dveře, v dálce bylo vidět nějakou místnost. „Asi jsem na vězeňské palubě,“ pomyslel jsem si. Uslyšel jsem nějaké hlasy, přicházející zpoza mne. Rychle jsem tedy zamířil k nejbližším dveřím a vstoupil do nich s tasenou zbraní. Místnost byla stejná jako ta, ze které jsem před chvílí odešel, rovněž se silovým polem a vstupem do další cely. Nakoukl jsem dovnitř a spatřil pět lidí v uniformách Hvězdné flotily. Musím uznat, že mi to udělalo velkou radost. „Už nejsem sám!“ blesklo mi hlavou. „Ahoj, nechcete mi vysvětlit, jak je možné, že se tu flákáte zatímco venku se bojuje?“ řekl jsem s úsměvem vstříc osobám vevnitř. „Co…jak…jak jste se sem dostal, člověče?“ Vyhrkl na mě překvapeně jeden z vězňů. „Ano, jsem člověk, skvělý postřeh, a dokonce kapitán….poručíku!“ Šibalsky jsem se na překvapeného muže usmál. „Ehm……jistě pane, promiňte pane,“ uvědomil si svou chybu poručík. „Klid poručíku, jsme tu přeci na jedné lodi. Počítám, že jste posádka z Endeavouru?“ „Ano, pane, zajali nás během útoku na naši loď,“ zněla odpověď. „Je nás tu víc, jsme roztroušeni po celé této palubě v celách. Vyslýchají nás a mučí.“ Informoval mě poručík. „Dobrá,“ řekl jsem. „Musíme tedy ostatní osvobodit a dostat se pryč. Po chodbě chodí stráže, takže se musíme zbavit nejdřív jich. Pak obsadíme kontrolní místnost, která je na konci chodby. Pokusíme se loď sabotovat, abychom ulehčili práci mé lodi, Alligatoru. A při troše štěstí z toho vyvázneme živí. Jdete se mnou?“ nastínil jsem svůj plán a deaktivoval silové pole. „Na to vemte jed pane!“ pronesl odhodlaně poručík.

„Scany potvrzují, že se jedná o Kardassijskou těžební hvězdnou základnu třídy Nor, název této je Empok Nor. Odtud tedy ta podobnost pane,“ upřesnil svůj předešlý popis Colby. „Arallanská loď míří přímo k ní,“ doplnil. „Dobře,“ odpověděl Adam. „Analýza stavu Arallanského plavidla?“ „Jejich štíty se regenerují, ale loď je silně poškozena,“ informoval Watsona poručík Colby. „Nevšímají si nás, asi nás už nepovažují za hrozbu,“ odhadoval Davis. „Tak je při tom chvíli necháme,“ začal snovat plány Adam. „Ostraha a zbývající příslušníci Námořní pěchoty, pohotovost! Všichni operační důstojníci, hlaste se v instruktážní místnosti.“

Deník prvního důstojníka, hvězdné datum 104582.7. Pronásledovali jsme Arallanské plavidlo, které uneslo členy posádky lodi U.S.S. Endeavour i našeho kapitána. Loď využívá neznámou technologii, která umožňuje vytvářet umělé červí díry.Červí díra se destabilizovala v systému Trivas u opuštěné Kardassijské základny Empok Nor. Nepřítel se ji snaží obsadit, proto podnikáme nutné kroky, abychom jim v tom zabránili.

Dva muži ostrahy z Endeavouru se postavili po stranách dveří tak, aby nebyli vidět z chodby, zatímco já se postavil se zbraní přímo proti dveřím. Ve chvíli, kdy jsem čekal, že strážci mohou již být v úrovni dveří jsem dal jednomu z mužů pokyn, aby otevřel dveře. Mávl rukou přede dveřmi, čidlo dveře otevřelo a mě se naskytl pohled na dva strážce, kteří se udiveně podívali do dveří. Podle plánu jsem uskočil stranou a jak jsem předpokládal, oba strážci se vrhli do místnosti za mnou. Než se ke mně dostali, muži z ostrahy je stačili neutralizovat. „Ozbrojte se a osvoboďte ostatní. Střílejte jen v nejnutnějším případě, nesmíme na sebe upozornit. Shromaždiště bude tady,“ rozdal jsem rozkazy.

Po deseti minutách mi již poručík hlásil, že jsou všichni členové posádky Endeavouru volní a dokonce vzali tři zajatce. Přišel čas na útok na kontrolní místnost. „Poručíku, my dva a tři muži ostrahy se převlékneme za strážce a provedeme útok.“ „Pane, vy byste ale spíše…“ chtěl namítnout poručík „Měl zůstat tady? Kdepak poručíku,“ nenechal jsem ho domluvit „nebudu se schovávat jen proto, že mám čtyři frčky a vy jen dvě. Proveďte rozkaz.“ „Ano pane,“ odvětil poručík.

„Situace?“ Zeptal se Adam taktického důstojníka námořní pěchoty, když se sešli všichni velitelé v instruktážní místnosti. „Arallanská loď vyslala osm transportních shuttlů k základně, podle našich scanů jsou plné vojáků. Základna je bez energie, ale máme za to, že Arallanský výsadek má za úkol zajmout základnu a využít její palebnou sílu proti nám. Je nemožné se na ní transportovat, naše scany objevily transportní inhibitory, instalované na vnějším trupu. Rovněž jsme zjistili, že z fúzního jádra odčerpávají energii automatické obranné systémy, takže je pravděpodobné, že při přiblížení bude počítačem zahájena palba.“ Adam seděl ve svém křesle a pozorně poslouchal. Po chvíli přemýšlení nakonec pronesl: „Nesmíme dovolit, aby se jejich vojákům podařilo restartovat počítač a obrátit obranné systémy základny proti nám. Námořní pěchota se bude hlásit v hangáru 4 a přesune se runabouty na palubu stanice. Letky Gama, Delta a Omega odvedou palbu obranných systémů na sebe a budou je tak krýt. Alligator se zatím pokusí vyřadit štíty Arallanské lodi a přesunout na její palubu záchranný tým, který bude mít za úkol lokalizovat a osvobodit kapitána i zbylé členy posádky Endeavouru. Otázky?“ Rozhlédl se po místnosti „Ne? Proveďte!“ Všichni se odebrali na svá stanoviště.

Musel na nás být směšný pohled. Pět mužů v malých uniformách s roztrženými švy na zádech, aby se do nich vůbec vešli, šli chodbou se sklopenými hlavami, aby nebylo hned poznat, co jsou zač. Byla to sázka do loterie, protože pouhý pozorný pohled nás mohl ihned prozradit. Došli jsme ke vstupu do kontrolní místnosti. Byli v ní čtyři strážní, dva seděli u terminálů. Ukázal jsem svým mužům, že ti musí být zneškodněni nejdříve. Pak jsem dal pokyn k akci. Muži z bezpečnosti se vrhli do místnosti na překvapené strážné a zajistili stojící, zatímco já s poručíkem jsme omráčili dva, sedící u terminálu. Plán vyšel výborně, ani nestačili vytasit zbraně. Pokynul jsem ostatním, aby se k nám připojili.

„Je tu někdo z technického?“ zeptal jsem se ostatních, když dorazili do kontrolní místnosti.. „Já,“ ozvala se drobná praporčice. „Fajn. Pokuste se odsud zjistit, kde mají ovládání štítů,“ instruoval jsem jí. „Provedu,“ odpověděla slabým hláskem a dala se do práce.

Formace stíhačů letěla směrem k základně, následována čtyřmi runabouty třídy Blackhawk. Obranné systémy zahájily palbu ze vzdálenosti 8000 metrů od stanice. Stíhače přesně podle plánu zrušily formace a začaly křižovat základnu tak, aby runabouty měly volnou cestu. „Dokovací rampy na pylonech jsou uzavřené, pane,“ ozval se pilot prvního Blackhawku směrem k poručíku Martinezovi, který Námořní pěchotě velel. „Co naplat, přistaňte na přistávacích plochách na vnitřním obytném prstenci,“ odpověděl klidně poručík. „Rozkaz!“ zazněl hlas pilota. Runabouty se rozdělily, každý z nich dosedl na jednu přistávací plochu, které se začaly automaticky spouštět do vnitřního hangáru. Všech 60 mužů námořní pěchoty se připravovalo na boj. Poručík Martinez vstal a přes interkom promluvil ke všem mužům. „Pánové, na palubě stanice je asi 100 Arallanů a nebudou se s vámi mazlit, tak jim ukažte co dokážou Námořníci Federace! Odjistit zbraně!“ Plošina výtahu sjela až do hangáru, kde se zastavila. „Přistávací sekvence ukončena,“ hlásil pilot. „Do nich, piráti!!!“ zařval poručík a udeřil pěstí do tlačítka otevírání výsadkové rampy. Ta se sklopila a pěšáci s hurónským křikem vyrazili do hangáru.

„Pane,“ oslovila mě praporčice „ovladače štítů jsou v hlavní strojovně 5 palub pod námi. Odsud však nemám šanci se k ovládání dostat, mohu maximálně vyřadit alarm na pár minut,“ informovala mě. „Pane,“ ozval se poručík „mám nápad. Praporčíku, kde je hangár?“ „Na této palubě, asi 200 metrů odtud, proč?“ zeptala se mladá žena. „Kapitáne,“ pokračoval poručík „můžeme se pokusit se do hangáru probít. Jakmile praporčice vyřadí alarm, vyrazíme. Čtyři ozbrojení muži půjdou vepředu a dva budou krýt záda ostatním, zatím o nás nevědí, tak máme celkem slušnou šanci,“ odhalil svůj plán. „To se dá zkusit,“ usmál jsem se na něj. „Jdeme na to!“

Arallanská loď se začala otřásat pod dopady phaserových výbojů, vystřelovaných Alligatorem. „Štíty protivníka na 40%, opětují palbu,“ hlásil Colby Adamovi na můstku Alligatora. „Pokračujte v palbě, proveďte útočný manévr Delta 4!“ Alligator provedl prudkou zatáčku na pravobok, čímž se vyhnul zásahům Arallanských disruptorů. Zároveň však z útvarů, připomínajících phaserové prstence Federace vyšlehl mohutný výboj, který zasáhl štíty Alligatora a začal je obklopovat. „Pane, jsem zasaženi nějakým druhem plasmového výboje. Štíty drží,“ oznámil Colby komandérova Watsonovi. „Palte dál,“ přikázal Adam.

Vojáci doběhli na Promenádu. Vládl zde podezřelý klid. Na přepravnících byly ještě zbytky horniny, což ukazovalo na to, že Kardassiané stanici opustili narychlo. Všude se válely bedny a kontejnery. Na některých přepravnících však nebyly horniny, ale ampule s nějakou látkou. Některé byly rozbité. „Všichni mějte oči otevřené,“ řekl Martinez svým mužům. „Mogilny, do čela formace!“ rozkázal jednomu z mužů. Ostatní utvořili formaci tvaru písmene V a všichni pomalu postupovali. Mogilny opatrně našlapoval mezi rozházenými bednami a vysypanou horninou, opatrně nahlížel za rohy a prohledával očima každý kout. Náhle se ozval výstřel a vojín Mogilny se bez života sesunul k zemi. Z úkrytů vystoupili Arallané a zahájili divokou palbu. „Kryjte se!“ zvolal Martinez a uskočil za nejbližší kontejner, do kterého začaly bubnovat dopady výbojů. „Utvořte obranný perimetr! Četaři Maliku, vezměte své družstvo a zkuste je obejít z druhé strany! Zbylá dvě družstva pokračují dle plánu na můstek a k reaktoru!

Cesta k hangáru proběhla kupodivu klidně. Vrata byla otevřená. Poručík opatrně vklouzl dovnitř a skrčil se za bednami s vybavením, které byly hned vedle vrat. „Vzduch je čistý,“ pronesl po chvíli, když se vrátil. „ Je tam transportní loď a čtyři strážní, ale ty zvládneme cestou.“ „Dokážete s tou lodí letět, poručíku?“ Zeptal jsem se. „To se uvidí kapitáne,“ s lehkým úsměvem pronesl poručík. „Alespoň, že máte smysl pro humor,“ pronesl jsem ironicky. „Ok, jdeme na to.“ Rozběhli jsme se směrem k lodi. Poručík běžel přímo k nástupní rampě, já se dvěma muži jsme zahájili palbu na strážce v hangáru, aby ostatní mohli proběhnout. Strážci při tomto nenadálém útoku zpanikařili a dali se na útěk. „Rychle, jdeme, jdeme, za chvíli jsou tu další!!“ volal jsem na opozdilce. Než jsem stačil domluvit, ve vratech hangáru se objevil první arallanský voják. Vběhl do místnosti, poklekl, zalícil a … padl k zemi, zasažen mou střelou. „Pohyb, chcete snad žít věčně!!!“ Volal jsem na ostatní a zasypával při tom palbou vrata hangáru, ve kterých se začali objevovat i další vojáci. Nákladní rampa lodi se začala pomalu zvedat. Naskočil jsem na ní spolu se dvěma muži ostrahy jako poslední. Loď se pomalu odlepila od země a pod palbou zamířila k silovému poli, které chránilo hangár před vlivy vakua.

„Štíty slábnou pane,“ oznámil nervózně Colby komandéru Watsonovi. „Ten plasmový výboj odčerpává energii z generátorů a přetěžuje matrici!“ „Remodulujte štítovou frekvenci,“ rozkázal Adam. „Zabralo to pane,“ oznámil mu s úlevou Colby. „Plnou salvu fotonových torpéd, pal!“ Od Alligatora se oddělilo deset červeně svítících torpéd a obrovskou rychlostí se hnaly k Arallanskému plavidlu. To vykonalo prudký obrat na levobok a podařilo se mu tak vyhnout třem prvním torpédům. Čtvrté jej zasáhlo do zadní části, přetížilo štíty a zkratovalo je. Páté torpédo zasáhlo střední část lodi a vyvolalo obrovský výbuch, který loď vychýlil a vystavil tak spodní část lodě posledním pěti torpédům, které dokonaly dílo zkázy.

Transportní loď manévrovala mezi výbuchy v hangáru a proplétala se ven. „Dostaňte nás ven poručíku!“ zvolal jsem. „Rozkaz pane, nemám v úmyslu se tu zdržovat,“ řekl mladý muž a zařadil nejvyšší impulzní rychlost. Transportní loď svištěla hangárem na plný výkon a už se blížila k silovému poli, když v tu chvíli do lodi narazilo první z pěti torpéd, které loď zničily.

Četař Malik se svými muži doběhl k jedné z jídelen a schoval se za kontejner, který byl u ní postavený. Nahlédl dovnitř. Za barem se ukrýval voják, který příležitostně vykukoval a pálil do pozic poručíka Martineze. Malik neváhal, vzal fotonový granát, odjistil a hodil jej za bar. Následoval výbuch, který restauraci zdemoloval. Četař pokynul svým mužům a všichni vyrazili vpřed k dalším pozicím nepřítele. Najednou však palba ustala. Poručík Martinez vykoukl ze svého úkrytu a rozhlédl se kolem. Nic, jen ticho. Nehodlal váhat. „Všechna družstva přesun!“ rozkázal a vydal se s ostatními k pozicím, které ještě před chvílí drželi arallanští vojáci. Ti byli všichni zkrouceni v nepřirozených pózách a nejevili známky života. „Jako by zemřeli na elektrický šok,“ poznamenal jeden z Martinezových mužů, ohledávající mrtvé protivníky tricorderem. „Ano,“ odpověděl Martinez, který prováděl totéž „Jsou to kyborgové, asi byli napojeni na centrálu a něco přerušilo spojení, tak zkratovali. Možná schválně, abychom z nich nemohli dostat žádné informace,“ uzavřel analýzu. „Dobrá, jednotlivé týmy se rozdělí a prohledají celou základnu. Najděte zbývající arallany a pak se mi hlaste,“ rozkázal interkomem svým podřízeným.

„Arallanská loď zničena pane,“ oznámil s viditelným uspokojením a úlevou Trevor Colby. „Přežil někdo?“ zeptal se Adam smutně. „To nevím pane, tlaková vlna z výbuchu poškodila naše vnější senzory,“ odvětil Colby. „Tak vyšlete shuttly a prohledejte trosky. Informujte mě, budu v kapitánově pracovně.“ S těmito slovy opustil můstek. V pracovně kapitána se usadil do křesla, vložil si hlavu do dlaní a zničeně si sám pro sebe opakoval „…co jsem to provedl, co jsem to jen provedl…“ V hlavě se mu míhaly záblesky událostí, které před chvílí skončily. Snad mohl vymyslet jiný plán, snad neměl odpálit tolik torpéd. Kapitán mohl ještě žít! Stejně jako členové posádky Endeavouru, kteří byli v zajetí. Jeho rozjímání přerušil naléhavý hlas Trevora Colbyho. „Pane, myslím že byste měl přijít.“ Vstal tedy a vydal se zpátky na můstek.

„Tým 4 pro poručíka Martineze.“ Ozval se interkom. „Příjem, co máte, čtyřko?“ Zeptal se poručík. „Na ošetřovně jsme našli tři kryogenické kontejnery, ve kterých jsou Kardassiané. Jsou živí, náš přílet musel aktivovat oživovací proces. Všichni Kardassiané jsou nejspíš vojáci, mají na sobě uniformy Obsidiánského řádu a …co to …pozor, kryjte se….aaaargh…“ spojení vypadlo. „Sakra, co to má být?“ uklouzlo Martinezovi. „Četaři Maliku, vy a vaše družstvo se urychleně přesune na ošetřovnu! Očekávejte potíže.“ „Rozkaz,“ zaznělo v interkomu. Martinez pokynul svým mužům a také se vydal k ošetřovně. Četař Malik byl se svými muži již na místě. „Poslal jsem tam dva chlapy na průzkum pane,“ uvítal Martineze. V tu chvíli ze dveří vyletělo tělo jednoho vojáka a dopadlo poručíkovi k nohám. Muž měl zlomenou páteř. Než stačil Martinez cokoli udělat, ze dveří se vyřítili tři Kardassiané se strašlivým, nepříčetným řevem a zaútočili na přítomné vojáky. Jeden z nich se vrhl k nejblíže stojícímu, chytl ho za hlavu a jediným trhnutím mu zlomil páteř. Druhý se v běhu odrazil a vyskočil až na horní patro Promenády, kde stál další voják. Vrhnul se na něj a doslova ho ubil holýma rukama. Druhý muž, stojící v horním patře se stačil vzpamatovat a několika ranami z phaserové karabiny Kardassiana usmrtil. Třetí se vrhnul na Malika, který stihl tasit nůž a vrazit jej Kardassianovi do těla. Ten přesto Malika povalil na zem a oba muži se svíjeli v divokém zápase. Četař Malik byl zkušený voják a tak se mu podařilo Kardassiana zneškodnit. Poručík Martinez zatím přesnou střelou zlikvidoval posledního Kardassiana.

„Co pro mě máte?“ zeptal se Adam při příchodu na můstek. „V hangáru 2 právě přistává transportní loď arallanů!“ informoval ho Colby. „Uzavřete hangár 2 a pošlete tam bezpečnostní tým. Jdu tam!“ řekl Adam a vyrazil k turbovýtahu. Muži z ostrahy se rozmístili kolem plavidla, které přistálo na stojánce. Adam se postavil se dvěma muži proti výstupní rampě. Ta se začala sklápět a zevnitř plavidla se vyvalilo velké mračno plynu. Nebylo nic vidět. „Vyjděte ven nebo zahájíme palbu!“ zahřímal Adam do mlhy.

„Ale přeci byste na nás nezačali střílet,“ pronesl jsem s úsměvem směrem k Adamovu hlasu, který zněl zvenčí. „C…co?“ znejistěl Adamův hlas. „Kapitáne, jste to vy?“ „Ano, jsem to já, komandére,“ odpověděl jsem mu. „Zřejmě jste mě trochu podcenil, když už mě máte za mrtvého,“ dodal jsem pobaveně. „Vítejte doma pane,“ odpověděl s úlevou Adam.

„Poručík Martinez Alligatoru, podařilo se nám zajistit základnu. Zjistili jsme tu však zajímavé skutečnosti. Kardassiané tu zřejmě testovali nějakou psychotropní drogu, která velmi silně působí na nervový systém. Působí nepříčetnou zuřivost a dodává velkou sílu. Máme vzorky a pošleme je na rozbor. Myslím, že základna fungovala jako výrobna této látky a něco nevyšlo, proto byla Kardassiany v rychlosti opuštěna,“ znělo hlášení ze stanice. „Díky poručíku, vraťte se na loď. Odvedli jste dobrou práci. Alligator konec,“ odpověděl jsem mu a usadil se opět ve svém kapitánském křesle.

Lodní deník, hvězdné datum 104583.1, osvobodili jsme všechny zbylé členy z lodi Endeavour a začlenili je do naší posádky.Naše loď je poškozena a máme citelné ztráty v posádce. Arallanská loď byla při bitvě zničena. Alligator zakotvil u základny, která byla zbavena nástrah a pastí a i automatické obranné mechanismy byly odstaveny. Technické týmy pracují na nejvážnějších škodách utrpěných v boji, výzkumné týmy zkoumají základnu a neznámé psychotropní sloučeniny na ní nalezené. Dle rozkazů z Hvězdné flotily provádíme nejnutnější opravy a vyčkáváme nových příkazů, do té doby sloužíme jako předsunutá linie obrany před případnými agresory. Do systému byla vyslána podpůrná loď třídy Trenton, aby nám poskytla náhradní díly a doplnila stav posádky i stíhačů, ztracených během bojů a loď třídy Carrier, která má základnu obsadit po vzoru DS9.

Členové posádky, jejichž přítomnost nebyla při opravách nutná, dostali volno a i já jsem trávil co nejvíce času v holografickém simulátoru. Já i moje posádka jsme prošli zkouškou ohněm a myslím, že mohu s hrdostí poznamenat, že jsme schopni dostát požadavkům a principům Hvězdné flotily.