Kariéra hvězdného kapitána Picarda se začala utvářet ode dne kdy vstoupil na půdu Hvězdné Akademie. I když se mu nepodařilo složit zkoušky hned napoprvé, podruhé byl již úspěšný. Od této chvíle šel přímo za svým cílem a bral studia velice vážně. Snad možná proto se stal tak úspěšným studentem a později kapitánem. V dobách studia mu byla udělena nejvyšší pocta, která se studentovi na Hvězdné Akademii může dostat - byl jmenován presidentem. O mnoho let později, tentokrát už jako kapitán vesmírné lodi U.S.S. Enterprise D, se Velení rozhodlo podruhé odměnit tohoto člověka za jeho zásluhy - povýšení na admirála a zároveň funkce velitele Hvězdné Akademie. Picard se ovšem nechtěl vzdát všech těch dobrodružství, která ho potkávala při putování vesmírem a oběvování nových světů - snad proto povýšení odmítl.
Po zničení lodi Enterprise D, byla kap. Picardovi svěřena nová loď Enterprise E, třídy Sovereign.

Po dvaceti dvou letech opustil Jean-Luc Picard můstek vesmírné lodi USS Stargazer, kde zprvu vykonával funkci prvního důstojníka a později kapitána. Byl vybrán velícím důstojníkem na nové lodi Galaktické třídy USS Enterprise D (SD 41124). Na novou loď si vzal i většinu své posádky. Výjimku tvořili dva mladí lidé, kteří ho ohromili natolik, že si je doslova ze dne na den vyžádal, aby sloužili na palubě Enterprise. Byli to Geordi LaForge a Tasha Yar. Dalším nováčkem na lodi byl William Riker, kterého Jean-Luc jmenoval prvním důstojníkem nejen kvůli kladnému hodnocení, ale také především proto, že mu Riker svou paličatostí a odhodláním připomínal jeho samotného.
Oproti svému slavnému předchůdci J.T. Kirkovi nepatří nový kapitán, snad ještě slavnější lodi Enterprise, k typu hrdinů, kteří bojují s nepřáteli převážně fázery, či pěstmi - Jean-Luc volí cestu diplomacie. Posudek, který pochází z databáze Spojené Federace Planet, mluví o kap. Picardovi jako o vynikajícím taktikovi a diplomatovi.
Jean-Luc pochází z velmi staré rodiny - jeden z jeho předků se vyznamenal v bitvě u Waterloo, jiný zase významně přispěl k prvnímu kolonizování Marsu. Ani náš kapitán nezpůsobuje rodině ostudu - dvakrát se svou lodí zabránil invazi Borgů (podruhé s Enterprise E), první důstojník Federace, který se setkal s bytostmi Q Kontinua, napomohl zdárnému vyřešení klingonské krize, zabránil romulanské invazi na Vulkán.
Už od dětství byl Jean-Luc uzavřeným člověkem, z kterého se, ani postupem doby, nestal typický příklad rodinného člověka. Dlouhou dobu mu trvalo, než přijal za svůj fakt, že na Enterprise žije spousta civilistů, kteří z velké většiny tvoří rodiny. Na otázku zda by chtěl mít děti, odpověděl: "něco si přát ještě neznamená, že se to stane." Byl prostě tichým chlapcem, který se učil hrát na piano jen proto, že si to přála jeho matka. Nesnášel veřejná představení a stranil se většímu kolektivu lidí. Zaměřoval se spíše na své koníčky, mezi které patří architektura a historie. Často byl viděn se starými knihami, pojednávajícími třeba o mýtických Bajoranech. Na Hvězdné Akademii se aktivně věnoval atletice, ve které zaznamenal hned několik rekordů.
Z předchozích řádků by mohlo vyplynout, že se Picard vždy stranil jakýchkoliv závazků. Do jisté míry tomu tak je, nebo spíše bylo. Svůj názor na věc změnil, když se Enterprise setkala s neznámou sondou. Ta se spojila s kapitánovým vědomím a komunikovala s ním necelých 25 minut prostřednictvím tachionového paprsku. Po této době došlo k uzavření sondy a kapitán opět nabyl vědomí - důsledky byly šokující: Jean-Luc prožil 40 fiktivních let na planetě Kataan, kde založil čtyřčlennou rodinu. O to horší byl pak návrat do skutečné reality. Byl proveden průzkum, který odhalil, že sonda pocházela z planety Kataan, která byla před více jak tisíci lety zničena explozí slunce. Důvod celé záležitosti byl jasný, zachovat alespoň část prastaré kultury, aby se o ní dozvěděly i ostatní civilizace.
Další rána, kterou si připravil pro kapitána sám osud, přišla v roce 2371. Vyšší důstojníci byli zrovna na slavnosti, při které byl povýšen Worf na nadporučíka, když přišla Jean-Luckovi bolestná zpráva o smrti jeho bratra Roberta a synovce Reneho. Kapitána se zmocnila deprese, vyvolaná faktem, že slavná rodina Picardů nebude mít svého pokračovatele.
Osobní spis, Důvěrné informace:
Když se na kapitánův život podíváme po celé přímce jeho trvání, zjistíme, že se skládá z mnoha neúspěšných romantických vztahů. Mezi ženy, které kdy ranily kap. Picarda patří: Jenice Manheim s kterou se Jean-Luc potkal v roce 2342, kap. P. Louvois 2356, archeoložka Vash 2366-68 a Nadporučík Nella Darren 2369. Dalšími velmi blízkými přítelkyněmi byly: praporčík Mara Batanides, Kriosianská metamorfa Kamala a Beverly Crusher - dlouholetá kapitánova přítelkyně a momentálně hlavní lékařka na Enterprise.
Konec sekce.
Kapitán Picard nepatří mezi typické samotáře, jak by se snad mohlo na první pohled zdát. Ve svém životě měl a především má spoustu přátel, za které je ochoten dát svůj vlastní život. Tato tvrzení lze doložit mnoha skutky: obhajoval zájmy androida Data proti úmyslům Hvězdné Flotily případné konfiskace (nutno dodat, že ani kap. Picard, ani ostatní členové posádky Enterprise nehledí na Data jako na umělou formu inteligence, ale jako na bytost z masa a krve, která je schopna citů.); taktéž obhajoval svého důstojníka Worfa, jehož čest byla neprávem pošpiněna a ze strany Klingonského impéria mu hrozilo zavrhnutí.
Nejlepšími kapitánovými přáteli však byli Jack Crusher (manžel Beverly) a Walker Keel, s kterými se seznámil při studiích na Hvězdné Akademii. Oba dva už bohužel nejsou mezi živými.

Kapitán Picard s nesmírnou přísností dbá na dodržování zásad Hvězdné Flotily. Neváhá je však porušit (což se doposud stalo již mnohokrát), když tato pravidla překračují hranice lidskosti a morálních zásad. Mnoho nebezpečných situací vyžaduje rychlá a správná rozhodnutí, která v protokolu Hvězdné Flotily nenajdete a která zákony zde stanovené často porušují, má-li být situace dovedena ke zdárnému konci. Jako příklad lze uvést situaci, jež nastala při druhém útoku Borgů. Kapitánu Picardovi nebylo dovoleno účastnit se bitvy (vzhledem k jeho minulosti, kdy byl dočasně Borgem) a nejnovější loď Federace byla poslána střežit neutrální zónu. Jelikož však Jean-Luc, k všeobecné radosti posádky (a především pak pana Data), neuposlechl rozkazy, byla Země zachráněna a krychle Borgů bez velkých ztrát zničena. (Přihlédneme-li k obrovským ztrátám při první bitvě, lze právem považovat toto vítězství za největší úspěch v dějinách Federace.)
Po mnoha měsících kapitánova působení na Enterprise mu bylo nabídnuto povýšení na admirála. Admirál Quinn předpokládal, že by Picard mohl řídit Hvězdnou Akademii. Jean-Luc nabídku však odmítl - nechtěl se vzdát své lodi, ani výjimečné posádky, které velí.
Po nouzovém přistání Enterprise D na planetě Veridian III, byla loď poškozena do takové míry, že otázka nějakých oprav byla takřka nemyslitelná. Kapitánu Picardovi bylo svěřeno velení nové lodi třídy Sovereign, Enterprise E, NCC 1701-E. Většina posádky Enterprise D následovala svého kapitána na novou loď. Výjímku tvořil snad jen nadporučík Worf, který byl během závěrečných prací na nové Enterprise přiřazen pod velení kapitána Siska na základnu Hluboký vesmír 9. Ke svým přátelům se však opět přidal při druhém útoku Borgů.
Ve Hvězdné Flotile bychom asi stěží našli člověka, který se aktivně podílel na Prvních kontaktech s novými civilizacemi, z kterých lze jmenovat například: Borgy, Ferengy, Aldeany, Tamariany, Jarady, Malcoriany, Mintakany, Paxany, Cytheriany, Devidiany a mnoho dalších. Mnohokrát figuroval jako jednatel a diplomat na planetách Acamar III, Rutia IV, Angosia III, Bajor, Talarian, Turkana IV, Pentaurus V, Ventax II, Kaelon II. Lenaria, Gemaris V, Krios a dalších.
Ve svém volném čase se věnuje svým koníčkům, mezi které patří již zmíněná architektura a archeologie (sám je členem Federální archeologické rady). Narozdíl od ostatních dává přednost četbě starých knih před moderními metodami, které nabízejí holopaluby. Miluje Shakespearova dramata a detektivky od Dixona Hilla. Navštěvuje různá představení v roli pasivního pozorovatele. I přesto, že nikdy neměl rád hru na jakýkoliv nástroj, od doby, kdy byl ovlivněn Kataarianskou sondou se těší hře na flétnu. Pestrou škálu svých zájmů doplňuje studiem latinských výrazů a sémantiky. Na druhé straně nikdy nenašel zalíbení v politice, tanci nebo třeba v pokru, což je oblíbena hra důstojníků na Enterprise.

Picard se těší výbornému zdraví, především díky svým atletickým aktivitám. I v dnešní době si najde čas pro mnoho sportů - mezi nejoblíbenější patří šerm. Umělý srdeční implantát, který mu musel být voperován po potyčce, krátce po úspěšném zakončení studií na Hvězdné Akademii v roce 2328, fungoval bez sebemenších problémů celkem 37 let. V roce 2365 však musel být vyměněn. I přesto, že nejde o náročnou operaci, vyskytly se při výměně implantátu závažné komplikace. Nebýt Dr. Katherine Pulaské, která úspěšně dokončila zákrok na stanici Starbase 212, kapitán by nejspíš zemřel.
Když se kapitána Picarda zmocnili Borgové, byly Jean-Luckovy genetické informace pozměněny a tělesné orgány doplněny borgskými implantáty - vznikl tak jedinec jménem Locutus, který dočasně převzal kontrolu nad kap. Picardem. Naštěstí doba, kterou kapitán musel podstoupit v této podobě, nebyla tak dlouhá a změny byly pouze dočasné. Přesto v jeho podvědomí už napořád zůstaly pocity z doby, kdy stál na palubě krychle Borgů a bezmocně sledoval jak Borgové ničí jednu Federální loď za druhou.

Rok poté, co byla kap. Picardovi svěřena Enterprise E, začala se v Jean-Luckových snech stále častěji objevovat vzpomínka na dobu kdy byl Borgem. Kapitán si byl téměř jistý, že to znamená jediné - Borgové jsou opět zde. I přesto, že tentokrát nebyly ztráty tak obrovské jako při prvním útoku (hlavní zásluhu na tom nese právě kap. Picard, který díky své minulosti přesně věděl, kde je slabé místo krychle Borgů), to nejhorší mělo teprve přijít. Část Borgů, spolu se svou královnou, se v záchranném modulu vydala nazpět časem, aby zabránili Terranskému Prvnímu kontaktu.

Patrick Stewart se narodil v Mirfieldu v Anglii (West Yorkshire) 13. července 1940. Už jako malý chlapec se zajímal o divadelní umění a byl členem několika divadelních souborů. Během studií však musel díky špatné finanční situaci opustit školu a začít pracovat. Nepatřil však mezi horlivé pracovníky a věčně byl kárán za to, že tráví více času v divadle nežli v práci. Než se objevila Patrickova velká šance, působil v několika větších divadlech (Manchester Library Theatre). Onou velkou šancí byl až vstup do umělecké společnosti Royal Shakespeare Company (1966), jejíž byl členem přes čtvrt století.
Hlavním důvodem, proč byl Patrick Stewart vybrán pro roli hvězdného kapitána Jean-Luc Picarda byl komerční, ale především divácky úspěch projektů I Claudius, Smiley's People, Tinker, Tailor, Soldier, Spy, atd. nejen na uzemí Států. Pokud vám výše zmíněná díla nic neříkají, pak stačí připomenout velkolepé filmy typu: Dune, režírovanou Davidem Lynchem, nebo třeba Excalibur. Když jmenujeme Patrickovy životní úspěchy, stále je v jeho kariéře obrovské místo, které nevyplňuje nic jiného, nežli divadlo. Snad každý ze Stewartových oblíbenců ví, že jeho nejoblíbenější autor divadelních her je Shakespeare (ostatně Shakespeare je i oblíbeným dramatikem Jean-Lucka). Je držitelem prestižní ceny London Fringe Best Actor Award. Za výkon ve filmu Who's Afraid of Virginia Woolf? a za Shakespearovo drama Antony and Cleopatra byl herec odměněn cenou Oliver Award.
Během natáčení třetího období seriálu Star Trek: The Next Generation si Patrick zahrál ve filmu Steva Martina (mimochodem velmi dobrého komika, herce a režiséra) L. A. Story.
Dalšími významnými projekty, ve kterých se Stewart objevil, jsou: A Christmas Carol - klasická vánoční povídka od Charlese Dickense; Gunman - Britský film a Death Train
Divadelní hry: Henry IV, Oberon, Shylock, Leontes a Yonadab.
Patrickův poslední film, týkající se Star Treku, je nedávno dotočený Star Trek IX - Insurrection.