V pořadí sedmým filmem, který byl vytvořen na motivy pana Roddenberryho, je Star Trek: Generations – derniéra kapitána Kirka a jeho posádky a premiéra “Nové Generace”. 118 minut dlouhý film lze rozdělit do tří částí: 1) slavnostní let (takto uveden v letovém plánu, se samotným letem nemá slovo “slavnostní” nic společného) nové lodi Enterprise B, na který je pozván kap. Kirk, Čechov a Scotty; 2) o 78 let později, kdy na scénu nastupuje Enterprise D spolu s kap. Picardem 3) setkání Kap. Kirka a Kap. Picarda, konečná dramatická scéna.
Při prvním letu Enterprise B se loď setká s kosmickým úkazem, kterému se říká Nexus. Samotná loď je při kontaktu s ním značně poškozena a o její záchranu se postará až samotný veterán Kirk, který však při incidentu zmizí a je považován za mrtvého. Mezi hrstkou zachráněných cestujících, kteří byli hlavním důvodem, proč se Enterprise přiblížila ke kosmickému úkazu, je i Guinana a Soran - budoucí zdroj potíží. Divák se později dozvídá, že člověk, který se dostane dovnitř Nexu je odkázán na život, který si sám vyváří a kde neplatí zákon času (takový dokonalý holoprogram). O dalším rozvíjení děje nelze spekulovat – Soran se snaží znovu dostat do Nexu a hodlá při tom zlikvidovat několik slunečních soustav i s planetami, na kterých žije pár set miliónů lidí. Úkol pro Enterprise je jasný... Můžeme se vydat po stopách padoucha Sorana.

Film, prvně promítaný v našich kinech 20. dubna 1994, nepatří zrovna mezi Oskarové snímky, či trháky s mnoha miliónovým obratem – úspěchem (nebo neúspěchem) ho lze přiřadit k předchozím dvěma dílům. Ovšem, co se změnilo a na čem nese největší vinu doba spolu s rozvojem počítačové techniky, je kvalita digitálních efektů. “Kouzelníci”, kteří vytvářeli ohromující scény boje s klingonskou lodí, či samotné zničení Enterprise D, si při tvorbě scén v 3D animačním softwaru Softimage museli přijít opravdu na své... Taková dokonalost a reálnost, s jakým byla provedena scéna nouzového přistání talířové části Enterprise D na povrchu planety Veridian III, nemá za celou dobu historie Star Treku obdoby (podobně udělaná scéna se objevila i v nedávno natočeném filmu Men In Black).
Při prvním shlédnutí ve mně film zanechal rozpačité dojmy. Jelikož samotný děj je velmi zdlouhavý a zbytečně táhlý, střídaly se okamžiky nudy (záběry “nicnedělání”) s okamžiky, kdy mi běhal mráz po zádech (speciální efekty). Kapitola sama pro sebe je Datův emoční čip – po pár okamžicích, kdy se na vás Dat zubí z prostorného plátna, máte radost, že se mu konečně povedlo “přiblížit” se lidem; každou další minutou (a je jich hodně) Datovy euforie, se vaše radost ubírá k opačnému konci této lidské emoce.

Kdysi dávno se u nás i v zahraničí říkalo, že český dabing patří mezi nejkvalitnější na světě. Tento mýtus jsme však už dávno překonali – Star Trek: Generations je toho jasným důkazem. Po nějaké době, co se film (disponující originálním zněním a většinou kvalitně zpracovanými titulky) přestěhuje z plátna kin na videokazety, zvuk se nějakým záhadným a zbytečným procesem změní v neidentifikovatelný mišmaš, s kterým by měl problém i lodní překladač na USS Enterprise. Po odvysílání dlouhého seriálu TNG, kdy si divák zvykal na hlasy postav, je nyní opět postaven na startovní čáru velmi těžké tratě. Další ránou je celková nevžitost dabujících do děje filmu a tím i výsledná chladnost českého dabingu (nejhůř dopadl Kapitán Picard, bohužel).

Hrají: Jean-Luc Picard - Patrick Stewart, William Riker - Jonathan Frakes, Worf - Michael Dorn, Data - Brent Spiner, Beverly Crusher - Gates McFadden, Deanna Troi - Marina Sirtis, Geordi LaForge - LeVar Burton, Soran - Malcolm McDowell, Guinan - Whoopi Goldberg, Kirk - William Shatner a další

Scénář: Ronald D. Moore, Brannon Braga, Režie: David Carson, Kamera: John Alonzo, Hudba: Dennis McCarthy