Paris se narodil ve velmi vlivné rodině s dlouhou důstojnickou tradicí. Už jako malý měl velké problémy se svým otcem, který nesdílel vždy názory svého syna a často jejich rozepře končily brekem (admirál Paris vždy říkal, že brek je známkou slabosti). Otec ho provázel doslova na každém kroku a to ve formě nástrah, které Tomovi jen stěžovaly život. Vždy si přál, aby z Toma vyrostl důstojník jeho představ – silný, soběstačný a úspěšný muž, který v životě překoná veškeré překážky. Díky tomu měl Tom doslova psí život. Na žádost svých rodičů se přihlásil na Hvězdnou Akademii, kde prožil velice bouřlivé čtyři roky. I přes to, že nebyl žádným vynikajícím studentem a díky aktivitám svého otce na něho profesoři i studenti hleděli trochu jinýma očima (v tom horším slova smyslu) se mu povedlo úspěšně dokončit studia. Hned poté odjel do Francie, kde se přihlásil na leteckou školu - Francouzská Letecká Škola je jednou z nejkvalitnějších a zároveň nejtvrdších škol na Zemi. Zde kvalifikovaní instruktoři rozvinuli a upevnili Tomovo přirozené nadání.
Při leteckých zkouškách došlo Tomovou vinou ke katastrofě u Caldrik Prime, při které zahynuli tři důstojníci. Když si vybavil následky, které z neštěstí plynuly a hlavně reakce svého otce, rozhodl se chybu krýt. Doslova ze dne na den odešel z Hvězdné Flotily a přidal se k Maquitům, jako bojový pilot. Při své první misi byl však zajat Hvězdnou Flotilou a poslán do Federální trestanecké osady na Nový Zealand. Zde mu byl implantován snímač pozice.
V roce 2371 dostal Thomas Paris druhou šanci od kapitána nové hvězdné lodi USS Voyager – Kathryn Janewayové. Díky misi, na které měl Voyager vyhledat ztracenou loď Maquitů, vedenou Chakotayem, potřebovala Janewayová zkušeného pilota, který by bezpečně provedl loď Badlandem. Za tuto pomoc měla být Parisovi odpuštěna část trestu. Paris ovšem požadoval kompletní stornování trestu a navrácení staré hodnosti. Kapitán Janewayová se nedala oblomit a Tomovi nezbývalo než přijmout původní nabídku.
Nakonec částečně došlo na Parisův požadavek, protože loď s celou posádkou zmizela v oblasti Badlandu. Od posledního data kontaktu o ní nejsou žádné zprávy.

Po přenesení lodi do Delta kvadrantu jsem se rozhodla povýšit pana Parise na poručíka a přidělila jsem mu funkci hlavního pilota na Můstku. Doba za kterou se dokázal “přeškolit” z malé stíhačky na velkou vesmírnou loď typu USS Voyager, je pozoruhodná. S řízením nemá nejmenší problémy a nezaskočilo ho ani jeho první přistáni s lodí na povrchu planety.
Speciální dodatek: Hvězdné datum 49372
Jsem nesmírně ráda a zároveň je pro mě ctí, že mohu zaznamenat do deníku svého člena posádky informaci, která vstoupí do dějin. Hvězdného data 49372 se podařilo panu Parisovi prolomit bariéru Warpu 10. Pochvala patří také praporčíku Kimovi, B’Ellaně Torresové a Neelixovi za zdokonalení konzistence raketoplánu, který byl pro pokus použit.

Po absolvování testovacího letu, při kterém bylo dosaženo hyper-rychlosti 10 jsem zjistil nepatrnou anomálii v buněčné struktuře pana Parise. Tato drobnost se ovšem brzy začala rapidně rozvíjet a Parisovy orgány začaly degenerovat. Následovala dočasná klinická smrt, po které došlo v Parisově těle k duplikaci srdce. Další změna orgánů byla ještě více fascinující. Po pečlivém rozboru a analýze jsem došel k závěru, že nejde o žádnou nemoc, ale o přirozený lidský vývoj, který se v případě pana Parise začal projevovat rychlostí 10⁶. Úspěšná nebyla ani anti-protonová terapie, která podle mého názoru, měla přimět buňky k návratu do původního stavu. Pan Paris pronikl bezpečnostním zařízením, zmocnil se kapitána a unikl na nedalekou planetu v runaboutu. Po jejich objevení, kdy se kapitán a pan Paris “vyvynuli” do jakési formy plazů, jsem byl schopen zrestaurovat původní vzorec DNA a navrátit tak oba důstojníky do původního stavu.

Opět musím kladně komentovat počínání poručíka Parise, který se hlavním dílem podílel na odhalování kazonského informátora na palubě naší lodi. I přestože Neelix svou novinářskou euforií málem odhalil přísně utajovanou akci, o které jsem věděla akorát já, Paris a Tuvok, podařilo se nám včas odhalit důstojníka, který předával důležité informace Sesce přímo do nitra Kazon-Mistrims. Svou roli zde sehrál i novinář-Neelix, který nakonec zabránil panu Jonasovi odzbrojit Voyager.
Pokud jde o nevhodné jednání (část plánu odhalení) poručíka Parise k ostatním členům posádky a především k prvnímu důstojníku Chakotayovi, osobně se postarám aby bylo vše vysvětleno a uvedeno na pravou míru.

Při posledním kazonském útoku na naši loď byla celá posádka vysazena na vysoce tektonické planetě. Velení nad lodí přebrali Kazoni spolu se Seskou. Jediný kdo nás mohl zachránit byl poručík Paris, který těsně před dobytím lodi opustil na runaboutu palubu Voyageru a vydal se hledat pomoc. S účastí Talaxiánů, Doktora a pana Sudera, kteří ukázali obrovský smysl pro kolektivní spolupráci, se podařilo loď opět získat zpět. Při energetickém výboji, který ohromil systémy na Voyageru byla zabita většina Kazonů včetně Sesky.
Rozhodla jsem se přidat formální pochvalu, které by měla v budoucnu přispět k dalšímu povýšení pana Parise.

Při naší misi na planetě Zemi v roce 1996 jsem velice ocenil Parisovy znalosti dvacátého století. Je logické, že člověk, který studoval na prestižní letecké škole bude dobrým letcem, ovšem v žádném případě nedoporučuji cestovat s poručíkem v dopravním prostředku dvacátého století - automobilu, zvláště pak jeli jeho řidičem.

Robert Duncan McNeill hraje hvězdného poručíka Toma Parise. Při dospívání mu začal vliv jeho rodiny přerůstat přes hlavu a vše postupně vyústilo v rodinnou tragédii. Paris se přidal k Maquitům. Byl však Hvězdnou Flotilou zajat a uvězněn. Druhou šanci dostal od kapitána vesmírné lodi USS Voyager. Robert řekl: “Tom je muž, který hodně chyboval, ale nenechal si těmito chybami zničit život. Dostal druhou šanci a udělá vše pro to, aby získal zpět ztracený respekt a obdiv.”
Nyní, kromě Voyageru, pracuje na svém krátkém filmovém projektu The Batery, který si také sám produkuje a režíruje.
Narodil se v Severní Karolině a vyrostl ve Washingtonu D.C., McNeillova rodina se nakonec usadila v Atlantě, stát Georgia. Po ukončení střední školy se Robert rozhodl odjet do New Yorku, aby se zde stal hercem. Navštěvoval Juilliard, kde strávil dva roky studiemi obchodu.
Po ukončení studií byl Robert obsazen společností ABC do seriálu All My Children. Mezi léty 1985 až 1988 se stal McNeill populárním hercem klasických amerických seriálů a jeho úsilí mu vyneslo cenu Emmy. V této době se také objevil v několika filmech na kterých se zčásti podílel i jako režisér. Mezi svůj nejvýznamnější film počítá Master of the Universe – sci-fi futuristický film, hrál zde po boku Dolpha Lundgrena a Frankyho Langella.
Po odchodu ze seriálu All My Children, McNeill hrál v muzikálu Into the Woods od Stephena Dondheima. Cestováni s divadlem ho nakonec přivedlo do Los Angeles, kde strávil šest měsíců a poznal tu svou budoucí ženu Carol.
Když se mu L. A. pomalu začalo stávat domovem, zavedla ho kariéra zpět do New Yorku. Zde se pak objevil v mnoha divadelních hrách a seriálech. Se svou ženou také založili organizaci, která ve spolupráci základních škol pomáhá dětem vypořádat se s jejich krizemi a neřešitelnými situacemi, které jsou v lidském životě na denním pořádku.
McNeillova nejoblíbenější a pravděpodobně nejslavnější divadelní role byla ve hře Six Degrees of Separation – určená pro Lincolnovo Divadlo. V tomto dramatu, Robert hraje Ricka, mladého kluka z Utah, jehož život dovede až k sebevraždě.
Po návratu do Los Angeles se objevoval v několika televizních seriálech, jako jsou: LA Low, Quantum Leap a Murder She Wrote. Po vedlejší roli ve Star Treku: The Next Generation si ho zaplatila společnost ABC, pro nový seriál Going to Extremes. Později se objevil v seriálu Second Chances s Conií Selecaovou.
Obdržel cenu Drama Logue Award za nejlepšího herce v Shakespearově divadelní tragédii Romeo a Julie.
Robert žije se svou ženou Carol, synem Kylem a dcerou Taylor v Los Angeles.